Výstava si klade za cíl odkaz Jindřišky Radové pomoci přehodnotit její historický význam pro rozvoj keramického umění a designu. Tímto směrem navádí už jen dvojznačný název výstavy, který mimo představy pastorální idyly upozorňuje také na její marginalizované postavení coby ženy v domněle mužském světě moderní keramiky. V dějinných souvislostech československé umělecké keramiky a designu ze současného hlediska zvláště vyniká obdivuhodná schopnost Radové nalézat jedinečné, autorsky rozpoznatelné výrazové prostředky, které dále násobila technologickou spoluprací s Pravoslavem Radou při přípravě uměleckých glazur. Perspektiva současné post-mediální, kolaborativní umělecké praxe nyní dovoluje uvažovat souborně její “užitou” tvorbu dutých forem spolu s “volnou” plastikou komorního i architektonického rozměru jako důsledek autorčina celostního přístupu k tvorbě.

Výstava představuje výběr z jejího díla, které prostřednictvím věcných i symbolických motivů přinášelo vizi života mimo ruch městské civilizace. Expozice přibližuje čtyři umělecké formálně-výrazové polohy práce Jindřišky Radové, jež spojuje svět opakujících se motivů přírody, rostlin a ptactva coby zástupců krásy, trvání a pomíjivosti v lidském životě. Postupnou integrací lidovostí inspirovaného dekoru a autonomního působení glazur proměnila Radová tradiční keramickou formu malovaného talíře ve funkční artefakt, výmluvně dokládající autorčin umělecký vývoj zejména napříč 50. a 60. lety.

Její práce s trojrozměrným předmětem vázy se zřídka odchýlila od základního principu rotačního tělesa, avšak pomocí doslovného převrstvování tvarů abstraktními výčnělky, límci či výslovně zobrazivými prvky drapérií a tkanic vázy oživovala na spektru mezi rostlinnými plody, hlízami či tykvemi, a surreálními objekty halícími se samy do sebe a upomínajícími přitom na významové spojitosti vázy a lidského těla. Krok k sochařské abstrakci Radová učinila v sérii amorfních objemů na trnožích, připomínajících díky uplatněným glazurám a kresebnému dekoru koruny stromů spočívající na podsaditých kmenech. Tuto skupinu děl na výstavě doplňují dekorativní, přesto sofistikované figurky ptáků, slepic, sov či holubů, které se mezi listovím a efekty vysoce lesklých keramických povrchů ztrácejí jako ve skutečném lese.

Poslední soubor pozdních děl vzniklých od konce 80. let demonstruje autorčinu neutuchající touhu experimentovat, s níž tekutý porcelán technikou lití na plochu přetavila v malířské médium. Nástěnné obrazy-reliéfy zachycují keře, stromy, remízky a porosty, jež ji obklopovaly při návratech na rodný venkov.

Jindřiška Radová vystudovala za 2. světové války brněnskou Školu uměleckých řemesel a r. 1950 také ateliér textilní tvorby prof. Antonína Kybala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Díky životnímu partnerství s Pravoslavem Radou se však záhy přeorientovala na médium keramiky. Její dílo zahrnuje produktový design pro výrobní družstva (např. Kravsko) a porcelánky (Royal Dux), uměleckou a dekorativní keramiku, jíž prodávala prostřednictvím prodejních galerií ČFVU Dílo, ale i rozměrné realizace pro veřejný prostor a interiéry nejen v Praze. Účastnila se řady zahraničních kolektivních výstav a sympozií, z nichž si odnášela vysoká ocenění (např. zlatá medaile Mezinárodního bienále keramiky ve Vallauris). Rovněž neopomenutelná byla její organizátorská role při pořádání výstav či sympozií v Československu, stejně jako její pozitivní vliv při navazování mezinárodních vztahů v oboru keramiky.

Jindřiška Radová / Její kraj
2. 4. - 18. 5. 2025
Galerie v přízemí Novoměstské radnice (Praha)

OTEVŘENO: út - ne 10 - 18 hod

Informace na základě TZ