ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
středa 15.4.2026, svátek má
Anastázie
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Jak jsem se měl před půlstoletímRobinson Zpěvák Petr Novák, já a náhrobní kámen vlakovkyVečírekMilane Špačku, tak už vylezSlaměný vdovec
Nejčtenější za 14 dní
Nová výstava v Kutné Hoře odhaluje příběh slavné mincovnyProjekt SOUSEDSKÝ KOUS aneb Sníme si to všichni!Co funguje, napodobíme? Příklad z HollywooduAngličtinářkou na Západočeské univerzitěKdyž se Velikonoce (ne)povedou aneb svátky mezi tradicí a bizáremJeff Beal v Praze: Světová premiéra hudby k vizionářskému MetropolisDvousetletý Gustave MoreauMilovník knih v roli kataOperace Viking: Série o českých špionech za studené válkyTicho, které zůstalo v dlaních: Březnové ohlédnutíIgráček slaví padesátiny. Přejeme všechno nejlepší!Mezinárodní týdny tance slaví 40 let: v dubnu do Prahy přijedou soubory z Evropy
Můry noci a jiné horory let 1870-1912
09.05.2025 Ivo Fencl Literatura
Co vlastně je míněno "krásnými časy" z titulu hororové antologie? Období olemované roky 1880-1912. Ony ty doby zase tak moc fajn nebyly a Jitřenka nebo Večerka nezářily každému. Ale je fakt, že se bodáky ještě nezkrvavily a strašné války let 1914-1945 nezačaly. Pojem belle époque se každopádně zafixoval a někdo začátek té éry dokonce situuje do roku 1870; ale to je extrémní náhled a konzervativci vám poví, že je belle époque desetiletí 1900-1910.
Ti samí konzervativci nemívají v mozcích buňky stavěné pro technologický rozmach, který skutečně odstartovala nejméně poslední čtvrtina devatenáctého století: od roku 1894 se sériově vyráběla auta (Benz-Velo), rok poté se začaly promítat filmy (díky dvěma bratřím), od roku 1903 odstartovala pomocí jiných dvou bratrů Wrightům celá éra letadel a Einstein zatím plodil teorii relativity (1905). - A noční můry?
Každé světlo mívá stín a z příšeří vykukovaly literární figury. Zlověstný pan Hyde (1886), Dorian Gray (1890), krvežízniví Marťané (1898) atd. Dokonce i pozdější spolu-vítěz výše zmíněného konfliktu Winston Churchill sepsal (1899) horor Man Overboard!, ale jedno je pravda. Tyto strašidelné prózy nehrály reálnou ruletu o krky svým čtenářů a prvořadě umně bavily. Pan Michal Jíleček to ví a vybral 22 HORORŮ DOBY od 20 autorů, všechny osobně přeložil z angličtiny, což ho velmi baví, a pouze v dvou případech jde o texty, které do češtiny už před ním převedl někdo jiný.
„Zidealizovaná atmosféra dávno odvátého času, která z tehdejších děl vyvěrá, mě nepřestává okouzlovat,“ píše Jíleček, ale vědomý si je také toho, co je v dobovém sentimentu (typu Butch Cassidy a Sundance Kid) naivity. „Při bližším pohledu na realitu získáme méně poutavý obraz.“
Této hororové knize, a to je skvělé, nechybí dobový ilustrační doprovod, na kterém se mj. podíleli Arthur Rackham (Zbloudilý a osamělý cestovatel), Hume Nisbet (Noční můra) i četní další - modernismem ještě nekažení - výtvarníci, jejichž díla povídky doplnily pod názvy jako Návštěva prokleté komnaty, Letní chtíč, Měsíční svit či Dvě ženy v posteli vyrušené kočkou. Samotné spisovatelky ale oceníme pouze čtyři a nejznámější je Edith Nesbitová (1858-1924), autorka dětské knihy Five Children and It.
Zde má horor o muzeu voskových figur Grévin Síla temnoty (1905) a na jeho stránkách očekávatelně narazíte na Marata ve vaně, jeho vražedkyni i - žalářovanou - Marii Antoinettu. „Na těch voskových věcech je cosi podivného,“ prohodí jeden z hrdinů vyprávění. „Ony vypadají jako živé, ale ještě víc připomínají mrtvoly. Co kdyby se pohnuly? Nedal bych ruku do ohně, že se nepohybují, když se zhasne a všichni odejdeme.“
Následující pokus přečkat noc v této galerii, což byla sázka o neskutečnou částku, bohužel končí pro jednu z naprosto nevinných postav šílenstvím.
Píšící dámou byla i Hildegarde Hawthorneová (1871-1952), vnučka amerického klasika Nathaniela Hawthorna, a její horor Perdita (1897) je o přízraku děvčátka. Ale výraznějšími tvůrci antologie jsou pověstní klasici Algernon Blackwood (Noční můra), William Hope Hodgson (Z bouře, Záhada vodojemu) či Ambrose Bierce (Strašidelný dům, Proklatost).
