Názvy tvých knih jsou drsné a šokující, jaký je obsah?
Moc šokující mi názvy mých knih nepřipadají, ale vlastně jimi začínají, protože mi blikne v hlavě název a příběh už sám jede a žije vlastním životem. Obsah je převážně nevážný, jelikož vážných a hlubokých věcí je plný život sám o sobě. Chci, aby se lidi zasmáli, pobavili, odreagovali a nebyli nuceni přemýšlet nad tím, co všechno je kolem nás špatně. Takže moje knihy jsou tak trochu humorné, maličko ze života, občas střelené, jako já sama. Někdo mé psaní nesnáší, jiným se líbí. To je asi úplně normální stav u všech knih. Píšu vlastně hlavně pro sebe. Dělá mi to duševně dobře.

Jaký mají Tvé příběhy společný faktor?
No, nad tím jsem nikdy nepřemýšlela, ale nejspíš je všechny spojuje jeden prvek - moje hlavní hrdinky se nevzdávají, ani když dostanou naloženo úplně nejvíc. To mi připomíná, že možná je čas na mírné přepracování příběhu Sex, prachy a potíže, který by si zasloužil jinou anotaci. Ta stávající ho totiž dost dobře nevystihuje. Podle některých čtenářů spíš anotace knize ublížila. Ovšem byla to jedna z mých prvních anotací, takže se nelze divit.

Jakým způsobem si vydáváš?
Prvotina mi vyšla elektronicky u Martina Koláčka e-knihy jedou, následujících několik titulů mi vydala Petra Nachtmanová z nakladatelství Petunky a poslední knihu jsem si vydala sama za pomoci vydavatelství Bookla.cz, kde je model jednoduchý - když má autor hotová tisková PDF bloku knihy i obálku, stačí (například u mé knihy) necelých deset tisíc a mám třicet autorských výtisků, moje kniha se prodává v e-shopu na portálu Bookla a já jsem spokojená.

Která kniha je Tvá nejúspěšnější?
Zatím asi co do počtu prodaných výtisků se nejvíc prodalo titulu Kráva a kretén, zatímco třeba poslední vydaná kniha pod názvem Sarkastická svině není zatím v prodejích tak úspěšná, ale hlavní hrdinka Sára Hauptmannová se těší slušné popularitě, zejména na Instagramu. Komiksově laděné obrázky s mými z 99% autorskými hláškami lidi zkrátka baví.

Všimla jsem si, že máš rozepsaných více knih najednou - jak to vzniklo? 
To je jednoduché. Něco mi přeletí přes nos, řekne piš a já sednu a píšu. Někdy po třech kapitolách počin odložím a tím pádem je v rozepsaných. Takhle mám asi pětadvacet projektů, které čekají, až se mým psacím trpaslíkům v hlavě uráčí. Jenomže oni nefungují na povel, takže mám v hlavě takovou myšlenku, že jakmile budu mít víc času. "Chachá!" - úplně slyším, jak někdo nahoře slzí smíchy. No, až se dochechtá, tak jenom pro pořádek - možná jednotlivé kusy dopíšu na úroveň povídky a udělám z toho povídkovou sbírku. No a zase slyším smích!

Co nejšílenějšího bys nám o sobě prozradila?
V životě jsem zažila dost šílených věcí. Asi nejšílenější z nich je paradoxně z vandru s mým bývalým, kdy sami dva v lesích na Českolipsku čekali, až dorazí dva kamarádi. Stále nešli, tak se vydal je hledat na rozcestí, kam měli trefit. Nechal mě samotnou v místnosti vytesané do skály, kterou tam kdysi někdo vyhloubil. Uvnitř byla improvizovaná kamna ze starého plechového sudu, nějaké klestí a podobně. Nedlouho po jeho odchodu padla tma, tak jsem na prostranství kus od "jeskyně" rozdělala oheň a začala něco kuchtit. Už jsem začala být nervózní, že nejde a ani nevolá. Navíc začalo hustě pršet. Najednou mi zvoní mobil. Já samotná ženská v lese, v údolí, kam snad nezabloudí ani liška, měla jsem radost, že alespoň volá, když ještě nejde. Jenomže telefonát neznačil úlevu... Naopak! Zabloudil a chtěl po mně, abych oheň, co pomalu skomíral v děšti, přiživila a udělala vatru a ještě abych vylezla nad provizorní obydlí na kopec a řvala po lese, aby chytil směr. Půl hodiny hrůzy, kdy už jsem byla šílená, protože stále nešel. Oheň plápolal, že mi málem chytla pláštěnka, já ochraptělá řvala na lesy a slibovala někomu tam nahoře, že když to přežije, nebudu mít chuť ho za ten nápad (jít ty dva hledat) zabít. No a když dorazil, tak jsem málem upadla. Podrápaný, samý šrám, promoklý, promrzlý (byl podzim). Celou noc jsem pak udržovala oheň i v "jeskyni" v kamínkách, abych ho trochu zahřála. No a ti dva, kteří měli dorazit, měli poněkud více rozumu. Našli jsme je, jak veselí a pivem na nás mávající sedí na zastávce, ze které jsme měli druhý den pokračovat dál. Tehdy v tu noc jsem opravdu byla z bezmoci úplně šílená. Ne proto, že jsem sama v lese, to mě neděsí, ale děsilo mě pomyšlení, že nedorazí, já zburcuju záchranku s tím, že jsem někde v lese, nevím přesně kde, ale jako pojeďte mi zachránit přítele, který má možná někde zlomený vaz... Uf.

Ukázka z knihy Kráva a kretén

Web autorky: https://janaslaninova.art/