Na jedno kliknutí si objednám jízdenku. Je potřeba se nebát a pokračovat do další stanice. Totiž nadějí na konci cesty nebude žádná další taková stanice. Nadějí na konci cesty bude možná jen průvodčí, ta osoba která štípne jízdenku, můžeme jí názývat tematicky Ninou Špitálníkovou. Vlak stejně pojede dál. Nina je ve svém skrytu docela živá osobnost, bojující asi i právem za práva jiných. Otázkou je, co nás tedy na konci této rozjeté cesty čeká? 

Stanice s názvem "Knihobot"? Ta asi nikdy ze své tratě nezmizí, je tu s námi již pár pátků. Otázkou je, co s takovou stanicí a rozjetým vlakem, jehož průvodčím je velmi názorově osobitá Nina? Jistě jedna stanice střídá druhou, tak to zpravidla a dle očekávání bývá, ale v tomto případě není na konci vidět změny k lepšímu a ani jiného nadějného cíle.  

Cestovat tedy budeme do té doby, než železnice zahne a stočí se na druhou stranu. Jaký bude svět tam? Jak se tam budeme cítit? Bude tam ještě ta Nina Špitálníková? Toť otázka. Že by znovu u Niny ožil nám dobře známý Hamletův pocit v trochu jiné formě, tedy "bít, či nebít". Toť otázka.

Nechme tedy kritiky jednoho kliknutí, kteří sami takto klikají, ještě chvíli klikat, možná i psát budou a dříve či později se k nám odpověď na otázky, jak to ve skutečnosti je, dostane. Pojďme dál cestovat ze stanice do stanice a neobyčejně si užívat jízdu obyčejně "debilní" cesty, která je sama o sobě odsouzena k zániku, nebo tomu tak není? Opět jako vždy řešíme práva obchodníků a prodejců, a co třeba práva jednotlivce na svobodný prodej, nebo ne? To nás už v této společnosti pod rouškou obchodních řetězců nebo jednotlivých prodejců nezajímá člověk jako bytost? Měl by, neboť on je v neposlední řadě tím tvůrcem. Jaká má práva, můžeme dnes, pokud něco vlastníme prodávat sami o sobě, nebo budeme dále pod rouškou obchodníků a prodejců od ostatních napadáni, vlečeni a trháni na kusy?