ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
úterý 10.2.2026, svátek má
Mojmír
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Co znamená psát moderněStockholmský stylInspiruj se prvními větami slavných knihDo očí6 dobrých tipů pro budoucí spisovateleLÁSKA
Nejčtenější za 14 dní
Dubaj a Abú DhabíHurvínek letos slaví 100. Už ho znají vaše děti?Víte, proč ptáci ignorují šípky?75. narozeniny Miroslava Donutila na FilmBoxuKoralina aneb vstup do jiného světaCo mě v lednu zaujalo na NetflixuInspiruj se prvními větami slavných knihToxické vztahy s filmy i knihamiSebevědomý úsměv: Jak dosáhnout přirozeně bílých zubů? Kdo byl Charles WilliamsNová příležitost pro radost: Pošli pohledKrutý princ
Ota Filip jako ten poslední ze starých deníků
30.11.2024 Ivo Fencl Společnost
Za mých mladých let jsme si jako školáci vedli čtenářské deníky. Nějak tam nemohl být každý, a tak jsem vlastní zápisky umísťoval do obdobného sešitu doma; bavilo mě to. Mezi autory mi nechybí ani jeden z velké pětky Angličanů generujících dobrodružství mezi lety 1880-1914, a pokud by vás zajímalo, kteří to byli, tak Robert Louis Stevenson, Arthur Conan Doyle, Rudyard Kiplig, H. G. Wells a - dnes nejméně vzpomínaný - Henry Rider Haggard, který inspiroval daleko víc spisovatelů, než si připouštíme. Například Tolkiena.
Ani Kipling tenkrát - s výjimkou Knihy džunglí - neletěl, ale ostatní ři byli celkem dostupní a mého srdce.
Ostrov pokladů jsem četl snad nejdříve, dal se do něj na popud matky a je to jediná kniha, kde si pamatuji místo, na kterém mi ji kladla do pazourů nevzdělance. S pošmournou Tichého obálku s lodním kuchařem Silverem; ta kniha se ostatně původně měla jmenovat právě Lodní kuchař.
Jako kluka mě Stevensonův ostrov nadchl až tak, že jsem od Roberta Louise Balfoura Stevensona pak četl a přečetl takřka vše, co jsem sehnal, a napsal o něm v dospělosti i knížečku dostupnou dnes už i virtuálně: Fencl, Ivo: Dvě tváře doktora Jekylla by KnihovnaPlzen - Flipsnack.
Vím, že je to staromilství (a ženy na to nebalím), ale vlastním dokonce sedm svých čtenářských deníků, popsaných během mladých let, a bohužel i bohudík dokumentují sklon nevzdávat se dobrodružství pro kluky a nečíst díla největší (Božská komedie, Důmyslný rytíř), ke kterým jsem se tak dle známého úsloví už (málem) nedostal.
Ty deníky mají cenu především pro mě a některé záznamy jsou k ničemu. Jiných nelituji. Poslední má číslo 392 a naprostou náhodou je to reference o próze spisovatele Oty Filipa Poskvrněné početí (1976), odkud jsem si dokonce vypsal pár vět. Filip (slovy svého hrdiny) vypráví:
„Chytli ho až v Božím lese, ale pocházel až z Prahy. A to vám byl případ. Enem se prošel po Václaváku, už měl na krku šestnáct trestných činů.
Nahoře u svatého Václava zliskal průvodčího i revizora, protože po něm chtěli lístek. Zapadl potom kdesi u kina Blaník do hospody, tam se napil, ale nezaplatil. Na rohu Krakovské už byl tak ožralý, že vymlátil skříňku Svazu přátel sovětských národů, protože si myslel, že je to telefonní budka, a před spořitelnou vyhodil z taxíku řidiče. Ale dojel jen k Melantrichu, kde najel do trolejbusu.
Řidič utrpěl otřes mozku a čtyři cestující lehčí zranění, ale ten parchant ožralá z teho vyvázl se zdravú kožú a utekl naproti do hotelu Evropa, kde se - přímo na chodníku - pokusil znásilnit zmrzlinářku. Ukradl jí každopádně celodenní tržbu a zničil jí stánek. Jo, a v Sovětské knize sa ten sviňák vychcal na výlohu a nadával na komunisty.
