ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
pátek 13.12.2024, svátek má
Lucie
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Online kurz tvůrčího psaníKráva a kreténJana Slaninová: Něco mi přeletí přes nos a řekne pišMEMENTO MORIListopad Spisovatelská inspirace
Nejčtenější za 14 dní
Ptáci, které krmíme pečivem, umírajíOnline kurz tvůrčího psaníLidé bez dějin jsou prachCo mě v listopadu zaujalo na NetflixuPůlnoc je nejtemnější hodina – jak pro koho...Filmový muzikál ČarodějkaOta Filip jako ten poslední ze starých deníkůFOTOREPORTÁŽ: Lake Nakuru a NaivashaLiška, delfín a špaček: Jak letouny Aero získaly svá zvířecí jménaListopadové literární poklady Po stopách židovské obce v Plzni: Od založení po šlojířeI advent může být hořký...
Rozhovor s Martinou Bittnerovou o andělech a lidských chybách
20.11.2024 redakce Společnost
Martina Bittnerová stála před mnoha lety u zrodu tohoto magazínu. V současnosti je autorkou dvanácti knih a také ji čtenáři mohou potkávat v knihovnách a ve školách, kam jezdí se svými zajímavými programy. Martina je odborníkem na osobnosti 19. století, o nichž píše i přednáší. Přibližuje nám jejich životy a nám nezbývá než žasnout nad jejími obdivuhodnými znalostmi. Skoro jako by tehdy žila s nimi, zná jejich touhy i slabosti. A tak ví, že ani ten nejšlechetnější člověk nebyl žádný anděl...
Kde bereš informace o všech těch osobnostech? A jak si je archivuješ?
Je to kombinace všech možných zdrojů. Takže hledám v archivech, staré literatuře a novinách a taky v matrikách, pobytových přihláškách apod. V archivu vlastním mám pěkný nepořádek. Ale celkem se v tom vyznám.
Název tvé publikace „Andělem nikdo z nás není“ připomíná, že všichni děláme chyby. Pokud by ses ty sama mohla stát andělem na jeden den, co bys udělala jako první?
Navštívila bych blízké, jež mi odešli na věčnost a kteří mě stráží, čemuž upřímně věřím. Poděkovala bych jim za to, že jsem je mohla poznat, protože byli pro mě důležití. A potom bych ještě rychle uzdravila všechny nevyléčitelně nemocné.
Kdybys měla něco poradit do života některé z postav ze zmíněné publikace, co by to bylo?
Doře Němcové, dceři Boženy Němcové, bych poradila, aby se přece jen za toho Antonína Soumara provdala, protože svobodné ženě se v její době nežilo lehce. Zároveň ale asi chápu, proč to nakonec neudělala.
Můžeš to více vysvětlit?
Podle mě dala přednost svobodě před soužitím s mužem, jehož zřejmě nemilovala. Navíc by sňatkem také skončila její učitelská dráha.
Když si promítneš osobnosti, o nichž jsi psala naposledy, kterou z nich bys považovala za nejhorší spolubydlící?
Nechtěla bych zřejmě sdílet střechu s novinářem Bartošem Bittnerem. Byl velkým bohémem a já už bych tak existovat nechtěla. Navíc při těch našich samotářských povahách by jakákoliv podoba soužití skřípala. Ostatně on sám nakonec svou ženu i děti opustil.
To vypadá, že ani tvá poslední kniha nepostrádá určité vztahové těžkosti? Zasahuje tě to nějak osobně?
Bohužel to v historii ani jinak nejde. Každý lidský osud má svá dramata, zvláště, když se to týká lidí nadaných a výjimečných.
Dotýká se mě to v té prvotní fázi, kdy se snažím vše nejprve prožít s těmi osobnostmi a pak teprve můžu nad jejich příběhy získat určitý nadhled. Vždycky jsem ale na konci tvůrčího procesu trochu vyhořelá. Stojí mě to dost sil.
Umíš se pak vyhnout spisovatelskému bloku?
Momentálně mě blokuje absolutní nedostatek času, takže já spíše bojuji s tímto problémem. Nápadů bych měla milion. Chybí mi však aktuálně prostor a dostatek energie. Jsem ráda, když si zvládnu vyžehlit a uvařit jídlo. A to vařím přitom ráda.
