Krásný, smutný, člověčí příběh, který je právě tak bláznivý, jako svět, ve kterém žijeme.

...všichni lidé mají v životě vteřiny, které prozrazují, kým doopravdy jsou, drobné okamžiky, do nichž lze zabalit celou jejich duši...

Příběh o jednom nepovedeném přepadení banky, jednom individuu s pistolí, jednom kadícím králíkovi, osamělé staré ženě, bankéřce a muži, který skočil. I o dívce, která neskočila...

...a proto se musíme k lidem chovat hezky, i k blbcům, protože nikdy nevíme, jak těžké břímě si nesou...

Příběh o dvou policajtech, rukojmích, ohňostroji, balkónech a lásce. Hlavně o lásce. O té, která má mnoho podob a vždycky nás nakonec zachrání...

Z lásky se člověk dopouští spousty pitomostí...

Příběh o dvou princeznách a dvou královstvích. O bolesti, něze, všednosti, chybách, pochybnostech, naději i smrti.

Nikdo nedokáže přesně vysvětlit, předem ani zpětně, co vede člověka na prahu dospělosti k rozhodnutí přestat být člověkem. Jsou zkrátka období, kdy bytí příšerně bolí. Člověk se v sobě nevyzná, nemá rád tělo, ve kterém žije...

Příběh opičky, žabky a losa. Krásný, bolavý, s křehkou nadějí.

Vy za to nemůžete...

Tohle mě vážně rozsekalo. Brečela jsem jako želva.

Naše srdce připomínají mýdla, vyklouznou nám pokaždé, když na vteřinku povolíme stisk, někam si odletí a hned se zamilují a nechají se zlomit, prostě jen tak. Nic nemáme pod kontrolou...

Humor je poslední obranná linie duše...

Nic se ti nesmí stát
Ne, co to povídám
Vše se ti musí stát
A musí to být zázrak sám...

Tak se, zázraku, staň!

(prosím)


_{Úzkosti a jejich lidé, Fredrik Backman
vydalo r. 2020 nakl. Host}