ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
pátek 11.10.2024, svátek má
Andrej
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Nezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, kdyžZpěv horského potokaNech se unést fantazií v Kadani nebo online
Nejčtenější za 14 dní
Umění prostého života? Návod k použitíKdyž baron práší po MosteckuUkrajina, děti a zvon časuCo mě v září zaujalo na NetflixuDítě prachu zrozené ve válceTvorba Adrieny Šimotové a Adély Součkové na jedné výstavěNesnězeno přichází s novou spolupracíStačí si počkatGeniální výstava Tima Burtona se v pondělí rozloučí s Prahou. Ještě to stihnete!Dojemný a vtipný Malý velký pes ve filmovém zpracováníSpása ve formě audioknihŘeky Otomara Dvořáka
Godzilla ve spáru Masarykovy univerzity
09.09.2024 Ivo Fencl Literatura
Který český badatel zpracuje vědecky jako první téma Godzilla? Rozhodnuto bylo už vloni a stal se jím Dan Krátký. Napadá mě, že měl - jako trpělivý samuraj - vydržet a mlčet do roku 2027 (zhruba) a přinést na trh rovnou objemný svazek o veškerých dosavadních godzillích filmech. Ale možná, že ne. Někdy je čekání chyba, a co jsem předestřel, se každopádně nestalo; dobře tomu, méně může být někdy víc a Dan Krátký vydal průkopnickou práci, byť se obírá jen šesti prvými snímky série.
Proč tak málo?
Především to, Antone Pavloviči, málo není, a zahloubáme-li se do ságy od jejího prvopočátku jako autor, musí nám rychle dojít, že právě šest prvních filmů je klíč ke zbytku i jakousi samostatnou enklávou. Dělala na nich ne úplně se měnící skupina lidí a ostatní filmy nejsou jen zbytečným přívažkem, to zdaleka ne, ale už mezi roky 1954 a 1965 byl stvořen svět Godzilly. Nezapomenutelný, krásný, nekorektně přiblblý. Svět Godzilly i jejích souputníků a soupeřů.
Nemusíte to samozřejmě vědět, a tak připomenu, že je snímků s tímhle monstrem všech monster už dnes několik desátek, přičemž nepočítám televizní seriály (o mnoha dílech). Ty jsou ostatně kreslené. Toto jsou filmy hrané, i když někdy hrané velmi divně, a fenomén už nezemře; ale v žádném případě není rozplizlý. Naopak. Dnes buduje až nonšalantně a trochu nostalgicky na pilířích, které nahodila první řada let padesátých až šedesátých.
V té „staré době“ (Godzille je letos už sedmdesát) Japonsko ještě rezonovalo oběma jadernými výbuchy, které skončily druhou světovou válku, a také populární kultura se s porážkou a Hirošimou vyrovnávala. Právě Godzilla ústřední součástí popu je a Dan Krátký ukazuje jednou sekvencí své knihy, co tohle znamená přesně.
Ačkoli se někdo možná pousměje, třeba i wrestling. Jeho souvislost s filmy o monstru je jasná a svým způsobem dokonce mohutnější než asociace na atomové nebezpečí a na radioaktivní spad a postižení potvory od G.
A podobné asociace s atomem, dokládá Krátký, opravdu nejsou úplně na místě, protože svádějí k tomu, abychom brali reálný brak jako umění, které pomrkává asi ve stylu „Američani nám udělali tohle a my vám - do světa - vysazujeme zase tyhle výsledky. Godzillu, Rodana. Atd.“
Tak to není a souvislost sem spíš zvenčí artově nacpali (a někdy cpou dál) umělečtí kritici. Všechna jim čest, ale omylem se ocitli na špatném dvorku. Snad i nesprávné planetě.
První Godzillou se proslavil Iširo Honda (1911-1993), ale jeho role je (lehce) přeceněna.
Slávu Godzille přece zajistily triky a druhou vlnu slávy jejich neumělost, kterou dnes můžeme nahlížet campově.
Sám I. Honda byl z rodu kněží, což mu jako umělci dodalo na gloriole, ale především to byl přítel a žák Akira Kurosawy. Neboli dalšího tvůrce popu, kterého, snad že je Japonec, prahli západní kritici stavěl na umělecký piedestal. Nesmysl. Kurosawa byl dobrý řemeslník, šel vstříc touhám diváctva a mnohé od něj pochytil taktéž Iširo Honda! Hondu navíc zaujal trikový mistr Eidži Cuburaja (1901-1970) a Godzilla jako ikona je zde ve výsledku právě díky Cuburajovi.
