Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejčtenější za 14 dní
Jeden krtek jaro neděláMezi tichem přírody a křehkostí štěstí: Čtenářský prosincový deníkReálný domov bez nároku na dokonalostRukověť pro posluchače zprávVáclav Cílek o ŘípuRufus: Mořský dráček, který neuměl plavatProč přidat do kávy olivový olej?Když péče o blízkého přerůstá přes hlavu: přehled služeb, které vám mohou ulevitMimořádná divadelní spolupráce 6 dobrých tipů pro budoucí spisovateleVzduch byl modrý nikotinem aneb Sedláčkovina za stoSmysl pro emoce, Smysl pro tumor
Pohádka o Válendě, Skákandě a Cochceši
16.07.2025 Ivo Fencl Próza
Na některé momenty raného dětství si nevzpomenete třeba i deset let, ale i tak se vynoří. Jestli nějak symbolicky, nevím, ale v garáži dodnes mám u zamřížovaného okna gauč s pochromovanou vodorovnou tyčí, na kterém jsem si v šedesátých letech hrával. Ten gauč nebyl ani velký, ani malý a měl celkem tři takřka vodorovné polštáře - a přes ně žádný potah, takže to byly tenkrát tři planiny. Jasně si pamatuji, že jsem - jednou - začal říkat nejkrajnější planině Válenda, té prostřední Skákanda, no, a mírně vydutému polštáři na druhém kraji jsem říkal Co chceš nebo COCHCEŠ. A sám jsem stanovil pravidla. Na Válendě jsem se směl jen válet, na Skákandě jsem musel vždycky povinně skákat a řádit a na Cocheši, tam jsem si směl vybrat.
Nedařilo se to propojit. I unavený jsem tudíž musel Skákandu pokaždé pilně přehopsat a teprve za ní jsem se znova složil.
A obejít ji po zemi? Už nepamatuji, zda jsem to sám sobě někdy dovolil, ale asi ne: jednolité království měkkého, malinově zabarveného gauče bylo neopustitelné, nebo aspoň v čase her.
Aplikuji-li tyto absurdní předpisy vytvořené klukem, který sám sebe striktně omezuje, aniž musel, na život, jsou doby hlubokého spánku, je čas intenzivního bdění (Skákanda), ale bývá i cosi mezi, kdy sníme v bdělém stavu. A zatímco na Skákandě se neválíme, ale pokoušíme se prosadit, v noci anebo při snění poněkud ochabujeme a jsme zranitelnější. A možná, napadá mě, by za to stálo občas změnit pořadí a Cochceš by najednou a snad i logičtěji ležel pěkně uprostřed. Na dvou třetinách života by se tak dalo vždy válet, anebo na dvou (z druhé strany) skákat. Těžko říct, proč jsem Cocheš umísťoval na kraj. Z hlouposti? To bych neřekl. Asi aby byly hry složitější - a nenudil jsem se.
V žití je pro každého určitý jeho úsek volný k řádění a představujme si ho nadále uprostřed, jak jsem to stanovil. Cochceš sice je také možno pro řádění využít, když je těsno a chceme být ještě rozmáchlejší, ale už je oblastí rizika, kdy můžeme narazit, dostat facku či přes hubu a nikdy nevíme, zda povětřím neletí olověná kule a nebylo lepší válendově zalehnout.
Odvážnému ale štěstí obvykle přeje a propojení Skákandy a Cochceše v jednu jedinou řádící Skákandu je často produktivní.
Oproti tomu propojení oblasti vhodné k válení s Cochcešem nic moc vytvářet nebude, a tak je třeba i jaksi „správňácké“, že leží aktivní Skákanda uprostřed a mezi Válendou a Cochcešem. Ale jsou určitě lidé, kteří na věc mají názor právě opačný, takže oni si Válendu s Cochcešem propojí. A to pomyslně, jak si říkám, ale usnou opravdově.
Gauč složený pouze z Válendy a Cochceše:
Zvláštní gauč
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Próza
Opít ji růží!
Školím, školíš, školíme
„Ale zrovna tam může mít milence, kdo ví…“
V zajetí Amygdaly
Upíchni tam plavovlásku!!!
Hypochondr
V dětství jsme řádili
Omluva démonickému Hajšmanovi z bílého domu na konci ulice
Záhada terasy
Rande v pekle
Dedukce z Poea v normálním životě
Letní jez, řeč a trochu křenu
S osamostatňováním dětí to nepřehánějme
Kdo mi pije čas
Otcovi psí smrt (díl pátý)
Otcovi psí smrt (díl čtvrtý)
Otcovi psí smrt (díl třetí)
Otcovi psí smrt (druhý díl)
Otcovi psí smrt (díl první)
Další články v rubrice Próza
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.