ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
sobota 14.3.2026, svátek má
Růt a matylda
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Milane Špačku, tak už vylezSlaměný vdovecGrilovačkaPoslední autobus ujel...Soused psychopatVýslech
Nejčtenější za 14 dní
Co mě v únoru zaujalo na NetflixuOmar Sy v nejintimnější roli posledních let: Byl jsem cizincemSvět, kam příliš často nenahlížímeCo o nás prozrazují naše knihovny a které poklady jsme přehlédli?Mezi barvami a tichem: Co mi únorové knihy prozradily o světě i mně saméKingovské příběhy Ronalda MalfihoZeyer nebyl bůh, ale čtěme ho dál LiviaJaký hrnek máte nejraději?PerlaCo kdo napsal během století o grafiku VáchaloviBezohledná architektura čínského mocenského vzestupu
Nadále fascinující Edgar Poe
29.06.2025 Ivo Fencl Literatura
Znalec hororu Martin Jiroušek mě na festivalu Svět knihy upozornil, že vychází dosud nejkompletnější české vydání povídek Edgara Allana Poea (1809-1849). „Dobře, ale stejně bych řekl,“ povídám, „že byly během mnoha let zveřejněny česky všechny.“ A jmenoval jsem ne tak dávný projekt Krajiny stínů (1998), ve kterém se objevila spousta velice „neprofláknutých“ Poeových děl. Avšak badatel vrtěl hlavou: „Teprve tohle vydání bude úplné a je i hezky vypravené.“
Pustil jsem ódy z hlavy. „Co se tady ještě dá objevit?“ říkal jsem si. A pro zajímavost, zde máte názvy několik příběhů z Krajina stínů - v překladech Ladislava Šenkyříka: Dostaveníčko, Brýle, Smrtihlav, Stín, Mlčení, Bon-Bon, Vévoda De L´Omelette, Literární život váženého pana TentA Nonce, Proč ten malý Francouz nosí ruku v pásce (1840, = groteska o duelistech), Jak se píše do časopisu (1836), Kterak psáti článek pro Blackwood (1838 zveřejněno pod titulem Signora Zenobia, přičemž tento a předchozí text o psaní bývají zaměňovány), V tísni, U konce s dechem (1831, i tyhle povídky bývají zaměňovány).
Jednoduše už bylo to podstatné přeloženo a na aktuální vydání Poea jsem tedy přestal myslet. Ale zahlédl jsem hřbet knihy v jednom z regálů nádražního knihkupectví a neodolal a tři svazky už na trhu a čtvrtý vyjde v létě. Sympatická a hbitá prodavačka se na mě opakovaně usmála a byla ráda, že se Edgara zbaví. Sám jsem, a to nevěděla, o Poeovi dokonce napsal tenkou knihu (Tři tváře Edgara Poea) a trochu se jeho díle vyznám. Byl odvěký objekt mého zájmu a těžko tak odolat novému vydání, kam opravdu roztrousili několik česky dosud nezveřejněných textů.
První svazek tetralogie se jmenuje Pád domu Usherů, vyšel vloni a začíná delší novelou Nevídané dobrodružství jistého Hanse Pfaalla - o letu balónem na Měsíc. Původně to měla být novinová kachna, dnes se dá text s poklidem řadit k Poeovým sci-fi. A že sci-fi psát ještě nemohl? Ale mohl. I tenhle text je důkaz - a byl česky dlouho znám především dík malé knížce Neuvěřitelná dobrodružství, která se stala (1949) dvanáctým svazkem pověstné edice Světová četba.
V tísni (1838, str. 133) se odehrává se v Edinburghu, roli mají obří kostelní rafičky, které jsou snad ještě ostřejší než pozdější poeovské kyvadlo (jehož je text předtuchou).
Je to jakási hororová humoreska a česky byla zveřejněna už roku 1927 v tehdejších Poeových spisech a pod titulem Kosa času.
Další málo tištěnou povídkou je Mälzelův šachista (1836, roku 1998 vyšel sice v Krajině stínů, ale tam pod názvem Maelzelův šachista), ale jde spíš o článek a umný rozbor záhady titulního „umělého“ šachisty, s kterým v Poeových časech takřka objeli Zem. Ameriku jistě. Ale Poe šarlatánství prokoukl a uchopil podvůdek pěkně za pačesy. Vzal věc „do pera“ a luštil takřka jako Chevalier Dupin, jím vymyšlený předchůdce Sherlocka Holmese. Text inspiroval Bierceovu (literárnější) povídku Moxonův pán.
