ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
středa 21.1.2026, svátek má
Běla
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejčtenější za 14 dní
Jeden krtek jaro neděláMezi tichem přírody a křehkostí štěstí: Čtenářský prosincový deníkLondýnská fantasy Alana MooreaReálný domov bez nároku na dokonalostVáclav Cílek o ŘípuRukověť pro posluchače zprávRufus: Mořský dráček, který neuměl plavatProč přidat do kávy olivový olej?Když péče o blízkého přerůstá přes hlavu: přehled služeb, které vám mohou ulevitMimořádná divadelní spolupráce 6 dobrých tipů pro budoucí spisovateleVzduch byl modrý nikotinem aneb Sedláčkovina za sto
Tři zoufalé ženy, co psaly
06.11.2024 Ivo Fencl Literatura
Přes Atlantik a zase zpět (podzim 2024) je pěkná knížka a dotvořuje trilogii z esejů o anglofonní literatuře. První svazek se jmenoval Od Poea k postmodernismu (1993), druhý Od slavíka k papouškovi (2002) a tento Přes Atlantik a zase zpět (2024), což vyjadřuje jak přítomnost britských, tak amerických spisovatelů.
V aktuální publikaci je 56 textů 25 badatelů napsaných v letech 1994-2024, ale i k románům staršího původu. Nejstarší analyzovaný bestseller Na cestě je dokonce z roku 1957 (nový český doslov z roku 2001) a víc než třetina publikace Přes Atlantik a zase zpět se věnuje dílu Cormaca McCarthyho a laureáta Nobelovy ceny Kazua Ishigura. Ano, ti dva se proslavili, ale nepíší výrazněji lépe než jiní přítomní: zpěvák Leonard Cohen, zoufalec John Kennedy Toole, klasik John Irving, Michael Chabon, „záhadný“ Don DeLillo. Trochu na protest takové mase mužství v knize zaměřuji teď pozornost na portréty tří spisovatelek, taky tu přítomných: Sylvie Plathové, Angely Carterové a (letos osmdesátileté) Alice Walkerové (*1944).
Naposled zmíněná se prezentuje doslovem ke Spielbergem zfilmované knize Barva nachu (1982). Od dětství Alice vnímala svou jinakost a přišla si jako „dvouhlavá“. Ale nešla do cirku. Místo toho plodila verše (souborně 1991) a první román vydala roku 1970. Slavné dílo The Color of Purple je Pulitzerovou cenou odměněno a tvoří je dopisy. Jsou psány nevzdělanou hlavní hrdinkou sestře a Bohu. Právě primitivní styl kontrastuje nejlépe s tragickým příběhem, který šokuje. Stylová neobratnost dala tu sílu emocionální výpovědi.
Barva nachu začíná s dětskou naivitou líčeným znásilněním hrdinky Celie otčímem, o kterém si myslí, že je jejím otcem. „V literatuře snad nebylo znásilnění nikdy zobrazeno současně tak otevřeně a civilně,“ tvrdí Jana Holá ve zmíněném doslovu a muži, černí i bílí, Celii říkali: „Seš černá, seš švorcová, šeredná a navíc ženská. Nejseš nic.“ Přesto nekapitulovala a v přítomnosti svobodomyslné bluesové zpěvačky jí došlo, že ji přitahují ženy. I měla štěstí, že se jí přítelkyně Shug stala i rádkyní. A původně otrocká duše rozkvetla, jak to Walkerová (v civilním životě vdaná za židovského právníka) aspoň pateticky formuluje, v purpurový květ.
Barva nachu byla kritizována. Po dočtení vám totiž připadá, že má láska šanci leda mezi matkou a dítětem nebo dvěma ženami. Muži jsou představováni nelichotivě, většinou jako bezcitní sobci či zakomplexovaní slaboši.
Starší Sylvia Plathová (1932-1963) je přítomna doslovem ke knize Pod skleněným zvonem, jež prvně vyšla v lednu 1963. Oproti aktivní Walkerové, která se nedala, je Plathová učebnicový případ sebedestrukce. Cestu k životní tragédii snad nastartovala už smrt jejího otce, když jí bylo osm. Otto Plath, vzdělaný profesor univerzity, odmítl ošetření zaníceného palce a zemřel na gangrénu. Už ve věku osm a půl roku (1941) zveřejnila Plathová první báseň a není bez zajímavosti, že měla roku 1944 IQ 166. Roku 1950 prodala časopisu první povídku, ale již roku 1953 se pokusila se o sebevraždu. Léčili ji elektrošoky, jak to líčí v Pod skleněným zvonem.
