ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
neděle 14.12.2025, svátek má
Lýdie
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
„Ale zrovna tam může mít milence, kdo ví…“V zajetí AmygdalyZeď neviditelnaUpíchni tam plavovlásku!!!VZÁCNÉ ŠUPINKY - 12.částVZÁCNÉ ŠUPINKY - 11.část
Nejčtenější za 14 dní
Co mě v listopadu zaujalo na NetflixuHistorický průřez fascinací člověka umělým životemSpielberg, židovství a jedničkářstvíČas vystřihovánek zkouší Albatros vrátitOba na konci zemřouLidé, kteří mají rádi psy, mají rádi lidi, kteří mají rádi psyFilm Král králů přináší příběh, který spojuje generaceHousle na mollNová encyklopedie vědeckofantastických filmůSkrblík, prasynovci, Pasti zlata a Steven SpielbergSváteční tip pro celou rodinu: Hurvínkův Mikuláš a Pohádky pro HurvínkaListopad 2025: Měsíc ženských hlasů a hlubokých propojení
Strašidelno, zvláště filmové, podle Antonína Tesaře
14.03.2025 Ivo Fencl Literatura
Antonín Tesař napsal novou knihu o filmových (ale částečně i literárních) hororech, takových knih od českých autorůl mnoho dosud není. Hned úvodem autor ne snad ležérně, ale prakticky obešel marné pokusy o přesnou definici žánru a na stránce 24 vyhlásil: „Ukazuje se, že když lidé mluví o tom, že je horor takový a takový a má takové a takové vlastnosti, většinou tím nemyslí celý hororový žánr, ale jen nějakou jeho část. A právě z takových částí se skládá tahle kniha.“
Je jich tucet, přičemž první kapitola vypráví o klasikách Universalu a ikonách tohoto hollywoodského studia: Lugosiho Draculovi, Karloffovu Frankensteinovi, Chaneyho Vlkodlakovi. „Film Dracula´s Daughter patří k pozapomenutým,“ upozorňuje Tesař. „Režíroval ho Lambert Hillyer, rutinní tvůrce westernů kategorie B společnosti Columbia, a nehrál v něm Karloff ani Lugosi. Esteticky není tak působivý, ale interpretačně si zaslouží pozornost. Je to jediný z hororů Universalu, který do popředí klade ženskou postavu (ani Frankensteinova nevěsta to nedělá) a dá se vykládat jako ambivalentní reflexe ženské emancipace. Upíří hraběnka Marya Zaleska patřila do harému hraběte Draculy, ale po jeho smrti se osamostatní, a dokonce upíra rituálně pohřbí. Sama se vyrovnává s vlastním vampyrismem, a dokonce vyhledá pomoc psychiatra dr. Gartha, který jí má její touhy po krvi zbavit. Garth vystupuje jako typický silný mužský hrdina, který zachraňuje ženy v nesnázích, což mu nejspíš dává i právo na to s nimi příležitostně sexisticky vtipkovat… Zároveň se navazuje na linii příběhů upírek s lesbickými sklony, kterou odstartovala slavná novela Carmilla (1872) irského spisovatele Josepha Sheridana Le Fanu. I když jsou v Dracula´s Daughter tyto narážky nenápadné, pořád je to film z roku 1936, který měl vliv na několik generací divaček, takže z Goldie Holdenové, představitelky hraběnky Zaleské, se stala svého druhu ikona pro lesbické publikum a film údajně inspiroval americkou spisovatelku Anne Riceovou k psaní románů o queer upírech.“
Druhá kapitola se zabývá literárním dílem Howarda Phillipse Lovecrafta, potažmo weird fiction, a jak Tesař zdůrazňuje, jde o proud, který by se „rád viděl jako vůbec nejautentičtější větev hororu“.
Dostal se tím k tématu, kterému uzdu popouští taky ve zbytku knihy, a totiž prestiže. Ony totiž zůstaly dějiny hororu i historií kulturních válek, kde skupiny, co se zrovna etablovaly, velmi rády tvrdily, že je opravdovější anebo kvalitnější jejich pojetí hrůzy.
Třetí kapitola - s podtitulem Psychotické ženy a horor pro lepší lidi - se věnuje ambiciózním filmovým hororům a pojmu elevated horror, známému z dnešní kinematografie. Analyzují se však rovněž starší „art-horrory“, spojené s arthousovým filmem, anebo - ještě starší - „prestižní horor“ klasického Hollywoodu let čtyřicátých. Ono slovo „elevated“ ale pan Tesař věru moc neprožívá a nijak je jako nálepku nemiluje. Cítí snobismus, asi právem, a raději má výš už zmíněný pojem „prestižní“. Tak či onak, náš autor se není s to přenést přes ignoranci, s jakou se právě o elevated hororu mluví jako o něčem, co loví „žánr z pokleslých hlubin“.
