Evoluce českého jídla – mimořádně záslužná a erudovaná publikace
05.10.2024
Stanislav Polauf
Literatura
Ať otevřete české rádio či televizi dosti často se na vás vrhne množství receptů co a jak máte uvařit. Máme i časopis GURMEN, kde se toho dozvíte hodně a ve většině časopisů jsou přílohou i recepty na česká jídla, ale často i na nezvyklá cizí. Jsme národ gurmánů? A víme, co nám chutná, či nechutná? Víme, co jedli naši předci, co znali naše babičky, a my to zapomněli? Zkuste se podívat do mimořádně podnětné knihy EVOLUCE ČESKÉHO JÍDLA, kterou připravil člověk, který se léta zabývá organizováním kulinářských exkurzí pro zahraniční turisty, kteří se především ptají „Co je typické české jídlo?“ Jmenuje se nečesky Christian Szabo.
„Odpověď vůbec není jednoduchá,“ říká sám autor v předmluvě o svých exkurzích: „Ani místní, natož turisté o historii českého jídla moc nevědí. A proto vlastně vznikla tato knížka.“ V knize postupuje chronologicky – od roku 878, kdy princ Bořivoj byl přijat knížetem Svatoplukem a aby mohl sedět s pány na hostině byl nucen přjmout křesťanství. Pak už to jde k roku 965, kdy se dozvíte jak se jedlo proso či jáhly a pak k roku 993 k založení Břevnovského kláštera proslulého vařením piva. Už v roce 1018 je v kronikách záznam o první otravě houbami. v r 1055 Kosmova kronika zmiňuje koláče a tak můžete pokračovat po kapitolách a rocích až k současným trendům v českém stolování.
Do hry vstupují panovníci jako Karel IV., zakládající vinice či Rudolf II., který si kuchařů či kuchtíků velmi vážil a neváhal je povyšovat i do šlechtického stavu. Již v roce 1452 nalezl chris tian Szabo první zmínku o olomouckých tvarůžcích či nejstarší český kuchařský recepis se šípkovou omáčkou. Jsou tady zmíněny i slavné kuchařky a kuchaři – nejen Magdalena Dobromila Rettigová ( to je až k18. století), ale i méně slavný třeba Mattioliho herbářd doporučují hlavně šafrán(1852), pak třeba kuchařka paní Polyxeny z Pernštejna či Maxe Rumpolta (1581)či Bavora mladšího Rodovského z Hustiřan (1591) a dalších.
Kniha poskytne obrázek o tom, co jedl prostý český člověk, jak se vařilo husitským válečníkům či armádě Albrechta z Valdštejna a jaké bylo hodování na slavnosstech v různých zámcích či v klášterech. Důležité bylo mnoho druhů koření ať domácího původu či dovezeného z exotických krajin.Pro představu - jak vy byste se cítili na slavnostní recepci na nějakém zámku, kde by kromě obvyklých jídel byl servírováno maso třeba ze skřivánků a kukaček, strak a labutí až po paštiky z dikobrazího či ježčího masa či oblíbené medvědí paznehty Lahůdkami byly v 16. století.třeba medvědí tlapy, bobří ocasy, pávi, žáby, šneci a želvy. Nelze však prozradit vše, co autor nalezl ve starodávných knihách, z nichž (spolu se staročeštinou) hojně cituje. Ale jistě se dočkáte a dočtete o tom jak se poprvé u nás jedly brambory, jak se zjevil recept na španělské ptáčky, vídeńský řízek, kapr na černo, šunka či špekáček nebo talián. Kdy se poprvé setkali čeští vojáci se segedínským gulášem, jak správně péci koláč, jak byla vynalezena oblíbená Becherovka. či kostkový cukr (1841), pivo plzeňského typu (1942), ovocný jogurt (1933) či recept na šunkofleky. Jistě vás nepřekvapí, že se konečně v závěru dočkáte i osudu české svíčkové...
Ale v knize najdete nejen co se jedlo, ale i kde – založení první pražské kavárny spadá do roku 1714, první pražské plzeńské hospody u Pinkasů bylo v roce 1843. V textu se občas objeví i jméno nějakého správného stolovníka či štamgasta, zvláštní kapitolu tu má Bohumil Hrabal.
Speciální kapitolu pak tvoří stravování po roce 1948, kdy bylo jídla málo a bylo nutno vytvořit speciální jídelníček z dostupných surovin a s jednoduchou přípravou.Knedlíky a vůbec moučná jídla ovládly českou kuchyni a rozhodně měly vliv na to, že děti začaly být značně obézní. Úpadek stravování byl zřejmý jak si určitě sami pomatujete ze školních či závodních jídelen, kde jste museli konzumovat tak známou HUA (hlavní univerzální omáčku). Na druhou stranu však je třeba přiznat, že normy na potraviny zaručili jejich stejnou kvalitu v celé republice, což by dnes bylo na místě. Podle Xhistiana Szaboa měl „komunismus na na na českou kuchyni převážně negativní vliv. Stereotypy, které o vlastní kuchyni dodnes slýcháváme, plynou do značné míry z tohoto, ne tak vzdáleného období - například to, že „česká kuchyně je těžká, nezdravá, je že v ní není mnoho zeleniny a nejíme ryby, zatímco masa, piva a mouky konzumuje až až.“ Přitom je kam se vracet, stačí se rozhlédnout v minulosti na kvalitní chléb, množství polévek, zvěřiny a ryb až po množství plodů jako kdoule, mák a švestky až po chřest, křen, červenou řepu a kysané zelí, luštěniny včetně čočky a hrachu, nebát se koření jako kmín, heřmánek a kopr a v neposlední řadě nezapomenout na kroupy, proso, případně na jáhly) tak bohaté na vlákninu). A v restauracích nelpět na tradičním guláši, koleně či vepřoknedlozelu.
Chrisian Szabo doufá „že jednou přijde den, kdy si v restauraci budu moci objednat třeba uzeného kapra s (po století oblíbenou) černou omáčkou, k pivu pučálku, častěji kance se šípkovou omáčkou a více jídel s použitím lesních hub, jako smržů nebo lišek. Místo jablek občas kdoule a jako dezert například ovocný jogurt, poprvé patentovaný u nás. A proč častěji nevyužívat originální český sýr – tvarůžky?“
EVOLUCE ČESKÉHO JÍDLA Christiana Szaboa je podnětná kniha pro každého, kdo nejen rád jí, ale zajímají ho také další aspekty. Není to kuchařka s hotovými a doporučovanými recepy, ale kniha o vaření v minulosti i dnes. Všem gurmánúm tak nakladatelství Argo tímto mimořádným edičním počinem dalo vzácný a neocenitelný dar.
***********************************
Christian Szabo: EVOLUCE ČESKÉHO JÍDLA
vydalo nakladatelství Argo, Praha, 2024
Jako poučení na závěr myslíme, že neuškodí motto knihy:
NAJVÍCE PAK Z TÉTO PŘÍČINY JEST SPISŮV TĚCHTO POTŘEBÍ, ŽE JEST NIČEMNÝCH NEUMĚLÝCH, SVINSKÝCH MNOHO KUCHAŘEK, JICHŽTO POVAHA NEVÁŽNÁ BÝVÁ...
Jan Kantor, 16. století