ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
pátek 13.12.2024, svátek má
Lucie
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Online kurz tvůrčího psaníKráva a kreténJana Slaninová: Něco mi přeletí přes nos a řekne pišMEMENTO MORIListopad Spisovatelská inspirace
Nejčtenější za 14 dní
Ptáci, které krmíme pečivem, umírajíOnline kurz tvůrčího psaníCo mě v listopadu zaujalo na NetflixuLidé bez dějin jsou prachPůlnoc je nejtemnější hodina – jak pro koho...Filmový muzikál ČarodějkaOta Filip jako ten poslední ze starých deníkůFOTOREPORTÁŽ: Lake Nakuru a NaivashaLiška, delfín a špaček: Jak letouny Aero získaly svá zvířecí jménaListopadové literární poklady Po stopách židovské obce v Plzni: Od založení po šlojířeI advent může být hořký...
Vaše teta tak mluvila s dětmi, pochopení většiny nečekejte
21.11.2024 Ivo Fencl Společnost
Kouzelná skutečnost, že má (krásná) čeština („čedina“, říkali jsme na obecné) zdrobněliny, je nám známa od dětství. Ani člověka okamžitě nenapadne, že jsou na zeměkouli (o to méně vznosné) jazyky, kde tomu podobně není.
Co vám zato dojde? Bezpečnější je omezit užívání zdrobnělin a zdrobnělilinek na linkách i mimo linky na naprosté minimum. Pádněji: zkuste (rada) zdrobněliny ignorovat. Sice dáte šanci jejich postupujícímu zániku, ale žádné strachy. Ono se bude dost lidí ke zdrobnělinám uchylovat dál. V knize, článku však skoro pokaždé působí kontraproduktivně, a je-li jich moc, na autora hodí síť. Našel jsem jediný lán, do něhož se víceméně hodí sít zdrobněliny. Který?
Máte (příklad) ratolest, která překvapivě vydrží předčítání. Tak předčítáte. Ale roztěkanost dnešní doby ohrozila rovněž vaše dítě, a tak se pokoušíte příběhy předčítat co nejpoutavěji. Sem tam něco vynecháte, něco klidně přidáte. Takřka stejně funguje rozhlasový redaktor nad každým textem a dítě, ejhle, ještě pořád vnímá a neusnulo.
Dítě se dá, uznávám, upoutat i vystrašením - a strach je zdravá emoce. Nezapomenu, jak jsem kdysi synovi předčítal povídku Žlutá tvář. Jde o méně známý příběh se Sherlockem Holmesem, který je docela kuriózní: Sherlock tu nepátrá. Ale je to trochu horor a přijde působivý moment, kdy klient dovypráví k momentu zjevení se žluté tváře v okně.
Syn sebou sice netrhl, jak se psává v knihách, ale dostal se do stavu skutečně napjatého očekávání, co prý bude dál. Skoro zajektal, užasl. Je proto nejlepší číst dětem umírněné horory? Ano. Ale taky přece chcete, aby se smály, což je stejně zdravá emoce… a jenom je otázka, zda je snáze vyvolatelnější než ona zmiňovaná hrůza. Možná ne. A osobně jsem asi neměl dost humoristického materiálu k předčítání, i uchýlil jsem se k velice laciné metodě ozvláštnění. Všude, kde to bylo možné, jsem výrazy předělával na pitvorné zdrobněliny.
A tomu se malý i velký posluchač směje, i když, uznávám, pouze chvíli. Většinou je nadále fádní i to. Záleží ovšem i na obsahu textu a kvalitách příběhu, a jestliže něco čtete nově a jinak, tj. zdrobněle, děj se vyjeví podstatně důrazněji a pojednou vám připadá nezapomenutelný. Každé slovo má jaksi silnější podstatnost. Nevěříte? Uvedu asi tři ukázky.
První příklad je z klasické novely mého oblíbence Roberta Louise Stevensona o doktoru Jekyllovi a nebudu uvádět originál textu v původním překladu Jarmily Fastrové, nýbrž rovnou mou úpravu-improvizaci při předčítání:
Tenkrát jsem ale ještě v pracovničce neměl zrcadélko a dal jsem je přinést teprve později, a to právě proto, abych mohl sledovat své proměničky. A nocička se už blížila raničku a za toho rána raníčka byli spolubydlící z domečku pohřížeňoučcí (pohřížení) do hlubokého spánečku; a proto jsem se v zápalíčku své nadějičky a svého vítězstvíčka rozhodl, že se v nové podobičce odvážím až do ložničky. Prošel jsem dvorečkem, kam na mě shora shlížela souhvězdíčka, a skoro se mi zdálo, že shlížejí s údivečkem nad vůbec prvním tvorečkem, jakého zbádala ta jejich bdělá hlídečka.