Co sem ešče zapomjél? V podchodu prý handloval s arabskými studenty a kupoval od nich drogy. Dával za ně aktovku z krokodýlí kůže. Jak k ní přišel, to mi ten chuligán ani neřekl.
Naproti Vašatům se pustil do té pravé telefonní budky a rozbil dvěma Slovákům držky. Pražáci, tak aspoň říkal, mu šli z cesty, ale dva Slováci prý né, a hned na něho, že udělají pořádek. Tož jim řekl, že v naší zlaté Praze si uděláme pořádek sami, táhněte do Bratislavy, tam máte bordelu dost.
U maďarského kulturního střediska ještě pokousal dva esenbáky, kteří ho chtěli sebrat, ale samozřejmě jim utekl… Hm. A povídal, že čeká nejméně čtyři járy.“
Ota Filip, připomínám, nebyl vždy všem po chuti a jiní ho neznají. Žil v letech 1930-2018, pocházel ze Slezské Ostravy a jeho maminka byla Polka.
Po maturitě se dostal na chvíli mezi černé barony a později byl redaktor Českého rozhlasu v Plzni. V šedesátých letech jej ovšem perzekuovali, musel i k lopatě a první román Cesta ke hřbitovu vydal roku 1968 v ostravském Profilu; ale vyšel brzy taky německy a italsky.
Roku 1970 odsoudili Filipa za podvracení republiky. Roku 1974 ho donutili se vystěhovat a v Německu se, už jako autor řady dalších děl (Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy, Kavárna Slavia, 77 obrazů z ruského domu) dostal až do Bavorské akademie věd a umění. Nejtěžším momentem jeho života se stal teprve ten z ledna 1998: sebevraždu tenkrát spáchal jeho syn, jinak profesor na německé univerzitě. Proč vlastně, nechci rozebírat, ale vyloučit se nedá, že jej deptalo několik (neoprávněných) plivanců do tátovy tváře.
Ota Filip se po převratu už domů nevrátil. Zůstal v Německu, a to v podalpském městě Murnau, a roku 2012 převzal u nás na Hradě Medaili za zásluhy.
Za nejlepší jeho knihy se, pravda, neoznačuje Poskvrněné početí, ale Sedmý životopis (2000) a Osmý čili nedokončený životopis (2007).
Ota Filip: Das Russenhaus (youtube.com)
Ostrov pokladů jsem četl snad nejdříve, dal se do něj na popud matky a je to jediná kniha, kde si pamatuji místo, na kterém mi ji kladla do pazourů nevzdělance. S pošmournou Tichého obálku s lodním kuchařem Silverem; ta kniha se ostatně původně měla jmenovat právě Lodní kuchař.
Jako kluka mě Stevensonův ostrov nadchl až tak, že jsem od Roberta Louise Balfoura Stevensona pak četl a přečetl takřka vše, co jsem sehnal, a napsal o něm v dospělosti i knížečku dostupnou dnes už i virtuálně: Fencl, Ivo: Dvě tváře doktora Jekylla by KnihovnaPlzen - Flipsnack.
Vím, že je to staromilství (a ženy na to nebalím), ale vlastním dokonce sedm svých čtenářských deníků, popsaných během mladých let, a bohužel i bohudík dokumentují sklon nevzdávat se dobrodružství pro kluky a nečíst díla největší (Božská komedie, Důmyslný rytíř), ke kterým jsem se tak dle známého úsloví už (málem) nedostal.
Ty deníky mají cenu především pro mě a některé záznamy jsou k ničemu. Jiných nelituji. Poslední má číslo 392 a naprostou náhodou je to reference o próze spisovatele Oty Filipa Poskvrněné početí (1976), odkud jsem si dokonce vypsal pár vět. Filip (slovy svého hrdiny) vypráví:
„Chytli ho až v Božím lese, ale pocházel až z Prahy. A to vám byl případ. Enem se prošel po Václaváku, už měl na krku šestnáct trestných činů.
Nahoře u svatého Václava zliskal průvodčího i revizora, protože po něm chtěli lístek. Zapadl potom kdesi u kina Blaník do hospody, tam se napil, ale nezaplatil. Na rohu Krakovské už byl tak ožralý, že vymlátil skříňku Svazu přátel sovětských národů, protože si myslel, že je to telefonní budka, a před spořitelnou vyhodil z taxíku řidiče. Ale dojel jen k Melantrichu, kde najel do trolejbusu.
