Strategický opěrný bod se stal útočištěm i dobyvačnou modlou nejednoho národa. Kdo měl Ulcinj, měl i strategickou výhodu.

Jako první tyto krajiny obsadili Ilyrské kmeny. Zanechali po sobě památky, které najdeme v muzeích na půlce Balkánu. Dobu bronzovou nahrazuje střemhlavý útok Římanů. Do našeho letopočtu zbývá ještě celých dvě stě let. V dobách, kdy u nás kypěla gotika, spadá celé území i s městečkem pod srbskou vládu. A jako většina jižních měst, i Ulcinj pozná silnou ruku Turků, kteří jej obsadí a nastolí v zemi muslimský režim.

Dnes upadá významné město v zapomnění. Do historické části se turista může vyškrábat po strmých předlouhých schodech. Je útulná, malá, uhlazená a v rozpařeném panelovém městě skýtá krásný odpočinek. Příjemné restaurace nabízí posezení i výhled na nekonečné moře. A vám se ani nechce zpět dolů, pod útes, do toho mumraje plného lidských těl, pálivého slunce a chaotických obchůdků.

V létě je snad nejdůležitějším místem městečka pláž. Nalézá se hned vedle schodů k památkám a kopce, kterým stoupá moderní město. Je to kontrast doby – dva svahy, dvě éry. Pláž ale návštěvníka nepotěší. Ač to zní hrozně, nevejde se na ni. Tělo na těle, ručník na ručníku, slunečník na slunečníku. Horší, než třicetistupňová vedra v pražských tramvajích. Máte pocit, že neskočíte-li okamžitě do moře, zemřete vedrem. Ale jakmile zříte tu nepřebernou lidskou chumláž, která v sobě postrádá jakékoliv soukromí i individualitu, vše vás přejde. Ulcinj proto za mě v sezóně bez koupání.


Ikonka: Pawel Kierzkowski / CC BY-SA 4.0
Foto dole: autorka