Zářijové dny se nesly v duchu čtení a objevování. Každý titul měl jiný tón, a právě proto byl měsíc tak pestrý. Nešlo jen o knihy, ale i o karty, které mi přinesly chvíle zastavení a inspirace.

Začala jsem s Magickými rostlinami: 36 léčivých rostlin a jejich poselství od Maiy Toll (Synergie, 2025). Jde o sadu vykládacích karet s bohatě ilustrovanou příručkou, která mi připomněla, že příroda má svůj jazyk. Karty mi otevřely prostor k zamyšlení – šalvěj mi připomněla důležitost očisty, růže zase něhu a ochranu. Byla to jiná forma čtení, blížící se spíš rituálu, který mě příjemně naladil na začátek měsíce.

Zcela odlišný zážitek přinesli Vlci: Skutečné příběhy Michała Figury (Host, 2024). Komiksová forma, a přitom nabitá fakty, mě vtáhla do světa těchto fascinujících šelem. Zjistila jsem, jak velká mohou být jejich teritoria, proč vyrážejí na dlouhé cesty a jak vědci sledují jejich stopu. Byl to mix napětí a poznání, díky kterému jsem měla pocit, že stojím na hranici mezi přírodou a vědou.

Poté přišel román Érica Chacoura Co o tobě vím (Host, 2025). Příběh z Káhiry osmdesátých let byl čtivý a atmosférický, i když nepatří mezi knihy, na které budu vzpomínat roky. Přesto se mi líbilo, jak autor zachytil napětí mezi rodinnou tradicí a osobní touhou, a také to, jak nenápadně vpletl do děje téma identity. Bylo to příjemné, i když nikoli zásadní čtení.

Jan Žižka – příběh filmu Petra Jákla (Bohemica Books, 2022) mě překvapil svou výpravností. Fotografie z natáčení, rozhovory s herci i pohledy do zákulisí dokázaly přiblížit, jak složitá a přitom inspirující může být filmová práce. A hodnoty, které jsou s postavou Žižky spojeny – čest, odvaha a víra – zůstaly v popředí i na stránkách. Je to publikace, která potěší každého, kdo má rád historii a český film.

Nástěnný kalendář Miluj svůj život 2026 od Lucie Ernestové (Synergie, 2025) se sice mezi knihy úplně neřadí, ale přesto stojí za zmínku. Jeho ilustrace a motivační texty fungují jako malé připomínky, že způsob, jakým myslíme, dokáže ovlivnit celý den. Kalendář je pohlazením na duši – jemné, ale účinné.

S Pozorovatelem smrti Chrise Cartera (BB art, 2024) se atmosféra prudce změnila. Detektiv Hunter se opět ocitl tváří v tvář sériovému vrahovi, a já měla pocit, že napětí by se dalo krájet. Carter píše způsobem, kdy čtenář nemá šanci uniknout – každá kapitola končí tak, že se prostě musí číst dál. Byl to thriller, který držel v sevření až do poslední stránky.

Měsíc jsem uzavřela s Kartami Královny Slunce Stacey Demarco (Synergie, 2025). Tyto karty v sobě nesou symboliku světla a archetypy spojené se Sluncem. Byly pro mě jako jemné připomenutí, že i v obyčejných dnech se dá najít inspirace. Působí jako drobné zastavení a povzbuzení – přesně to, co člověk na konci podzimu potřebuje.

Když se ohlédnu, září bylo v rytmu kontrastů. Od bylin k vlkům, od historických postav k detektivnímu napětí, od kalendáře plného optimismu po karty nesoucí symboliku Slunce. Nebyla to souvislá linie, ale mozaika, která dávala smysl právě díky své rozmanitosti. A čtení se tak znovu potvrdilo jako cesta, která mě provází nejen večery, ale celým životem.