Překvapit může to, že zkusil psát strašidelné prózy i sám autor Rudého odznaku odvahy (1895) Stephen Crane (1871-1900). Tento mladík zprvu literárně zkoumal pověstnou newyorskou čtvrť Bowery a roku 1897 se mohl stát válečným dopisovatelem na Kubě. Ale plul na SS Commodore, která šla ke dnu, aby Crane místo války protentokrát zpracoval (do povídky The Open Boat) zážitky ze záchranného člunu. My si můžeme přečíst jeho drama V okovech (1900), extrémně krátký text o požáru divadla.
Crane se dnes učí a Václav Marhoul těžil z jeho Odznaku s poklidem ve filmu Tobruk, což se nikde nezdůrazňuje; ale Stephen Crane sám zažíval celá malá pekla deptán malárií a žlutou zimnicí i tuberou, na kterou zemřel v osmadvaceti letech.
Dalším zajímavým „přispěvatelem“ Nočních můr z krásných časů (další to knihy, jejímž redaktorem je spisovatel a literární badatel Patrik Linhart) je skotsko-kanadský novinář Robert Barr (1849-1912).
Byl to právě on, kdo spolu s Jerome Klapkou Jeromem založil v Anglii časopis The Idler (1892) a kdo parodoval Sherlocka Holmese v cyklu povídek o detektivu poněkud natvrdlejším, což vykonal Barr férově a s výslovným svolením svého přítele Arthura Conana Doyla. A horory? Roku 1896 uveřejnil Barr v knize Revenge! kriminální hrůzostrašnost Which Is The Murder, která se víc blíží morbidní a velice tragické soudničce.
Dalšími působivými povídkami svazku jsou úvodní Černý amorek (1880) Lafcadio Hearna, Ve spárech démona (1894) Nisbeta Huma (souběžně i malíře), Tajuplný lístek (1895) Clevelanda Moffeta, Červená tkadlena (1895) Roberta Murray Gilchrista a Srpnové horko (1910) Williama Fryera Harveyho. A je úplně jedno, že jsou ony kousky staré 130 let. Něco jako mráz letí po vaší páteři nadále a nově, když čtete, a pouze tentokrát upouštím od veškerých připomínek, že to anebo jiné téma později, anebo dokonce předtím zpracoval i někdo jiný.
Občas je sice inspirace očividná, ale jindy je ta samá očividnost trapný omyl. Ale ano, když psal Ambrose Bierce opravdu děsuplnou Proklatost (už kdysi ji našel a ocenil Ivan Adamovič), tak on asi znal Maupassantovu Horlu, ale mají podobné sítě paralel kloudný smysl?
Noční můry z krásných časů. Ilustrovali Arthur Rackham (Zbloudilý a osamělý cestovatel), Hume Nisbet (Noční můra) a deset dalších starých mistrů (Návštěva prokleté komnaty, Dvě ženy v posteli vyrušené kočkou, Letní chtíč, Měsíční svit). Předmluva, všechny překlady a uspořádání Michal Jíleček. Redakce Patrik Linhart. Vydalo nakladatelství Malvern. Praha 2025. 278 stran.
Noční můry z krásných časů | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
Každé světlo mívá stín a z příšeří vykukovaly literární figury. Zlověstný pan Hyde (1886), Dorian Gray (1890), krvežízniví Marťané (1898) atd. Dokonce i pozdější spolu-vítěz výše zmíněného konfliktu Winston Churchill sepsal (1899) horor Man Overboard!, ale jedno je pravda. Tyto strašidelné prózy nehrály reálnou ruletu o krky svým čtenářů a prvořadě umně bavily. Pan Michal Jíleček to ví a vybral 22 HORORŮ DOBY od 20 autorů, všechny osobně přeložil z angličtiny, což ho velmi baví, a pouze v dvou případech jde o texty, které do češtiny už před ním převedl někdo jiný.
„Zidealizovaná atmosféra dávno odvátého času, která z tehdejších děl vyvěrá, mě nepřestává okouzlovat,“ píše Jíleček, ale vědomý si je také toho, co je v dobovém sentimentu (typu Butch Cassidy a Sundance Kid) naivity. „Při bližším pohledu na realitu získáme méně poutavý obraz.“
Této hororové knize, a to je skvělé, nechybí dobový ilustrační doprovod, na kterém se mj. podíleli Arthur Rackham (Zbloudilý a osamělý cestovatel), Hume Nisbet (Noční můra) i četní další - modernismem ještě nekažení - výtvarníci, jejichž díla povídky doplnily pod názvy jako Návštěva prokleté komnaty, Letní chtíč, Měsíční svit či Dvě ženy v posteli vyrušené kočkou. Samotné spisovatelky ale oceníme pouze čtyři a nejznámější je Edith Nesbitová (1858-1924), autorka dětské knihy Five Children and It.
