ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
sobota 14.3.2026, svátek má
Růt a matylda
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Milane Špačku, tak už vylezSlaměný vdovecGrilovačkaPoslední autobus ujel...Soused psychopatVýslech
Nejčtenější za 14 dní
Co mě v únoru zaujalo na NetflixuOmar Sy v nejintimnější roli posledních let: Byl jsem cizincemSvět, kam příliš často nenahlížímeCo o nás prozrazují naše knihovny a které poklady jsme přehlédli?Mezi barvami a tichem: Co mi únorové knihy prozradily o světě i mně saméKingovské příběhy Ronalda MalfihoLiviaZeyer nebyl bůh, ale čtěme ho dál Jaký hrnek máte nejraději?PerlaCo kdo napsal během století o grafiku VáchaloviBezohledná architektura čínského mocenského vzestupu
O chytání paliček bubeníka Deep Purple
11.10.2025 Ivo Fencl Hudba
Jedna z nejkvalitnějších hudebních skupin všech dob Deep Purple má za bicími dodnes motor a ten si říká Ian Paice. Je letos desátý rok v Síni slávy (bubenické) a devátý rok v Síni slávy rokenrolové. Ovlivnili ho Buddy Rich (1917-1987) a Ringo Čech, chci říct Ringo Starr. Je levák a nikdy nesnímá kulaté modré brýle, jen výjimečně prý zelené. Bude mu za pár let osmdesát, ale vadí to? Vnímatelům mého typu ne… a Kontinent brázdí ten gentleman spolu se čtveřicí schopných muzikantů. Zážitkem jsou jejich společné „seance“ s diváky a pár měsíců už i českými.
Muzikanti vystupují s dřevními hity staré dobré anglické kapely a riff ze Smoke on the Water (1972) je tu neikoničtější: zná ho každý, i když o tom ani neví.
Jen je podezřelé, že ho znala už Maria Moita (1964), což si poslechněte zde hned úvodem: Bing Videa. Ale z toho se nestřílí a koneckonců je prý jednoduchý riff inspirován už klasickými momenty Beethovenovy Páté symfonie.
Každopádně našel pozici v Síni slávy cen Grammy. Zažil jsem letos 4. října 2025 zaplněný koncert Iana Paice v plzeňském Depu, kde Smoke on the Water nechybělo.
Diváci chvílemi zpívali a propadali za zpěvu do lůna původních Purplů. Navzdory tomu (nebo právě z toho důvodu), že to znamená návrat do sedmdesátek. Je však neuvěřitelné a možná i žal, jak se pak populární hudba divně zadrhla.
Ian Paice (*1948) vypadá dodnes dobře, ačkoli s vlasy bělejšími, než kdy nosil Andy Warhol. Schválně na ně při koncertech šajnují stejně bílými světly. Svou purpurovou kapelu zakládal zjara 1968, kdy mu bylo krásných devatenáct.
Stal se výjimkou. Jako jediná a jedinečná persona skupiny vydržel dodnes. Nezradil, zatímco ostatní kapele dávali vale. Výjimkou potvrzující pravidlo jsou pouhé dva koncerty, které Deep Purple museli kvůli Ianovi rušit zjara 2016 ve Švédsku, ale tenkrát prodělal mozkovou příhodu a za čtrnáct dní stejně opět veřejně bubnoval.
Na nekonečnou éru trvající 57 let to není špatné vytrvalostní skóre, řekl bych, a na sobotním koncertě mu to i odpočítali: „Ani ne čtyřicet, ani ne padesát, ani ne pětapadesát…“
Původně si Iana vybral kytarista Ritchie Blackmore, letošní osmdesátník, a prý jej poprvé slyšel v Hamburku. Ani Ritchie ale v kapele dávno není; Ian ano. Ačkoli se nikdy nebránil vedlejším projektům. Příklad? V letech 1989 a 1999 hrál jako „hardrockový Ringo Starr“ s ex-beatly Georgem Harrisonem a Paulem McCartneym… a válí taky v songu Space Truckin z alba Seeking Major Tom (2011), což je deska s kosmickou tematikou od (startrekovského) herce Williama Shatnera. V září 2012 řádil v londýnské Royal Albert Hall dohromady s Bryanem Mayem, Alicí Cooper, Bruce Dickinsonem a J. P. Jonesem z Led Zeppelin.
Před koncertem, který následoval v Plzni u Radbuzy a který jsem navštívil s redaktorem (a větším znalcem rocku než já) Viktorem Steinbachem, jsem si dal jedinou plzeň v nárožní hospůdce U Jirků, která je útulnost sama a zeje prázdnotou pouhý blok od Depa, ve kterém se konávaly Světy knihy. Na stěně mají u těch Jirků zasklenou, podepsanou fotografii Jiřího Schelingera, ke kterému se někdy modlím, a před koncertem, kde nebylo možné sedět, ale jen stát, jak tomu bývá často, jsme od bezpečnostní agentury dostali na levá zápěstí typické papírové obojky.
