ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
čtvrtek 21.5.2026, svátek má
Monika
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejčtenější za 14 dní
5 mýtů o vašem chrupu: Bílý zub, základ zdraví Omezenec putuje Českem i MoravouTaneční učitelé roku 2026 ocení inspirativní pedagogy a mladé taneční talentyCharmsova poezie prvně kompletníJak nás čísla ohromují, ale i nebezpečně ochromujíKdyž se konečně potkají dvě knížkyJeremiášiny kejkle, Foglar a Pavel HornaHoror Hokum: Adam Scott se v děsivé irské legendě propadá do šílenstvíSkutečný příběh Kleopatry: Nebyla svůdnice, ale stratégVampyrologie podle H. H. EwerseNovela pro mladé čtenáře odkrývá skrytou tvář duševního onemocněníO úplně nejstarší Tolkienově povídce
Zrcadlo, do něhož nikdo koukat nechce
26.02.2025 Nikol Šmuljaková Divadlo
Jaké to je, když ticho není prázdné, ale až znepokojivě plné? Co se stane, když do světa, který je jasně definován pravidly a mocenskými hrami, vstoupí někdo, kdo nehraje podle jasně daného scénáře?
V úterý 11. února jsem, v rámci festivalu NADAMU, měla možnost navštívit inscenaci Yvonna, princezna burgundánská v režii Lukáše Jeníčka. Jedná se o groteskní drama polského dramatika Witolda Gombrowicze, který proslul především absurdní dramatikou a satirou. Ve svých hrách je mistrně propojuje a odhaluje lidskou přetvářku, společenské stereotypy a pokrytectví.
Na královském dvoře dochází k naprostému šoku, když si princ Filip (Radek Lajfr) vybere velmi nečekanou snoubenku. Yvonna (Anna Veselá) – bruneta oděná v černobílé, jež výrazně kontrastuje se světlovlasým, růžovým dvorem – porušuje snad všechny společenské konvence. Její přítomnost dvorské kruhy výrazně, ale zdánlivě bez jasného důvodu dráždí. Připadá jim nudná, nezajímavá a bez špetky sex-appealu. Nejvíce je však pobuřuje její mlčení. Yvonna vůbec nemluví, neprojevuje emoce, nereaguje, a hlavně taky královský dvůr ani trochu neobdivuje.
Její přítomnost odhaluje ve všech, včetně jejího snoubence, nevysvětlitelnou krutost, jejich skryté strachy i obrovské pokrytectví. Čím více se ji snaží pochopit, tím méně průhledná je. Čím více ona mlčí, tím více oni mluví. A čím více oni mluví, tím horších činů se dopouštějí.
Jeníčkova interpretace zdůrazňuje grotesknost Gombrowiczova textu – přes přehnaná gesta, opakující se repliky a nápadné fyzické symboly, jako je gesto zdvižené rukou nad hlavu, symbolizujících korunu, je odhalována absurdita dvorského života. Vizuální kontrast mezi Yvonniným černobílým oblečením a extravagantními růžovými kostýmy dvoru dále podtrhuje její roli tichého zrcadla odrážejícího lidi kolem ní.
Za zajímavou volbu z vizuální stránky považuji i obsazení. Celý královský dvůr oplývá světlými vlasy, jediný, kdo z dvoru vyčnívá je sám princ Filip, a pak také jeho snoubenka Yvonna. On vybočuje svým rozhodnutím, ona svojí celou existencí. I proto mi tento detail přijde velmi výhodný.
Ráda bych vypíchla herecký výkon Kateřiny Měchurové, která představovala královnu Markytu. Měchurová výborně zvládla uchopit groteskní povahu inscenace, mistrovsky pracovala s mimikou a i s drobnou gestikulací (hrou s rukavičkami a jinými kostýmovými prvky). Byla pro mě přesně tím hercem, který téměř zastíní ostatní, a pokaždé se těším, když ji znovu na jevišti vidím.
Téma společenské přetvářky a strachu z odlišnosti a tím způsobené neodůvodněné krutosti je dnes, samozřejmě, velmi aktuální. Jeníčkova inscenace nám zábavnou formou připomíná jak jednoduše může něco jiného, pro nás neznámého, rozbít všechny konvence. A jak nemilosrdný může být pohled na vlastní odraz bez masky. Yvonna totiž nemusí být pouze postavou z dávného královského dvora – může být kýmkoliv z nás.
A právě to ji dělá tak děsivou.
