ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
pondělí 17.11.2025, svátek má
Mahulena
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
TangoHypochondrVýprava Tvůrčí psaní - inspirace na dlouhé zimní večeryNadějeCísařův pekař
Nejčtenější za 14 dní
Martin Maxa a Mára ze Šlágru - co je spojilo?Co nás učí o životě LESNÍ ŠKOLARenovace bojového výjevu v podzemí Západočeského muzea v PlzniTvůrčí psaní - inspirace na dlouhé zimní večerySoudruhu prezidente, stěžuju siPlechový bubínek na ZábradlíTužka s názvem diamantu?Ve Švandově divadle zavládnou Pravidla NirványDVA DIVOCHY známe v Čechách sto letMyši v akci: Vánoční past Lehce zbytná záhada švédského DraculyZávislost na sociálních sítích aneb Tvůj život je velké rozhodnutí
Máme rádi zvířata - ale která?
08.04.2025 Aleš Misař Společnost
Mateřský jazyk, kterým mluvíme běžně a každý den, a dá se tedy předpokládat, že ho máme pod palcem a v malíku a že ho známe důvěrně jako třeba ulice rodného města, ve skutečnosti poznáváme celý život. Čas od času přijde chvíle, kdy zavadíme o problém zadlážděný v cestách všední komunikace a vytáhneme na povrch pestré i poněkud složité bohatství češtiny. A ta nikdy nemůže nudit, naopak má moc i zdánlivě zkušené uživatele donekonečna překvapovat.
Nyní jeden jazykový oříšek vytáhneme a hned se podíváme na zoubek zvířatům. Pro člověka, zdánlivého vládce planety, určitě populární a vděčné téma! Vzpomínám si na verše jedné rádii otřelé písně. „Máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá a mají hebkou srst.“ To zpívá Jiří Suchý a dětský sbor jasnými hlásky, aniž možná tuší, jak je to něžné vyznání kruté. Co to znamená? Berou-li tvory jen chlupaté a s hebkou srstí, mají šanci na lásku jen vybrané druhy! Pak by ostrouhalo i tak milé stvoření jako ježek (v písni ho však zmíní v posledním ironickém verši).
Co vlastně označuje v češtině slovo „zvíře“? Kdo všechno směl vstoupit na Noemovu Archu? Jezdíme do zoo opravdu jen za zvířaty? Dotknu se papouška, chobotnice nebo hlemýždě, když je nazvu zvířetem? S jakým Zvířetem se zapletla Kráska? Co se zdálo samozřejmé, najednou není vůbec jisté, a další znepokojivé otázky se množí jako králíci (ti mají hebkou srst).
Když si nevíme rady, pojďme ke kořenu slova. Začněme klamnou stopou (lidová etymologie). Zvíře zdánlivě označuje tvora, který zběhl z víry. Asi to tak může být – ostatně neznám větší neznabohy než naše kočky –, ale nekřivděme jim! Totiž slovo samo o sobě má daleký původ až v indoevropském ghuér (divoké zvíře) a odtud se rozšířilo do jazyků slovanských i baltských, dále například do řečtiny a také do němčiny (das Tier).
A co se vám nejdřív vybaví, když se řekne „zvíře“? Prvenství tandemu kočka a pes je skoro jisté (i když se učíme cizí jazyky, tyto mazlíky si zřejmě osvojíme nejdříve). Ale co dál? O svá práva se hlásí hlodavci morče, křeček, krysa, myš. Proč ne? (Ale budeme jim, prosím, říkat zvířátka). A co dál? Nesmí chybět koně. Rozhodně! Jak chcete žít bez koní? Ale co dál? Přece exotika čili hroch, zebra, nosorožec, zebra, žirafa, lev, tygr, slon či opice, ostatně ty v představách dětí musí mít každá správná zoo! Dobrá. A co dál? Kdo rád chodí po lese, vzpomene si na lišku, vlka, medvěda či jezevce (jsou ho plné učebnice prvouky, ale kdo ho někdy spatřil ve volné přírodě?), kromě toho ještě vysokou zvěř a divočáky (černá zvěř!). Ale co dál? Přece zvířata hospodářská: krávy, ovce, kozy, prasata. Vznikl nám tu zatím pořádný zvěřinec, ale dál už se začínáme vyčerpávat. Vidíme, že představa o tom, co vše lze označit za zvíře, se člověk od člověka liší, nikoli nekonečně.