Na Cambridge potkala Teda Hughese (1930-1998), roku 1956 se vzali a první sbírku veršů vydala roku 1960. Měli dvě děti. Ale roku 1962 ji básník Hughes opustil a Plathová se otrávila plynem (11. února 1963). Stalo se to v Londýně, bytě, který před ní obýval slavný básník W. B. Yeats. Až roku 1981 vyšly Plathové Sebrané verše a rok nato se stala první básnířkou, co posmrtně obdržela Pulitzerovu cenu. Hughesovo jméno její příznivci otesávali ze Sylviina náhrobku; plivance ho pronásledovaly do smrti; nicméně to taky neměl snadné. „Proč mi připadá, že je vše, co lidi dělají, nesmyslné. Stejně umřou?“ psala jeho depresivní žena.
Angela Carterová (1940-1992) byla jiný typ a přítomna v knize je doslovem ke sbírce povídek Krvavá komnata (1979). Inspirovala se gotickými romány a první tři knihy Stínový tanec, Magické hračkářství a Hrdinové a padouši vydala v šedesátých letech. Psala o sexu a za vrchol její tvorby se považují romány Noci v cirkuse (1984) a Moudré děti (1991). Bloody Chamber je deset verzí pohádek. Zpracovány Kocour v botách, Sněhurka, Kráska a zvíře, Červená karkulka… Carterová je i autorka filmu Neila Jordana Společenství vlků (1985), kde využila co předlohu text Mezi vlky z Krvavé komnaty. K jedné z posledních povídek Alenka v Praze ji inspirovalo Švankmajerovo Něco z Alenky. Jak píše Jana Satrapa Holá, Angela by jistě souhlasila s názorem (kritika Leslie Fiedlera), že byla idealizace žen nástroj, co bral svobodu. Idealizované vystupují v původních pohádkách, ne ale v jejich zpřevracení od Carterové, která dekonstruuje, ironizuje a zpochybňuje vše.
Zajímají vás i muži? Tak si knihu pořiďte. Dočtete se i o jejich osudech a dílech.
Kolektiv: Přes Atlantik a zase zpět. Eseje o anglofonní literatuře. Vybral, uspořádal, předmluvou a ediční poznámkou opatřil Petr Onufer. Argo. Praha 2024. 432 stran.
Přes Atlantik a zase zpět - Petr Onufer (ed.) | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
Naposled zmíněná se prezentuje doslovem ke Spielbergem zfilmované knize Barva nachu (1982). Od dětství Alice vnímala svou jinakost a přišla si jako „dvouhlavá“. Ale nešla do cirku. Místo toho plodila verše (souborně 1991) a první román vydala roku 1970. Slavné dílo The Color of Purple je Pulitzerovou cenou odměněno a tvoří je dopisy. Jsou psány nevzdělanou hlavní hrdinkou sestře a Bohu. Právě primitivní styl kontrastuje nejlépe s tragickým příběhem, který šokuje. Stylová neobratnost dala tu sílu emocionální výpovědi.
Barva nachu začíná s dětskou naivitou líčeným znásilněním hrdinky Celie otčímem, o kterém si myslí, že je jejím otcem. „V literatuře snad nebylo znásilnění nikdy zobrazeno současně tak otevřeně a civilně,“ tvrdí Jana Holá ve zmíněném doslovu a muži, černí i bílí, Celii říkali: „Seš černá, seš švorcová, šeredná a navíc ženská. Nejseš nic.“ Přesto nekapitulovala a v přítomnosti svobodomyslné bluesové zpěvačky jí došlo, že ji přitahují ženy. I měla štěstí, že se jí přítelkyně Shug stala i rádkyní. A původně otrocká duše rozkvetla, jak to Walkerová (v civilním životě vdaná za židovského právníka) aspoň pateticky formuluje, v purpurový květ.
Barva nachu byla kritizována. Po dočtení vám totiž připadá, že má láska šanci leda mezi matkou a dítětem nebo dvěma ženami. Muži jsou představováni nelichotivě, většinou jako bezcitní sobci či zakomplexovaní slaboši.