Řidič utrpěl otřes mozku a čtyři cestující lehčí zranění, ale ten parchant ožralá z teho vyvázl se zdravú kožú a utekl naproti do hotelu Evropa, kde se - přímo na chodníku - pokusil znásilnit zmrzlinářku. Ukradl jí každopádně celodenní tržbu a zničil jí stánek. Jo, a v Sovětské knize sa ten sviňák vychcal na výlohu a nadával na komunisty.
Co sem ešče zapomjél? V podchodu prý handloval s arabskými studenty a kupoval od nich drogy. Dával za ně aktovku z krokodýlí kůže. Jak k ní přišel, to mi ten chuligán ani neřekl.
Naproti Vašatům se pustil do té pravé telefonní budky a rozbil dvěma Slovákům držky. Pražáci, tak aspoň říkal, mu šli z cesty, ale dva Slováci prý né, a hned na něho, že udělají pořádek. Tož jim řekl, že v naší zlaté Praze si uděláme pořádek sami, táhněte do Bratislavy, tam máte bordelu dost.
U maďarského kulturního střediska ještě pokousal dva esenbáky, kteří ho chtěli sebrat, ale samozřejmě jim utekl… Hm. A povídal, že čeká nejméně čtyři járy.“
Ota Filip, připomínám, nebyl vždy všem po chuti a jiní ho neznají. Žil v letech 1930-2018, pocházel ze Slezské Ostravy a jeho maminka byla Polka.
Po maturitě se dostal na chvíli mezi černé barony a později byl redaktor Českého rozhlasu v Plzni. V šedesátých letech jej ovšem perzekuovali, musel i k lopatě a první román Cesta ke hřbitovu vydal roku 1968 v ostravském Profilu; ale vyšel brzy taky německy a italsky.
Roku 1970 odsoudili Filipa za podvracení republiky. Roku 1974 ho donutili se vystěhovat a v Německu se, už jako autor řady dalších děl (Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy, Kavárna Slavia, 77 obrazů z ruského domu) dostal až do Bavorské akademie věd a umění. Nejtěžším momentem jeho života se stal teprve ten z ledna 1998: sebevraždu tenkrát spáchal jeho syn, jinak profesor na německé univerzitě. Proč vlastně, nechci rozebírat, ale vyloučit se nedá, že jej deptalo několik (neoprávněných) plivanců do tátovy tváře.
Ota Filip se po převratu už domů nevrátil. Zůstal v Německu, a to v podalpském městě Murnau, a roku 2012 převzal u nás na Hradě Medaili za zásluhy.
Za nejlepší jeho knihy se, pravda, neoznačuje Poskvrněné početí, ale Sedmý životopis (2000) a Osmý čili nedokončený životopis (2007).
Ota Filip: Das Russenhaus (youtube.com)
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Společnost
SWAP festival: Týden udržitelného sdílení napříč Českem
Tichá pocta Janě Brejchové
Nová příležitost pro radost: Pošli pohled
Rýže je pro ptáky dobrou náhradou, ale...
Sebevědomý úsměv: Jak dosáhnout přirozeně bílých zubů?
Toxické vztahy s filmy i knihami
Co se stane s vaším tělem, když vynecháte snídani?
Víte, proč ptáci ignorují šípky?
Zastihl jsem odcházející kouzlo
Chvála předčítání
Jeden krtek jaro nedělá
Proč přidat do kávy olivový olej?
Rukověť pro posluchače zpráv
Cestovatel musí být i objevitel, jinak zůstává turistou
Hemodialýza v domácím prostředí: Nová naděje pro pacienty s onemocněním ledvin
Když péče o blízkého přerůstá přes hlavu: přehled služeb, které vám mohou ulevit
Potřeba domácí péče výrazně poroste, mnoho lidí ji přitom stále nevyužívá
Co dělat, když petarda zasáhne oko? Často rozhodují minuty
Na co dát pozor při placení na vánočních trzích v zahraničí?
Vánoce s humorem, jak jinak
Další články v rubrice Společnost
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.