Těžko si třeba představit, že babička, když ukáže vnoučkovi na slimáka zakousnutého do listu salátu, řekne tohle: „Podívej se, to je pěkný neřád, tohle zvíře“? Stejně podivně to bude znít, když ukáže na krmítku sýkorku, do akvária na paví oko nebo ve skalním písku na chrobáka. Nezměrná je zvířecí říše, ale naprostá většina druhů se do ní nevejde. Žádný pták, žádný plaz, měkkýš, hlavonožec, korýš, natož hmyz neprojdou v naší mysli do zvířecí říše. Noemova archa jazyka je, zdá se, ještě užší než její biblický předobraz.
Mezitím se nám vyrýsoval obraz dokonalého „zvířete“ tak, jak figuruje v jazyce: Je to suchozemský savec alespoň střední velikosti, chodí po čtyřech, má čumák, tlamu a v ní zuby různé ostrosti, má čtyři tlapy a na nich drápy nebo jsou vybaveny kopyty; kromě toho jsou chlupatá a mají hebkou srst a z té je cítit – zvíře!
Snad vás napadne, jestli se dá někomu udělit výjimka. Ano, ale s přimhouřeným okem: Jsou tu další favorité ze zoo – za vodní savce lachtan a tuleň, za ptáky tučňák a pštros (snad proto, že se projevují legrační neochotou létat) a poprvé za třídu plazů krokodýl – snad proto, že se odpovídá zprůměrované ideji zvířete výše, a navíc někdo s nostalgií vzpomíná na Krokodýla Dundeeho v počátcích komerční televize. Velkou šanci mají ptáci proslavení z pohádek a bajek – labuť, páv, čáp a vrána. Ne, zlatá muška ani rybka opravdu ne! Mořská panna, to je podvrh, a ani Jára Cimrman touto branou neprojde. Dále už se vážně dostáváme do potíží a hledáme ke zvířeti nejbližší nadřazené slovo. (Na tomto místě čtenářská hádanka!) Brzy se necháte poddat. Babička ukázala na slimáka žeroucího list salátu a pravila: „Podívej, to je pěkný neřád, tenhle živočich!“
Zkrátka to, co si představujeme pod pojmem zvíře, vypovídá něco i o nás lidech. Proto bych závěrem představil ještě jedno zásadní zvíře, které jste možná měli celou dobu před očima a při četbě se vám tu zjevovalo mezi řádky. Tím zvířetem je člověk, pokud se chová jen trochu jako opak člověka, rozuměj nelidsky. Ale to už se řadí zástup synonym: bestie, šelma, netvor, nestvůra, zrůda a dostáváme za hranice něčeho, co naše milované zvíře unese.
Co vlastně označuje v češtině slovo „zvíře“? Kdo všechno směl vstoupit na Noemovu Archu? Jezdíme do zoo opravdu jen za zvířaty? Dotknu se papouška, chobotnice nebo hlemýždě, když je nazvu zvířetem? S jakým Zvířetem se zapletla Kráska? Co se zdálo samozřejmé, najednou není vůbec jisté, a další znepokojivé otázky se množí jako králíci (ti mají hebkou srst).
Když si nevíme rady, pojďme ke kořenu slova. Začněme klamnou stopou (lidová etymologie). Zvíře zdánlivě označuje tvora, který zběhl z víry. Asi to tak může být – ostatně neznám větší neznabohy než naše kočky –, ale nekřivděme jim! Totiž slovo samo o sobě má daleký původ až v indoevropském ghuér (divoké zvíře) a odtud se rozšířilo do jazyků slovanských i baltských, dále například do řečtiny a také do němčiny (das Tier).
A co se vám nejdřív vybaví, když se řekne „zvíře“? Prvenství tandemu kočka a pes je skoro jisté (i když se učíme cizí jazyky, tyto mazlíky si zřejmě osvojíme nejdříve). Ale co dál? O svá práva se hlásí hlodavci morče, křeček, krysa, myš. Proč ne? (Ale budeme jim, prosím, říkat zvířátka). A co dál? Nesmí chybět koně. Rozhodně! Jak chcete žít bez koní? Ale co dál? Přece exotika čili hroch, zebra, nosorožec, zebra, žirafa, lev, tygr, slon či opice, ostatně ty v představách dětí musí mít každá správná zoo! Dobrá. A co dál? Kdo rád chodí po lese, vzpomene si na lišku, vlka, medvěda či jezevce (jsou ho plné učebnice prvouky, ale kdo ho někdy spatřil ve volné přírodě?), kromě toho ještě vysokou zvěř a divočáky (černá zvěř!). Ale co dál? Přece zvířata hospodářská: krávy, ovce, kozy, prasata. Vznikl nám tu zatím pořádný zvěřinec, ale dál už se začínáme vyčerpávat. Vidíme, že představa o tom, co vše lze označit za zvíře, se člověk od člověka liší, nikoli nekonečně.
