Ivana a její břišní, viscelární tuk

Co vedlo k tomu, že se musíš omezovat v jídle?

Měla jsem prostě pupek. Vadilo mi to. Kromě něj jsem nebyla nijak moc silná, váhově asi o 7 kg víc, než bych měla mít, ale většina tuku v podstatě v břiše. Jak všichni odborníci říkají, je to ten nejhorší... Jedním z vedlejších problémů navíc byla zácpa a nadýmání. Doktorka mi sdělila, že mám líná střeva. No a co s tím? Nejprve jsem zkusila jen začít chodit cvičit, posílit břišní stěnu, což bylo sice správné rozhodnutí, ale samo o sobě bohužel nestačilo.

Trápí tě někdy, že jsi v jídle omezená? Stýská se ti po zakázaných potravinách?

Zpočátku to bylo hodně těžké. Vůbec jsem nevěděla, jak do toho. Zpětně vidím, že první, co mě nakoplo dopředu, bylo zachování pitného režimu, omezení masných výrobků a cukru a přidání čerstvé zeleniny. To byl základ a zní to docela jednoduše, ale když máte překopat celý svůj dosavadní jídelníček a přístup ke stravování obecně, nejde to tak snadno, cítíte se najednou příšerně bezradní.

Držíš dietu poctivě? Nebo postupem času polevuješ?

Protože mi to opravdu pomohlo a jsem pořád ve fázi nadšení, tak nepolevuju. Začalo mě to bavit. Objevuju nové recepty, kromě cvičení jsem začla pravidelně chodit na procházky. Zbytky bříška tam pořád jsou, ale cítím se mnohem mnohem lépe. Díky zázračnému cviku nazývanému prkno se posílila břišní stěna, díky chůzi hubnu, díky změně jídelníčku nejsem nafouklá a vyprazdňuju se pravidelně. Cítím se báječně!

Máš vidinu, že jednou s dietou sekneš, nebo ji budeš muset zřejmě držet do konce života? 

Nevnímám to úplně jako dietu, vlastně je to spíš dodržování správné životosprávy. Nikdy jsem se nemusela omezovat v množství, spíš šlo o uspořádání jídelníčku jako takového. Určitě není problém zachovat ho doživotně a doporučuji všem, co mají jakékoliv problémy, s tím začít a hlavně vydržet. Už po měsíci se budete cítit lépe a po půl roce jako znovuzrození!

Milan a syndrom dráždivého tračníku

Co vedlo k tomu, že se musíš omezovat v jídle?

Mým problémem je dědictví po otci. Zatímco většina ostatních lidí si v takovém případě užívá nečekaně čekanou finanční injekci, mně namísto toho bylo dopřáno potýkat se s přítulnou chorobou nazývanou vzletně syndrom dráždivého trakčníku (SDT). V obdobných případech vřele doporučuji zákonem nabízenou možnost vzdát se dědictví. V tomto případě zcela jednoznačně. Co vlastně takový SDT dokáže? Stačí parafrázovat Luďka Nekudu v jedné z jeho „Sešlostí“: „Se stolicí problémy nemám... Tedy až na to, že když bych mohl, tak nemusím. Ale když už nemůžu, tak zase musím...“ No a z toho všeho vyplývají veškerá má gastronomická omezení – za ta protrpěná léta již mám ustálený sortiment „bezpečných“ jídel, která mi umožňují v relativním klidu prožívat každodenní životní situace tak, aby pro mne byly alespoň trochu snesitelné.

Trápí tě někdy, že jsi v jídle omezen? Stýská se ti po zakázaných potravinách?

No jéjej! Taková míchaná vajíčka se šunkou, nebo svíčková na smetaně... Ale za ty problémy to nestojí, věřte mi.

Držíš dietu poctivě? Nebo postupem času polevuješ?

Má pevná vůle při držení diety má velmi spolehlivého pomocníka – strach. Strach z toho, že při porušení diety nebudu schopen vůbec fungovat. Například dopravit se do práce, pracovat, bavit se... Prostě nic. Ale taky občas polevuji, samozřejmě – o dovolených, na počátku víkendu, a tak. Ale potom jsem spolehlivě pár dní nepoužitelný.

Máš vidinu, že jednou s dietou sekneš, nebo ji budeš muset zřejmě držet do konce života? 

Chtěl bych s dietou seknout, ale ono by to stejně nakonec určitě seklo se mnou. Dovedete si to vůbec představit? Vyhovět sice svým chuťovým pohárkům, a za pár hodin nevábně obtěžovat čichové buňky všech okolostojících?
 

Renata a její ulcerózní kolitida

Co vedlo k tomu, že se musíš omezovat v jídle?