ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
čtvrtek 12.12.2024, svátek má
Simona
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Online kurz tvůrčího psaníKráva a kreténJana Slaninová: Něco mi přeletí přes nos a řekne pišMEMENTO MORIListopad Spisovatelská inspirace
Nejčtenější za 14 dní
Ptáci, které krmíme pečivem, umírajíOnline kurz tvůrčího psaníCo mě v listopadu zaujalo na NetflixuLidé bez dějin jsou prachNeratov: Příběh kostela pro všechnyPůlnoc je nejtemnější hodina – jak pro koho...Ota Filip jako ten poslední ze starých deníkůFilmový muzikál ČarodějkaLiška, delfín a špaček: Jak letouny Aero získaly svá zvířecí jménaFOTOREPORTÁŽ: Lake Nakuru a NaivashaListopadové literární poklady Filmování s režisérem Robertem Sedláčkem
Profesor Koukolík navždy
17.07.2024 Ivo Fencl Literatura
MUDr. František Koukolík (*1941) je neuropatolog, esejista, skvělý pedagog a popularizátor (sám jsem zažil nikoli jenom na Světech knihy) a „rytíř českého lékařského stavu“; to je oficiální titul.
Pověstná jeho Vzpoura deprivantů (1996, přepracováno 2006) a pojem deprivant se skrz tu knihu notně zpopularizoval. Obdobně autor víc ke světlu přitáhl pojem mem. Vedle desítek publikací (i odborných) napsal knihy Machiaveliánská inteligence (1999), Proč se Dostojevskij mýlil? (2007), Mocenská posedlost (2010), Všechno dopadne jinak (2011), Češi (2015), Bulšit (2021) a Drby (2022) a mám u ruky jeho ještě novější trilogii, jež sumarizuje eseje: Chlap kousl psa (2021), Břevno v oku (2022) a Kočka se čtyřmi ocasy (2023).
Nejde o živou kočku, jakou byste chtěli a již byste snad směli případně trápit taháním za ocas! Ani nekráčí o příjmení Kočka, ale... Kočka se na lodích říkalo knutě, trhající švihnutím kůži; bývala devítiocasá. Trestali se námořníci, udržovala se těmi důtkami kázeň za úmorných plaveb a tresty přišly i za nepatrné přestupky. Provinilí si někdy kočky povinně pletli, ale Koukolík slovo užívá za metaforu. Žádné bití, nýbrž čtveřice nástrojů politické moci. Biči jsou represe, indoktrinace, rozdělování zdrojů a infiltrace.
„Morálka ještě rozlišuje dobro a zlo,“ říká Koukolík ohledně indoktrinace, „ale moc jen úspěch a neúspěch.“ Co se pak týče eufemismu „rozdělování zdrojů“, je to prostě korupce. I ta úplně aktuální a nenápadná ve stylu „zubař spravením dává“. Právě prostřednictvím korupce válcuje moc mnohý plán jedince vyjet si po vlastní ose. Moc chce, aby zůstal povolný.
Infiltrace pak především zahrnuje donašečství a není národa, co by nějakou Čtyřocasou nad sebou neměl a hle, vyrašily POD KNUTAMI již celé národní mentality. Dojde-li pak na krizi (a dojít musí), Poláci se budou chovat jinak než my.
Pan Koukolík se každopádně zachoval racionálně. Zkusil v této souvislosti shrnout české dějiny, a to úsporně a přihlížeje genetické/kulturní selekci: „Důsledkem husitské revoluce byla kulturní izolace Čech od renesanční Evropy. A dál? Reformace, pobělohorská doba, násilná rekatolizace, emigrace nesouhlasících, masivní přerozdělování majetku a třicetiletá válka, udavačství jako státní doktrína, josefínská germanizace, emigrační vlna v druhé polovině devatenáctého století, etnocida mužské populace na bojištích první světové války, emigrační vlna 1938, Protektorát Čechy a Morava, který stál život tři sta tisíc lidí, emigrační vlna zbytku česky cítící židovské populace po roce 1945, emigrační vlna po roce 1948, stalinismus, emigrační vlna po roce 1968, normalizace a vývoj po roce 1989.“
A ne že by nebyli v téhle kotlině živí muži, vždy se nakonec najdou!!! Ale Čech je málokdy takový, aby se obětoval za věc netýkající se ho přímo. On ví, že by tuze platil. Zato lokajské/ ustrašené chování, to zvýší pravděpodobnost přežití. Bývá i adaptivní, což představuje taktéž genetické množení tak založených lidí další a další generace. Čtenářsky přínosným námětem jsou pro „koukolení“ i metody obrany proti manipulaci, anebo 12 typů zkresleného vnímání, symptomatického pro lidi postižené ne vždy vnějšně identifikovatelnou depresí. Jde o katastrofické vidění, o katastrofické věštění, o absurdní dělení věcí na černé a bílé a nic mezi, o vstrkávání nesmyslného „ale“ za jakékoli nadšení, o pocit, že dokážeme vnímat jen citem a nezahrnujeme proto veškerou pravdu, o nálepkování lidí (nálepky nikdy nesedí, ba jde i o totální omyly), o minimalizaci pozitiv, o „filtrování“ (depresivní člověk se věnuje výhradně záporům, ač někdy marginálním), o sugesci, že znám obsah sousedovy mysli a není pěkný, o mylnou jistotu, že „je to tak přece všecko furt“ (nadměrné zevšeobecňován), o přesvědčení, že bývám nazírán negativně jen proto, že jsem to já… a za dvanácté se jedná o stav, při němž máte pocit, že byste měli cos vykonat (nebo to „musíte“ vykonat) „podle všeobecného mínění“. Na to tedy pozor!!!
