ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
pondělí 16.6.2025, svátek má
Zbyněk
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
S osamostatňováním dětí to nepřehánějmeBarevný světVenkovská tancovačkaOtcovi psí smrt (díl pátý)Otcovi psí smrt (díl čtvrtý)Ať žijí múzy
Nejčtenější za 14 dní
Praha zažila opět plno radosti a štěkotu. Psí den přilákal i Helenu VondráčkovouPět roků uteklo od smrti Mirka KováříkaVe víně je pravda. Někdy i vraždaRobert Vano v Tančícím domě pobavil historkou o hrobce, zve i na výstavu Bylo jednou jedno Duhové údolíVesmír a mezilidské dialogy = almanachHudba z Mission ImpossibleNakonec úřaduje smrt – detektivní román z prostředí ministerstvaMechanický andělHororové pátky na FilmboxuKvětnové čteníV hlavní roli citron: Cyberlemon válcuje cybertruck. Kde ho spatříte?
V hlavní roli citron: Cyberlemon válcuje cybertruck. Kde ho spatříte?
09.06.2025 Aneta Šimonková Výtvarné umění
Od antické mytologie přes Rubensovy a Tizianovy malby až po elektromobil Tesla Cybertruck. Výtvarník Hynek Martinec ukazuje šťavnaté ovoce v mnoha podobách napříč historií. Mrkněte na lemon way v DOXu.
Na své první samostatné výstavě v Praze od roku 2018 propojuje malíř Hynek Martinec, který již 18 let žije a tvoří v Londýně, mimořádně různorodé odkazy a zamýšlí se nad současným stavem lidského vědomí. Ve svých nových dílech reaguje na zrychlený a stále více polarizovaný svět, v němž dochází k nečekaným a mnohdy paradoxním setkáním umění, technologií a společenských změn.
V době rozdělené společnosti, poznamenané vzestupem extremistických ideologií a politiky identity, kdy kulturní prostředí začíná výrazně poznamenávat umělá inteligence, Martinec sleduje cestu od „kolébky civilizace“ ve Středomoří – od antické kultury starověkého Řecka a Římské říše – až po současnost a klade otázku: Kde se teď nacházíme? Jak jsme se sem dostali?
Ve svých nových dílech Martinec odkazuje například na starověké řecké a římské sochařství, Rubensovy a Tizianovy malby a tradici nizozemských zátiší, ale i na diamanty posázenou lebku od Damiena Hirsta, elektromobil Tesla Cybertruck a nechybí ani iPad a plastové figurky (symboly současného konzumu). Umělcovo využití obrazů z řeckého a římského klasického sochařství je z velké části inspirované návštěvou Národního archeologického muzea v Neapoli v roce 2024. Podle jeho slov mu tato návštěva „otevřela oči“ a připomněla mu nadčasovost umění.
„Londýn je v posledním desetiletí politicky, sociálně a kulturně nabitý. Ve výtvarném umění se do popředí dostaly otázky identity (gender, sexualita, etnicita, politika). Martinec na to reaguje snahou najít univerzální motiv, něco, co nelze redukovat na binaritu politické debaty. Tím je pro něj citron, obyčejný předmět, který byl nicméně v dějinách umění používán k reprezentaci různých představ (luxus, exotika) a který evokuje starověké civilizace Středomoří,“ dodává k tématu citronu kurátor Ben Tufnell. A pokračuje: „Může se zdát surreálné zaměřit se na citrony v době rozvrácené politiky, ekonomické nestability a globálních konfliktů, ale myslím, že pro Martince tento symbol slouží k tomu, aby nám připomněl univerzálnost kultury.“
Obraz, jenž dal výstavě název – Cyberlemon (2024) – znázorňuje tradiční zátiší, které se proměňuje v řadu kvazikubistických abstraktních ploch inspirovaných přímočarými liniemi elektromobilu Tesla Cybertruck. Hybridní „kybercitron“ tedy symbolizuje syntézu starého a nového a ohlašuje Martincovo téma.
„V závěrečné místnosti nás obří kresba hořícího ‚kybernetického vozu‘ vrací právě k tomuto malému obrazu a zároveň nám připomíná současnou situaci v USA a Evropě a (možná nesmiřitelné) rozdíly mezi starověkými znalostmi a technologickými inovacemi,“ objasňuje kurátor Ben Tufnell.
