Někteří říkají, že to, co se stalo manželům Van Laarovým, byla tragédie. Někteří říkají, že si to zasloužili.

Když se jednoho srpnového rána roku 1975 zjistí, že Barbara Van Laarová zmizela ze své chatky na letním táboře, dojde k panice a intenzivnímu pátrání. Ztráta táborníka není nikdy příjemná, Barbara však není jen tak nějaká tábornice. Je to dcera z rodiny, která tábor založila a která vlastní blízké opulentní sídlo a většinu půdy široko daleko. Není to navíc poprvé, co se pohřešuje dítě Van Laarů. Před šestnácti lety se ztratil Barbařin starší bratr Bear a nikdy se nenašel. Někteří tvrdí, že spolu ta dvě zmizení nesouvisejí. Někteří jsou si jisti, že ano. Jak se něco takového mohlo stát znovu?

Od této dvojité záhady odvíjí Liz Mooreová bohatě strukturované drama plné napětí a emocí. Při odhalování minulosti rodiny Van Laarových i obyčejných lidí, kteří pro ně pracují, se čtenář dostává přímo do srdcí postav, jejichž životy toto léto navždy změní. Autorčin dosud nejambicióznější román je mnohovrstevnatým příběhem o lásce, identitě, dospívání, napětí v rodině a dávných tajemstvích, která lidem nedají spát.

Tolik anotace a příslib pro potencionální čtenáře. Není to málo, výběr se velmi často řídí tím prvním krokem, a to rozhodně anotace je. Doporučení od dalších hltačů příběhů je tím dalším, to ano, ale ztraceni uprostřed knihkupectví vybíráte očima a právě prvním příslibem.
Já vybrala právě souhrou obou zmíněných cest. K detektivkám mi nikdy nic netáhlo, ač jsem se pokoušela je zdolat několikrát. Nebylo to snad mojí slabou fantazií, ba naopak, ale dektivky, kriminálky mi nikdy nic neříkaly ani v televizním podání. Vzít na milost tak knihu stejného ražení už vyžadovalo opravdu hodně přemlouvání. Snad pro existenci rodových příběhů, pro které mám vždy slabost nebo lákání ze strany jiných čtenářů jsem kývla a začala Kdo se ztratí v lese pomalu, ale jistě číst.

Byl to souboj zprvu úctyhodný.Ta chvilka, než se napojíte na hlavní hrdiny, byla pro moji trpělivost poměrně dlouhá, ale síla zvědavosti zvítězila. Nějakou dobu netušíte, ke komu máte upnout zrak, kdo vás má zaujmout natož ke komu se nevázat vůbec, co když hned na dalších stránkách zemře. Postavy se zpočátku střídají a vynášejí své osudy na povrch, mizejí, střídají se s jinými a můj prvotní zmatek se pomalu usazuje a já už tuším, že směr vpřed pomalu začíná.
Někdo z vás, kdo již má knihu "za sebou", může namítnout, že Barbara se ztratí ihned v úvodu a děj vlastně prvotně "couvá", aby nás vrátil do let minulých a do některých ještě dál, tak kde může nastat zmatek, když vše je dáno a hurá do minulosti. Inu, lidská paměť a představivost občas potřebuje pevný řád a "okýnka", aby mohla vše správně pochopit. To při mnoha jménech, cestě zpět a střídání času chvilku trvá. Trvalo i mně. Snad je zmatek i cílený, aby čtenáře navnadil, usadil, nenápadně mu vtiskl myšlenku "teď seď, čti a sleduj, kam se vše začne ubírat."

Nebudu předbíhat, po několika desítkách stránek jména dostala své tváře, povahové rysy a děj se zaškatulkoval do příjemného sledu vyšetřování a menších odboček. Milovníci Jo Nesbø nebo Kinga si toto napětí v podání Kdo se ztratí v lese dají k nedělní kávě. Nikterak těžké není, což ale rozhodně nedávám k slabině knihy. Pamatuji si sebe nad prvním Kingem, kdy jsem se bála snad při každém otočení stránky. Temnota sílila neustále. Úzkost bušila na dveře.
Liz Moore čtenáře šetří, nechce příběh hnát do deprese, dekadence. Spíše sází na velmi slušně postavené příběhy jednotlivých postav, dialogy a vývoj spletitých traumat k jednomu jedinému cíly, odhalit rodinné trauma. Kdo jej v samém počátku spustil. Kdo může za ztracení obou dětí rodiny Van Laarových.
Ač je téma niterné zraňující, čtení samotného příběhu nikterak. Po přelouskání prvních několika stran zmatku budete postupovat svižně, se zájmem a zvědavostí. Vše se začne brzy skládat přehledně a vy zjistíte, že vás víc a víc zajímá, kdo je tím vrahem, prokletím.

Četla jsem, dočetla jsem a nelituji. Pro milovníky detektivek určitě trefa do černého. Pro neznabohy, jako jsem já, kniha, co rozhodně neurazí. Už jen tím, že Liz Moore vyučuje tvůrčí psaní, je alespoň malou zárukou slušně poskládaného příběhu a hlavně, kvalitního jazyka bez hluchých míst. Nelze jinak než všem milovníkům kvalitního čtiva tedy doporučit. Až se začnou jednotlivé nitky propojovat, již se neodtrhnete.

Kdo se ztratí v lese
Liz Moore
Jota, 2024