Čtyři bestie v jedné aneb Homo-velbhart je antická groteska a její titul dodnes moc neříkal ani největším z ctitelů Poea. Opět je to trošku sci-fi - odehrává se roku 3830. Nepovedený text, řekl bych.
Za řeč zato stojí jedna z nejranějších Poeových povídek Metzengerstein (1831). Česky vyšla nejpozději roku 1919, ale pod titulem Ohnivý kůň, a badatelé ji považují za ne zcela přiznanou parodii. Bývá chápána i jako autorova sebe-stylizace, kdy se prostřednictvím toho příběhu mstí otčímovi.
Podobenství či parabola Stín a bajka Mlčení vyšly česky nejen za první světové války (1916), ale třeba také v letech 1897, 1910, 1926 a 1927. V tom smyslu jsem tedy měl pravdu, že nic nového nebude pod Sluncem. Ale celkem neznámá je i starozákonní groteska Jeruzalémská povídka (1831); jako Povídku o Jeruzalémě ji objevíte už ve sto let starých Spisech (1927).
Co víc? Je ti i Rozhovor Eiróta s Charmionem, dnes vnímaný jako další science fiction.
Když přejdu k druhému ze svazků Jáma a kyvadlo (2024), nepolíbeni tu přibrzdí u Ostrova víl (1841, česky už 1927 nebo 1959), eseje Rozhovor Mona a Uny (další to Poeova sci-fi“) a u Filosofie nábytku, což je esej (1840) česky zveřejněný minimálně už v letech 1916 a 1998. A tento druhý svazek končí pak románem Deník Julia Rodmana, jenž Edgar Poe nedokončil.
Snad by jinak vznikl „westernový“ pandán k mořským Příběhům Arthura Gordona Pyma a jen se tu jedná spíš o dobrodružné dobývání Západu. Jenže Poe nejprve marně čekal na honorář, načež mu asi došlo, že je víc mistr kratších literárních útvarů. I tak teď osazuje Rodmanův deník přes osmdesát stran; a kdyby ho nenapsal Poe, nevěděl by o tom dobrodružství nikdo už nic. Končí střetnutím s medvědem.
Třetí díl nových spisů (2025) se jmenuje Předčasný pohřeb (2025) a najdeme tu nepochybné „novinky“, a to především působivou impresi o zkrocení jelena černochem Ráno ve Wissahicconu. Následují Sílu slov těžko definovat a Smrtihlav (The Sphinx, 1846), známý v dávnějším překladu (1909) jako Lyšaj, inspiroval kdysi Arbesovu povídku (chcete-li romaneto) Duhový bod nad hlavou.
Ráno ve Wissahicconu nebo Ostrov víl jsou snové vhledy do panenské americké přírody (poe ji navíc srovná s tou opatrovanější britskou) a jakýmsi jejich antipodem se stávají Arnheimské panství neboli Zahrada v krajině a Landorova vila, kde se naopak prahne po dokonalosti dotvořené parky a rukou civilizovaného člověka. A taky přítomností jeho duše. Právě v tom směru je Landorova vila až děsivý vhled do života manželů, které Poe poznal, ale snad až z přílišné vzdálenosti. Cosi se nedalo překročit.
Nechybí sci-fi satira až z roku 2848 Mellonta tauta (1832) a satirická (a pivní) stať Vyixovat odstavec (1849). Tu básník Miroslav Holub svého času (1972) a v knize Poe aneb Údolí neklidu) nepřeložil, ale převedl aspoň titul, který zní v jeho podání zaumně: X-ing a Paragraf.
Další z próz Maják se odehrává roku 1796 a přeložil ji roku 2017 Petr Krul pro svou knihu Havran se zlomeným křídlem (2017), která je neúplným, ale přínosným básníkovým životopisem. Maják v ní objevíte na stranách 55-57 a přichází i navzdory tomu v novém překladu. Jde jen o krátký a patrně nedokončený text. Anebo je celý?