Proplížil jsem se chodbičkami jako cizáček v tom vlastním domečku, a když jsem dorazil do ložničky, spatřil jsem ve sklíčku poprvé Edwardečka Hydečka.
Tohle, kdo ví, možná nebyl ten nejlepší a dostačující příklad, kterak se zdrobnělinami současně zvýrazní význam textu, a tak ještě ukázku. Z vozíčku slézá ženička v bílé plachetičce, selském oblečku. Dětičky zůstaly stát, ani z báby očička nespustily. Táta jí tiskl ručku ručičku, máma ji plačíc objímala… a ona pak je též líbala na obě líčka. Tady jsem navíc opravil původní zdrobněliny Boženy Němcové.
Ale ano, uznávám, že je to vtipné leda hodně prvoplánově, nicméně to překvapivě funguje a představte si, že máte spratka, který skutečně jinak nechce poslouchat. I hle, jak zní zdrobnělinový Edgar Wallace a Mrtvé oči Londýna:
„Už jsem měl strášek, strašíček, aby neuhnuli do parčíku, protože soukromoučká autíčka tam můžou, zatímco taxíčky ne; ale vzali to Edgwareskou třídičkou. Stávala tam kdysi šibenička a za stara se tam věšívalo,“ dodal jen tak mimochodem, „což jsem četl v jedné knížečce, když jsem seděl.“
„Tyhle vzpomínečky na stařičký Londýneček ale můžete vynechat,“ zaprosil vyslýchaného Larrýček.
Geniální doktor Ludvík Souček pak dopadá v obdobně debilní úpravě následovně (Tušení souvislosti): K Marsíčku už byla vyslána celičká řadička kosmických sondiček a sovětští vědáčci iniciovali konkrétně sondičky Marsíček 1 až Marsíček 7 (1973).
Američánci zvolili Marsík za cíl Marineríčku 4 až Marineríčku 9 (1971) a získali pozoruhodné výsledečky měřeníček i fotografičky. Objevili kráterky a vulkánky impozantních rozměrečků a například i sopečku-sopčičku v oblastičce Nix Olympica, která má výšku 18 kilometříčků.
Vůbec si nemyslím, že je tomu podobňoučké ZDROBNĚNÍČKO textu lehounce přenositelné do většinky cizích jazýčků a nezávidím věru překladatelíčkovi, který se do podobné prácičky omylíčkem pustí, i kdyby s fortelíčkem, anžto se brzičko potká s mrtvičkou.
Máte (příklad) ratolest, která překvapivě vydrží předčítání. Tak předčítáte. Ale roztěkanost dnešní doby ohrozila rovněž vaše dítě, a tak se pokoušíte příběhy předčítat co nejpoutavěji. Sem tam něco vynecháte, něco klidně přidáte. Takřka stejně funguje rozhlasový redaktor nad každým textem a dítě, ejhle, ještě pořád vnímá a neusnulo.
Dítě se dá, uznávám, upoutat i vystrašením - a strach je zdravá emoce. Nezapomenu, jak jsem kdysi synovi předčítal povídku Žlutá tvář. Jde o méně známý příběh se Sherlockem Holmesem, který je docela kuriózní: Sherlock tu nepátrá. Ale je to trochu horor a přijde působivý moment, kdy klient dovypráví k momentu zjevení se žluté tváře v okně.
Syn sebou sice netrhl, jak se psává v knihách, ale dostal se do stavu skutečně napjatého očekávání, co prý bude dál. Skoro zajektal, užasl. Je proto nejlepší číst dětem umírněné horory? Ano. Ale taky přece chcete, aby se smály, což je stejně zdravá emoce… a jenom je otázka, zda je snáze vyvolatelnější než ona zmiňovaná hrůza. Možná ne. A osobně jsem asi neměl dost humoristického materiálu k předčítání, i uchýlil jsem se k velice laciné metodě ozvláštnění. Všude, kde to bylo možné, jsem výrazy předělával na pitvorné zdrobněliny.
A tomu se malý i velký posluchač směje, i když, uznávám, pouze chvíli. Většinou je nadále fádní i to. Záleží ovšem i na obsahu textu a kvalitách příběhu, a jestliže něco čtete nově a jinak, tj. zdrobněle, děj se vyjeví podstatně důrazněji a pojednou vám připadá nezapomenutelný. Každé slovo má jaksi silnější podstatnost. Nevěříte? Uvedu asi tři ukázky.