Když pominu českou předkapelu, která se k turné připojila 1. října, začali chvíli před osmou. Představení doplněné i trochou kouře trvalo dvě hodiny. Ian vládl z pozadí, dostával šanci na fascinující sóla (jedno snad trvalo, zdá se mi, hodinu) a teprve ve finále se zvedl od bicích a předstoupil se sklenicí plzeňského v levičce. Celý čas předtím podával pozoruhodný výkon, ale unaveně nevypadal ani náhodou. Ale unaveni zůstali mladší diváci, protože s výjimkami chyběli. Viktor absence mládí považuje už za dnešní normu („to je svět“), ale mně je na podobném vystoupení záhadou. Zážitek živého koncertu není nahraditelný a jediné, co Viktorovi vadilo (ale mě zůstalo šumafuk) byly typicky zdvižené mobily, jimiž fanoušci zuřivě filmují.
Bylo tam taky dost málo žen. A Paiceova žena Jacky je dvojče chotě zakladatele Deep Purple, klávesisty Johna Lorda (1941-2012), přičemž manželé v chodu udržují charitu atakující dětskou rakovinu. Organizace si říká The Sunflower Jam, podezřele podporuje alternativní léčitele a zaštiťují ji muzikanti Bruce Dickinson (Iron Maiden) a Bryan May (Queen). Nebo taky herec Jeremy Irons.
Paice má - levorukou - bicí soupravu značky Pearl, ke které přešel od Ludwiga už roku 1982, a před poslední skladbou mrštil do publika postupně obě lakované paličky ProMark. Druhou jsem se štěstím ulovil a neházel je nikomu konkrétnímu a neházel jimi naráz. První směřovala od předního středu pódia, kde stál, nalevo, tu mou hodil rovnou čarou před sebe. Předpokládám, že to samé dnes praktikuje při každém vystoupení, a upozorňuji, že paličky nehází příliš daleko a že to dělá dost nečekaně, ale víceméně ležérně. Působí to až rutinně. Nemají valnou cenu a jsou z japonského bílého dubu Shira-Kashi, řekl bych, ale tady se mohu plést.
Oproti tomu nelze popřít, že vodou písně Smoke on the Water je stoprocentně Ženevské jezero. Už je ale letitou otázkou, zda byl pachatelem požáru v Montreux, který příběh hitu inspiroval, opravdu Čechoslovák Zdeněk Špička a zda měl zrovna špičku. Wikipedie jeho jméno důstojně uvádí!
První oficiální klip ke Smoke on the Water vznikl teprve loni. Je to animák: Deep Purple - Smoke On the Water (Official Music Video)
Jen je podezřelé, že ho znala už Maria Moita (1964), což si poslechněte zde hned úvodem: Bing Videa. Ale z toho se nestřílí a koneckonců je prý jednoduchý riff inspirován už klasickými momenty Beethovenovy Páté symfonie.
Každopádně našel pozici v Síni slávy cen Grammy. Zažil jsem letos 4. října 2025 zaplněný koncert Iana Paice v plzeňském Depu, kde Smoke on the Water nechybělo.
Diváci chvílemi zpívali a propadali za zpěvu do lůna původních Purplů. Navzdory tomu (nebo právě z toho důvodu), že to znamená návrat do sedmdesátek. Je však neuvěřitelné a možná i žal, jak se pak populární hudba divně zadrhla.
Ian Paice (*1948) vypadá dodnes dobře, ačkoli s vlasy bělejšími, než kdy nosil Andy Warhol. Schválně na ně při koncertech šajnují stejně bílými světly. Svou purpurovou kapelu zakládal zjara 1968, kdy mu bylo krásných devatenáct.
Stal se výjimkou. Jako jediná a jedinečná persona skupiny vydržel dodnes. Nezradil, zatímco ostatní kapele dávali vale. Výjimkou potvrzující pravidlo jsou pouhé dva koncerty, které Deep Purple museli kvůli Ianovi rušit zjara 2016 ve Švédsku, ale tenkrát prodělal mozkovou příhodu a za čtrnáct dní stejně opět veřejně bubnoval.
Na nekonečnou éru trvající 57 let to není špatné vytrvalostní skóre, řekl bych, a na sobotním koncertě mu to i odpočítali: „Ani ne čtyřicet, ani ne padesát, ani ne pětapadesát…“
Původně si Iana vybral kytarista Ritchie Blackmore, letošní osmdesátník, a prý jej poprvé slyšel v Hamburku. Ani Ritchie ale v kapele dávno není; Ian ano. Ačkoli se nikdy nebránil vedlejším projektům. Příklad? V letech 1989 a 1999 hrál jako „hardrockový Ringo Starr“ s ex-beatly Georgem Harrisonem a Paulem McCartneym… a válí taky v songu Space Truckin z alba Seeking Major Tom (2011), což je deska s kosmickou tematikou od (startrekovského) herce Williama Shatnera. V září 2012 řádil v londýnské Royal Albert Hall dohromady s Bryanem Mayem, Alicí Cooper, Bruce Dickinsonem a J. P. Jonesem z Led Zeppelin.