K zajímavému a fakticky anti-logickému kroku došlo roku 1961, když Honda připojil do portfolija bizarní film King Kong versus Godzilla.
Spojit obě tato monstra, jejichž zrod dělí druhá světová válka, atom i dlouhých dvacet let a koneckonců ještě Tichý oceán, smysl nakonec dává, v jádru je to však dokonalá absurdita. Na pozadí Konga přece stojí animální a souběžně i něžná touha opičího muže po lidské dívce, zatímco Godzilla je výpotek z krásných, prastarých a fascinujících japonských legend. Zatímco Konga psal (a nedopsal, neboť zemřel na zápal plic) ještě Edgar Wallace, narozený roku 1875 a zřejmě znalý Tarzana, Godzilla má především ničit města a lézt na Fudži a netrčí místo toho nikde na Empire State Buildingu, aby mohla být sestřelena kulomety jediného letadýlka. To se stalo Kongovi. Je tu zřetelný nepoměr těl, velikosti a všeho. Kong nemohl mít ve své původní podobě proti godzillímu „moru“ ani jedinou šanci; a vidíte, přesto šanci dostal a divákům, japonským i zahraničním, to nevadilo.
Film předvádí setkání do ledu zamrzlé Godzilly s ponorkou a netvorův útok na Tokio. Pak i na zbytek japonského království. Proti Kongovi je jako soupeř nejprve postavena obrovská chobotnice a následně jest přepravován do Japonska. Představa, že by právě on mohl Godzillu zahnat, je však spíš rituálně náboženská nežli racionální a ani malé dítě typu Denise, postrachu okolí, tomu nemůže věřit. Dítě je přece normální!
Ale film je film, to je pravda, a neuvěřitelné se stává na plátně skutkem, jak by řekl Bohumil Hrabal (Obsluhoval jsem anglického krále). Takže King Kong stane proti Godzille a oba tvorové se vzájemně dokonale „obslouží“. Ve vší počestnosti. Film nejen hraničí s parodií, on jí je; jak jinak totiž charakterizovat moment, kdy opice uniká na střechu japonského parlamentu poté, co unesla malou, lidskou ženu, již miluje?
Roku 1964 natočil Honda i film Mothra tai Godzilla, kde vědci - zcela vážně - přemlouvají obří můru Mothru ze vzdáleného ostrova, aby to nandala, ano, právě Godzille.
Můra se o to pokusí a ne sama, s celou rodinou. Ach, je třeba opravdu ryze dětské mysli (tak třeba mysli šestiletého dítěte), abychom akceptovali Hondovu můří pohádku!
Dan Krátký nicméně nežasne nad absurditami a odpovědně analyzuje popovou sérii ve vztahu ke trendům tehdejšího Japonska. Zda měla vztah i k trendům celosvětovým, je spornější, a znám lidi, kteří se na filmy s japonskými monstry nedívají již ze zásady. Někteří je ani mentálně nepoberou, to se odpouští, ale jiní by je pobrali a jsou proti ze zásady. Což je mimo mé chápání. Pamatuji si, co se mnou tahle díla dělala jako s chlapcem, anebo ten jejich nepatrný zlomeček, který jsem zde v Československu mohl za normalizace vidět, a je jisté, že tahle moc na dítě je dostačující karta a nesmíme na ni nikdy zapomínat a musíme si naopak hýčkat schopnost ono vnímání v srdci znovu a znovu vracet, vyvolávat.
Velká je Godzilla, ano, ale především bezednou a bezelstnou odvahou tvůrců smést veškeré předsudky o tom, co už prý nejde. Japonci povýšili své obludy a svou pohádkovou říši a smát se jí, to je moc jednoduché. Při všech svých zastaralých i neumělých tricích a nesmyslech si to nezaslouží. Bavila, baví, bude bavit - a něco z toho by se koneckonců stát mohlo. Země nikdy nezažila skutečný útok z vesmíru, ještě ne, a je až moc bezstarostná v tomhle směru, nicméně Mimozemšťané, kdyby přišli, by si promítali jedině godzillí spektákly a nic jiného. Taky Dan Krátký to asi ví a už pilně pracuje na druhém dílu své monografie! Bude ušetřen.