Když tedy ráda vaříš, které tři literární postavy z jakékoliv knihy bys pozvala na večeři a proč?
Pozvala bych Švejka a zeptala bych se ho, jak dalece se znal s mým prapradědou, jehož jméno zmiňuje. Pak bych si pozvala Viktorku, o které jsem psala právě ve své poslední knize. Chtěla bych ji obejmout, aby věděla, že nezůstala na světě sama. Do třetice bych u stolu přivítala Rumcajse, protože ho považuji za zásadní postavu mého předškolního věku.
To je zajímavý výběr... Mimochodem máš nějaký rituál nebo zvyk, který ti pomáhá při psaní, a který by nás mohl překvapit?
Výběr odpovídá té skutečnosti, že mě literatura formovala od útlého věku. A na tehdejší hrdiny nedám dopustit, protože mi dali do života to, co mi v něm kvůli nefunkční rodině chybělo. Jinak nedodržuji žádný rituál. Většinou mívám na stole a kolem něj nepořádek tvořený ze sešitů poznámek a haldy knih, což zase souvisí s tématy, jimž se věnuji.
Nelákala by tě spolupráce s jiným autorem?
Mně se kdysi líbila fúze Miroslava Ivanova s paní Skořepovou, kdy on psal o osobnostech a ona do toho vložila jejich horoskopy. Čtenářům to přineslo nový pohled. Lákala by mě ale kniha ve spolupráci s grafologem či genealogem.
A kdyby sis přece jen mohla hypoteticky vybrat jakéhokoliv spisovatele, živého nebo mrtvého, s kým bys ráda něco napsala a proč?
Určitě bych si vybrala A. C. Doyla, protože být u vzniku Sherlocka Holmese, nejgeniálnějšího detektiva všech dob, bych si nenechala ujít. Ty příběhy doslova miluju, bohužel už je znám nazpaměť. Přesto si je čas od času připomínám v podobě mluveného slova.
Můžeš prozradit nějaké další literární plány?
V hlavě mi jich víří hodně, jen musí přijít vhodná doba, abych je mohla začít realizovat. Samozřejmě s ohledem na výročí příštího roku chystám do knihoven a škol program nejen o M. D. Rettigové. Zkrátka je pořád co dělat a mám se pořád kam posouvat. To mě na tom baví asi nejvíc.
Foto: archiv Martiny Bittnerové
Více o autorce a jejích knihách či besedách: WWW.MARTINABITTNEROVA.CZ
Je to kombinace všech možných zdrojů. Takže hledám v archivech, staré literatuře a novinách a taky v matrikách, pobytových přihláškách apod. V archivu vlastním mám pěkný nepořádek. Ale celkem se v tom vyznám.
Název tvé publikace „Andělem nikdo z nás není“ připomíná, že všichni děláme chyby. Pokud by ses ty sama mohla stát andělem na jeden den, co bys udělala jako první?
Navštívila bych blízké, jež mi odešli na věčnost a kteří mě stráží, čemuž upřímně věřím. Poděkovala bych jim za to, že jsem je mohla poznat, protože byli pro mě důležití. A potom bych ještě rychle uzdravila všechny nevyléčitelně nemocné.
Kdybys měla něco poradit do života některé z postav ze zmíněné publikace, co by to bylo?
Doře Němcové, dceři Boženy Němcové, bych poradila, aby se přece jen za toho Antonína Soumara provdala, protože svobodné ženě se v její době nežilo lehce. Zároveň ale asi chápu, proč to nakonec neudělala.
Můžeš to více vysvětlit?
Podle mě dala přednost svobodě před soužitím s mužem, jehož zřejmě nemilovala. Navíc by sňatkem také skončila její učitelská dráha.
Když si promítneš osobnosti, o nichž jsi psala naposledy, kterou z nich bys považovala za nejhorší spolubydlící?
Nechtěla bych zřejmě sdílet střechu s novinářem Bartošem Bittnerem. Byl velkým bohémem a já už bych tak existovat nechtěla. Navíc při těch našich samotářských povahách by jakákoliv podoba soužití skřípala. Ostatně on sám nakonec svou ženu i děti opustil.
To vypadá, že ani tvá poslední kniha nepostrádá určité vztahové těžkosti? Zasahuje tě to nějak osobně?
