Kromě toho jsou mnohým zvířatům některé z našich základních smyslů cizí. Některá zvířata jsou slepá, jiná mají oslabené jiné smysly, ale naopak mnohem lépe a silněji používají jiné. Včely registrují ve srovnání s člověkem jen třetinové spektrum pachů a vůní. Ale hravě zjistí, že někde blízko jejich družka tasila žihadlo, a je to pro ně signál k mobilizaci před blížíčím se nebezpečím. Každý ze smyslů můžeme svým způsobem použit velmi variabilně. Zrakem můžeme vnímat barevně i černobíle. Kniha nám odhalí, že třeba rozmazané vidění může mít i své výhody. Dozvíme se, která zvířata používají infračervené "vidění" (detekci inračerveného záření) nebo se specializují na vnímání utrafialového záření.

Jaroslav Petr nám rozevírá nejen náruč plnou informací, ale používá ve své knize místo pouhého vysvětlování spíše vyprávění. Odborná publikace, již bychom mohli díky hlavnímu tématu považovat spíše za encyklopedii, je tedy spíš slovním popisem filmu, který se nám začne okamžitě odvíjet před očima. Autor nás prostě vtáhne do děje. Srozumitelně a poutavě popisuje, jak lidé a zvířata vnímají okolní svět. 

Očekávat od této knihy můžeme především rozšíření obzorů. Seznámíme se s méně známými smysly, jako je magnetorecepce nebo smysl pro elektrické pole, poznáme různé zvířecí chuti a objevíme spoustu způsobů orientace (kde nechybí obdivuhodná echolokace). Všechny složité vědecké koncepty jsou zde vysvětleny jasně a srozumitelně, takže kniha je přístupná širokému publiku. Především díky mnoha zajímavým příkladům vše pochopíme.

Pes vnímá čichem dokonce i tok času. Pozná, jestli jsou stopy jednoho zvířete starší a druhé mladší, protože jejich pach postupem času nejen slábne, ale také mění své složení. Rozezná dokonce sotpy, jež po sobě nechal člověk při jediném kroku, a ví, která noha se dotkla země jako první a která jako druhá. I proto se pes řídí čichem jako hlavním smyslem.
Kdybychom dokázali nosem získat tolik informací, kolik jich zprostředkuje psovi jeho čenich, náš mozek by se tou záplavou dat asi zahltil. Pes má pro zpracování čichových vjemů vyhrazenou plnou osminu mozku. Člověk věnuje pachů a vůním jen jeho jednu setinu. 

Ačkoliv je kniha podána jako dobrodrodružné vyprávění, je logicky uspořádána a postupně nás seznamuje s jedním smyslem za druhým, u každého uvádí nespočet zajímavostí a odchylek. Jak dokazuje seznam zdrojů na konci knihy, všechny infromace jsou založeny na dlouhém studiu solidních vědeckých poznatků. Na jednom místě nám kniha přináší aktuální informace z různých oblasti biologie a etologie.

Co se týká obrazové stránky publikace, potom tu několik černobílých nákresů a grafů najdete, ovšem spíše sporadicky. Také zde najdete i pár stránek s barevnými fotografiemi zmiňovaných živočichů, ovšem především a hlavně tu najdete dlouhé souvislé texty s mnoha a mnoha příklady i souvislostmi (mezi jednotlivými druhy nebo s popisem evolučního vývoje daného smyslu). V samém závěru knihy se kromě širokého seznamu zdrojů nachází užitečný resjtřík se všemi zmiňovanými zvířaty, takže pokud nás zajímá konkrétní živočišný druh, zmínky o něm jednoduše najdeme.



Můj celkový dojem? Desatero smyslů je rozhodně velmi fascinující a poučné čtení, jež nabízí důkladný a komplexní pohled na smyslové vnímání různých živočišných druhů. Je to výjimečná kniha odkrývající mnoho zajímavých detailů a rozšiřující naše chápání. To ostatně dokazuje i její ocenění Magnesia Litera v kategorii za naučnou literaturu. Jaroslav Petr nás provází tímto světem s lehkostí a srozumitelností, díky čemuž je kniha vhodná pro všechny, kteří se zajímají o biologii. Tuto knihu vřele doporučuji všem, které zajímá příroda a rádi by lépe porozuměli světu kolem nás.


Jaroslav Petr, Desatero smyslů, Jak lidé a zvířata vnímají okolní svět
vydalo ve spolupráci nakl. Argo a Dokořán v r. 2020