ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
čtvrtek 27.3.2025, svátek má
Dita
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
null?!Popeleční středaZpověď zapadlého písmáka aneb Co jste nenapsali ve školce, v penzi nenapíšeteNěžné zůstatkyJak zasahuje umělá inteligence do tvůrčího psaní?
Nejčtenější za 14 dní
FOTOREPORTÁŽ: Poslední den v KeniV polovině července Týden plný tanceTarotové krajiny pro tiché a přemýšlivé vykladačeHistorky z podsvětí filozofie s nádechem popkulturyPodivuhodný případ Benjamina Buttona ožije na jevištiStrašidelno, zvláště filmové, podle Antonína TesařePošetilá úvaha o písňových textechNa palubě obojživelného autaKVÍZ: Znáte dobře Lady Gagu? Holešovická tržnice slaví 130 let a vám servíruje bohatý programVáclav Křivanec a jeho čtyři bestselleryKdyž jaro zamává kouzelným proutkem
Skoky do neznáma ve Švandově divadle
03.03.2025 Nikol Šmuljaková Divadlo
Ztratit domov často znamená ztratit část sama sebe. Opuštěním domova tuto část odevzdáme dobrovolně. Ale jak velkou část? A dá se někdy vůbec vrátit zpátky?
Švandovo divadlo se s inscenací Dívenka na trampolíně opět pouští do dramatizace osudů výjimečných českých osobností. Tentokrát máme možnost nahlédnout do životů Josefa Škvoreckého a Zdeny Salivarové. Režisér Martin Františák společně s celým inscenačním týmem vytváří něco na pomezí historicko-autobiografické rekonstrukce, divadelní básně a silného životního dramatu. Zároveň nám dává možnost na příběh manželů nahlédnout z méně očekávaného pohledu – skrze Zdenu Salivarovou (Bohdana Pavlíková), ženu, která strávila velkou část života ve stínu slavného manžela.
Samotná inscenace je, s pomocí přestávky, rozdělená do dvou částí. V první části sledujeme manžele ještě v Československu a pak těsně po emigraci. Zažíváme s nimi jejich náročný životní osud – zoufalé pokusy o osvojení dítěte či neustálé potyčky s režimem. Kromě hlavních dvou postav se setkáváme i s dobovými ikonami herečkou Adinou Mandlovou a básníkem Ivanem Divišem. Část odehrávající se v Československu, až do chvíle, kdy partneři emigrují, je spíše mozaikou momentů a historických referencí, která může být pro diváka lehce matoucí. Je totiž silně fragmentární a nedrží zcela jasnou chronologii. Divák neznajícího životní osudy manželského páru, či aspoň dobový kontext, se v tom může velmi jednoduše ztratit.
Silnější, a i přehlednější, je druhá polovina, zaměřující se na život v emigraci a působení nakladatelství ’68 Publishers. V této části se rovněž do popředí dostávají témata exilu, identity a ceny svobody. Hraje zde velkou roli stesk po domově a zároveň uvědomování si reality – tzn. nemožnosti návratu. Nakladatelství se pro manželský pár stává způsob, jak být domovu aspoň o krůček blíž.
Inscenace je postavena na velmi silných hereckých výkonech. Luboš Veselý a Bohdana Pavlíková působí na jevišti jako Škvorecký a Salivarová velmi autenticky. Daří se jim zachytit nejen rozdíly mezi Zdenou a Josefem ale i něžně ztvárnit partnerskou chemii. Pavlíková hraje Salivarovou s lehkou dávkou umanutosti, ale také s tichou melancholií ženy, která obětovala mnohé, aby zajistila hlas těm, kteří v Československu museli mlčet.
Naprosto výbornou složkou inscenace je její scénografie. Kostýmy jsou zajímavé a vhodně pracují se symbolikou, občasné projekce dodávají neobvyklou atmosféru. Za nejpůsobivější však osobně považuji práci s krabicemi – tak jednoduchý prvek, a přesto toho představuje tolik. Krabice jsou stěnou, jsou nábytkem, jsou klidem a rozruchem zároveň, jsou symbolem útěku a stěhování a někdy jsou přesně tím čím jsou – prostě krabicí.
Celá inscenace je scénicky i v samotném textu silně protkaná metaforičností a symboly. Je jich mnoho a většinou jsou dobře zpracovány. Nicméně už jejich velké množství může vést k tomu, že některé zůstanou nepochopeny. Což souvisí s mojí osobní hlavní výtkou inscenaci – míra pochopení a náročnost na divákovy znalosti.
Inscenace očekává poměrně širokou znalost historického a literárního kontextu, nemluvě o znalostech o samotném Josefu Škvoreckém a Zdeně Salivarové. Vytváří si tak poněkud konkrétně vymezenou cílovou skupinu – všechno, co se inscenace snaží předat, patrně pochopí pouze zlomek lidí v hledišti. Nepochybuji, že je zcela možné si inscenaci užít a pochopit ji i bez všech těchto znalostí, ale místy může divák zůstat poněkud zmatený – a to hlavně ve zmiňované, fragmentárnější první části hry.