Poeův životopisec Kenneth Silverman si myslí, že dílo mělo mít dvě strany a ne víc a že poslední „prázdný záznam“ za datem 4. ledna naznačuje prostě vypravěčovu smrt. Ale pravděpodobné to není.
Zajímavou, byť metafyzickou spekulací, o které se Poe neprávem domníval, že je světoborná, zůstává Mesmerické zjevení (1844). Ve sto let starých spisech (1927) měl titul Probuzení z mesmerického spánku a ještě starší překlad se jmenuje Zjevení mesmerismu (1921).
Ze všeho, co jsem o nových „spisech“ dosud napsal, vzniká dojem, že je tetralogie sborník zbytků, kuriozit a nedodělků, nebo dokonce vyloženě nepodařených Poeových pokusů o humor. Omyl. Ve své většině jsou to dodnes fungující věci a vychutnat se samozřejmě dají i nejklasičtější ikony: Sud vína amontilladského, Skokan, Filosofie básnické skladby, Odcizený dopis, Vrah jsi ty!, Démon zvrácenosti, Anděl pitvornosti, Podlouhlá bedna, Senzace s balónem, Metoda doktora Téra a profesora Péra, Eleonora, Muž davu, O šizení jakožto exaktní vědě, Medailón, Zrádné srdce, Von Kempelen a jeho objev, Fakta v případu monsieur Valdemara, Na slovíčko s mumií, Maska Červené smrti, Černý kocour, Vraždy v ulici Morgue, Pád do Malströmu, Zlatý brouk, William Wilson, Berenice, Ligeia, Morella, Příběh z Rozeklaných hor nebo Rukopis nalezený v láhvi.
Nemusím dodávat, že Poeovo ostatní dílo zůstává s výjimkou veršů nepřeložené a upozorním aspoň na sloupek Instinkt versus rozum (1840), který je studií o kočce jeho ženy, na divadelní hru Politian (1835), napsanou v blankversu, a na sérii článků o šifrách (1841), ve které drze rozebral autogramy svých literárních kolegů, aby se výsledkem stal spis Kryptografie.
Jistěže zajímavý, nicméně mi jeden český básník o Poeovi řekl: „Nejvíc ho obdivuju, že při té bídě neuhnul, nikdy neuhnul a nešel pracovat do jiného oboru, než je literatura.“
Často o tom přemýšlím a názory tu jistě lze mít různé, ohledně jeho počínání a konce, nicméně vím takřka s jistotou, že ani tou kryptografií by se neuživil.
Tři svazky souborných Poeových povídek přeložili Josef Schwarz, Aloys Skoumal, Ladislav Šenkyřík, Zuzana Mayerová a Jiří Dědeček. V edici FOBOS vydalo nakladatelství DOBROVSKÝ. Praha 2024-2025.
Jednoduše už bylo to podstatné přeloženo a na aktuální vydání Poea jsem tedy přestal myslet. Ale zahlédl jsem hřbet knihy v jednom z regálů nádražního knihkupectví a neodolal a tři svazky už na trhu a čtvrtý vyjde v létě. Sympatická a hbitá prodavačka se na mě opakovaně usmála a byla ráda, že se Edgara zbaví. Sám jsem, a to nevěděla, o Poeovi dokonce napsal tenkou knihu (Tři tváře Edgara Poea) a trochu se jeho díle vyznám. Byl odvěký objekt mého zájmu a těžko tak odolat novému vydání, kam opravdu roztrousili několik česky dosud nezveřejněných textů.
První svazek tetralogie se jmenuje Pád domu Usherů, vyšel vloni a začíná delší novelou Nevídané dobrodružství jistého Hanse Pfaalla - o letu balónem na Měsíc. Původně to měla být novinová kachna, dnes se dá text s poklidem řadit k Poeovým sci-fi. A že sci-fi psát ještě nemohl? Ale mohl. I tenhle text je důkaz - a byl česky dlouho znám především dík malé knížce Neuvěřitelná dobrodružství, která se stala (1949) dvanáctým svazkem pověstné edice Světová četba.
V tísni (1838, str. 133) se odehrává se v Edinburghu, roli mají obří kostelní rafičky, které jsou snad ještě ostřejší než pozdější poeovské kyvadlo (jehož je text předtuchou).