Zde má horor o muzeu voskových figur Grévin Síla temnoty (1905) a na jeho stránkách očekávatelně narazíte na Marata ve vaně, jeho vražedkyni i - žalářovanou - Marii Antoinettu. „Na těch voskových věcech je cosi podivného,“ prohodí jeden z hrdinů vyprávění. „Ony vypadají jako živé, ale ještě víc připomínají mrtvoly. Co kdyby se pohnuly? Nedal bych ruku do ohně, že se nepohybují, když se zhasne a všichni odejdeme.“
Následující pokus přečkat noc v této galerii, což byla sázka o neskutečnou částku, bohužel končí pro jednu z naprosto nevinných postav šílenstvím.
Píšící dámou byla i Hildegarde Hawthorneová (1871-1952), vnučka amerického klasika Nathaniela Hawthorna, a její horor Perdita (1897) je o přízraku děvčátka. Ale výraznějšími tvůrci antologie jsou pověstní klasici Algernon Blackwood (Noční můra), William Hope Hodgson (Z bouře, Záhada vodojemu) či Ambrose Bierce (Strašidelný dům, Proklatost).
Překvapit může to, že zkusil psát strašidelné prózy i sám autor Rudého odznaku odvahy (1895) Stephen Crane (1871-1900). Tento mladík zprvu literárně zkoumal pověstnou newyorskou čtvrť Bowery a roku 1897 se mohl stát válečným dopisovatelem na Kubě. Ale plul na SS Commodore, která šla ke dnu, aby Crane místo války protentokrát zpracoval (do povídky The Open Boat) zážitky ze záchranného člunu. My si můžeme přečíst jeho drama V okovech (1900), extrémně krátký text o požáru divadla.
Crane se dnes učí a Václav Marhoul těžil z jeho Odznaku s poklidem ve filmu Tobruk, což se nikde nezdůrazňuje; ale Stephen Crane sám zažíval celá malá pekla deptán malárií a žlutou zimnicí i tuberou, na kterou zemřel v osmadvaceti letech.
Dalším zajímavým „přispěvatelem“ Nočních můr z krásných časů (další to knihy, jejímž redaktorem je spisovatel a literární badatel Patrik Linhart) je skotsko-kanadský novinář Robert Barr (1849-1912).
Byl to právě on, kdo spolu s Jerome Klapkou Jeromem založil v Anglii časopis The Idler (1892) a kdo parodoval Sherlocka Holmese v cyklu povídek o detektivu poněkud natvrdlejším, což vykonal Barr férově a s výslovným svolením svého přítele Arthura Conana Doyla. A horory? Roku 1896 uveřejnil Barr v knize Revenge! kriminální hrůzostrašnost Which Is The Murder, která se víc blíží morbidní a velice tragické soudničce.
Dalšími působivými povídkami svazku jsou úvodní Černý amorek (1880) Lafcadio Hearna, Ve spárech démona (1894) Nisbeta Huma (souběžně i malíře), Tajuplný lístek (1895) Clevelanda Moffeta, Červená tkadlena (1895) Roberta Murray Gilchrista a Srpnové horko (1910) Williama Fryera Harveyho. A je úplně jedno, že jsou ony kousky staré 130 let. Něco jako mráz letí po vaší páteři nadále a nově, když čtete, a pouze tentokrát upouštím od veškerých připomínek, že to anebo jiné téma později, anebo dokonce předtím zpracoval i někdo jiný.
Občas je sice inspirace očividná, ale jindy je ta samá očividnost trapný omyl. Ale ano, když psal Ambrose Bierce opravdu děsuplnou Proklatost (už kdysi ji našel a ocenil Ivan Adamovič), tak on asi znal Maupassantovu Horlu, ale mají podobné sítě paralel kloudný smysl?
Noční můry z krásných časů. Ilustrovali Arthur Rackham (Zbloudilý a osamělý cestovatel), Hume Nisbet (Noční můra) a deset dalších starých mistrů (Návštěva prokleté komnaty, Dvě ženy v posteli vyrušené kočkou, Letní chtíč, Měsíční svit). Předmluva, všechny překlady a uspořádání Michal Jíleček. Redakce Patrik Linhart. Vydalo nakladatelství Malvern. Praha 2025. 278 stran.
Noční můry z krásných časů | KOSMAS.cz - vaše internetové knihkupectví
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Rebecca Campbell: Karty pradávných kamenů
Marně vzpomínám na Zoru
Námořník z domu s cimbuřím
Ticho, které zůstalo v dlaních: Březnové ohlédnutí
Angličtinářkou na Západočeské univerzitě
Jedno horké indické léto: Proměny a bolesti bengálské společnosti
Ódy na Ostrov pokladů a Roberta
Milionový Jan Zrzavý objektem lupu
Děloha může vydělat i půl milionu, ale čtvrt stačilo
Nejedlý dědečkem - a co z toho vzniklo
Radovy Šlápoty a výstřiky
Memy a mýty československého národa
Bezohledná architektura čínského mocenského vzestupu
Zamilovaný román z poštovního prostředí aneb HARAŠ!
Mezi barvami a tichem: Co mi únorové knihy prozradily o světě i mně samé
Svět, kam příliš často nenahlížíme
Griša - zkáza a naděje
Griša - Bouře a vzdor
Griša - světlo a stíny
Jsi moje
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.