Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejčtenější za 14 dní
5 mýtů o vašem chrupu: Bílý zub, základ zdraví Omezenec putuje Českem i MoravouTaneční učitelé roku 2026 ocení inspirativní pedagogy a mladé taneční talentyCharmsova poezie prvně kompletníJak nás čísla ohromují, ale i nebezpečně ochromujíKdyž se konečně potkají dvě knížkyJeremiášiny kejkle, Foglar a Pavel HornaHoror Hokum: Adam Scott se v děsivé irské legendě propadá do šílenstvíSkutečný příběh Kleopatry: Nebyla svůdnice, ale stratégVampyrologie podle H. H. EwerseNovela pro mladé čtenáře odkrývá skrytou tvář duševního onemocněníO úplně nejstarší Tolkienově povídce
Pohádka o Válendě, Skákandě a Cochceši
16.07.2025 Ivo Fencl Próza
Na některé momenty raného dětství si nevzpomenete třeba i deset let, ale i tak se vynoří. Jestli nějak symbolicky, nevím, ale v garáži dodnes mám u zamřížovaného okna gauč s pochromovanou vodorovnou tyčí, na kterém jsem si v šedesátých letech hrával. Ten gauč nebyl ani velký, ani malý a měl celkem tři takřka vodorovné polštáře - a přes ně žádný potah, takže to byly tenkrát tři planiny. Jasně si pamatuji, že jsem - jednou - začal říkat nejkrajnější planině Válenda, té prostřední Skákanda, no, a mírně vydutému polštáři na druhém kraji jsem říkal Co chceš nebo COCHCEŠ. A sám jsem stanovil pravidla. Na Válendě jsem se směl jen válet, na Skákandě jsem musel vždycky povinně skákat a řádit a na Cocheši, tam jsem si směl vybrat.
Nedařilo se to propojit. I unavený jsem tudíž musel Skákandu pokaždé pilně přehopsat a teprve za ní jsem se znova složil.
A obejít ji po zemi? Už nepamatuji, zda jsem to sám sobě někdy dovolil, ale asi ne: jednolité království měkkého, malinově zabarveného gauče bylo neopustitelné, nebo aspoň v čase her.
Aplikuji-li tyto absurdní předpisy vytvořené klukem, který sám sebe striktně omezuje, aniž musel, na život, jsou doby hlubokého spánku, je čas intenzivního bdění (Skákanda), ale bývá i cosi mezi, kdy sníme v bdělém stavu. A zatímco na Skákandě se neválíme, ale pokoušíme se prosadit, v noci anebo při snění poněkud ochabujeme a jsme zranitelnější. A možná, napadá mě, by za to stálo občas změnit pořadí a Cochceš by najednou a snad i logičtěji ležel pěkně uprostřed. Na dvou třetinách života by se tak dalo vždy válet, anebo na dvou (z druhé strany) skákat. Těžko říct, proč jsem Cocheš umísťoval na kraj. Z hlouposti? To bych neřekl. Asi aby byly hry složitější - a nenudil jsem se.
V žití je pro každého určitý jeho úsek volný k řádění a představujme si ho nadále uprostřed, jak jsem to stanovil. Cochceš sice je také možno pro řádění využít, když je těsno a chceme být ještě rozmáchlejší, ale už je oblastí rizika, kdy můžeme narazit, dostat facku či přes hubu a nikdy nevíme, zda povětřím neletí olověná kule a nebylo lepší válendově zalehnout.
Odvážnému ale štěstí obvykle přeje a propojení Skákandy a Cochceše v jednu jedinou řádící Skákandu je často produktivní.
Oproti tomu propojení oblasti vhodné k válení s Cochcešem nic moc vytvářet nebude, a tak je třeba i jaksi „správňácké“, že leží aktivní Skákanda uprostřed a mezi Válendou a Cochcešem. Ale jsou určitě lidé, kteří na věc mají názor právě opačný, takže oni si Válendu s Cochcešem propojí. A to pomyslně, jak si říkám, ale usnou opravdově.
Gauč složený pouze z Válendy a Cochceše:
Zvláštní gauč
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Próza
Tisíckrát pozdravujeme tebe
Pánská volenka
Pomsta
Otylka
Úkryt
Pšouk
Manifestoval jsem
Jak jsem se měl před půlstoletím
Zpěvák Petr Novák, já a náhrobní kámen vlakovky
Milane Špačku, tak už vylez
Poslední autobus ujel...
Výslech
Soused psychopat
Stockholmský styl
Opít ji růží!
Školím, školíš, školíme
„Ale zrovna tam může mít milence, kdo ví…“
V zajetí Amygdaly
Upíchni tam plavovlásku!!!
Hypochondr
Další články v rubrice Próza
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.