ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
pondělí 7.7.2025, svátek má
Bohuslava
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Kdo mi pije časOdcházeníS osamostatňováním dětí to nepřehánějmeBarevný světVenkovská tancovačkaOtcovi psí smrt (díl pátý)
Nejčtenější za 14 dní
Osmdesátiletý Ondřej Neff3 vychytávky pro pohodové dovolenkové létoTen druhý aneb Horor, který raději obejděteToulky Prahou – místa, která stojí za pozastavení 3Kroniky prachuŽivot sám napsal román Kdo mi pije časNadále fascinující Edgar PoeDiktoval Al Pacino své paměti?Přežijete jako jediný katastrofu? Je zadělánoFormule 1 s Bradem PittemZtracené vzpomínkyŽádné dobré zprávy
Neratov: Příběh kostela pro všechny
28.11.2024 Michaela Wilhelmová Společnost
Je to mimořádné místo, po dlouhá léta jenom „konec světa". Zapomenutá a po II. sv. válce vysídlená obec s velkou ruinou stavby, o které se snad už ani nevědělo, čemu kdysi sloužila. Tím „kdysi" byl poutní kostel, proslulý mnohými nečekanými uzdraveními a navštěvovaný tisící poutníky z Čech, Moravy i zahraničí.
Až do roku 1990 odlehlé pohraniční místo, osídlené jen několika chalupáři. Dnes – díky „nepředloženému" osobnímu slibu budoucího faráře – místo s autobusovou zastávkou, hospodou, vlastním pivovarem, domem pro poutníky a parkovištěm, jehož kapacita stále nestačí.
Potkat se zde můžete nejen se zbožnými poutníky, ale i s motorkáři, turisty všeho druhu, se svatebčany, jejichž jména často znáte z médií, a zejména s lidmi, které fascinuje „jiný" kostel, ze kterého je prosklenou střechou vidět rovnou do nebe.
Důvodem určitě není jen místní pivo s prorockým názvem „Prorok", ale atmosféra kostela, který se ke své minulosti i současnosti hlásí ve všech ohledech: svými jen hrubě opravenými zdmi, renovovanými věžemi, přístupnými návštěvníkům, zcela současnou výtvarnou výbavou interiéru, expozicí o dramatických dějinách i „zázračným" pramenem, vyvedeným z nerezové trubky před kostelem. A určitě také panem farářem (mimo jiné i zaujatým bagristou), iniciátorem a „tahounem" celého „neratovského zázraku".
Středem zájmu faráře a několika málo spřízněných rodin nebyla od počátku jen obnova samotné stavby, ale také obnova plnohodnotného života svěřenců, lidí s lehčím mentálním postižením, kteří v Neratově našli svůj nový domov. Uskutečňují zde – a už i v okolí – celou řadu aktivit: pomáhají při provozu ubytovacích zařízení a služeb, vlastní chráněnou dílnu s výrobou textilních doplňků a hraček, velké zahradnictví a pečují o údržbu celého areálu, včetně nové, nedávno vybudované školy.
Každého návštěvníka Neratova samozřejmě na první pohled přitáhne monumentální stavba, ve které světlo z proskleného stropu denodenně a za každého počasí oživuje 24 skleněných křídel, které vynášejí postavu Panny Marie k otevřenému nebi. Umělecké ztvárnění vychází z jediného dochovaného zobrazení Matky Boží Neratovské, kterým byl miniaturní obrázek do modlitební knížky. Stříbřitá silueta, vyřezaná moderní technologií z kovového plátu, se proměňuje podle světelných podmínek během celého dne. Září ale i navečer, protože tento (u nás asi jediný) kostel je přístupný „bez zavírací hodiny".
Zažít plně neratovský kostel vyžaduje trošku času. Seznámíme se s obrazovými dějinami stavby a obce, vystoupáme po šroubovitém schodišti věží až ke zvonům a meditační místnosti. Shora, až z lávky pod střechou pohlédneme do interiéru, kde v létě můžeme zaslechnout jemný zvuk vody, oživující křtitelnici. Zapálíme svíčku na místě smíření a můžeme zapsat svoje poděkování a přání. A doporučuje se aspoň chvíle ztišení při sledování nekončící hry světel a stínů, která nepotřebuje žádný komentář.
Malou procházkou směrem k pivovaru se dostaneme k Divoké Orlici, jejíž tok je mezistátní hraniční čarou. Uvítá nás postava asi v Evropě nejznámějšího českého světce a patrona mostů – sv. Jana Nepomuckého. Několika kroky přes obnovený dřevěný most můžeme „cvičně" vstoupit do Polska – a zase zpět. Mostek je nový a brzy se „neochodí".