Přesto považuji Dívenku na trampolíně za významnou inscenaci, která nejen připomíná klíčové osobnosti české kultury, ale klade i hluboké otázky o exilu, vlastenectví a nesnadné cestě ke svobodě. Ať už má divák osobní zkušenost s totalitou nebo ji zná jen z historických knih, tato inscenace nabízí něco, co v divákovi jednoduše zarezonuje. Protože příběh Salivarové a Škvoreckého není jen o minulosti – je to příběh o sounáležitosti, o neustálém pohybu a o obětech pro vlast.
Fotografie: svandovodivadlo.cz, autor fotografií: Vladimír Skýpala
Samotná inscenace je, s pomocí přestávky, rozdělená do dvou částí. V první části sledujeme manžele ještě v Československu a pak těsně po emigraci. Zažíváme s nimi jejich náročný životní osud – zoufalé pokusy o osvojení dítěte či neustálé potyčky s režimem. Kromě hlavních dvou postav se setkáváme i s dobovými ikonami herečkou Adinou Mandlovou a básníkem Ivanem Divišem. Část odehrávající se v Československu, až do chvíle, kdy partneři emigrují, je spíše mozaikou momentů a historických referencí, která může být pro diváka lehce matoucí. Je totiž silně fragmentární a nedrží zcela jasnou chronologii. Divák neznajícího životní osudy manželského páru, či aspoň dobový kontext, se v tom může velmi jednoduše ztratit.
Silnější, a i přehlednější, je druhá polovina, zaměřující se na život v emigraci a působení nakladatelství ’68 Publishers. V této části se rovněž do popředí dostávají témata exilu, identity a ceny svobody. Hraje zde velkou roli stesk po domově a zároveň uvědomování si reality – tzn. nemožnosti návratu. Nakladatelství se pro manželský pár stává způsob, jak být domovu aspoň o krůček blíž.
Inscenace je postavena na velmi silných hereckých výkonech. Luboš Veselý a Bohdana Pavlíková působí na jevišti jako Škvorecký a Salivarová velmi autenticky. Daří se jim zachytit nejen rozdíly mezi Zdenou a Josefem ale i něžně ztvárnit partnerskou chemii. Pavlíková hraje Salivarovou s lehkou dávkou umanutosti, ale také s tichou melancholií ženy, která obětovala mnohé, aby zajistila hlas těm, kteří v Československu museli mlčet.
Naprosto výbornou složkou inscenace je její scénografie. Kostýmy jsou zajímavé a vhodně pracují se symbolikou, občasné projekce dodávají neobvyklou atmosféru. Za nejpůsobivější však osobně považuji práci s krabicemi – tak jednoduchý prvek, a přesto toho představuje tolik. Krabice jsou stěnou, jsou nábytkem, jsou klidem a rozruchem zároveň, jsou symbolem útěku a stěhování a někdy jsou přesně tím čím jsou – prostě krabicí.
Celá inscenace je scénicky i v samotném textu silně protkaná metaforičností a symboly. Je jich mnoho a většinou jsou dobře zpracovány. Nicméně už jejich velké množství může vést k tomu, že některé zůstanou nepochopeny. Což souvisí s mojí osobní hlavní výtkou inscenaci – míra pochopení a náročnost na divákovy znalosti.
Inscenace očekává poměrně širokou znalost historického a literárního kontextu, nemluvě o znalostech o samotném Josefu Škvoreckém a Zdeně Salivarové. Vytváří si tak poněkud konkrétně vymezenou cílovou skupinu – všechno, co se inscenace snaží předat, patrně pochopí pouze zlomek lidí v hledišti. Nepochybuji, že je zcela možné si inscenaci užít a pochopit ji i bez všech těchto znalostí, ale místy může divák zůstat poněkud zmatený – a to hlavně ve zmiňované, fragmentárnější první části hry.
Přesto považuji Dívenku na trampolíně za významnou inscenaci, která nejen připomíná klíčové osobnosti české kultury, ale klade i hluboké otázky o exilu, vlastenectví a nesnadné cestě ke svobodě. Ať už má divák osobní zkušenost s totalitou nebo ji zná jen z historických knih, tato inscenace nabízí něco, co v divákovi jednoduše zarezonuje. Protože příběh Salivarové a Škvoreckého není jen o minulosti – je to příběh o sounáležitosti, o neustálém pohybu a o obětech pro vlast.
Fotografie: svandovodivadlo.cz, autor fotografií: Vladimír Skýpala
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Divadlo
Napínavý souboj režisérů v improvizaci!
Legendární Pépe znova na jevišti!
Podivuhodný případ Benjamina Buttona ožije na jevišti
BLAHObytí - tři příběhy o zběsilosti lidského bytí
Zrcadlo, do něhož nikdo koukat nechce
Nový projekt AUDICIÓN v La Fabrice
NEBE NA ZEMI roztančí Ústí nad Labem
Divadlo na cucky představuje program na březen a duben!
Gulliverovy cesty ožijí v divadle ABC
Měsíc Ukrajiny: Divadelní festival, který propojuje kultury
Den otevřených dveří v Tanečním centru Praha
Forman na Letní scéně Musea Kampa
Fantomová bolest – česká premiéra působivého tanečního dramatu
Dívenka na trampolíně si zaskáče ve Švandově divadle
Malá inventura nezávislého divadla
Premiéra světoznámé choreografie v pražské ARŠE +
Slavný příběh o pokušení a poznání
Divadlo Viola láká na jedinečné lednové inscenace
Vánoční taneční scéna 2024
Další články v rubrice Divadlo
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.