Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Promiskuita Svátky vánočníHelena Zeťová nám bohužel odešlaZ jeřabinTakový zimní denOnline kurz tvůrčího psaní
Nejčtenější za 14 dní
Svačinky pro školáky: 5x salát na přestávkuLucie Moravčíková: Koučování mi pomohlo objevovat samu sebe... a jaké je to vaše dědictví?Jak nakládat s množiteli zvířat?DOPORUČUJI 5 komedií, jež se mi vepsaly do srdceStín smrti – místo činu: Dívčí kámenFOTOREPORTÁŽ: Z Nairobi do MombasyMagický den pro malé princezny v Martinickém paláci Labužník životaSubstance a Demi Moore bodují. Kde film uvidíte?Knižní zápisník: Poutavý prosinecJaký bude letošní Český lev?
Šťastné a veselé... a co ti nešťastní?
22.12.2024 Julie Müllerová Společnost
Vůbec nevím, co říct.
Mám zrovna dlouhou šichtu v obchodě, pocitově o to delší, o co bych radši byla v jiném kraji doma s rodinou a koukala na přiblblé vánoční filmy.
Těsně za závěsem stojí slečna, vlastně přímo vedle mě, jenže pořád je tam ten závěs, tak to asi nechápe, že mě exponuje svému smutku takhle na blízko. Takhle před Vánoci.
To je opravdu smutné. Ale smutnější mi přijde ten závěs, co se snaží vytvořit dojem soukromí. Tak se snaží tu holku schovat, ale jazyk je na něj příliš, prosakuje skrz látkové tělo a pouští intimní truchlení ke mně. Nechce, ale je to jen závěs – chudák.
Pláče. Slyším ji. Všichni v obchodě ji slyší.
Pane jo. Co s tou holkou? Co s takovým smutkem zauzleným v člověka? Rozmotat se to nedá, rozseknout sotva.
Nemluvím na lidi, co zrovna pláčou, protože sama nemluvím na lidi, když zrovna pláču.
Mluvit s nimi nejde, když probíhá pláč. Jde mluvit jenom na ně. A to je zbytečné. Člověk si zkrátka v některých chvílích popovídá nejlépe se svým smutkem.
„Nedala byste si kávu?“ zkouším to. Kdyby řekla ano, brala bych ji jako uzdravenou. Ale už předem vím, že odmítne. Kdo odmítá teplý nápoj, odmítá všechna hřejivá slova s ním. Ta slečna by teď přijala jedině ledové kostky zasunuté pod víčka, aby mohla ronit víc slz a aby to pekelně bolelo.
Nepřeju jí tyhle pocity, ale nechávám ji s nimi o samotě. Ať se seznámí. Jedině tak, po čase, se s nimi bude umět konečně rozloučit. Bude se umět rozloučit tak celkově. I ty se to jednou naučíš.
Neboj. – To je to jediné, co mě napadá říct. A ani nevím komu z nás. Z nás všech.
Neboj se bát Vánoc. Je to docela normální.
Lidé nechtějí být šťastní, když se cítí osamělí.
Šťastné a veselé… nedáte si kávu?
Foto: Pixabay
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Společnost
Lucie Moravčíková: Koučování mi pomohlo objevovat samu sebe
Rok 2025 ovlivní čínské znamení Hada
Plzeň v záři oslaví 10 let
FOTOCITÁTY slavných
Magický den pro malé princezny v Martinickém paláci
FOTOREPORTÁŽ: Z Nairobi do Mombasy
Jak nakládat s množiteli zvířat?
Teta kněžny z Babičky byla poslední přítelkyní Giacoma Casanovy
Křišťálová zahrada plná kouzelných světel
Po stopách židovské obce v Plzni III: Mnichov počátkem konce
Novoroční
Barborky a modré z nebe
Zpověď kriminalisty 2: Zločinci za mnou chodili žádat o věnování do knihy!
Zpověď kriminalisty 1: Šumava mi přirostla k srdci
FOTOPOSTŘEHY zasněžené
Tři základy české kuchyně
Pojďme si to užít!
Po stopách židovské obce v Plzni II: Od požáru ke zlatému andělovi
FOTOPOSTŘEHY doslova vánoční
Další články v rubrice Společnost
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.