První příklad je z klasické novely mého oblíbence Roberta Louise Stevensona o doktoru Jekyllovi a nebudu uvádět originál textu v původním překladu Jarmily Fastrové, nýbrž rovnou mou úpravu-improvizaci při předčítání:
Tenkrát jsem ale ještě v pracovničce neměl zrcadélko a dal jsem je přinést teprve později, a to právě proto, abych mohl sledovat své proměničky. A nocička se už blížila raničku a za toho rána raníčka byli spolubydlící z domečku pohřížeňoučcí (pohřížení) do hlubokého spánečku; a proto jsem se v zápalíčku své nadějičky a svého vítězstvíčka rozhodl, že se v nové podobičce odvážím až do ložničky. Prošel jsem dvorečkem, kam na mě shora shlížela souhvězdíčka, a skoro se mi zdálo, že shlížejí s údivečkem nad vůbec prvním tvorečkem, jakého zbádala ta jejich bdělá hlídečka.
Proplížil jsem se chodbičkami jako cizáček v tom vlastním domečku, a když jsem dorazil do ložničky, spatřil jsem ve sklíčku poprvé Edwardečka Hydečka.
Tohle, kdo ví, možná nebyl ten nejlepší a dostačující příklad, kterak se zdrobnělinami současně zvýrazní význam textu, a tak ještě ukázku. Z vozíčku slézá ženička v bílé plachetičce, selském oblečku. Dětičky zůstaly stát, ani z báby očička nespustily. Táta jí tiskl ručku ručičku, máma ji plačíc objímala… a ona pak je též líbala na obě líčka. Tady jsem navíc opravil původní zdrobněliny Boženy Němcové.
Ale ano, uznávám, že je to vtipné leda hodně prvoplánově, nicméně to překvapivě funguje a představte si, že máte spratka, který skutečně jinak nechce poslouchat. I hle, jak zní zdrobnělinový Edgar Wallace a Mrtvé oči Londýna:
„Už jsem měl strášek, strašíček, aby neuhnuli do parčíku, protože soukromoučká autíčka tam můžou, zatímco taxíčky ne; ale vzali to Edgwareskou třídičkou. Stávala tam kdysi šibenička a za stara se tam věšívalo,“ dodal jen tak mimochodem, „což jsem četl v jedné knížečce, když jsem seděl.“
„Tyhle vzpomínečky na stařičký Londýneček ale můžete vynechat,“ zaprosil vyslýchaného Larrýček.
Geniální doktor Ludvík Souček pak dopadá v obdobně debilní úpravě následovně (Tušení souvislosti): K Marsíčku už byla vyslána celičká řadička kosmických sondiček a sovětští vědáčci iniciovali konkrétně sondičky Marsíček 1 až Marsíček 7 (1973).
Američánci zvolili Marsík za cíl Marineríčku 4 až Marineríčku 9 (1971) a získali pozoruhodné výsledečky měřeníček i fotografičky. Objevili kráterky a vulkánky impozantních rozměrečků a například i sopečku-sopčičku v oblastičce Nix Olympica, která má výšku 18 kilometříčků.
Vůbec si nemyslím, že je tomu podobňoučké ZDROBNĚNÍČKO textu lehounce přenositelné do většinky cizích jazýčků a nezávidím věru překladatelíčkovi, který se do podobné prácičky omylíčkem pustí, i kdyby s fortelíčkem, anžto se brzičko potká s mrtvičkou.
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Společnost
Adventní prohlídky plzeňského pivovaru
Peškovka – prostor pro mladé tvůrce
FOTOREPORTÁŽ: Lake Nakuru a Naivasha
Čudla v seriálu
Ptáci, které krmíme pečivem, umírají
Adventní koncerty? Užijte si každou minutu!
O naději a víře
Po stopách židovské obce v Plzni: Od založení po šlojíře
Podstatný rozdíl mezi Stalinem a klukem s pistolí
Butovice na Vánoce
I advent může být hořký...
Královna surrealismu Toyen hlasem Elišky Balzerové
Z čeho je mi vážně moc smutno
Liška, delfín a špaček: Jak letouny Aero získaly svá zvířecí jména
Neratov: Příběh kostela pro všechny
Tři havárie jednoho kolaře
Ota Filip jako ten poslední ze starých deníků
Plast je past
FOTOPOSTŘEHY: Pes mnoha tváří
Rozhovor s Martinou Bittnerovou o andělech a lidských chybách
Další články v rubrice Společnost
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.