Autor využívá širokou škálu technik, z nichž většina je k vidění i na nové výstavě. Od olejomalby přes akvatintu a grafiku až po instalaci. Řada děl je navíc hybridních, v nich Martinec zkoumá vztah mezi malbou a kresbou: některé části plátna ponechává nedomalované, čímž odkrývá podkresbu uhlem, a některé kreslené prvky detailně propracovává.
Kresba uhlem je pro Martince zásadní, což dokazuje velkoformátovými nástěnnými kresbami v nejvyšším patře věže DOXu. Přes dvacet devět metrů dlouhá a osm metrů vysoká kresba vznikala ve věži po dobu tří týdnů. „Pro mě osobně je důležitý rituál tvorby. Je to silný moment, v němž se vztahuji k jeskynním malbám. Vždyť právě uhlí bylo před čtyřiceti tisíci lety prvním tvůrčím materiálem! Je to pro mě fascinující, jako bych vedl přímý dialog s dávno zaniklou civilizací. Důležitá je pro mě také pomíjivost kresby. I když bude kresba monumentální, ve své podstatě je to prach na stěně, který jednoho dne zanikne. Chci ukázat, jak je život úžasný, když ho žijeme naplno, ale vždycky přijde okamžik, kdy všechno vyhasne. Nicméně kultura – třeba právě uhel – bude žít dál.“
Jak upozorňuje kurátor Ben Tufnell, Cyberlemon Hynka Martince je surrealistický, hravý projekt s jistými prvky absurdity, ale realizovaný s vážným záměrem. Pro Martince zůstává umění, stejně jako tomu bylo ve starém Řecku, nejlepším nástrojem pro pochopení chaosu kolem nás.
Výstava v DOXu trvá do 24.8.
Foto: Centrum současného umění DOX
V době rozdělené společnosti, poznamenané vzestupem extremistických ideologií a politiky identity, kdy kulturní prostředí začíná výrazně poznamenávat umělá inteligence, Martinec sleduje cestu od „kolébky civilizace“ ve Středomoří – od antické kultury starověkého Řecka a Římské říše – až po současnost a klade otázku: Kde se teď nacházíme? Jak jsme se sem dostali?
Obrazy Hynka Martince
Jeho díla jsou často označována jako hyperrealistická nebo fotorealistická, ale takovému zařazení se vymykají. Ačkoli jeho malířská technika vychází z realistické tradice, ve své tvorbě propojuje motivy z různých zdrojů, deformuje měřítko i tvar a vytváří zdánlivě nesourodá, surrealisticky působící spojení. Vznikají tak složité kompozice, které nelze snadno interpretovat.Ve svých nových dílech Martinec odkazuje například na starověké řecké a římské sochařství, Rubensovy a Tizianovy malby a tradici nizozemských zátiší, ale i na diamanty posázenou lebku od Damiena Hirsta, elektromobil Tesla Cybertruck a nechybí ani iPad a plastové figurky (symboly současného konzumu). Umělcovo využití obrazů z řeckého a římského klasického sochařství je z velké části inspirované návštěvou Národního archeologického muzea v Neapoli v roce 2024. Podle jeho slov mu tato návštěva „otevřela oči“ a připomněla mu nadčasovost umění.
Martinec a citron
Na mnoha obrazech na současné výstavě figuruje motiv citronu. Martinec maluje citrony po celou svou uměleckou dráhu a citron pro něj představuje motiv, který nastoluje historická témata, ale v kontextu současných diskusí o „kulturních válkách“ je „neutrální“: „Říkal jsem si, proč nezvolit nějaký extrém a nesledovat motiv, o kterém máme pocit, že nikoho nenaštve? Když se však na tento motiv podívám optikou sociálních médií, může nabývat řady protichůdných významů. Takže pro mě je na této výstavě citron jakýmsi průvodcem, který mění role jako herec. Poprvé jej vidíme v mytologickém prostředí, podruhé jako objekt krásy a potřetí třeba jako lampičku od Josepha Beuyse.“„Londýn je v posledním desetiletí politicky, sociálně a kulturně nabitý. Ve výtvarném umění se do popředí dostaly otázky identity (gender, sexualita, etnicita, politika). Martinec na to reaguje snahou najít univerzální motiv, něco, co nelze redukovat na binaritu politické debaty. Tím je pro něj citron, obyčejný předmět, který byl nicméně v dějinách umění používán k reprezentaci různých představ (luxus, exotika) a který evokuje starověké civilizace Středomoří,“ dodává k tématu citronu kurátor Ben Tufnell. A pokračuje: „Může se zdát surreálné zaměřit se na citrony v době rozvrácené politiky, ekonomické nestability a globálních konfliktů, ale myslím, že pro Martince tento symbol slouží k tomu, aby nám připomněl univerzálnost kultury.“
Obraz, jenž dal výstavě název – Cyberlemon (2024) – znázorňuje tradiční zátiší, které se proměňuje v řadu kvazikubistických abstraktních ploch inspirovaných přímočarými liniemi elektromobilu Tesla Cybertruck. Hybridní „kybercitron“ tedy symbolizuje syntézu starého a nového a ohlašuje Martincovo téma.