Je to jakási hororová humoreska a česky byla zveřejněna už roku 1927 v tehdejších Poeových spisech a pod titulem Kosa času.
Další málo tištěnou povídkou je Mälzelův šachista (1836, roku 1998 vyšel sice v Krajině stínů, ale tam pod názvem Maelzelův šachista), ale jde spíš o článek a umný rozbor záhady titulního „umělého“ šachisty, s kterým v Poeových časech takřka objeli Zem. Ameriku jistě. Ale Poe šarlatánství prokoukl a uchopil podvůdek pěkně za pačesy. Vzal věc „do pera“ a luštil takřka jako Chevalier Dupin, jím vymyšlený předchůdce Sherlocka Holmese. Text inspiroval Bierceovu (literárnější) povídku Moxonův pán.
Čtyři bestie v jedné aneb Homo-velbhart je antická groteska a její titul dodnes moc neříkal ani největším z ctitelů Poea. Opět je to trošku sci-fi - odehrává se roku 3830. Nepovedený text, řekl bych.
Za řeč zato stojí jedna z nejranějších Poeových povídek Metzengerstein (1831). Česky vyšla nejpozději roku 1919, ale pod titulem Ohnivý kůň, a badatelé ji považují za ne zcela přiznanou parodii. Bývá chápána i jako autorova sebe-stylizace, kdy se prostřednictvím toho příběhu mstí otčímovi.
Podobenství či parabola Stín a bajka Mlčení vyšly česky nejen za první světové války (1916), ale třeba také v letech 1897, 1910, 1926 a 1927. V tom smyslu jsem tedy měl pravdu, že nic nového nebude pod Sluncem. Ale celkem neznámá je i starozákonní groteska Jeruzalémská povídka (1831); jako Povídku o Jeruzalémě ji objevíte už ve sto let starých Spisech (1927).
Co víc? Je ti i Rozhovor Eiróta s Charmionem, dnes vnímaný jako další science fiction.
Když přejdu k druhému ze svazků Jáma a kyvadlo (2024), nepolíbeni tu přibrzdí u Ostrova víl (1841, česky už 1927 nebo 1959), eseje Rozhovor Mona a Uny (další to Poeova sci-fi“) a u Filosofie nábytku, což je esej (1840) česky zveřejněný minimálně už v letech 1916 a 1998. A tento druhý svazek končí pak románem Deník Julia Rodmana, jenž Edgar Poe nedokončil.
Snad by jinak vznikl „westernový“ pandán k mořským Příběhům Arthura Gordona Pyma a jen se tu jedná spíš o dobrodružné dobývání Západu. Jenže Poe nejprve marně čekal na honorář, načež mu asi došlo, že je víc mistr kratších literárních útvarů. I tak teď osazuje Rodmanův deník přes osmdesát stran; a kdyby ho nenapsal Poe, nevěděl by o tom dobrodružství nikdo už nic. Končí střetnutím s medvědem.
Třetí díl nových spisů (2025) se jmenuje Předčasný pohřeb (2025) a najdeme tu nepochybné „novinky“, a to především působivou impresi o zkrocení jelena černochem Ráno ve Wissahicconu. Následují Sílu slov těžko definovat a Smrtihlav (The Sphinx, 1846), známý v dávnějším překladu (1909) jako Lyšaj, inspiroval kdysi Arbesovu povídku (chcete-li romaneto) Duhový bod nad hlavou.
Ráno ve Wissahicconu nebo Ostrov víl jsou snové vhledy do panenské americké přírody (poe ji navíc srovná s tou opatrovanější britskou) a jakýmsi jejich antipodem se stávají Arnheimské panství neboli Zahrada v krajině a Landorova vila, kde se naopak prahne po dokonalosti dotvořené parky a rukou civilizovaného člověka. A taky přítomností jeho duše. Právě v tom směru je Landorova vila až děsivý vhled do života manželů, které Poe poznal, ale snad až z přílišné vzdálenosti. Cosi se nedalo překročit.
Nechybí sci-fi satira až z roku 2848 Mellonta tauta (1832) a satirická (a pivní) stať Vyixovat odstavec (1849). Tu básník Miroslav Holub svého času (1972) a v knize Poe aneb Údolí neklidu) nepřeložil, ale převedl aspoň titul, který zní v jeho podání zaumně: X-ing a Paragraf.