Před koncertem, který následoval v Plzni u Radbuzy a který jsem navštívil s redaktorem (a větším znalcem rocku než já) Viktorem Steinbachem, jsem si dal jedinou plzeň v nárožní hospůdce U Jirků, která je útulnost sama a zeje prázdnotou pouhý blok od Depa, ve kterém se konávaly Světy knihy. Na stěně mají u těch Jirků zasklenou, podepsanou fotografii Jiřího Schelingera, ke kterému se někdy modlím, a před koncertem, kde nebylo možné sedět, ale jen stát, jak tomu bývá často, jsme od bezpečnostní agentury dostali na levá zápěstí typické papírové obojky.
Když pominu českou předkapelu, která se k turné připojila 1. října, začali chvíli před osmou. Představení doplněné i trochou kouře trvalo dvě hodiny. Ian vládl z pozadí, dostával šanci na fascinující sóla (jedno snad trvalo, zdá se mi, hodinu) a teprve ve finále se zvedl od bicích a předstoupil se sklenicí plzeňského v levičce. Celý čas předtím podával pozoruhodný výkon, ale unaveně nevypadal ani náhodou. Ale unaveni zůstali mladší diváci, protože s výjimkami chyběli. Viktor absence mládí považuje už za dnešní normu („to je svět“), ale mně je na podobném vystoupení záhadou. Zážitek živého koncertu není nahraditelný a jediné, co Viktorovi vadilo (ale mě zůstalo šumafuk) byly typicky zdvižené mobily, jimiž fanoušci zuřivě filmují.
Bylo tam taky dost málo žen. A Paiceova žena Jacky je dvojče chotě zakladatele Deep Purple, klávesisty Johna Lorda (1941-2012), přičemž manželé v chodu udržují charitu atakující dětskou rakovinu. Organizace si říká The Sunflower Jam, podezřele podporuje alternativní léčitele a zaštiťují ji muzikanti Bruce Dickinson (Iron Maiden) a Bryan May (Queen). Nebo taky herec Jeremy Irons.
Paice má - levorukou - bicí soupravu značky Pearl, ke které přešel od Ludwiga už roku 1982, a před poslední skladbou mrštil do publika postupně obě lakované paličky ProMark. Druhou jsem se štěstím ulovil a neházel je nikomu konkrétnímu a neházel jimi naráz. První směřovala od předního středu pódia, kde stál, nalevo, tu mou hodil rovnou čarou před sebe. Předpokládám, že to samé dnes praktikuje při každém vystoupení, a upozorňuji, že paličky nehází příliš daleko a že to dělá dost nečekaně, ale víceméně ležérně. Působí to až rutinně. Nemají valnou cenu a jsou z japonského bílého dubu Shira-Kashi, řekl bych, ale tady se mohu plést.
Oproti tomu nelze popřít, že vodou písně Smoke on the Water je stoprocentně Ženevské jezero. Už je ale letitou otázkou, zda byl pachatelem požáru v Montreux, který příběh hitu inspiroval, opravdu Čechoslovák Zdeněk Špička a zda měl zrovna špičku. Wikipedie jeho jméno důstojně uvádí!
První oficiální klip ke Smoke on the Water vznikl teprve loni. Je to animák: Deep Purple - Smoke On the Water (Official Music Video)
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Hudba
Vrcholné španělské baroko před Velikonocemi
O Riedlových Českých rockových albech
Medvěd 009 má naději
Vzduch byl modrý nikotinem aneb Sedláčkovina za sto
Helena Vondráčková zpívá duet s nejmladším interpretem své kariéry
Vypadli Tata Bojs z ich formy? Napoví nový singl Třetí osoba!
Slavíme s dalajlámou jeho 90 let
Španělská duchovní hudba na začátek adventu
Martin Maxa a Mára ze Šlágru - co je spojilo?
Felix Slováček podpořil Pražský komorní orchestr
Život skladatele Ericha Adlera
Pavel Haas Quartet – světově proslulý soubor vydává nové album
Charisma Alexandera Plesky
Hudba z Mission Impossible
Festival Prague Sounds
Pavel Šporcl a Hvězdy nad Vltavou
Pop Messe 2025 odhaluje kompletní program
Prague Philharmonia: Návrat ke kořenům i posunování hranic
Nová deska interpreta Keb’ Mo’ bude představena v Praze
Další články v rubrice Hudba
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.