„V závěrečné místnosti nás obří kresba hořícího ‚kybernetického vozu‘ vrací právě k tomuto malému obrazu a zároveň nám připomíná současnou situaci v USA a Evropě a (možná nesmiřitelné) rozdíly mezi starověkými znalostmi a technologickými inovacemi,“ objasňuje kurátor Ben Tufnell.
Cyberlemon v DOXu
Výstavní projekt, který se rozprostírá ve třech patrech věže DOXu, vrcholí v nejvyšším patře sérií monumentálních site-specific nástěnných kreseb, jimž dominuje zobrazení mytické postavy Atlanta. Dílo inspirovala socha, která se nachází v Národním archeologickém muzeu v Neapoli. Martincův Atlas však nese na ramenou místo nebeské klenby obrovský citron.Autor využívá širokou škálu technik, z nichž většina je k vidění i na nové výstavě. Od olejomalby přes akvatintu a grafiku až po instalaci. Řada děl je navíc hybridních, v nich Martinec zkoumá vztah mezi malbou a kresbou: některé části plátna ponechává nedomalované, čímž odkrývá podkresbu uhlem, a některé kreslené prvky detailně propracovává.
Kresba uhlem je pro Martince zásadní, což dokazuje velkoformátovými nástěnnými kresbami v nejvyšším patře věže DOXu. Přes dvacet devět metrů dlouhá a osm metrů vysoká kresba vznikala ve věži po dobu tří týdnů. „Pro mě osobně je důležitý rituál tvorby. Je to silný moment, v němž se vztahuji k jeskynním malbám. Vždyť právě uhlí bylo před čtyřiceti tisíci lety prvním tvůrčím materiálem! Je to pro mě fascinující, jako bych vedl přímý dialog s dávno zaniklou civilizací. Důležitá je pro mě také pomíjivost kresby. I když bude kresba monumentální, ve své podstatě je to prach na stěně, který jednoho dne zanikne. Chci ukázat, jak je život úžasný, když ho žijeme naplno, ale vždycky přijde okamžik, kdy všechno vyhasne. Nicméně kultura – třeba právě uhel – bude žít dál.“
Jak upozorňuje kurátor Ben Tufnell, Cyberlemon Hynka Martince je surrealistický, hravý projekt s jistými prvky absurdity, ale realizovaný s vážným záměrem. Pro Martince zůstává umění, stejně jako tomu bylo ve starém Řecku, nejlepším nástrojem pro pochopení chaosu kolem nás.
Výstava v DOXu trvá do 24.8.
Foto: Centrum současného umění DOX
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Výtvarné umění
Robert Vano v Tančícím domě pobavil historkou o hrobce, zve i na výstavu
Ženy, mistryně, umělkyně 1300–1900
Tajný život AI
Franz Kafka očima čtyřiceti malířů
Na svět objektivem hledím...
Květinové karty Lenormand: Krásky s něžným i přísným poselstvím
Audiovizuální festival LUFT je mladistvou výpovědí o současném umění
Sofie Švejdová vystavuje v Příbrami
Jindřiška Radová a Její kraj
Nosná zeď Sofie Švejdové až do 8. května
Jarní výstava sklárny Koulier: Vydejte se do světa skleněné krásy
Oheň jako symbol vášně i zániku: Adam Šakový ve SPOT Gallery
Identita – nejnavštěvovanější výstava v Museu Kampa
Kunsthalle Praha v roce 2025
Tlaková vlna
Rebecca Campbell: Karty léčivých vod
Křehká krása Vánoc vás okouzlí na Pražském hradě
Neklidná japonská duše
Chiharu poprvé v Kunsthalle Praha
Další články v rubrice Výtvarné umění
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.