Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Online kurz tvůrčího psaníKráva a kreténJana Slaninová: Něco mi přeletí přes nos a řekne pišMEMENTO MORIListopad Spisovatelská inspirace
Nejčtenější za 14 dní
Ptáci, které krmíme pečivem, umírajíOnline kurz tvůrčího psaníLidé bez dějin jsou prachCo mě v listopadu zaujalo na NetflixuPůlnoc je nejtemnější hodina – jak pro koho...Filmový muzikál ČarodějkaOta Filip jako ten poslední ze starých deníkůFOTOREPORTÁŽ: Lake Nakuru a NaivashaLiška, delfín a špaček: Jak letouny Aero získaly svá zvířecí jménaListopadové literární poklady Po stopách židovské obce v Plzni: Od založení po šlojířeI advent může být hořký...
Ota Filip jako ten poslední ze starých deníků
30.11.2024 Ivo Fencl Společnost
Za mých mladých let jsme si jako školáci vedli čtenářské deníky. Nějak tam nemohl být každý, a tak jsem vlastní zápisky umísťoval do obdobného sešitu doma; bavilo mě to. Mezi autory mi nechybí ani jeden z velké pětky Angličanů generujících dobrodružství mezi lety 1880-1914, a pokud by vás zajímalo, kteří to byli, tak Robert Louis Stevenson, Arthur Conan Doyle, Rudyard Kiplig, H. G. Wells a - dnes nejméně vzpomínaný - Henry Rider Haggard, který inspiroval daleko víc spisovatelů, než si připouštíme. Například Tolkiena.
Ostrov pokladů jsem četl snad nejdříve, dal se do něj na popud matky a je to jediná kniha, kde si pamatuji místo, na kterém mi ji kladla do pazourů nevzdělance. S pošmournou Tichého obálku s lodním kuchařem Silverem; ta kniha se ostatně původně měla jmenovat právě Lodní kuchař.
Jako kluka mě Stevensonův ostrov nadchl až tak, že jsem od Roberta Louise Balfoura Stevensona pak četl a přečetl takřka vše, co jsem sehnal, a napsal o něm v dospělosti i knížečku dostupnou dnes už i virtuálně: Fencl, Ivo: Dvě tváře doktora Jekylla by KnihovnaPlzen - Flipsnack.
Vím, že je to staromilství (a ženy na to nebalím), ale vlastním dokonce sedm svých čtenářských deníků, popsaných během mladých let, a bohužel i bohudík dokumentují sklon nevzdávat se dobrodružství pro kluky a nečíst díla největší (Božská komedie, Důmyslný rytíř), ke kterým jsem se tak dle známého úsloví už (málem) nedostal.
Ty deníky mají cenu především pro mě a některé záznamy jsou k ničemu. Jiných nelituji. Poslední má číslo 392 a naprostou náhodou je to reference o próze spisovatele Oty Filipa Poskvrněné početí (1976), odkud jsem si dokonce vypsal pár vět. Filip (slovy svého hrdiny) vypráví:
„Chytli ho až v Božím lese, ale pocházel až z Prahy. A to vám byl případ. Enem se prošel po Václaváku, už měl na krku šestnáct trestných činů.
Nahoře u svatého Václava zliskal průvodčího i revizora, protože po něm chtěli lístek. Zapadl potom kdesi u kina Blaník do hospody, tam se napil, ale nezaplatil. Na rohu Krakovské už byl tak ožralý, že vymlátil skříňku Svazu přátel sovětských národů, protože si myslel, že je to telefonní budka, a před spořitelnou vyhodil z taxíku řidiče. Ale dojel jen k Melantrichu, kde najel do trolejbusu.
Řidič utrpěl otřes mozku a čtyři cestující lehčí zranění, ale ten parchant ožralá z teho vyvázl se zdravú kožú a utekl naproti do hotelu Evropa, kde se - přímo na chodníku - pokusil znásilnit zmrzlinářku. Ukradl jí každopádně celodenní tržbu a zničil jí stánek. Jo, a v Sovětské knize sa ten sviňák vychcal na výlohu a nadával na komunisty.
Co sem ešče zapomjél? V podchodu prý handloval s arabskými studenty a kupoval od nich drogy. Dával za ně aktovku z krokodýlí kůže. Jak k ní přišel, to mi ten chuligán ani neřekl.
Naproti Vašatům se pustil do té pravé telefonní budky a rozbil dvěma Slovákům držky. Pražáci, tak aspoň říkal, mu šli z cesty, ale dva Slováci prý né, a hned na něho, že udělají pořádek. Tož jim řekl, že v naší zlaté Praze si uděláme pořádek sami, táhněte do Bratislavy, tam máte bordelu dost.
U maďarského kulturního střediska ještě pokousal dva esenbáky, kteří ho chtěli sebrat, ale samozřejmě jim utekl… Hm. A povídal, že čeká nejméně čtyři járy.“
Ota Filip, připomínám, nebyl vždy všem po chuti a jiní ho neznají. Žil v letech 1930-2018, pocházel ze Slezské Ostravy a jeho maminka byla Polka.
Po maturitě se dostal na chvíli mezi černé barony a později byl redaktor Českého rozhlasu v Plzni. V šedesátých letech jej ovšem perzekuovali, musel i k lopatě a první román Cesta ke hřbitovu vydal roku 1968 v ostravském Profilu; ale vyšel brzy taky německy a italsky.
Roku 1970 odsoudili Filipa za podvracení republiky. Roku 1974 ho donutili se vystěhovat a v Německu se, už jako autor řady dalších děl (Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy, Kavárna Slavia, 77 obrazů z ruského domu) dostal až do Bavorské akademie věd a umění. Nejtěžším momentem jeho života se stal teprve ten z ledna 1998: sebevraždu tenkrát spáchal jeho syn, jinak profesor na německé univerzitě. Proč vlastně, nechci rozebírat, ale vyloučit se nedá, že jej deptalo několik (neoprávněných) plivanců do tátovy tváře.
Ota Filip se po převratu už domů nevrátil. Zůstal v Německu, a to v podalpském městě Murnau, a roku 2012 převzal u nás na Hradě Medaili za zásluhy.
Za nejlepší jeho knihy se, pravda, neoznačuje Poskvrněné početí, ale Sedmý životopis (2000) a Osmý čili nedokončený životopis (2007).
Ota Filip: Das Russenhaus (youtube.com)
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Společnost
Adventní prohlídky plzeňského pivovaru
Peškovka – prostor pro mladé tvůrce
FOTOREPORTÁŽ: Lake Nakuru a Naivasha
Čudla v seriálu
Ptáci, které krmíme pečivem, umírají
Adventní koncerty? Užijte si každou minutu!
O naději a víře
Po stopách židovské obce v Plzni: Od založení po šlojíře
Podstatný rozdíl mezi Stalinem a klukem s pistolí
Butovice na Vánoce
I advent může být hořký...
Královna surrealismu Toyen hlasem Elišky Balzerové
Z čeho je mi vážně moc smutno
Liška, delfín a špaček: Jak letouny Aero získaly svá zvířecí jména
Neratov: Příběh kostela pro všechny
Tři havárie jednoho kolaře
Plast je past
FOTOPOSTŘEHY: Pes mnoha tváří
Rozhovor s Martinou Bittnerovou o andělech a lidských chybách
Další články v rubrice Společnost
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.