Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Tiráž ...  Dnes je  pátek 17.4.2026, svátek má Rudolf 

Hledej

Autorský web

Jak jsem se měl před půlstoletímRobinson Zpěvák Petr Novák, já a náhrobní kámen vlakovkyVečírekMilane Špačku, tak už vylezSlaměný vdovec


Nejčtenější za 14 dní

Nová výstava v Kutné Hoře odhaluje příběh slavné mincovnyCo funguje, napodobíme? Příklad z HollywooduKdyž se Velikonoce (ne)povedou aneb svátky mezi tradicí a bizáremJeff Beal v Praze: Světová premiéra hudby k vizionářskému MetropolisMilovník knih v roli kataDvousetletý Gustave MoreauOperace Viking: Série o českých špionech za studené válkyTicho, které zůstalo v dlaních: Březnové ohlédnutíIgráček slaví padesátiny. Přejeme všechno nejlepší!Marně vzpomínám na ZoruMezinárodní týdny tance slaví 40 let: v dubnu do Prahy přijedou soubory z EvropyNámořník z domu s cimbuřím


Spolupracujeme

Nabízíme mediální partnerství

www.alpress.cz

www.argo.cz

www.bioscop.cz

www.bontonfilm.cz

www.botanicka.cz

www.divadlodisk.cz

www.divadlonavinohradech.com

www.divadloviola.cz

www.dokoran.cz

www.epocha.cz

www.hostbrno.cz

www.jota.cz

www.knihykazda.cz

www.literarnistrom.cz

www.mestskadivadlaprazska.cz

www.ngprague.cz

www.supraphononline.cz

www.svandovodivadlo.cz


Jištěno v gauči aneb Sedm zásad inspektora Trachty

23.07.2025   Ivo Fencl   Film   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Jištěno v gauči aneb Sedm zásad inspektora Trachty Proč se jedná právě o postřehy inspektora Trachty a proč je jich právě sedm, to nevím, ale  snad je podstatnější vlastní obsah postřehů, jak se mi donesl, abych jej předal. První poučení?


Logo na obrazovce nevadí.
Název tohoto „poučení“ je odvozen z jedné pseudo-myšlenky mého mládí.
Díval jsem se upřeně na televizi, asi na nějaký film, a najednou mě (bylo mi šestnáct) napadlo: „Nevidím přece stejný film, jako točil Spielberg. Je to kažené: vpravo na kraji visí logo. A někdy se za logem dojista něco schovává, takže jsme jako diváci šizeni.“
Je to (jistěže) nesmysl, ale něco pravdy na tom bude a dnes to bývají spíš titulky, které hodně, hodně zakryjí. Většině lidí to ale nevadí a říkají: „Já ten film viděl.“ Netvrdí: „Viděl jsem ho, ačkoli úplně komplet ne.“
Sem tam si taky odskočíte a třeba chvíli jen posloucháte ze sousední místnosti zvuk, nebo ani to ne; ale na odskočení později totálně zapomenete a se samozřejmostí se kasáte: „Já to znám a já to viděl.“ A všimněte si, že nikdy neříkáte: „Takřka celé.“ A vždy: „Znám to velmi dobře.“ Přitom…
Často se mi stalo, že jsem nějaký film neviděl úplně od začátku a byl tak zajímavý, až jsem na tu absenci přestal brzy myslet. Po letech jsem stejný snímek sledoval podruhé a koukejme, začíná fascinující scénou, která je mě novinkou.
Někdy to může být, pravda, i zásadní. Ale většinou jde o detaily a soudný člověk od nich umí jaksi, ehm, abstrahova. A tomu jest rovnou první poučení inspektora Trachty. Sledujte filmy i ledabyle a ignorujte každopádně loga. I kdyby tam, krucipísek, třeba stálo Coca-Cola. Nechtějte vše v životě do písmene! Na to je krátký a lépe tři čtvrtě filmu než film žádný; nebo snad Trachta nemá pravdu?