Bohužel to v historii ani jinak nejde. Každý lidský osud má svá dramata, zvláště, když se to týká lidí nadaných a výjimečných.
Dotýká se mě to v té prvotní fázi, kdy se snažím vše nejprve prožít s těmi osobnostmi a pak teprve můžu nad jejich příběhy získat určitý nadhled. Vždycky jsem ale na konci tvůrčího procesu trochu vyhořelá. Stojí mě to dost sil.
Umíš se pak vyhnout spisovatelskému bloku?
Momentálně mě blokuje absolutní nedostatek času, takže já spíše bojuji s tímto problémem. Nápadů bych měla milion. Chybí mi však aktuálně prostor a dostatek energie. Jsem ráda, když si zvládnu vyžehlit a uvařit jídlo. A to vařím přitom ráda.
Když tedy ráda vaříš, které tři literární postavy z jakékoliv knihy bys pozvala na večeři a proč?
Pozvala bych Švejka a zeptala bych se ho, jak dalece se znal s mým prapradědou, jehož jméno zmiňuje. Pak bych si pozvala Viktorku, o které jsem psala právě ve své poslední knize. Chtěla bych ji obejmout, aby věděla, že nezůstala na světě sama. Do třetice bych u stolu přivítala Rumcajse, protože ho považuji za zásadní postavu mého předškolního věku.
To je zajímavý výběr... Mimochodem máš nějaký rituál nebo zvyk, který ti pomáhá při psaní, a který by nás mohl překvapit?
Výběr odpovídá té skutečnosti, že mě literatura formovala od útlého věku. A na tehdejší hrdiny nedám dopustit, protože mi dali do života to, co mi v něm kvůli nefunkční rodině chybělo. Jinak nedodržuji žádný rituál. Většinou mívám na stole a kolem něj nepořádek tvořený ze sešitů poznámek a haldy knih, což zase souvisí s tématy, jimž se věnuji.
Nelákala by tě spolupráce s jiným autorem?
Mně se kdysi líbila fúze Miroslava Ivanova s paní Skořepovou, kdy on psal o osobnostech a ona do toho vložila jejich horoskopy. Čtenářům to přineslo nový pohled. Lákala by mě ale kniha ve spolupráci s grafologem či genealogem.
A kdyby sis přece jen mohla hypoteticky vybrat jakéhokoliv spisovatele, živého nebo mrtvého, s kým bys ráda něco napsala a proč?
Určitě bych si vybrala A. C. Doyla, protože být u vzniku Sherlocka Holmese, nejgeniálnějšího detektiva všech dob, bych si nenechala ujít. Ty příběhy doslova miluju, bohužel už je znám nazpaměť. Přesto si je čas od času připomínám v podobě mluveného slova.
Můžeš prozradit nějaké další literární plány?
V hlavě mi jich víří hodně, jen musí přijít vhodná doba, abych je mohla začít realizovat. Samozřejmě s ohledem na výročí příštího roku chystám do knihoven a škol program nejen o M. D. Rettigové. Zkrátka je pořád co dělat a mám se pořád kam posouvat. To mě na tom baví asi nejvíc.
Foto: archiv Martiny Bittnerové
Více o autorce a jejích knihách či besedách: WWW.MARTINABITTNEROVA.CZ
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Společnost
Adventní prohlídky plzeňského pivovaru
Peškovka – prostor pro mladé tvůrce
FOTOREPORTÁŽ: Lake Nakuru a Naivasha
Čudla v seriálu
Ptáci, které krmíme pečivem, umírají
Adventní koncerty? Užijte si každou minutu!
O naději a víře
Po stopách židovské obce v Plzni: Od založení po šlojíře
Podstatný rozdíl mezi Stalinem a klukem s pistolí
Butovice na Vánoce
I advent může být hořký...
Královna surrealismu Toyen hlasem Elišky Balzerové
Z čeho je mi vážně moc smutno
Liška, delfín a špaček: Jak letouny Aero získaly svá zvířecí jména
Neratov: Příběh kostela pro všechny
Tři havárie jednoho kolaře
Ota Filip jako ten poslední ze starých deníků
Plast je past
FOTOPOSTŘEHY: Pes mnoha tváří
Další články v rubrice Společnost
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.