Foto: Archiv Karel Rechlík
Potkat se zde můžete nejen se zbožnými poutníky, ale i s motorkáři, turisty všeho druhu, se svatebčany, jejichž jména často znáte z médií, a zejména s lidmi, které fascinuje „jiný" kostel, ze kterého je prosklenou střechou vidět rovnou do nebe.
Důvodem určitě není jen místní pivo s prorockým názvem „Prorok", ale atmosféra kostela, který se ke své minulosti i současnosti hlásí ve všech ohledech: svými jen hrubě opravenými zdmi, renovovanými věžemi, přístupnými návštěvníkům, zcela současnou výtvarnou výbavou interiéru, expozicí o dramatických dějinách i „zázračným" pramenem, vyvedeným z nerezové trubky před kostelem. A určitě také panem farářem (mimo jiné i zaujatým bagristou), iniciátorem a „tahounem" celého „neratovského zázraku".
Středem zájmu faráře a několika málo spřízněných rodin nebyla od počátku jen obnova samotné stavby, ale také obnova plnohodnotného života svěřenců, lidí s lehčím mentálním postižením, kteří v Neratově našli svůj nový domov. Uskutečňují zde – a už i v okolí – celou řadu aktivit: pomáhají při provozu ubytovacích zařízení a služeb, vlastní chráněnou dílnu s výrobou textilních doplňků a hraček, velké zahradnictví a pečují o údržbu celého areálu, včetně nové, nedávno vybudované školy.
Každého návštěvníka Neratova samozřejmě na první pohled přitáhne monumentální stavba, ve které světlo z proskleného stropu denodenně a za každého počasí oživuje 24 skleněných křídel, které vynášejí postavu Panny Marie k otevřenému nebi. Umělecké ztvárnění vychází z jediného dochovaného zobrazení Matky Boží Neratovské, kterým byl miniaturní obrázek do modlitební knížky. Stříbřitá silueta, vyřezaná moderní technologií z kovového plátu, se proměňuje podle světelných podmínek během celého dne. Září ale i navečer, protože tento (u nás asi jediný) kostel je přístupný „bez zavírací hodiny".
Zažít plně neratovský kostel vyžaduje trošku času. Seznámíme se s obrazovými dějinami stavby a obce, vystoupáme po šroubovitém schodišti věží až ke zvonům a meditační místnosti. Shora, až z lávky pod střechou pohlédneme do interiéru, kde v létě můžeme zaslechnout jemný zvuk vody, oživující křtitelnici. Zapálíme svíčku na místě smíření a můžeme zapsat svoje poděkování a přání. A doporučuje se aspoň chvíle ztišení při sledování nekončící hry světel a stínů, která nepotřebuje žádný komentář.
Malou procházkou směrem k pivovaru se dostaneme k Divoké Orlici, jejíž tok je mezistátní hraniční čarou. Uvítá nás postava asi v Evropě nejznámějšího českého světce a patrona mostů – sv. Jana Nepomuckého. Několika kroky přes obnovený dřevěný most můžeme „cvičně" vstoupit do Polska – a zase zpět. Mostek je nový a brzy se „neochodí".
Foto: Archiv Karel Rechlík
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Společnost
Jak Češi vnímají svátek Cyrila a Metoděje?
Toulky Prahou – místa, která stojí za pozastavení 3
Přežijete jako jediný katastrofu? Je zaděláno
3 vychytávky pro pohodové dovolenkové léto
Malý festival, velké zážitky
Jak pečovat o ženské zdraví v létě?
Toulky Prahou – místa, která stojí za pozastavení 2
Toulky Prahou – místa, která stojí za pozastavení 1
Jak putovat světem
Self-care: Klíč k harmonii v moderním světě
Pět roků uteklo od smrti Mirka Kováříka
Praha zažila opět plno radosti a štěkotu. Psí den přilákal i Helenu Vondráčkovou
Odpoledne plné barev a radosti
Už jste v Praze potkali komiksovou tramvaj?
Chodit za Výstavištěm čili Svět knihy
Dům tanečního umění otevřel své brány
V Kutné Hoře ožijí středověké legendy a herní historie
Festival TANEC PRAHA se vrací!
Jak se starat o své duševní zdraví v pracovním prostředí?
Tip na výlet: Na Novopacku se pěstoval spiritismus
Další články v rubrice Společnost
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.