Za druhé: Ušetři za kadeřníky.
To je samozřejmě kacířská rada. Kdyby se jí všechny ženy světa řídily, zhroutila by se možná ekonomika. Naštěstí se jí nikdy řídit nebudou, to už vím předem, ale cosi je i na tomhle Trachtově postřehu; a když jsem byl hodně malý, řekněme tak šesti až devítiletý capart, extrémně nerad jsem chodil právě k holiči.
Vše ostatní jsem vydržel, a to včetně injekční stříkačky a svlékání u lékaře, ale holič za rohem, ten mě saprlotsky trápil. Vzpomínám, že to byl chlap, ale problém nebyl v tom. Vadil mi celý ten proces, kdy jsem nejprve pokorně zaklepal a… pak tam docela dlouho čekal, načež na mě přišla řada a nůžky a vrnivý strojek se dostaly do hrozné blízkosti mozku, ve kterém se mlelo: „Už aby to bylo za mnou!“ A okolo padaly, fúj, kadeře. Od jisté chvíle jsem ale tu věc rozlouskl. Jednak měl kolega v práci vlasy dlouhé, anžto byl rocker, takže jsem ho napodobil, a za druhé… Nechával jsem si je vždy jednou za čas upravit doma matkou. Jejími nůžkami. A kupodivu to (dneska se divím) zvládala.
A nyní? Samozřejmě chodím poctivě ke své kadeřnice a jsem smířen i se zvyšováním ceny, přičemž je prý mých mizerných 180 korun ještě málo (proti jinde ve městě). Takže to podobně dělám, ale zcela rozumný chlap, ten vlasy, pěkně prosím, vůbec nemá; a pokud má, tak si zbytek odstraní a nazdar. Inspektor Trachta to také věděl. V žití jsou věci nadbytečné a svět se, propána, nezboří, když to pár z nás vyhmátlo; takže nenakupujeme ani žádné náramkové hodinky (mobil stačí) a holte hlavy, howgh.

Ale ještě není čas pro pravé howgh a zde leží další Trachtova zásada: Uctívej dobyvatele hor.
Ten postřeh se, když ho rozvedu, až podezřele podobá zásadě první „ignoruj loga“, ale Trachta je vždy uváděl odděleně a uděláme to stejně. „Uctívej vrcholy, ale ne přehnaně,“ říkával inspektor a ukázat se to dá na moderní technice v souboji se slavnými horolezci. Vylezli jste dejme tomu před lety na osmitisícovku, asi jako skvělá paní Kolouchová, a jste od té doby zaneseni v knize dobyvatelů. Třeba jste teprve druzí, kdo tam došplhal, ale prostě tam tkvíte. A náhle dojde ke geodetickému přeměření a zjistí se, že vrchol hory je vlastně o pár metrů stranou. Ten pravý. A tam jste nestanuli. Takže vás vyškrtnou? Ano. A postupně se může skrze podobná proměřování zjistit, že řada hor (jistěže spíš sedmitisícovek) ani ještě nebyla dobyta! Jak to? Nahoře leží sníh, a když se dodatečně mrknete na fotografie, které horolezci pořídili, je očividné, že se právě pro závěj sekli asi o tři metry a na pravé špici nikdy, nikdy nebyli.
Jestliže se tenhle problém rozvede striktně matematicky, tak je to samozřejmě pravda, ale… Ale je snad něco takového fér? Ne! Technologie sice postoupila a její vývoj je přírodní nutností, ale zpětně rušit hotové? To se mi nezdá. Asi jako kdyby někdo přinesl stoprocentní důkaz, že byli Mallory a Irving na Everestu (až tam nahoře) už několik desetiletí před Hillarym.
Vzalo by se siru Hillarymu vše a pomalu i šlechtický titul? Pochybuji, že je to správný přístup. Jednou tě uznali a vždy jsi uznán a finíto. Také tady má inspektor Trachta pravdu. Nebo ne?

