ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
pondělí 7.7.2025, svátek má
Bohuslava
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Kdo mi pije časOdcházeníS osamostatňováním dětí to nepřehánějmeBarevný světVenkovská tancovačkaOtcovi psí smrt (díl pátý)
Nejčtenější za 14 dní
Osmdesátiletý Ondřej Neff3 vychytávky pro pohodové dovolenkové létoTen druhý aneb Horor, který raději obejděteToulky Prahou – místa, která stojí za pozastavení 3Kroniky prachuŽivot sám napsal román Kdo mi pije časNadále fascinující Edgar PoeDiktoval Al Pacino své paměti?Přežijete jako jediný katastrofu? Je zadělánoFormule 1 s Bradem PittemZtracené vzpomínkyŽádné dobré zprávy
Zrcadlo, do něhož nikdo koukat nechce
26.02.2025 Nikol Šmuljaková Divadlo
Jaké to je, když ticho není prázdné, ale až znepokojivě plné? Co se stane, když do světa, který je jasně definován pravidly a mocenskými hrami, vstoupí někdo, kdo nehraje podle jasně daného scénáře?
V úterý 11. února jsem, v rámci festivalu NADAMU, měla možnost navštívit inscenaci Yvonna, princezna burgundánská v režii Lukáše Jeníčka. Jedná se o groteskní drama polského dramatika Witolda Gombrowicze, který proslul především absurdní dramatikou a satirou. Ve svých hrách je mistrně propojuje a odhaluje lidskou přetvářku, společenské stereotypy a pokrytectví.
Na královském dvoře dochází k naprostému šoku, když si princ Filip (Radek Lajfr) vybere velmi nečekanou snoubenku. Yvonna (Anna Veselá) – bruneta oděná v černobílé, jež výrazně kontrastuje se světlovlasým, růžovým dvorem – porušuje snad všechny společenské konvence. Její přítomnost dvorské kruhy výrazně, ale zdánlivě bez jasného důvodu dráždí. Připadá jim nudná, nezajímavá a bez špetky sex-appealu. Nejvíce je však pobuřuje její mlčení. Yvonna vůbec nemluví, neprojevuje emoce, nereaguje, a hlavně taky královský dvůr ani trochu neobdivuje.
Její přítomnost odhaluje ve všech, včetně jejího snoubence, nevysvětlitelnou krutost, jejich skryté strachy i obrovské pokrytectví. Čím více se ji snaží pochopit, tím méně průhledná je. Čím více ona mlčí, tím více oni mluví. A čím více oni mluví, tím horších činů se dopouštějí.
Jeníčkova interpretace zdůrazňuje grotesknost Gombrowiczova textu – přes přehnaná gesta, opakující se repliky a nápadné fyzické symboly, jako je gesto zdvižené rukou nad hlavu, symbolizujících korunu, je odhalována absurdita dvorského života. Vizuální kontrast mezi Yvonniným černobílým oblečením a extravagantními růžovými kostýmy dvoru dále podtrhuje její roli tichého zrcadla odrážejícího lidi kolem ní.
Za zajímavou volbu z vizuální stránky považuji i obsazení. Celý královský dvůr oplývá světlými vlasy, jediný, kdo z dvoru vyčnívá je sám princ Filip, a pak také jeho snoubenka Yvonna. On vybočuje svým rozhodnutím, ona svojí celou existencí. I proto mi tento detail přijde velmi výhodný.
Ráda bych vypíchla herecký výkon Kateřiny Měchurové, která představovala královnu Markytu. Měchurová výborně zvládla uchopit groteskní povahu inscenace, mistrovsky pracovala s mimikou a i s drobnou gestikulací (hrou s rukavičkami a jinými kostýmovými prvky). Byla pro mě přesně tím hercem, který téměř zastíní ostatní, a pokaždé se těším, když ji znovu na jevišti vidím.
Téma společenské přetvářky a strachu z odlišnosti a tím způsobené neodůvodněné krutosti je dnes, samozřejmě, velmi aktuální. Jeníčkova inscenace nám zábavnou formou připomíná jak jednoduše může něco jiného, pro nás neznámého, rozbít všechny konvence. A jak nemilosrdný může být pohled na vlastní odraz bez masky. Yvonna totiž nemusí být pouze postavou z dávného královského dvora – může být kýmkoliv z nás.
