ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
pátek 23.1.2026, svátek má
Zdeněk
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejčtenější za 14 dní
Jeden krtek jaro neděláMezi tichem přírody a křehkostí štěstí: Čtenářský prosincový deníkReálný domov bez nároku na dokonalostVáclav Cílek o ŘípuRufus: Mořský dráček, který neuměl plavatKdyž péče o blízkého přerůstá přes hlavu: přehled služeb, které vám mohou ulevitProč přidat do kávy olivový olej?Mimořádná divadelní spolupráce 6 dobrých tipů pro budoucí spisovateleVzduch byl modrý nikotinem aneb Sedláčkovina za stoChvála předčítáníSmysl pro emoce, Smysl pro tumor
Neratov: Příběh kostela pro všechny
28.11.2024 Michaela Wilhelmová Společnost
Je to mimořádné místo, po dlouhá léta jenom „konec světa". Zapomenutá a po II. sv. válce vysídlená obec s velkou ruinou stavby, o které se snad už ani nevědělo, čemu kdysi sloužila. Tím „kdysi" byl poutní kostel, proslulý mnohými nečekanými uzdraveními a navštěvovaný tisící poutníky z Čech, Moravy i zahraničí.
Až do roku 1990 odlehlé pohraniční místo, osídlené jen několika chalupáři. Dnes – díky „nepředloženému" osobnímu slibu budoucího faráře – místo s autobusovou zastávkou, hospodou, vlastním pivovarem, domem pro poutníky a parkovištěm, jehož kapacita stále nestačí.
Potkat se zde můžete nejen se zbožnými poutníky, ale i s motorkáři, turisty všeho druhu, se svatebčany, jejichž jména často znáte z médií, a zejména s lidmi, které fascinuje „jiný" kostel, ze kterého je prosklenou střechou vidět rovnou do nebe.
Důvodem určitě není jen místní pivo s prorockým názvem „Prorok", ale atmosféra kostela, který se ke své minulosti i současnosti hlásí ve všech ohledech: svými jen hrubě opravenými zdmi, renovovanými věžemi, přístupnými návštěvníkům, zcela současnou výtvarnou výbavou interiéru, expozicí o dramatických dějinách i „zázračným" pramenem, vyvedeným z nerezové trubky před kostelem. A určitě také panem farářem (mimo jiné i zaujatým bagristou), iniciátorem a „tahounem" celého „neratovského zázraku".
Středem zájmu faráře a několika málo spřízněných rodin nebyla od počátku jen obnova samotné stavby, ale také obnova plnohodnotného života svěřenců, lidí s lehčím mentálním postižením, kteří v Neratově našli svůj nový domov. Uskutečňují zde – a už i v okolí – celou řadu aktivit: pomáhají při provozu ubytovacích zařízení a služeb, vlastní chráněnou dílnu s výrobou textilních doplňků a hraček, velké zahradnictví a pečují o údržbu celého areálu, včetně nové, nedávno vybudované školy.
Každého návštěvníka Neratova samozřejmě na první pohled přitáhne monumentální stavba, ve které světlo z proskleného stropu denodenně a za každého počasí oživuje 24 skleněných křídel, které vynášejí postavu Panny Marie k otevřenému nebi. Umělecké ztvárnění vychází z jediného dochovaného zobrazení Matky Boží Neratovské, kterým byl miniaturní obrázek do modlitební knížky. Stříbřitá silueta, vyřezaná moderní technologií z kovového plátu, se proměňuje podle světelných podmínek během celého dne. Září ale i navečer, protože tento (u nás asi jediný) kostel je přístupný „bez zavírací hodiny".
Zažít plně neratovský kostel vyžaduje trošku času. Seznámíme se s obrazovými dějinami stavby a obce, vystoupáme po šroubovitém schodišti věží až ke zvonům a meditační místnosti. Shora, až z lávky pod střechou pohlédneme do interiéru, kde v létě můžeme zaslechnout jemný zvuk vody, oživující křtitelnici. Zapálíme svíčku na místě smíření a můžeme zapsat svoje poděkování a přání. A doporučuje se aspoň chvíle ztišení při sledování nekončící hry světel a stínů, která nepotřebuje žádný komentář.
Malou procházkou směrem k pivovaru se dostaneme k Divoké Orlici, jejíž tok je mezistátní hraniční čarou. Uvítá nás postava asi v Evropě nejznámějšího českého světce a patrona mostů – sv. Jana Nepomuckého. Několika kroky přes obnovený dřevěný most můžeme „cvičně" vstoupit do Polska – a zase zpět. Mostek je nový a brzy se „neochodí".
