Na samém počátku si ještě pojďme trochu říci o autorovi knihy. Jeho šíleně dlouhé jméno zní Šrí Šrímad Abhaj Čaranáravinda Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda (1896-1977) a jeho knihu držím dnes v ruce proto, že se ke konci svého života rozhodl šířit své duchovní učení do Ameriky. Zde založil Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny (známé jako hnutí Hare Krišna). Za jeho nejvýznamnější přínos bývá udávána věrohodnost a hloubka jeho učení, která využívá vědecké poznatky a propojuje moderní s historickým. Ovšem věda není to samé co véda...

V první části knihy se nachází záznamy diskusí několika osob, které během ranních procházek zaníceně hovoří o rozdílném přístupu ke vzniku života: vědci tvrdí, že život vznikl souhrou okolností při určitých podmínkách a v přítomnosti určitých chemických prvků, zatímco duchovní tvrdí, že život přinesl bůh, resp. Krišna. Žádný člověk nedokáže oživit neživou věc. Žádný vědec nedokáže za žádných podmínek přivést určité chemikálie k životu, a to ani jednu jedinou buňku. To je důkaz existence něčeho vyššího...

Šríla Prabhupáda: Zahradníci zalévají zelené stromy. Proč nezalévají uschlé stromy, aby je opět probudili k životu?
Dr. Singh: Ze zkušenosti vědí, že neporostou.
Šríla Prabhupáda: Co tedy stromu schází? Vědci říkají, že chemikálie jsou příčinou života, ale všechny chemikálie, které strom obsahoval za svého života, jsou v něm stále. Tyto chemikálie navíc podporují života mnoha mikrobů, hmyzu a jiných živých bytostí. Nemohou říci, že by v těle stromu chyběla životní energie. Životní energie je v něm stále.

Svá tvrzení dokazuje Šríla Prabhupáda mnohými přirovnáními, která jsou jednoduchá a pochopitelná. Vědce však označuje za osly, kteří si zarytě stojí za něčím, co nejsou schopni dokázat. V druhé části knihy se nachází přepis korespondence mezi ním a dr. Kovoorem, kde si oba stojí paličatě za svými názory a předávají si horký brambor. Jeden žádá po druhém důkaz svého tvrzení a ani jeden nemá víc než svůj názor a přesvědčení. Stejně jako dr. Kovoor nedokáže stvořit život v laboratoři, nemůže asi Šríla přivést svého Krišnu. Pouze fakt, že se věda již v minulosti mockrát mýlila a opravovala se, stojí za Šrílou. Není však poněkud zbytečné nasazovat kvůli této cestě pokusu a omylu všem vědcům oslí hlavy?

Tímto přístupem mě duchovní vůdce velmi zklamal. Čím víc se vyjadřuje zatvrzele, tím spíš ve mně budí odpor. Žádná víra, která nutí, nemůže být ta správná, i když podle Šríly je víra v Boha coby lásku čistě západní přístup. Bůh je všechno, říká. Protože Bůh je absolutní. Jeho láska a Jeho nepřátelství jsou stejné. V hmotném světě děláme rozdíly mezi láskou a nepřátelstvím, ale Boží láska a nepřátelství jsou jedno a totéž. Dává to smysl, ale mě tedy Šríla nepřesvědčil. (Nutno dodat, že mému srdci je nejbližší buddhismus, který nás vede k pokoře. Jsem ochotná věřit v boha, který není postavou, ale energií, která je oživující a je součástí všeho a všech. Ale cítím obrovskou nechuť k jakékoliv urážce či odsuzování, jež vede pouze k nutnosti organizovanosti víry. Z mnoha náboženstvích vychází takové duchovní znásilňování - ale bohužel se na nás takového dopustila i samotná škola, když nás nutila přemýšlet jen jedním úhlem pohledu, tím vědeckým. Přitom co když... je všechno úplně jinak a ani věda, ani védy nemají úplnou pravdu? Co když mají svým způsobem pravdu přístupy oba? Co když je všechno ještě úplně jinak?)

V poslední části se nachází filozofická zamyšlení a popis a vysvětlení duchovní cesty, která nás může přivést k poznání, osvícení a k Bohu. V současném stavu naší hmotné existence nás omezují zákony hmotné přírody. Všechny podmíněné duše nutně podléhají čtyřem nedostatkům, protože jejich smysly jsou nedokonalé. Prvním nedostatkem podmíněné duše je, že se musí dopouštět chyb. Neexistuje člověk, který by se nedopouštěl chyb. Dalším nedostatkem je, že podmíněná duše propadá iluzi. Být v iluzi znamená považovat něco za něco jiného - myslet si, že kdejaký výmysl je skutečnost. Třetím nedostatkem je, že podmíněná duše má sklon podvádět. Čtvrtým nedostatkem podmíněné duše je, že má nedokonalé smysly. Náš zrak je omezený - nejsme schopni vidět příliš daleko ani blízko; vidíme jen za určitých podmínek a podobně jsou omezené i všechny ostatní smysly. Védský vzdělávací systém nám proto nedoporučuje, abychom se k poznání Absolutní Pravdy snažili dospět pomocí svých současných podmíněných smyslů. Chceme-li získat poznání, musíme je obdržet z vyššího zdroje, který nepodléhá těmto čtyřem druhům nedokonalostí. Tímto zdrojem je Krišna.

Védy ovšem sepsali stejně omylní lidé s podmíněnými dušemi, že? Naše spojení s Bohem je čistě osobní, nepředatelná záležitost, kterou nemůžeme druhému předat. Můžeme mu ukázat svoji cestu, ale on si musí zvolit sám, jestli půjde za námi nebo si najde svoji vlastní... Nemohu říci, že druhý je osel, protože jde vědeckou cestou, protože já jsem stejně podmíněný a omylný jako on.

Přestože se vším, co nám tato jedinečná duchovní kniha přináší, nesouhlasím, je to rozhodně velice zajímavá studnice moudrostí a filozofie, již má smysl zkoumat a přemýšlet o ní.


Výzva moderní vědě: Život pochází ze života
Šrí Šrímad Abhaj Čaranáravinda Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda
V českém jazyce byla kniha vydána v roce 2024, více na harekrsna.cz
Bezplatnou e-knihu si můžete stáhnout na bbtmedia.com/redeem, kód: EB16CS92537P