Starší Sylvia Plathová (1932-1963) je přítomna doslovem ke knize Pod skleněným zvonem, jež prvně vyšla v lednu 1963. Oproti aktivní Walkerové, která se nedala, je Plathová učebnicový případ sebedestrukce. Cestu k životní tragédii snad nastartovala už smrt jejího otce, když jí bylo osm. Otto Plath, vzdělaný profesor univerzity, odmítl ošetření zaníceného palce a zemřel na gangrénu. Už ve věku osm a půl roku (1941) zveřejnila Plathová první báseň a není bez zajímavosti, že měla roku 1944 IQ 166. Roku 1950 prodala časopisu první povídku, ale již roku 1953 se pokusila se o sebevraždu. Léčili ji elektrošoky, jak to líčí v Pod skleněným zvonem.
Na Cambridge potkala Teda Hughese (1930-1998), roku 1956 se vzali a první sbírku veršů vydala roku 1960. Měli dvě děti. Ale roku 1962 ji básník Hughes opustil a Plathová se otrávila plynem (11. února 1963). Stalo se to v Londýně, bytě, který před ní obýval slavný básník W. B. Yeats. Až roku 1981 vyšly Plathové Sebrané verše a rok nato se stala první básnířkou, co posmrtně obdržela Pulitzerovu cenu. Hughesovo jméno její příznivci otesávali ze Sylviina náhrobku; plivance ho pronásledovaly do smrti; nicméně to taky neměl snadné. „Proč mi připadá, že je vše, co lidi dělají, nesmyslné. Stejně umřou?“ psala jeho depresivní žena.
Angela Carterová (1940-1992) byla jiný typ a přítomna v knize je doslovem ke sbírce povídek Krvavá komnata (1979). Inspirovala se gotickými romány a první tři knihy Stínový tanec, Magické hračkářství a Hrdinové a padouši vydala v šedesátých letech. Psala o sexu a za vrchol její tvorby se považují romány Noci v cirkuse (1984) a Moudré děti (1991). Bloody Chamber je deset verzí pohádek. Zpracovány Kocour v botách, Sněhurka, Kráska a zvíře, Červená karkulka… Carterová je i autorka filmu Neila Jordana Společenství vlků (1985), kde využila co předlohu text Mezi vlky z Krvavé komnaty. K jedné z posledních povídek Alenka v Praze ji inspirovalo Švankmajerovo Něco z Alenky. Jak píše Jana Satrapa Holá, Angela by jistě souhlasila s názorem (kritika Leslie Fiedlera), že byla idealizace žen nástroj, co bral svobodu. Idealizované vystupují v původních pohádkách, ne ale v jejich zpřevracení od Carterové, která dekonstruuje, ironizuje a zpochybňuje vše.
Zajímají vás i muži? Tak si knihu pořiďte. Dočtete se i o jejich osudech a dílech.
Kolektiv: Přes Atlantik a zase zpět. Eseje o anglofonní literatuře. Vybral, uspořádal, předmluvou a ediční poznámkou opatřil Petr Onufer. Argo. Praha 2024. 432 stran.
Přes Atlantik a zase zpět - Petr Onufer (ed.) | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Nacistova dcera
Ostrovní vraždy dle Gruberova receptu
Po lešení na Týnský chrám i Nerudův antisemitismus
Mezi tichem přírody a křehkostí štěstí: Čtenářský prosincový deník
Reálný domov bez nároku na dokonalost
Václav Cílek o Řípu
Londýnská fantasy Alana Moorea
Symbióza číselné logiky a psaných textů
Třicet let Živlu
Jak vypadal typický Foglarův tábor?
Foglarovka ve formě deníku z Ukrajiny
Fenomén záchranka: Adrenalin, etika a příběhy z hranice života
Starý britský a americký horor podle Patrika Linharta
Za oponou Stínadel
Kdo byli Inklingové a kdo Charles Williams
A co když... Kristus dožil v Indii???
Listopad 2025: Měsíc ženských hlasů a hlubokých propojení
Lidé, kteří mají rádi psy, mají rádi lidi, kteří mají rádi psy
Historický průřez fascinací člověka umělým životem
Bratři bagři v betonové říši
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.