Běhej a „žer“ česnek.
Tuto zásadu převzal Trachta od pana Nevrlého, což je autor řady knih (Karpatské hry, například) a panu Nevrlému bude pomalu sto, no, a razí, že jsou základem zdraví i včetně dlouhověkosti jen dvě věci. Běhání… a česnek.
Co se týká česneku, je to záhada. Pro mě. Ale s běháním má určitě pravdu.
Osobně se pokouším běh nahrazovat „aspoň“ jízdou na kole, ale i ta je vedle běhání méně efektivní, řekl bych. Na druhou stranu…. Každý nemůže nebo ani nechce pravidelně běhat, a tak bych radu Trachty-Nevrlého opravil na „rychlou chůzi“: „Hodně choďte a sem tam (ale vlastně každý den) ujídejte česnek.“

Ta minulá rada byl trochu vtip a zjistěme, zda není nakonec vtip, anebo pokus o vtip, celý Trachtův soubor. Poznáme to? Možná podle dalšího bodu, kde Trachta říká: „Neexistuje nic jako komiksový film a koukej si to uvědomit.“
Popravdě, to asi bude nejen fór, ale očividná lež. Jsou přece celé encyklopedie komiksového filmu. A vidíte, není.
Filmy se sice vždycky točily i podle komiksů a nastalo dokonce období, kdy se jich podle komiksů dělalo víc, ale ještě to neznamená, že je „komiksový film“ žánr. Samotný film, když ho pěkně zpomalíte, je přece taky komiks, a vy sice točíte dílo podle komiksové knihy, ale je výsledku nutno říkat komiksový film? Neřekl bych. To pokládám za nesmysl, a jste-li dobrý filmař, byl by váš snímek stejný, i kdyby ta kniha byla psaná.

Láska se nezdůvodňuje.
Tento postřeh inspektora Trachty už vypadá rozumněji, ale všimněte si, že mnozí lidé vnímají silnou potřebu své lásky, ehm, zdůvodňovat. Vzpomínám na jednoho mladého ještě muže, který se mnou jednou hovořil v Českých Budějovicích a mluvil a mluvil velmi dlouho o mé sestře, co tam bydlí.
Ne že by se přímo zajíkal, ale stále hledal nějaký, ano, důvod. Až ho našel. „Ona dělá to a to,“ končil monolog vznosně. „A proto, víš, a proto…“ Odmlčel se. „To je ten důvod, že mám tvou sestru rád.“
Šel jsem pak nějaký pochod a sestra a on tam nebyli a vzpomněl jsem jeho monologu a řekl si: „Tohle je jistě sestřina věc, ale proč, propána, on měl potřebu svou lásku takhle zdůvodňovat?“ A bylo mi to jen lehce, ale podezřelé. A byl mi podezřelý. Asi neprávem, vím, a byli jsme mladí, ale podezřelý mi byl.
Láska, ta prostě vznikne - a je. Tu není třeba jakkoli zdůvodňovat.

Co si jednou koupíš jako sadu DVD, nikdy neuvidíš.
A poslední zásada inspektora Trachty je pravdivá určitě a má i obecný přesah.
Podobné koupě jsou vysoce a velice rizikové. Příklad? Jako asi každý jsem během života viděl hned několik filmů ze sérií Noční můra v Elm Street a Pátek třináctého, a když se počty filmů těch sérií dotkly desítky (něco podobného platí i pro Rychle a zběsile), vydali komplety.
Naivně jsem ty komplety koupil a říkal, že to teď konečně „zkouknu“ pěkně systematicky a bez vynechávek. A samozřejmě jsem to nikdy neudělal a ty filmy tlí v přihrádce. Taková veledíla to zas nebyla, abych je nějak studoval a mapoval, a když se chci podívat na něco dejme tomu se synem, je to vždycky jenom jeden samostatný film. A ne série, takže nazdar.
A jeden čas jsem vnímal, že to funguje i jaksi naopak. Jak? V televizi něco dávali a zajímalo mě to velmi a už-už jsem se začal koukat, ale… Ale náhle jsem se zarazil, popošel vedle do pokoje, otevřel gauč a hle, koukám, já to dávno mám na DVD.
Proč bych se na ten film tudíž (a zrovna nynčko) díval v televizi? To je očividně zbytečné: pustím si radši Wimbledon. No, a film dál odpočívá v gauči a nejspíš se na něj už nepodívám nikdy. Leda v televizi, ale to jenom za podmínek, že si už neuvědomím: „Jištěno v gauči.“

Nu, a tím postřehy inspektora Trachty končí.
Možná je jich sedm a možná méně, ale ani na tom příliš nezáleží.


Foto: Pixabay 


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0265 s