František Koukolík: Kočka se čtyřmi ocasy. V nakladatelství Karolinum vydala Univerzita Karlova. Praha 2023. 264 stran.
Kočka se čtyřmi ocasy - František Koukolík | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
Nejde o živou kočku, jakou byste chtěli a již byste snad směli případně trápit taháním za ocas! Ani nekráčí o příjmení Kočka, ale... Kočka se na lodích říkalo knutě, trhající švihnutím kůži; bývala devítiocasá. Trestali se námořníci, udržovala se těmi důtkami kázeň za úmorných plaveb a tresty přišly i za nepatrné přestupky. Provinilí si někdy kočky povinně pletli, ale Koukolík slovo užívá za metaforu. Žádné bití, nýbrž čtveřice nástrojů politické moci. Biči jsou represe, indoktrinace, rozdělování zdrojů a infiltrace.
„Morálka ještě rozlišuje dobro a zlo,“ říká Koukolík ohledně indoktrinace, „ale moc jen úspěch a neúspěch.“ Co se pak týče eufemismu „rozdělování zdrojů“, je to prostě korupce. I ta úplně aktuální a nenápadná ve stylu „zubař spravením dává“. Právě prostřednictvím korupce válcuje moc mnohý plán jedince vyjet si po vlastní ose. Moc chce, aby zůstal povolný.
Infiltrace pak především zahrnuje donašečství a není národa, co by nějakou Čtyřocasou nad sebou neměl a hle, vyrašily POD KNUTAMI již celé národní mentality. Dojde-li pak na krizi (a dojít musí), Poláci se budou chovat jinak než my.
Pan Koukolík se každopádně zachoval racionálně. Zkusil v této souvislosti shrnout české dějiny, a to úsporně a přihlížeje genetické/kulturní selekci: „Důsledkem husitské revoluce byla kulturní izolace Čech od renesanční Evropy. A dál? Reformace, pobělohorská doba, násilná rekatolizace, emigrace nesouhlasících, masivní přerozdělování majetku a třicetiletá válka, udavačství jako státní doktrína, josefínská germanizace, emigrační vlna v druhé polovině devatenáctého století, etnocida mužské populace na bojištích první světové války, emigrační vlna 1938, Protektorát Čechy a Morava, který stál život tři sta tisíc lidí, emigrační vlna zbytku česky cítící židovské populace po roce 1945, emigrační vlna po roce 1948, stalinismus, emigrační vlna po roce 1968, normalizace a vývoj po roce 1989.“
A ne že by nebyli v téhle kotlině živí muži, vždy se nakonec najdou!!! Ale Čech je málokdy takový, aby se obětoval za věc netýkající se ho přímo. On ví, že by tuze platil. Zato lokajské/ ustrašené chování, to zvýší pravděpodobnost přežití. Bývá i adaptivní, což představuje taktéž genetické množení tak založených lidí další a další generace. Čtenářsky přínosným námětem jsou pro „koukolení“ i metody obrany proti manipulaci, anebo 12 typů zkresleného vnímání, symptomatického pro lidi postižené ne vždy vnějšně identifikovatelnou depresí. Jde o katastrofické vidění, o katastrofické věštění, o absurdní dělení věcí na černé a bílé a nic mezi, o vstrkávání nesmyslného „ale“ za jakékoli nadšení, o pocit, že dokážeme vnímat jen citem a nezahrnujeme proto veškerou pravdu, o nálepkování lidí (nálepky nikdy nesedí, ba jde i o totální omyly), o minimalizaci pozitiv, o „filtrování“ (depresivní člověk se věnuje výhradně záporům, ač někdy marginálním), o sugesci, že znám obsah sousedovy mysli a není pěkný, o mylnou jistotu, že „je to tak přece všecko furt“ (nadměrné zevšeobecňován), o přesvědčení, že bývám nazírán negativně jen proto, že jsem to já… a za dvanácté se jedná o stav, při němž máte pocit, že byste měli cos vykonat (nebo to „musíte“ vykonat) „podle všeobecného mínění“. Na to tedy pozor!!!
František Koukolík: Kočka se čtyřmi ocasy. V nakladatelství Karolinum vydala Univerzita Karlova. Praha 2023. 264 stran.
Kočka se čtyřmi ocasy - František Koukolík | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Boj za svobodu, v němž sny končí v plamenech
Česká verze 451 stupňů Fahrenheita
Za svitu měsíce
Už teď jsi mrtvá
Teorie lásky
Půlnoc je nejtemnější hodina – jak pro koho...
Listopadové literární poklady
Lidé bez dějin jsou prach
Ukrajinské pohádky
Syrový průvodce hrdinstvím, zradou a cenou za svobodu
Život pochází ze života
Telegram s adresou svět... jedné dívce
Jenny Colganová: Letní nebe
Po stopách nejtajemnějších knih světa
Dalajlamova kočka: Zákon kočičí přitažlivosti
Vždycky není navěky
Říjen, měsíc ponořený do stránek
Tři zoufalé ženy, co psaly
Čínská válečná historie plná šamanství a opia
Ženy z Cínové hory – silné ženy dokážou velké věci
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.