A právě to ji dělá tak děsivou.
Fotografie z divadlodisk.cz
Na královském dvoře dochází k naprostému šoku, když si princ Filip (Radek Lajfr) vybere velmi nečekanou snoubenku. Yvonna (Anna Veselá) – bruneta oděná v černobílé, jež výrazně kontrastuje se světlovlasým, růžovým dvorem – porušuje snad všechny společenské konvence. Její přítomnost dvorské kruhy výrazně, ale zdánlivě bez jasného důvodu dráždí. Připadá jim nudná, nezajímavá a bez špetky sex-appealu. Nejvíce je však pobuřuje její mlčení. Yvonna vůbec nemluví, neprojevuje emoce, nereaguje, a hlavně taky královský dvůr ani trochu neobdivuje.
Její přítomnost odhaluje ve všech, včetně jejího snoubence, nevysvětlitelnou krutost, jejich skryté strachy i obrovské pokrytectví. Čím více se ji snaží pochopit, tím méně průhledná je. Čím více ona mlčí, tím více oni mluví. A čím více oni mluví, tím horších činů se dopouštějí.
Jeníčkova interpretace zdůrazňuje grotesknost Gombrowiczova textu – přes přehnaná gesta, opakující se repliky a nápadné fyzické symboly, jako je gesto zdvižené rukou nad hlavu, symbolizujících korunu, je odhalována absurdita dvorského života. Vizuální kontrast mezi Yvonniným černobílým oblečením a extravagantními růžovými kostýmy dvoru dále podtrhuje její roli tichého zrcadla odrážejícího lidi kolem ní.
Za zajímavou volbu z vizuální stránky považuji i obsazení. Celý královský dvůr oplývá světlými vlasy, jediný, kdo z dvoru vyčnívá je sám princ Filip, a pak také jeho snoubenka Yvonna. On vybočuje svým rozhodnutím, ona svojí celou existencí. I proto mi tento detail přijde velmi výhodný.
Ráda bych vypíchla herecký výkon Kateřiny Měchurové, která představovala královnu Markytu. Měchurová výborně zvládla uchopit groteskní povahu inscenace, mistrovsky pracovala s mimikou a i s drobnou gestikulací (hrou s rukavičkami a jinými kostýmovými prvky). Byla pro mě přesně tím hercem, který téměř zastíní ostatní, a pokaždé se těším, když ji znovu na jevišti vidím.
Téma společenské přetvářky a strachu z odlišnosti a tím způsobené neodůvodněné krutosti je dnes, samozřejmě, velmi aktuální. Jeníčkova inscenace nám zábavnou formou připomíná jak jednoduše může něco jiného, pro nás neznámého, rozbít všechny konvence. A jak nemilosrdný může být pohled na vlastní odraz bez masky. Yvonna totiž nemusí být pouze postavou z dávného královského dvora – může být kýmkoliv z nás.
A právě to ji dělá tak děsivou.
Fotografie z divadlodisk.cz
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Divadlo
Když přijdou Krkavci, je to nervydrásající
Taneční centrum Praha zakončilo sezónu
Variace na téma přátelství: Zemlinského kvarteto a slovenští umělci
Divadlo MANA se stěhuje do ZOO!
Festival Pernštejnlove slaví 10. výročí
LásKKKa! ve Švandově divadle
Špičky světového baletu v Praze! Jiří Bubeníček chystá velkolepou show
Když pravda bolí až příliš
Stories / Příběhy – Bohemia balet představil nový repertoár
Královský balet, české špičky i mladé talenty: Gala Mezinárodních týdnů tance
Láska, osamění a druhé šance
Ježek bez Ježka? Inscenace v Divadle ABC
Napínavý souboj režisérů v improvizaci!
Legendární Pépe znova na jevišti!
Křehká poezie v Divadle Viola
Podivuhodný případ Benjamina Buttona ožije na jevišti
BLAHObytí - tři příběhy o zběsilosti lidského bytí
Skoky do neznáma ve Švandově divadle
Nový projekt AUDICIÓN v La Fabrice
Další články v rubrice Divadlo
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.