Den 30.září 1938 byl po dlouhou dobu černou noční můrou v našich dějinách. Toho dne došlo k podepsání známé Mnichovské dohody, o pět dní později se prezident Beneš vzdal svého úřadu a postupné obsazení Československa bylo tak úředně posvěceno. 

Již z této doby existují záznamy, kde Němci požadují akci proti Židům. Vláda Rudolfa Berana však nebyla nikterak ochotna jít v pronásledování do krajnosti. České veřejné mínění, až na nevýznamné fašistické skupiny, se stavělo k antisemitské nenávisti odmítavě.

“Pro české země, kde národnost je spíš otázkou jazyka než krve, je charakteristické, že se přátelé a nepřátelé posuzují podle jazyka a ne podle původu. Proto se odpor Čechů týká hlavně Židů, kteří mluví německy a usadili se zde po první světové válce.“

Většina Židů se jazykově i kulturně sžila a považovala se za Němce nebo za Čechy. Tato skupina tvořila téměř sedmdesát procent celé komunity. Německy mluvící Židé bydleli hlavně v Praze, Brně, Moravské Ostravě, Opavě a v Plzni. Pouze málo z nich se hlásilo k židovské národnosti.

Nálada, která vládla mezi židovskou menšinou v období před německou okupací Čech a Moravy, je vidět ze statistiky sebevražd a konverzí. Z celkového počtu 709 Židů, kteří v roce 1938 přestoupili na křesťanskou víru, 506 jich přestoupilo po Mnichovské dohodě. Strach a skepse ovládl společnost.

Začátkem roku 1938 byl vedoucím židovské obce v Plzni Judr.Fantl, tajemníkem Gustav Bejc. V městě byla situace díky uprchlickým vlnám značně napjatá.

V listopadu 1938 bylo v Plzni 3126 uprchlíků, z toho 716 Židů. Všichni byli ubytováni v sokolovně, v hotelu Rossija v Nádražní ulici a v německé tělocvičně. Na celém území protektorátu přibylo celkem 19 101 občanů židovského vyznání.

      (Původně hostinec U města Hamburku byl několikrát přistavěn a přebudován na hotel Hamburk. Po roce 1918 přejmenován na Hotel Rossija a zbourán v osmdesátých letech)

Rok 1939

Každý z nás jistě nový rok vítá s mírnými obavami, napětím, ale i přáním všeho lepšího, co život nabízí. Bohužel již v počátcích roku 1939 se mnozí z židovské obce měli přesvědčit, že naděje postupně odchází s rokem starým a zlepšní je v nedohlednu.

Wehrmacht napochodoval do ulic Plzně krátce po šesté hodině ráno 15.bžezna. Trýznivou atmosféru provázela sněhová bouře se silným vichrem. Motorizované oddíly nejprve dorazily do Chotíkova a Litic.  Téhož dne se začalo jezdit po silnici vpravo. Naši vojáci i četníci mohli jen přihlížet, proti okupantům měli zakázáno používat zbraně. 





Německé obsazení Čech a Moravy vzalo i těm nejoptimistějším poslední zbytky naděje. S okupační armádou přišlo gestapo a zahájilo vlnu zatýkání pod tajným označením „Aktion Gitter“ (Akce mříže).

První přišli na řadu němečtí emigranti, známé politické osobnosti a Židé. Zatýkání provádělo české četnictvo, které mělo zřejmě již předem připravené vlastní seznamy. Bylo zatčeno 4639 lidí.
Hned počátkem února je zároveň usnesením Advokátní komory v Praze snížen počet „židovských“ advokátů (neměl přesahovat 1,5% všech členů komory), bylo tak v Plzni zbaveno 37 „neárijských“ advokátů možnosti vykonávat své dosavadní praxe. Až do definitivní likvidace jejich kanceláří je zastupovali „árijští“ kolegové.

V dubnu roku 1939 začal platit zákaz dispozice s židovským majetkem. Majetek nemohl být prodán ani koupen. Zákaz platil i pro majetek, který byl ve vlastnictví Židů pouze z části.

V Plzni bylo židovské obci nařízeno, aby také zařídila odebrání veškerých hudebních nástrojů svým členům, dále radií, jízdních kol, motorových vozidel a šicích strojů. Všechny tyto věci museli odevzdat na židovské obci, v budově staré synagogy v Plzni ve Smetanových sadech.

Židovská obec vyhotovila seznamy těchto předmětů a odevzdala na židovském oddělení gestapa v Plzni. Gestapo pak odvezlo odebrané věci v letech 1940-1941.

Nařízena také byla sbírka šatstva, dále odevzdání kožešin a domácích zvířat, jako psi, kočky. Ta musela být odnesena osobně majitelem do Prahy na židovskou obec.

Samotné protižidovské akce začaly velmi brzy. Nejprve pálením synagog, kde jako záminka posloužila údajná provokace, která měla proběhnout 24.dubna 1939 proti 30 německým vojákům v plzeňské městské hromadné dopravě. Bylo zatčeno 150 „marxistů“ a 150 Židů, mezi nimi i starosta Plzně Pik, několik členů Benešovy strany, židovští lékaři a advokáti.

Dne 24.6.1939 byla profesorka dívčího reálného gymnázia Emilie Bondyová ( nar. 5. 10. 1902, Praha ) jako „Židovka“ dána do výslužby a posléze 31. 10. 1941 odvezena do ghetta Litzmannstadt ( dn. Lodž ).

Dne 28. července 1939 vstoupily v platnost na území protektorátu norimberské rasové zákony.

Policejní ředitelství 5. 8. 1939 začalo v kooperaci s okresním úřadem realizovat ustanovení oběžníku ZÚ v Praze - Opatření ohledně styku židovského obyvatelstva s ostatním obyvatelstvem.

První nařízení omezila styk občanů na veřejných prostranstvích, a to na veřejných koupalištích a v městských lázních. Byl jim vyhrazen rybník při silnici na Třemošnou, Tak i dnes je tento rybník místními nazýván Židovák podle pohnuté historie samotného místa.
V plzeňských kadeřnictvích a holičstvích musela být zřízena oddělená místnost pro židy a zároveň musely být na ně používány jiné pracovní nástroje.

„Vybraným“ živnostem se před polovinou srpna „dostalo cti“ ve formě nápisů Jüdisches Geschäft – židovský obchod.

Téměř současně se výkonu svých funkcí z pověření ministerstva obchodu, průmyslu a živností též první vnucení správci, mj.ve firmách jako:
 - Josef Hanák ( továrna na lisované droždí a líh, první v západních Čechách svého druhu ) 
- Ludvík Körper ( obchod se smíšeným zbožím a pražírna kávy )

- Karel Klauber ( zasilatelství a obchod se stavebninami )

- Vilém Löwy ( obchod s koňmi )

- Vilém Weinberger ( obchod s linoleem a koberci )

- R. Körper ( velkoobchod s kávou )

- bratři Steinerové ( velkoobchod s koloniálním zbožím)


Věstník židovské náboženské obce, vyd. 17.2.1938, 23.6.1938
Am Plzně:Správa národního majetku movitého
fotografie: iDnes.cz

Odkaz na články předešlé:
Po stopách židovské obce v Plzni II. : Od požáru ke zlatému andělovi
Po stopách židovské obce v Plzni: Od založení po šlojíře