Fotografie z divadlodisk.cz
Na královském dvoře dochází k naprostému šoku, když si princ Filip (Radek Lajfr) vybere velmi nečekanou snoubenku. Yvonna (Anna Veselá) – bruneta oděná v černobílé, jež výrazně kontrastuje se světlovlasým, růžovým dvorem – porušuje snad všechny společenské konvence. Její přítomnost dvorské kruhy výrazně, ale zdánlivě bez jasného důvodu dráždí. Připadá jim nudná, nezajímavá a bez špetky sex-appealu. Nejvíce je však pobuřuje její mlčení. Yvonna vůbec nemluví, neprojevuje emoce, nereaguje, a hlavně taky královský dvůr ani trochu neobdivuje.
Její přítomnost odhaluje ve všech, včetně jejího snoubence, nevysvětlitelnou krutost, jejich skryté strachy i obrovské pokrytectví. Čím více se ji snaží pochopit, tím méně průhledná je. Čím více ona mlčí, tím více oni mluví. A čím více oni mluví, tím horších činů se dopouštějí.
Jeníčkova interpretace zdůrazňuje grotesknost Gombrowiczova textu – přes přehnaná gesta, opakující se repliky a nápadné fyzické symboly, jako je gesto zdvižené rukou nad hlavu, symbolizujících korunu, je odhalována absurdita dvorského života. Vizuální kontrast mezi Yvonniným černobílým oblečením a extravagantními růžovými kostýmy dvoru dále podtrhuje její roli tichého zrcadla odrážejícího lidi kolem ní.
Za zajímavou volbu z vizuální stránky považuji i obsazení. Celý královský dvůr oplývá světlými vlasy, jediný, kdo z dvoru vyčnívá je sám princ Filip, a pak také jeho snoubenka Yvonna. On vybočuje svým rozhodnutím, ona svojí celou existencí. I proto mi tento detail přijde velmi výhodný.
Ráda bych vypíchla herecký výkon Kateřiny Měchurové, která představovala královnu Markytu. Měchurová výborně zvládla uchopit groteskní povahu inscenace, mistrovsky pracovala s mimikou a i s drobnou gestikulací (hrou s rukavičkami a jinými kostýmovými prvky). Byla pro mě přesně tím hercem, který téměř zastíní ostatní, a pokaždé se těším, když ji znovu na jevišti vidím.
Téma společenské přetvářky a strachu z odlišnosti a tím způsobené neodůvodněné krutosti je dnes, samozřejmě, velmi aktuální. Jeníčkova inscenace nám zábavnou formou připomíná jak jednoduše může něco jiného, pro nás neznámého, rozbít všechny konvence. A jak nemilosrdný může být pohled na vlastní odraz bez masky. Yvonna totiž nemusí být pouze postavou z dávného královského dvora – může být kýmkoliv z nás.
A právě to ji dělá tak děsivou.
Fotografie z divadlodisk.cz
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Divadlo
Taneční učitelé roku 2026 ocení inspirativní pedagogy a mladé taneční talenty
Praha bude baletní metropolí. Choreograf Bubeníček přiveze světové tanečníky
Olomoucké nejen shakespaerovské léto v letním kině
Mezinárodní týdny tance slaví 40 let: v dubnu do Prahy přijedou soubory z Evropy
Maďarský soubor Royal Ballet Fehérvár uvede v Praze taneční divadlo Kameny
Hurvínek letos slaví 100. Už ho znají vaše děti?
Romeo a Julie na Valentýna
50 démonů čtverečních, toť horor a smích
Mimořádná divadelní spolupráce
Vánoční taneční scéna roztančí pražské Kongresové centrum
Sváteční tip pro celou rodinu: Hurvínkův Mikuláš a Pohádky pro Hurvínka
Vánoční turné aneb Kouzelné Vánoce s Majdou a Petrem
Plzeňské Tylovo divadlo hraje pro ležérní publikum
Hořká komedie Ryba ve čtyřech
Pražský komorní balet slaví 50 let. Výjimečný galavečer ve Vinohradském divadle
Plechový bubínek na Zábradlí
Ve Švandově divadle zavládnou Pravidla Nirvány
Premiéra BOLERO – nový taneční večer Baletu Praha Junior v Divadle ABC
Dvořák, Janáček, Smetana a Lábus. Jedinečný večer tance a hudby v Příbrami
Duch staropražských kabaretů v divadle Viola
Další články v rubrice Divadlo
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.