ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
neděle 12.7.2026, svátek má
Bořek
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
NA CESTĚU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška Tenkrát v májiTisíckrát pozdravujeme tebePánská volenka
Nejčtenější za 14 dní
Pomalost podle KunderyKdyž vás vývoj zklame, byl to sen Odtažitý digitální experiment CzechoslayvakiaMuzeum války 1866: Na Chlumu ožívá největší bitva českého územíMistr kresby Oldřich Jelínek a spol. Čtěte Foglarovský sborník!Televizní seriál Dexter běží 20 letChceš knihu zdarma? Hledá se 8 čtenářských detektivů!Edith Nesbitová, tajemný Rus a tři děti u tratiMikulovské muzeum slaví 100 let výstavou o tom, co návštěvník běžně nevidíKnížka Po Marice přináší svědectví o lásce, smrti a nadějiKochat se formou anebo obsahem?Bradbury a Karlštejn
Skoky do neznáma ve Švandově divadle
03.03.2025 Nikol Šmuljaková Divadlo
Ztratit domov často znamená ztratit část sama sebe. Opuštěním domova tuto část odevzdáme dobrovolně. Ale jak velkou část? A dá se někdy vůbec vrátit zpátky?
Švandovo divadlo se s inscenací Dívenka na trampolíně opět pouští do dramatizace osudů výjimečných českých osobností. Tentokrát máme možnost nahlédnout do životů Josefa Škvoreckého a Zdeny Salivarové. Režisér Martin Františák společně s celým inscenačním týmem vytváří něco na pomezí historicko-autobiografické rekonstrukce, divadelní básně a silného životního dramatu. Zároveň nám dává možnost na příběh manželů nahlédnout z méně očekávaného pohledu – skrze Zdenu Salivarovou (Bohdana Pavlíková), ženu, která strávila velkou část života ve stínu slavného manžela.
Samotná inscenace je, s pomocí přestávky, rozdělená do dvou částí. V první části sledujeme manžele ještě v Československu a pak těsně po emigraci. Zažíváme s nimi jejich náročný životní osud – zoufalé pokusy o osvojení dítěte či neustálé potyčky s režimem. Kromě hlavních dvou postav se setkáváme i s dobovými ikonami herečkou Adinou Mandlovou a básníkem Ivanem Divišem. Část odehrávající se v Československu, až do chvíle, kdy partneři emigrují, je spíše mozaikou momentů a historických referencí, která může být pro diváka lehce matoucí. Je totiž silně fragmentární a nedrží zcela jasnou chronologii. Divák neznajícího životní osudy manželského páru, či aspoň dobový kontext, se v tom může velmi jednoduše ztratit.
Silnější, a i přehlednější, je druhá polovina, zaměřující se na život v emigraci a působení nakladatelství ’68 Publishers. V této části se rovněž do popředí dostávají témata exilu, identity a ceny svobody. Hraje zde velkou roli stesk po domově a zároveň uvědomování si reality – tzn. nemožnosti návratu. Nakladatelství se pro manželský pár stává způsob, jak být domovu aspoň o krůček blíž.
Inscenace je postavena na velmi silných hereckých výkonech. Luboš Veselý a Bohdana Pavlíková působí na jevišti jako Škvorecký a Salivarová velmi autenticky. Daří se jim zachytit nejen rozdíly mezi Zdenou a Josefem ale i něžně ztvárnit partnerskou chemii. Pavlíková hraje Salivarovou s lehkou dávkou umanutosti, ale také s tichou melancholií ženy, která obětovala mnohé, aby zajistila hlas těm, kteří v Československu museli mlčet.
Naprosto výbornou složkou inscenace je její scénografie. Kostýmy jsou zajímavé a vhodně pracují se symbolikou, občasné projekce dodávají neobvyklou atmosféru. Za nejpůsobivější však osobně považuji práci s krabicemi – tak jednoduchý prvek, a přesto toho představuje tolik. Krabice jsou stěnou, jsou nábytkem, jsou klidem a rozruchem zároveň, jsou symbolem útěku a stěhování a někdy jsou přesně tím čím jsou – prostě krabicí.
Celá inscenace je scénicky i v samotném textu silně protkaná metaforičností a symboly. Je jich mnoho a většinou jsou dobře zpracovány. Nicméně už jejich velké množství může vést k tomu, že některé zůstanou nepochopeny. Což souvisí s mojí osobní hlavní výtkou inscenaci – míra pochopení a náročnost na divákovy znalosti.
Inscenace očekává poměrně širokou znalost historického a literárního kontextu, nemluvě o znalostech o samotném Josefu Škvoreckém a Zdeně Salivarové. Vytváří si tak poněkud konkrétně vymezenou cílovou skupinu – všechno, co se inscenace snaží předat, patrně pochopí pouze zlomek lidí v hledišti. Nepochybuji, že je zcela možné si inscenaci užít a pochopit ji i bez všech těchto znalostí, ale místy může divák zůstat poněkud zmatený – a to hlavně ve zmiňované, fragmentárnější první části hry.
Přesto považuji Dívenku na trampolíně za významnou inscenaci, která nejen připomíná klíčové osobnosti české kultury, ale klade i hluboké otázky o exilu, vlastenectví a nesnadné cestě ke svobodě. Ať už má divák osobní zkušenost s totalitou nebo ji zná jen z historických knih, tato inscenace nabízí něco, co v divákovi jednoduše zarezonuje. Protože příběh Salivarové a Škvoreckého není jen o minulosti – je to příběh o sounáležitosti, o neustálém pohybu a o obětech pro vlast.