Dan Krátký: Král monster. Masarykova univerzita 2023. 139 stran
Král monster! - Dan Krátký | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
Zdroje: Dan Krátký: Filmy s Godzillou v letech 1954 až 1965. Roku 2023 vydala v Brně Masarykova univerzita. Autor pracuje na části druhé, část prvá je bohužel již rozebrána.
Především to, Antone Pavloviči, málo není, a zahloubáme-li se do ságy od jejího prvopočátku jako autor, musí nám rychle dojít, že právě šest prvních filmů je klíč ke zbytku i jakousi samostatnou enklávou. Dělala na nich ne úplně se měnící skupina lidí a ostatní filmy nejsou jen zbytečným přívažkem, to zdaleka ne, ale už mezi roky 1954 a 1965 byl stvořen svět Godzilly. Nezapomenutelný, krásný, nekorektně přiblblý. Svět Godzilly i jejích souputníků a soupeřů.
Nemusíte to samozřejmě vědět, a tak připomenu, že je snímků s tímhle monstrem všech monster už dnes několik desátek, přičemž nepočítám televizní seriály (o mnoha dílech). Ty jsou ostatně kreslené. Toto jsou filmy hrané, i když někdy hrané velmi divně, a fenomén už nezemře; ale v žádném případě není rozplizlý. Naopak. Dnes buduje až nonšalantně a trochu nostalgicky na pilířích, které nahodila první řada let padesátých až šedesátých.
V té „staré době“ (Godzille je letos už sedmdesát) Japonsko ještě rezonovalo oběma jadernými výbuchy, které skončily druhou světovou válku, a také populární kultura se s porážkou a Hirošimou vyrovnávala. Právě Godzilla ústřední součástí popu je a Dan Krátký ukazuje jednou sekvencí své knihy, co tohle znamená přesně.
Ačkoli se někdo možná pousměje, třeba i wrestling. Jeho souvislost s filmy o monstru je jasná a svým způsobem dokonce mohutnější než asociace na atomové nebezpečí a na radioaktivní spad a postižení potvory od G.
A podobné asociace s atomem, dokládá Krátký, opravdu nejsou úplně na místě, protože svádějí k tomu, abychom brali reálný brak jako umění, které pomrkává asi ve stylu „Američani nám udělali tohle a my vám - do světa - vysazujeme zase tyhle výsledky. Godzillu, Rodana. Atd.“
Tak to není a souvislost sem spíš zvenčí artově nacpali (a někdy cpou dál) umělečtí kritici. Všechna jim čest, ale omylem se ocitli na špatném dvorku. Snad i nesprávné planetě.
První Godzillou se proslavil Iširo Honda (1911-1993), ale jeho role je (lehce) přeceněna.
Slávu Godzille přece zajistily triky a druhou vlnu slávy jejich neumělost, kterou dnes můžeme nahlížet campově.
Sám I. Honda byl z rodu kněží, což mu jako umělci dodalo na gloriole, ale především to byl přítel a žák Akira Kurosawy. Neboli dalšího tvůrce popu, kterého, snad že je Japonec, prahli západní kritici stavěl na umělecký piedestal. Nesmysl. Kurosawa byl dobrý řemeslník, šel vstříc touhám diváctva a mnohé od něj pochytil taktéž Iširo Honda! Hondu navíc zaujal trikový mistr Eidži Cuburaja (1901-1970) a Godzilla jako ikona je zde ve výsledku právě díky Cuburajovi.
K zajímavému a fakticky anti-logickému kroku došlo roku 1961, když Honda připojil do portfolija bizarní film King Kong versus Godzilla.
Spojit obě tato monstra, jejichž zrod dělí druhá světová válka, atom i dlouhých dvacet let a koneckonců ještě Tichý oceán, smysl nakonec dává, v jádru je to však dokonalá absurdita. Na pozadí Konga přece stojí animální a souběžně i něžná touha opičího muže po lidské dívce, zatímco Godzilla je výpotek z krásných, prastarých a fascinujících japonských legend. Zatímco Konga psal (a nedopsal, neboť zemřel na zápal plic) ještě Edgar Wallace, narozený roku 1875 a zřejmě znalý Tarzana, Godzilla má především ničit města a lézt na Fudži a netrčí místo toho nikde na Empire State Buildingu, aby mohla být sestřelena kulomety jediného letadýlka. To se stalo Kongovi. Je tu zřetelný nepoměr těl, velikosti a všeho. Kong nemohl mít ve své původní podobě proti godzillímu „moru“ ani jedinou šanci; a vidíte, přesto šanci dostal a divákům, japonským i zahraničním, to nevadilo.
