Nejvíce nás v posledních letech trápí dva opakované problémy: dlouho trvající sucho a naopak extrémní srážky, které způsobují lokální záplavy.

Nejhorší povodně v novodobé historii České republiky se odehrály v roce 2002. Způsobily je vydatné deště, které trvaly několik dní. Voda zaplavila rozsáhlé území (zasáhla téměř všechny kraje) a způsobila škody za více než 70 miliard korun. Evakuováno bylo na 225 tisíc lidí, z toho bohužel 17 lidí povodně dokonce nepřežilo. zasaženo bylo k tisícovce obcí, z toho kolem stovky bylo zaplaveno zcela. V Praze kulminovala Vltava 14. srpna a zatopila i stanice metra. Povodeň poškodila nebo zničila tisíce domů, silnic a mostů.

Odehrálo se i několi dalších významných povodní.v letech 1997, 2013 a také 2024. První zmiňované zasáhly především Moravu a Slezsko, povodně v roce 2013 zasáhly téměř celou republiku a loňské povodně zasáhly nejdramatičtějí opět především Moravu a Slezsko, byť hutné srážky se týkaly opět většiny republiky. (Ovšem zatímco celorepublikový průměr srážek činil 136 milimetrů, na Moravě a Slezsku už to bylo průměrně 175 milimetrů a v některých oblastech došlo dokonce k extrémnímu přílivu srážek ve výši přes 500 mm - Jesenicko.)

Jak se klimatické změny podepisují na teplotních rekordech, které jsou překonávány s mnohem větší frekvencí než dříve? V zimním období byla nejvyšší denní teplota naměřena 1. ledna 2023 v Metylovicích ve výši rovných 20 °C (nejedná se o denní průměr). I nejvyšší naměřenou letní teplotu ve výši 40,2 °C jsme zažili poměrně nedávno, a to 20. srpna 2012 v Dobřichovicích. Naopak nejnižší zimní naměřená teplota  -42,2 °C byla naměřena v Litvínovicích 11. února 1929 a nejnižší letní teplota přišla 5. července 1962 ve výši 4,4 °C (k tomuto údaji chybí místo).



Bohužel přestože máme velmi hmatatelné důkazy o vlastním škodlivém vlivu na klimatické změny, které nás negativně ovlivňují, přesto se všichni pořád dost málo staráme o to, co bude dál a co můžeme udělat proto, abychom všechny tyto negativní jevy alespoň trochu zabrzdili či utlumili. Je tolik způsobů, jak to udělat, jak být nápomocen! Začněme třeba tím, že omezíme své spotřební chování. Nemůžeme spoléhat na velké společnosti a nemůžeme alibisticky ukazovat pouze na ně. Vyrábí se jen tolik, kolik se prodá, firmy se naší snížené spotřebě budou muset přizpůsobit. Ale dá se toho dělat mnohem, mnohem víc. Můžeme snížit nadužívání osobních dopravních prostředků, omezit spotřebu masa, což opět v obou případech děláme i pro své vlastní zdraví. Můžeme třídit odpad a také nepodávat žádné zbytky, natož pak jakékoliv pečivo, žádným zvířatům (ani ptákům). Nechceme přece pokračovat v zabíjení. My nejsme vládci přírody, my jsme její součástí. Bez ní nepřežijeme.

Zdroj: ČHMÚ