Milane Špačku, tak už vylezSlaměný vdovecGrilovačkaPoslední autobus ujel...Soused psychopatVýslech
Co mě v únoru zaujalo na NetflixuOmar Sy v nejintimnější roli posledních let: Byl jsem cizincemSvět, kam příliš často nenahlížímeCo o nás prozrazují naše knihovny a které poklady jsme přehlédli?Mezi barvami a tichem: Co mi únorové knihy prozradily o světě i mně saméKingovské příběhy Ronalda MalfihoZeyer nebyl bůh, ale čtěme ho dál LiviaJaký hrnek máte nejraději?PerlaCo kdo napsal během století o grafiku VáchaloviBezohledná architektura čínského mocenského vzestupu
Některé knihy námi projdou a my vůbec nevíme jak. Čteme, hltáme, najednou jsme na konci. Užili jsme si to jako jízdu na horské dráze a bylo to skvělé, přestože nemáte konkrétní slova, která by v nás žila dál. Zatímco v jiných knihách, pravděpodobně ne tak akčních a dobrodružných, nalézáme ticho. Na okamžik v něm uvízneme, zastavíme se. Zkoumáme myšlenku, která nás chytila. Pravděpodobně mluví přímo z naší duše...





Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.