Fotografie: svandovodivadlo.cz, autor fotografií: Vladimír Skýpala
Samotná inscenace je, s pomocí přestávky, rozdělená do dvou částí. V první části sledujeme manžele ještě v Československu a pak těsně po emigraci. Zažíváme s nimi jejich náročný životní osud – zoufalé pokusy o osvojení dítěte či neustálé potyčky s režimem. Kromě hlavních dvou postav se setkáváme i s dobovými ikonami herečkou Adinou Mandlovou a básníkem Ivanem Divišem. Část odehrávající se v Československu, až do chvíle, kdy partneři emigrují, je spíše mozaikou momentů a historických referencí, která může být pro diváka lehce matoucí. Je totiž silně fragmentární a nedrží zcela jasnou chronologii. Divák neznajícího životní osudy manželského páru, či aspoň dobový kontext, se v tom může velmi jednoduše ztratit.
Silnější, a i přehlednější, je druhá polovina, zaměřující se na život v emigraci a působení nakladatelství ’68 Publishers. V této části se rovněž do popředí dostávají témata exilu, identity a ceny svobody. Hraje zde velkou roli stesk po domově a zároveň uvědomování si reality – tzn. nemožnosti návratu. Nakladatelství se pro manželský pár stává způsob, jak být domovu aspoň o krůček blíž.
Inscenace je postavena na velmi silných hereckých výkonech. Luboš Veselý a Bohdana Pavlíková působí na jevišti jako Škvorecký a Salivarová velmi autenticky. Daří se jim zachytit nejen rozdíly mezi Zdenou a Josefem ale i něžně ztvárnit partnerskou chemii. Pavlíková hraje Salivarovou s lehkou dávkou umanutosti, ale také s tichou melancholií ženy, která obětovala mnohé, aby zajistila hlas těm, kteří v Československu museli mlčet.
Naprosto výbornou složkou inscenace je její scénografie. Kostýmy jsou zajímavé a vhodně pracují se symbolikou, občasné projekce dodávají neobvyklou atmosféru. Za nejpůsobivější však osobně považuji práci s krabicemi – tak jednoduchý prvek, a přesto toho představuje tolik. Krabice jsou stěnou, jsou nábytkem, jsou klidem a rozruchem zároveň, jsou symbolem útěku a stěhování a někdy jsou přesně tím čím jsou – prostě krabicí.
Celá inscenace je scénicky i v samotném textu silně protkaná metaforičností a symboly. Je jich mnoho a většinou jsou dobře zpracovány. Nicméně už jejich velké množství může vést k tomu, že některé zůstanou nepochopeny. Což souvisí s mojí osobní hlavní výtkou inscenaci – míra pochopení a náročnost na divákovy znalosti.
Inscenace očekává poměrně širokou znalost historického a literárního kontextu, nemluvě o znalostech o samotném Josefu Škvoreckém a Zdeně Salivarové. Vytváří si tak poněkud konkrétně vymezenou cílovou skupinu – všechno, co se inscenace snaží předat, patrně pochopí pouze zlomek lidí v hledišti. Nepochybuji, že je zcela možné si inscenaci užít a pochopit ji i bez všech těchto znalostí, ale místy může divák zůstat poněkud zmatený – a to hlavně ve zmiňované, fragmentárnější první části hry.
Přesto považuji Dívenku na trampolíně za významnou inscenaci, která nejen připomíná klíčové osobnosti české kultury, ale klade i hluboké otázky o exilu, vlastenectví a nesnadné cestě ke svobodě. Ať už má divák osobní zkušenost s totalitou nebo ji zná jen z historických knih, tato inscenace nabízí něco, co v divákovi jednoduše zarezonuje. Protože příběh Salivarové a Škvoreckého není jen o minulosti – je to příběh o sounáležitosti, o neustálém pohybu a o obětech pro vlast.
Fotografie: svandovodivadlo.cz, autor fotografií: Vladimír Skýpala
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Divadlo
Baletní přípravka Národního divadla zve na cestu kolem světa.
Vzpomínkový den k 80. výročí narození Vlastimila Harapese
150 studentů na jednom jevišti. Konzervatoř Taneční centrum Praha uzavírá sezonu
Maďarský soubor Royal Ballet Fehérvár vystoupil v Domě tanečního umění
Festival PRAGUE ON POINT: světové baletní hvězdy i nová generace talentů
Konzervatoř Taneční centrum Praha uvede absolventská představení
Taneční učitelé roku 2026 ocení inspirativní pedagogy a mladé taneční talenty
Praha bude baletní metropolí. Choreograf Bubeníček přiveze světové tanečníky
Olomoucké nejen shakespaerovské léto v letním kině
Mezinárodní týdny tance slaví 40 let: v dubnu do Prahy přijedou soubory z Evropy
Maďarský soubor Royal Ballet Fehérvár uvede v Praze taneční divadlo Kameny
Hurvínek letos slaví 100. Už ho znají vaše děti?
Romeo a Julie na Valentýna
50 démonů čtverečních, toť horor a smích
Mimořádná divadelní spolupráce
Vánoční taneční scéna roztančí pražské Kongresové centrum
Sváteční tip pro celou rodinu: Hurvínkův Mikuláš a Pohádky pro Hurvínka
Vánoční turné aneb Kouzelné Vánoce s Majdou a Petrem
Plzeňské Tylovo divadlo hraje pro ležérní publikum
Hořká komedie Ryba ve čtyřech
Další články v rubrice Divadlo
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.