Další z próz Maják se odehrává roku 1796 a přeložil ji roku 2017 Petr Krul pro svou knihu Havran se zlomeným křídlem (2017), která je neúplným, ale přínosným básníkovým životopisem. Maják v ní objevíte na stranách 55-57 a přichází i navzdory tomu v novém překladu. Jde jen o krátký a patrně nedokončený text. Anebo je celý?
Poeův životopisec Kenneth Silverman si myslí, že dílo mělo mít dvě strany a ne víc a že poslední „prázdný záznam“ za datem 4. ledna naznačuje prostě vypravěčovu smrt. Ale pravděpodobné to není.
Zajímavou, byť metafyzickou spekulací, o které se Poe neprávem domníval, že je světoborná, zůstává Mesmerické zjevení (1844). Ve sto let starých spisech (1927) měl titul Probuzení z mesmerického spánku a ještě starší překlad se jmenuje Zjevení mesmerismu (1921).
Ze všeho, co jsem o nových „spisech“ dosud napsal, vzniká dojem, že je tetralogie sborník zbytků, kuriozit a nedodělků, nebo dokonce vyloženě nepodařených Poeových pokusů o humor. Omyl. Ve své většině jsou to dodnes fungující věci a vychutnat se samozřejmě dají i nejklasičtější ikony: Sud vína amontilladského, Skokan, Filosofie básnické skladby, Odcizený dopis, Vrah jsi ty!, Démon zvrácenosti, Anděl pitvornosti, Podlouhlá bedna, Senzace s balónem, Metoda doktora Téra a profesora Péra, Eleonora, Muž davu, O šizení jakožto exaktní vědě, Medailón, Zrádné srdce, Von Kempelen a jeho objev, Fakta v případu monsieur Valdemara, Na slovíčko s mumií, Maska Červené smrti, Černý kocour, Vraždy v ulici Morgue, Pád do Malströmu, Zlatý brouk, William Wilson, Berenice, Ligeia, Morella, Příběh z Rozeklaných hor nebo Rukopis nalezený v láhvi.
Nemusím dodávat, že Poeovo ostatní dílo zůstává s výjimkou veršů nepřeložené a upozorním aspoň na sloupek Instinkt versus rozum (1840), který je studií o kočce jeho ženy, na divadelní hru Politian (1835), napsanou v blankversu, a na sérii článků o šifrách (1841), ve které drze rozebral autogramy svých literárních kolegů, aby se výsledkem stal spis Kryptografie.
Jistěže zajímavý, nicméně mi jeden český básník o Poeovi řekl: „Nejvíc ho obdivuju, že při té bídě neuhnul, nikdy neuhnul a nešel pracovat do jiného oboru, než je literatura.“
Často o tom přemýšlím a názory tu jistě lze mít různé, ohledně jeho počínání a konce, nicméně vím takřka s jistotou, že ani tou kryptografií by se neuživil.
Tři svazky souborných Poeových povídek přeložili Josef Schwarz, Aloys Skoumal, Ladislav Šenkyřík, Zuzana Mayerová a Jiří Dědeček. V edici FOBOS vydalo nakladatelství DOBROVSKÝ. Praha 2024-2025.
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Bezohledná architektura čínského mocenského vzestupu
Mezi barvami a tichem: Co mi únorové knihy prozradily o světě i mně samé
Svět, kam příliš často nenahlížíme
Perla
Kingovské příběhy Ronalda Malfiho
Zeyer nebyl bůh, ale čtěme ho dál
Co o nás prozrazují naše knihovny a které poklady jsme přehlédli?
Kdo byl Vladimír Thiele?
Emanuel z Lešehradu věru nebyl literární velikán, ale...
Hercule Poirot přehledně
První letošní novinky edice Hlas
5 valentýnských citátů z knih
Tajnosti Londýna podle Alama Moora
Ozvěny nedovřených stránek: Lednové ticho
Hemingwayovi: Zpráva o jedné toxické rodině
Jiří Dědeček nejen o sobě
Jason Mason: Můj otec byl MIB
O některých nedostatcích foglarovek aneb Tučapského přísnost
Sherlock a rozdmýchávání první světové války
Koralina aneb Vstup do jiného světa
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.