Film předvádí setkání do ledu zamrzlé Godzilly s ponorkou a netvorův útok na Tokio. Pak i na zbytek japonského království. Proti Kongovi je jako soupeř nejprve postavena obrovská chobotnice a následně jest přepravován do Japonska. Představa, že by právě on mohl Godzillu zahnat, je však spíš rituálně náboženská nežli racionální a ani malé dítě typu Denise, postrachu okolí, tomu nemůže věřit. Dítě je přece normální!
Ale film je film, to je pravda, a neuvěřitelné se stává na plátně skutkem, jak by řekl Bohumil Hrabal (Obsluhoval jsem anglického krále). Takže King Kong stane proti Godzille a oba tvorové se vzájemně dokonale „obslouží“. Ve vší počestnosti. Film nejen hraničí s parodií, on jí je; jak jinak totiž charakterizovat moment, kdy opice uniká na střechu japonského parlamentu poté, co unesla malou, lidskou ženu, již miluje?
Roku 1964 natočil Honda i film Mothra tai Godzilla, kde vědci - zcela vážně - přemlouvají obří můru Mothru ze vzdáleného ostrova, aby to nandala, ano, právě Godzille.
Můra se o to pokusí a ne sama, s celou rodinou. Ach, je třeba opravdu ryze dětské mysli (tak třeba mysli šestiletého dítěte), abychom akceptovali Hondovu můří pohádku!
Dan Krátký nicméně nežasne nad absurditami a odpovědně analyzuje popovou sérii ve vztahu ke trendům tehdejšího Japonska. Zda měla vztah i k trendům celosvětovým, je spornější, a znám lidi, kteří se na filmy s japonskými monstry nedívají již ze zásady. Někteří je ani mentálně nepoberou, to se odpouští, ale jiní by je pobrali a jsou proti ze zásady. Což je mimo mé chápání. Pamatuji si, co se mnou tahle díla dělala jako s chlapcem, anebo ten jejich nepatrný zlomeček, který jsem zde v Československu mohl za normalizace vidět, a je jisté, že tahle moc na dítě je dostačující karta a nesmíme na ni nikdy zapomínat a musíme si naopak hýčkat schopnost ono vnímání v srdci znovu a znovu vracet, vyvolávat.
Velká je Godzilla, ano, ale především bezednou a bezelstnou odvahou tvůrců smést veškeré předsudky o tom, co už prý nejde. Japonci povýšili své obludy a svou pohádkovou říši a smát se jí, to je moc jednoduché. Při všech svých zastaralých i neumělých tricích a nesmyslech si to nezaslouží. Bavila, baví, bude bavit - a něco z toho by se koneckonců stát mohlo. Země nikdy nezažila skutečný útok z vesmíru, ještě ne, a je až moc bezstarostná v tomhle směru, nicméně Mimozemšťané, kdyby přišli, by si promítali jedině godzillí spektákly a nic jiného. Taky Dan Krátký to asi ví a už pilně pracuje na druhém dílu své monografie! Bude ušetřen.
Dan Krátký: Král monster. Masarykova univerzita 2023. 139 stran
Král monster! - Dan Krátký | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
Zdroje: Dan Krátký: Filmy s Godzillou v letech 1954 až 1965. Roku 2023 vydala v Brně Masarykova univerzita. Autor pracuje na části druhé, část prvá je bohužel již rozebrána.
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Zaklínač v kostce
Lovecraft očima Michela Houellebecka
Září v knihách
Řeky Otomara Dvořáka
Evoluce českého jídla – mimořádně záslužná a erudovaná publikace
Dítě prachu zrozené ve válce
Ukrajina, děti a zvon času
Tajnůstkáři
Stačí si počkat
Jeď, Britt-Marie, jeď!
Léto v síti
Prolhané městečko
Umění prostého života? Návod k použití
85 roků by bylo spisovateli Jiřímu Navrátilovi
Zatloukání hřebů – znepokojivý horor Viléma Koubka
Jubilejní Velký knižní čtvrtek – každý si najde svoje
Když jsme byli sirotci
Oceán si chrání svá tajemství (a dobře dělá)
DOPORUČUJI fantasy do sychravého počasí
Mandaly pro meditaci a vnitřní rovnováhu
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.