Že tohle Antonína Tesaře dožírá, se nedivím: sám se po celou tuhle knihu pokouší dokázat, že i ty nejpokleslejší horory mohou být, ano, z nějakého pohledu fascinující.
Čtvrtá kapitola sleduje fenomén krvavého gore filmu, především italského, a pátá část se naopak věnuje těm výtvorům, na něž alternativní hororové fandomy shlížejí svrchu jako na „obyčejný mainstream“. Autor plynně vypráví o triu literárně-filmových hitů Rosemary má děťátko, Vymítač ďábla a Přichází Satan. Na čas tyto knihy a filmy udělaly z hororů bestsellery a blockbustery a mj. je charakterizuje silná snaha vytvořit uvěřitelno. Zdání, že se satanem špikované události státi mohly. To pojetí ona díla sbližuje i s Čelistmy, příběhem nefantaskním, ale nepochybně děsivým.
Šestá kapitola Rodina je základ strachu představuje Stephena Kinga. Sedmá se obírá americkým fenoménem cult cinema, spojeným s osobnostmi jako Romero, Cronenberg a Tobe Hooper. Osmá kapitola Svět podle Neřáda je o naturalistických hororech, tělesném strachu a zóně, ve které je těsno a dusno, ačkoli nedoznala vliv nadpřirozených příšer.
Devátá kapitola představuje téma alternativní sexuality, osobně ale nechápu, proč ho vyčleňovat. S desátou kapitolou vycestujeme mimo „prožluklý“ Západ a všecko se, kur-a, přece nevaří jenom v Americe, ne? Nevaří, i najdeme na cestách jiné kinematografie, u nichž se někdy transformoval v autonomní hororovou tradici místní folklór. Hlavní pozornost tu nicméně není věnována Nigérii, ale východnímu bloku.
Jedenáctá kapitola komentuje nedávno založenou „kolonku“ eco-hororu, a ještě ji dostuduji, ale koneckonců ani já nijak nepochybuji, že to byl právě Eco, kdo si „přisvojil mnohá starší díla, aby je posunul do nového kontextu“J.
Dvanáctá a finální kapitola pak stopuje pojetí hrůzna jako (výraznější) mystifikace, a to od přelomového „prvního internetového hororu“ Záhada Blair Witch přes multimediální experimenty po současné fenomény na webu, což je mj. creepypasta a online horor.
Osobně pojatým doslovem knihu opatřil Ivan Adamovič, vzpomínající na své někdejší nadšení z (nikoli nadpřirozeného) hororu Mlčení jehňátek (1992), ale především vzpomínající na svou až egomaniakální práci na Encyklopedii fantastického filmu. Dřel i na Kanárských ostrovech (1994) a „odborníků na oblast moc nebylo, tak jsem do okruhu autorů zapojil prakticky všechny, kteří měli v té době něco nakoukáno a žánr nějakým způsobem sledovali: od filmového historika Věroslava Háby přes publicistu Ondřeje Neffa po pár přátel ze sci-fi fandomu.“
Autor skvělé knihy V domě je příšera Antonín Tesař (*1983) je tak trochu současný Ježíš filmové publicistiky a nepochybně redaktor (bezvadného) dvouměsíčníku Cimepur i dramaturg Festivalu otrlého diváka. Spolupracuje s časopisem A2, webem ČT Art a Radiem Wave. A už před touhle knihou se stal spoluautorem dvou velmi důležitých publikací o popkultuře - Planeta Nippon (2017) a Krev, slzy a sperma (téhož roku).
Antonín Tesař: V domě je příšera. Proč se nebát hororu v literatuře a filmu. Doslov Ivan Adamovič. Nakladatelství Paseka. Praha 2025. 352 stran.
V domě je příšera - Antonín Tesař | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
Druhá kapitola se zabývá literárním dílem Howarda Phillipse Lovecrafta, potažmo weird fiction, a jak Tesař zdůrazňuje, jde o proud, který by se „rád viděl jako vůbec nejautentičtější větev hororu“.
Dostal se tím k tématu, kterému uzdu popouští taky ve zbytku knihy, a totiž prestiže. Ony totiž zůstaly dějiny hororu i historií kulturních válek, kde skupiny, co se zrovna etablovaly, velmi rády tvrdily, že je opravdovější anebo kvalitnější jejich pojetí hrůzy.
Třetí kapitola - s podtitulem Psychotické ženy a horor pro lepší lidi - se věnuje ambiciózním filmovým hororům a pojmu elevated horror, známému z dnešní kinematografie. Analyzují se však rovněž starší „art-horrory“, spojené s arthousovým filmem, anebo - ještě starší - „prestižní horor“ klasického Hollywoodu let čtyřicátých. Ono slovo „elevated“ ale pan Tesař věru moc neprožívá a nijak je jako nálepku nemiluje. Cítí snobismus, asi právem, a raději má výš už zmíněný pojem „prestižní“. Tak či onak, náš autor se není s to přenést přes ignoranci, s jakou se právě o elevated hororu mluví jako o něčem, co loví „žánr z pokleslých hlubin“.