Foto: Archiv Karel Rechlík
Potkat se zde můžete nejen se zbožnými poutníky, ale i s motorkáři, turisty všeho druhu, se svatebčany, jejichž jména často znáte z médií, a zejména s lidmi, které fascinuje „jiný" kostel, ze kterého je prosklenou střechou vidět rovnou do nebe.
Důvodem určitě není jen místní pivo s prorockým názvem „Prorok", ale atmosféra kostela, který se ke své minulosti i současnosti hlásí ve všech ohledech: svými jen hrubě opravenými zdmi, renovovanými věžemi, přístupnými návštěvníkům, zcela současnou výtvarnou výbavou interiéru, expozicí o dramatických dějinách i „zázračným" pramenem, vyvedeným z nerezové trubky před kostelem. A určitě také panem farářem (mimo jiné i zaujatým bagristou), iniciátorem a „tahounem" celého „neratovského zázraku".
Středem zájmu faráře a několika málo spřízněných rodin nebyla od počátku jen obnova samotné stavby, ale také obnova plnohodnotného života svěřenců, lidí s lehčím mentálním postižením, kteří v Neratově našli svůj nový domov. Uskutečňují zde – a už i v okolí – celou řadu aktivit: pomáhají při provozu ubytovacích zařízení a služeb, vlastní chráněnou dílnu s výrobou textilních doplňků a hraček, velké zahradnictví a pečují o údržbu celého areálu, včetně nové, nedávno vybudované školy.
Každého návštěvníka Neratova samozřejmě na první pohled přitáhne monumentální stavba, ve které světlo z proskleného stropu denodenně a za každého počasí oživuje 24 skleněných křídel, které vynášejí postavu Panny Marie k otevřenému nebi. Umělecké ztvárnění vychází z jediného dochovaného zobrazení Matky Boží Neratovské, kterým byl miniaturní obrázek do modlitební knížky. Stříbřitá silueta, vyřezaná moderní technologií z kovového plátu, se proměňuje podle světelných podmínek během celého dne. Září ale i navečer, protože tento (u nás asi jediný) kostel je přístupný „bez zavírací hodiny".
Zažít plně neratovský kostel vyžaduje trošku času. Seznámíme se s obrazovými dějinami stavby a obce, vystoupáme po šroubovitém schodišti věží až ke zvonům a meditační místnosti. Shora, až z lávky pod střechou pohlédneme do interiéru, kde v létě můžeme zaslechnout jemný zvuk vody, oživující křtitelnici. Zapálíme svíčku na místě smíření a můžeme zapsat svoje poděkování a přání. A doporučuje se aspoň chvíle ztišení při sledování nekončící hry světel a stínů, která nepotřebuje žádný komentář.
Malou procházkou směrem k pivovaru se dostaneme k Divoké Orlici, jejíž tok je mezistátní hraniční čarou. Uvítá nás postava asi v Evropě nejznámějšího českého světce a patrona mostů – sv. Jana Nepomuckého. Několika kroky přes obnovený dřevěný most můžeme „cvičně" vstoupit do Polska – a zase zpět. Mostek je nový a brzy se „neochodí".
Foto: Archiv Karel Rechlík
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Společnost
Zastihl jsem odcházející kouzlo
Chvála předčítání
Jeden krtek jaro nedělá
Proč přidat do kávy olivový olej?
Rukověť pro posluchače zpráv
Cestovatel musí být i objevitel, jinak zůstává turistou
Hemodialýza v domácím prostředí: Nová naděje pro pacienty s onemocněním ledvin
Když péče o blízkého přerůstá přes hlavu: přehled služeb, které vám mohou ulevit
Potřeba domácí péče výrazně poroste, mnoho lidí ji přitom stále nevyužívá
Co dělat, když petarda zasáhne oko? Často rozhodují minuty
Na co dát pozor při placení na vánočních trzích v zahraničí?
Vánoce s humorem, jak jinak
Den smutných a opuštěných zvířat
Jako spisovatel je Jiří Macoun vlastně křehký
To nejlepší z Peru: Od Machu Picchu po kaňon Colca
Hlásím: Pokřtěno!
Vánoční dárky z botanické zahrady
Romantická Emma - loupeživý bot
Závislost na sociálních sítích aneb Tvůj život je velké rozhodnutí
Tip na výlet: Rekultivované těžební jámy pod Krušnými horami
Další články v rubrice Společnost
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.