Květen byl protkán různorodými knihami, které společně vytvořily kaleidoskop emocí a reflexí. Přečetla jsem tituly, které se nebály dotknout složitých témat, zároveň však nabídly naději a konkrétní cesty ke změně. Každá stránka byla pomalým zastavením času, které mi dalo prostor pro zamyšlení a objevení nových vrstev každodenního života.

Prvním titulem, který jsem v květnu přečetla, byla sbírka povídek psané zralou rukou čerstvého padesátníka „Řeka zázraků“ od Vladimíra Kořena. Bylo cítit, jak autor sepsal své příběhy s neskrývanou otevřeností a autenticitou, kterou nelze najít na televizní obrazovce. Povídky byly živými obrazy, které mě provázely nejen historií a krajinou, ale především osobními okamžiky – od radostí rodičovství po drobná i velká dramata každodennosti. Byla cítit poetika řeky Ohře, která jako věrná svědkyně plynula celým životem a propojovala příběhy v jeden plynulý proud.

Další knihou, kterou jsem přečetla, bylo dílo „Stres jako příležitost“ od Jacoba Drachenberga. Byla mi nabídnuta praktická a strukturovaná cesta, jak přeměnit stres na pozitivní energii. Autor vysvětluje, jak může být stres – pokud je správně uchopen – katalyzátorem růstu a nikoli překážkou. Čerpal nejen z psychologie, ale i ze světa sportu a nabídl konkrétní devítikrokový návod, který byl srozumitelný a inspirující. Kniha pro mě byla jako důvěrný rozhovor se zkušeným průvodcem, který ukazuje, že cesta ke klidu je možná, byť ne vždy snadná.

Třetím titulem bylo dílo „Revoluční devítidenní kúra k léčbě jater“ autorů Kurta a Reinera Mosetterových. Bylo popsáno, jak devět dní může být transformačních – nejen pro játra, ale pro celé tělo a mysl. Program, který autoři navrhli, byl založen na propojení spánku, stravy a pohybu, ale také na vnitřní práci s tím, co člověka oslabuje a co mu naopak dodává sílu. Bylo poukázáno na rovnováhu mezi tělem a myslí, která je často opomíjena. Kniha byla pro mě jako přesvědčivý apel, že zdraví není samozřejmostí, ale vědomou volbou.

Čtvrtou knihou, kterou jsem v květnu otevřela, byla publikace „Žena v ohni“ od Sheily De Liz. Autorka boří tabu menopauzy s humorem i empatií. Každá kapitola byla pro mě osvobozujícím přiznáním, že přechod nemusí být koncem vitality, ale novým začátkem. Vysvětluje, co se odehrává v těle i v duši ženy a jak lze příznaky zmírnit nebo úplně přetavit v energii pro další etapu života. Byla cítit upřímnost a odvaha mluvit o něčem, co je stále zahaleno mlčením.

Pátou knihou května byla „Tajná mantra“ od Davida Michieho, která se pro mě stala oknem do duchovního světa. Autor vypráví o hledání smyslu, o tom, jak lze překročit hranice všedních starostí a dotknout se něčeho hlubšího. V příběhu byla přítomna moudrost i jemnost, které ukazovaly, že duchovní hledání není jen teorií, ale cestou, která je lemována zkouškami i radostmi.

Šestým titulem, byla tarotová sada „Chrysalis Tarot“ od Toneyho Brookse. Karty a doprovodná kniha přinesly nový pohled na Velkou arkánu, která zde není jen tradičními symboly, ale zcela novými příběhy, jež se odvíjejí jako středověká herecká společnost plná fantazie a hloubky. Cílem těchto karet není jen předpovídání budoucnosti, ale především cesta k sebepoznání a vědomému zkoumání vlastního nitra. Každá karta pro mě byla jako okno do skrytého světa, který čeká na objevení – svět, kde odpovědi nejsou předem dané, ale rodí se z tichého rozhovoru se sebou samým. V obrazech karet jsem našla inspiraci i odvahu hledat své vlastní příběhy a být otevřená tomu, co mi život přináší.

Květen tak pro mě nebyl pouhým seznamem přečtených knih – byl mozaikou emocí, které se propojily do jednoho celku. Literatura může být nejen zábavou, ale i lékem, který pomáhá chápat život v celé jeho šíři. Každá kapitola byla odrazem lidské zkušenosti, která – ač individuální – má společné kořeny v touze po porozumění, klidu a vnitřní síle.