Těžko si třeba představit, že babička, když ukáže vnoučkovi na slimáka zakousnutého do listu salátu, řekne tohle: „Podívej se, to je pěkný neřád, tohle zvíře“? Stejně podivně to bude znít, když ukáže na krmítku sýkorku, do akvária na paví oko nebo ve skalním písku na chrobáka. Nezměrná je zvířecí říše, ale naprostá většina druhů se do ní nevejde. Žádný pták, žádný plaz, měkkýš, hlavonožec, korýš, natož hmyz neprojdou v naší mysli do zvířecí říše. Noemova archa jazyka je, zdá se, ještě užší než její biblický předobraz.
Mezitím se nám vyrýsoval obraz dokonalého „zvířete“ tak, jak figuruje v jazyce: Je to suchozemský savec alespoň střední velikosti, chodí po čtyřech, má čumák, tlamu a v ní zuby různé ostrosti, má čtyři tlapy a na nich drápy nebo jsou vybaveny kopyty; kromě toho jsou chlupatá a mají hebkou srst a z té je cítit – zvíře!
Snad vás napadne, jestli se dá někomu udělit výjimka. Ano, ale s přimhouřeným okem: Jsou tu další favorité ze zoo – za vodní savce lachtan a tuleň, za ptáky tučňák a pštros (snad proto, že se projevují legrační neochotou létat) a poprvé za třídu plazů krokodýl – snad proto, že se odpovídá zprůměrované ideji zvířete výše, a navíc někdo s nostalgií vzpomíná na Krokodýla Dundeeho v počátcích komerční televize. Velkou šanci mají ptáci proslavení z pohádek a bajek – labuť, páv, čáp a vrána. Ne, zlatá muška ani rybka opravdu ne! Mořská panna, to je podvrh, a ani Jára Cimrman touto branou neprojde. Dále už se vážně dostáváme do potíží a hledáme ke zvířeti nejbližší nadřazené slovo. (Na tomto místě čtenářská hádanka!) Brzy se necháte poddat. Babička ukázala na slimáka žeroucího list salátu a pravila: „Podívej, to je pěkný neřád, tenhle živočich!“
Zkrátka to, co si představujeme pod pojmem zvíře, vypovídá něco i o nás lidech. Proto bych závěrem představil ještě jedno zásadní zvíře, které jste možná měli celou dobu před očima a při četbě se vám tu zjevovalo mezi řádky. Tím zvířetem je člověk, pokud se chová jen trochu jako opak člověka, rozuměj nelidsky. Ale to už se řadí zástup synonym: bestie, šelma, netvor, nestvůra, zrůda a dostáváme za hranice něčeho, co naše milované zvíře unese.
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Společnost
Závislost na sociálních sítích aneb Tvůj život je velké rozhodnutí
Josef Klíma: Tváří v tvář zločinu jako intimní zpověď známého novináře
Vyšebrodský klášter v hledáčku veřejnosti, získal unikátní ocenění
Tužka s názvem diamantu?
Renovace bojového výjevu v podzemí Západočeského muzea v Plzni
Modlitba za autonomní ráj v (ne)dohlednu
Signatury stigmat, které jsem nechtěl
Vlak ze stanice Knihobot
Prodloužit si život při hypertenzi může být jednodušší, než si myslíte
Dětská rýma není katastrofa. Jak si s ní poradit?
Saunování a vysoký tlak: Kdy pomáhá a kdy si dát pozor?
Knižní radosti? Přijeďte do Rakovníka
Vysoký cholesterol? Špatná strava a stres!
Jak třídit problémové odpadky?
Duchennova svalová dystrofie: naděje ve vědě, síla v rodině
Domácí zdravotní péče: Profesionální pomoc, která přijede za vámi a nic nestojí
Za japonskými mlžnými lesy? Přijďte do Tróji!
Máte rádi čokoládu? Tak alou na festival Čokoládová republika!
Historie elektřiny v plzeňském pivovaru — Industry open 2025
Karel Svoboda: Úspěch je vnitřní klid a odvaha žít v souladu se srdcem
Další články v rubrice Společnost
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.