Tomáš G. Masaryk patří dodnes k nekriticky uznávanému prezidentovi z těch všech, kteří prošli naší historií. Jeho smysl pro spravedlnost vyzdvihovaná za tzv. hilsneriády nebo boje o pravost rukopisů byla později součástí určité národní propagandy, demokratického smýšlení i obyčejné lidské sympatie k člověku, který se velkou měrou zasadil o vznik našeho státu. Obraz silné osobnosti byl podporován nejenom jeho služebním životem, ale i tím soukromým.

Chudý chlapec se narodil roku 1850 do rodiny kočího a služebné jako jedno ze čtyř dětí. Rodina to byla chudá, leč Masaryk na svá mladá léta vzpomínal rád. Společně se svými sourozenci, dvěma bratry a sestrou, která zemřela krátce po narození, pobývali postupně v několika vesnicích, když se rodina stěhovala kolem Hodonína.

Byla to láska jako trám: když se mladý Masaryk, při studijním pobytu v Lipsku roku 1877, seznámil s Američankou Charlotte Garrigue. Oběma bylo sedmadvacet, brzy se zasnoubili a po roce se vzali. Svatba se konala 15. března 1878 v New Yorku a jejich prvním společným domovem se stala Vídeň. Zatímco Tomáš pocházel z nejnižších sociálních vrstev, jeho manželka se mohla chlubit rodokmenem vedoucím až k francouzským králům.
Masaryk z úcty ke své ženě také přijal její jméno Garrigue. Postupně se jim narodilo pět dětí, Alice, Herbert, Jan, Eleanor a Olga.

Masaryk, jak během Chalottina života, tak i po něm, uznával svoji ženu jako člověka, který mu k pozdější slávě nemalou měrou pomohl, zdroj své inspirace. Ne nadarmo Charlotta zasáhla i do tvorby první ústavy, kde požadovala stejná práva pro muže i ženy a k jejímu názoru bylo značně přihlédnuto.                                                                                                                    Masaryk a Charlotte G.Masaryk

Když v roce 1923 umírá naprosto vyčerpaná životem s těžkými depresemi, je již více jak pět let zbavena svéprávnosti a část svěho života tráví v sanantoriu na Veleslavíně. Masaryk i po smrti manželky vyjadřuje hluboký obdiv k její osobnosti i životu s ní.

Bez skandálů si plní své státní povinnosti i po smrti ženy, až do osudného roku 1928, kdy jej chce při slavnostech v Rosici na ruku políbit mladá Oldra Sedlmayerová. 

O tři dny později posílá Oldra Sedlmayerová na Hrad dopis: „Pořád vidím Váš káravý pohled, když jsem Vám chtěla ruku políbit. Trápí mě to celé dny a noci…“ s přáním, aby ji odpustil. Masaryk odpouští a nejen to.

Co vedlo Masaryka k tomu, aby pisatelku této trochu pompézní a hysterické omluvy pozval do Lán, a to hned na tři dny, zůstává tajemstvím. Prezident téhož roku oslavil své 78 nározeniny, Oldra 44. Co vypadalo jako několikadenní mámení starce vzplanulo v pravidelné dopisování (údajně bylo takových dopisů od Oldry přes 500).
Když se o tomto románku dozvěděla dcera Alice, byl oheň na střeše. Na nátlak zřejmě otce na nějakou dobu od Oldry odstavila, ale on, bláhově zamilován, opět cestu našel přes svoji publikační činnost, kde vystupoval pod různými pseudonymy. Oldra se stala jeho spoluautorkou.

Značná část dostaveníček se odehrála v apartmá číslo 22 hotelu Esplanade, který patřil mezi 4 nejdražší hotely v Praze. Pokud nebylo možné využívat hotelový pokoj, stačil byt Odřiny kamarádky Kláry Červenkové v hlavním městě. Stýkali se také při Masarykových cestách do Brna nebo na Slovensko. Když chceš poblouznit starého muže, dej mu mladou ženu. 

Ač byl Masaryk v některých svých publikačních činnostech velmi nekonvenční, na tehdejší dobu bezesporu, v případě Oldry se pobláznil. Skoro osmdesátiletý muž psal četné dopisy, scházel se tajně a o schůzkách i intimních věcech mezi ním a Oldrou velmi aktivně do dopisů své milé psal.

Nešlo by o nic vážnějšího, prostě vztah dvou lidí, ikdyž poněkud skandálnějšího charakteru, kdyby Oldra nebyla vdaná. Dokonce i matkou syna Oldřicha. To ale nevylučovalo, že Masaryk ještě dlouho před jejich prvním setkáním, pro ni byl zbožňovaný idol. Jestli však kdy pomyslela na něco víc vůči prvnímu muži republiky, není známo. Až do osudného políbení na ruku v Rosici.

Manžel Jan Sedlmayer dlouho nic neutšil. Popravdě po celou dobu si vše omlouval jen tím, že Oldra je velkou fanynkou prezidenta. A Oldra? Ta to zřejmě neřešila. Ostatně Masaryk nebyl první, s kým jeho manželka udržovala poměr již za manželství Ještě před válkou se svěřila přítelkyni, že se pravidelně stýká s jistým mužem, který později padl ve válce. A pomyslet na to, že může manželka udržovat milostný poměr s prezidentem, bylo zřejmě nad chápání prostého přednosty stanice z Tetčic.

   
Není se ale čemu divit, že pro Oldru se prezident stal nejenom společníkem, ale i slučným sponzorem.
Masaryk nejprve uvažoval o koupi domu v Praze, pro svoji lásku. Když se však rázně proti tomu postavila právě Alice, ze záměru ucouvl. A tak Oldře dával alespoň peníze, v řádech minimálně desetitisíců, což byl tehdy slušný roční příjem. V dnešním měřítku by se jednalo zhruba o 200 tis.korun.

Vše by i nadále bylo zalito sluncem, kdyby se postupně díky synovi Oldra nezadlužila a Masaryk nenašel zálibu v sochařce Heleně Železné-Scholzové. Psal se rok 1932 a Oldra se snažila upoutat Masarykovu pozornost. Marně. V roce 1934 postihla prezidenta mrtvice a prakticky ho vyřadila z běžného života i uvažování. Dále se zadlužující Oldra, i po smrti Masaryka, prosila o zaplacení všech dluhů prezidenta Beneše. Prosila, vydírala veškerou korespondencí s Masarykem, i prozrazením jeho tajemství, nic z toho nepomohlo. Ač Beneš část dluhů zaplatil, nemalá částka Oldru i její rodinu stála plno starostí.
K těch se přidala i sebevražda jejího jediného syna, smrt manžela. Oldra zemřela chudá, osamocena a všechna tajemství si vzala s sebou. Psal se rok 1954.

A Helena Železná-Scholzová? O tom, nakolik byl tento vztah vážný, se dá jen spekulovat. Nejspíše se jednalo o platonické přátelství. 

Zatímco Oldra si psala deníček a schovávala Masarykovy dopisy, i když ji prezident důrazně žádal, aby je vždy spálila, Helena nic takového nedělala. A protože tehdejší bulvár nebyl to, co dnes, zmínky o Heleně  se objevují spíše jen v krátkých náznacích okolí kolem pomalu umírajícího prezidenta.                                                                                                                                                                                                                                                                                                     

Zdroj:
Nielsaage – Vlastní dílo, Volné dílo, wikipedia.org 
novinky.cz
medium.cz
Kniha Utajená láska prezidenta Masaryka