Že tohle Antonína Tesaře dožírá, se nedivím: sám se po celou tuhle knihu pokouší dokázat, že i ty nejpokleslejší horory mohou být, ano, z nějakého pohledu fascinující.
Čtvrtá kapitola sleduje fenomén krvavého gore filmu, především italského, a pátá část se naopak věnuje těm výtvorům, na něž alternativní hororové fandomy shlížejí svrchu jako na „obyčejný mainstream“. Autor plynně vypráví o triu literárně-filmových hitů Rosemary má děťátko, Vymítač ďábla a Přichází Satan. Na čas tyto knihy a filmy udělaly z hororů bestsellery a blockbustery a mj. je charakterizuje silná snaha vytvořit uvěřitelno. Zdání, že se satanem špikované události státi mohly. To pojetí ona díla sbližuje i s Čelistmy, příběhem nefantaskním, ale nepochybně děsivým.
Šestá kapitola Rodina je základ strachu představuje Stephena Kinga. Sedmá se obírá americkým fenoménem cult cinema, spojeným s osobnostmi jako Romero, Cronenberg a Tobe Hooper. Osmá kapitola Svět podle Neřáda je o naturalistických hororech, tělesném strachu a zóně, ve které je těsno a dusno, ačkoli nedoznala vliv nadpřirozených příšer.
Devátá kapitola představuje téma alternativní sexuality, osobně ale nechápu, proč ho vyčleňovat. S desátou kapitolou vycestujeme mimo „prožluklý“ Západ a všecko se, kur-a, přece nevaří jenom v Americe, ne? Nevaří, i najdeme na cestách jiné kinematografie, u nichž se někdy transformoval v autonomní hororovou tradici místní folklór. Hlavní pozornost tu nicméně není věnována Nigérii, ale východnímu bloku.
Jedenáctá kapitola komentuje nedávno založenou „kolonku“ eco-hororu, a ještě ji dostuduji, ale koneckonců ani já nijak nepochybuji, že to byl právě Eco, kdo si „přisvojil mnohá starší díla, aby je posunul do nového kontextu“J.
Dvanáctá a finální kapitola pak stopuje pojetí hrůzna jako (výraznější) mystifikace, a to od přelomového „prvního internetového hororu“ Záhada Blair Witch přes multimediální experimenty po současné fenomény na webu, což je mj. creepypasta a online horor.
Osobně pojatým doslovem knihu opatřil Ivan Adamovič, vzpomínající na své někdejší nadšení z (nikoli nadpřirozeného) hororu Mlčení jehňátek (1992), ale především vzpomínající na svou až egomaniakální práci na Encyklopedii fantastického filmu. Dřel i na Kanárských ostrovech (1994) a „odborníků na oblast moc nebylo, tak jsem do okruhu autorů zapojil prakticky všechny, kteří měli v té době něco nakoukáno a žánr nějakým způsobem sledovali: od filmového historika Věroslava Háby přes publicistu Ondřeje Neffa po pár přátel ze sci-fi fandomu.“
Autor skvělé knihy V domě je příšera Antonín Tesař (*1983) je tak trochu současný Ježíš filmové publicistiky a nepochybně redaktor (bezvadného) dvouměsíčníku Cimepur i dramaturg Festivalu otrlého diváka. Spolupracuje s časopisem A2, webem ČT Art a Radiem Wave. A už před touhle knihou se stal spoluautorem dvou velmi důležitých publikací o popkultuře - Planeta Nippon (2017) a Krev, slzy a sperma (téhož roku).
Antonín Tesař: V domě je příšera. Proč se nebát hororu v literatuře a filmu. Doslov Ivan Adamovič. Nakladatelství Paseka. Praha 2025. 352 stran.
V domě je příšera - Antonín Tesař | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Listopad 2025: Měsíc ženských hlasů a hlubokých propojení
Lidé, kteří mají rádi psy, mají rádi lidi, kteří mají rádi psy
Historický průřez fascinací člověka umělým životem
Vyšly Tolkienovy dopisy z let 1914-1973. Je jich přes 500
Housle na moll
Bohumil Konečný + Foglar = Přístav volá
Spielberg, židovství a jedničkářství
Dvě pokroucené koruny
Jedno temné okno
Oba na konci zemřou
Pravidlo dvou minut
Prohnilé město
Šest vran
Anthony Hopkins rekapituluje
Óóó, ty báječnej světe starejch horrorů!!!
Kouzlo Vánoc v papírových deskách aneb Průvodce vánoční literaturou
Vůně papíru a ticho listí
Lehce zbytná záhada švédského Draculy
DVA DIVOCHY známe v Čechách sto let
Pravý důvod, proč vám chybí energie
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.