Náměsíčník – nová severská detektivka od Larse Keplera
17.01.2025
Stanislav Polauf
Literatura
Severská detektivka je pojem, který i u nás plně rezonuje. Knihy jsou oblíbeny u čtenářů, i kritika v nich najde pozitiva. Nejnovějším přírůstkem je román NÁMĚSÍČNÍK, pod nímž je podepsán Lars Kepler. Jde o pseudonym, za nímž se skrývá manželská dvojice Alexandra Coelho a Alexandr Ahndorilovi. Ve Švédsku mají jejich knihy mimořádný ohlas a patří k nejčtenějším.
NÁMĚSÍČNÍK je desátým románem v řadě detektivek opět s ústředí postavou vyšetřovatele Joona Linna a jeho partnerů. Tentokrát začíná hlášením z tísňové linky, že v uzavřeném kempu za Stockholmem dochází k vloupání. Policistům, kteří se na místo dostaví, se naskytne děsivý obrázek – v tratolišti krve leží a spokojeně spí sedmnáctiletý mladík Hugo, všude kolem jsou rozsekané kousky lidského těla a vše je pokryto čerstvou krví. Hugo leží místo polštáře na useknuté ruce...
Pochopitelně, že je ihned zatčen, ale nic si nepamatuje. Může být pachatelem, může být svědkem, ale ... Trpí od dětství náměsíčností - somnambulismem. Co v tomto stavu dělá neví a nedokáže si to vybavit. Co viděl v karavanu a jak se tam dostal?
Otázky se vrší a policie je bezradná. Zádní svědci, jen ten jeden, který se nedokáže a ani nemůže rozpamatovat. Dokáže jeho vzpomínky probudit hypnóza, kterou provede Joonův kamarád Erik Maria Bark? Je vůbec tato metoda vhodná pro podobné případy?
Zděšen je sám mladík, ale také jeho rodiče, oba spisovatelé, kteří o případu hodlají napsat knihu a lákají bližší podrobnosti z policistů. Napětí, jako v každé knize podobného žánru, postupně narůstá. Pokusit se odhalit vraha ve světlé paruce se sekerou v ruce je nadmíru obtížné. I pro čtenáře jsou tu otazníky a falešné stopy. Asi málokomu se podaří vysledovat konečného pachatele a jeho důvody.
Je těžké hodnotit, neznáte-li předběžně vyšlé romány autorské dvoje Lars Kerpler. Rád bych třeba věděl více o soukromí vyšetřovatele Joony, ale to už tady zřejmě bylo. Navíc kniha má na detektivku velký rozsah (téměř 500 stran), takže se mnohdy přistihnete při netrpělivosti a nepozorném čtení (v polovině už jsem toužil po rozuzlení). Nejde to přečíst na jeden zátah, jak jste u detektivních románů možná zvyklí. Ale pachuť krve, která se ve vás usadí od první kapitoly, ve vašem nitru zůstane dlouho. Dříve jsme podobným dílům říkali krváky, teď doba zdrsněla a možná vám to přijde téměř v pořádku.
Postup vyšetřování je tradiční – Joona není žádný Sherlock Holmes, netahá králíky z rukávu ani nečiší překvapivými dedukcemi. Chybí i vznešenost a důstojnost Agathy Christie či trpělivost a nadhled Hercule Poirota. Za snahou využít případ vlastního syna k napsání románu je bezcitnost a chladná vypočítavost. Nepomáhají ani dobře napsané dialogy a drobnokresba prostředí. Stále máte pocit umělé kalkulace, stále vám čtení není příjemné a nepřináší požitek z četby. A odhalení? Podle mě jde sice o překvapivého, těžko předem tipovatelného pachatele. Chybí mi ale logika jeho postupu a překvapuje cynizmus, s jakým přistupuje k ostatním. Je si tak jistý sám sebou? My čtenáři už tak ne.
*****************************
Lars Kepler: NÁMĚSÍČNÍK
ze švédského originálu Sömngangaren přeložila Karolína Kloučková
vydalo nakladatelství Host, Brno roku 2024.