Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

ISSN 1802-2863 . Tiráž ... Dnes je středa 14.1.2026, svátek má Radovan

Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy

Autorský web
Nejnovější příspěvky
Próza
Poezie
Miniškola tvůrčího psaní

Ostatní
Redakce

V zajetí Amygdaly

08.12.2025 Josef Norbert Kubera Próza

V zajetí Amygdaly

Agresivní dialog, aneb jak to spustila amygdala...

Jdu takhle odpoledne do nemocnice, tak jako normálně každý jiný den nechodím. Před kontrolou dobrá káva na dohled. Míjím chlapa středního věku, který vezl kočárek. Po chvíli chůze se zastaví u svého známého a dají se do řeči. Neviděli se spolu asi pár pátků. Když jsem vedle nich, tak za nimi stojí vozidlo bolta mimo parkovací stání a blokuje dvě vozidla před případným vyjetím. Zpoza jednoho blokovaného vozidla přichází jeho majitel. Ihned ze startu se začne rozčilovat, má na spěch. Kouká za okno vozidla bolta, kde zpozoruje, že je asi papírek s číslem. Vyndá si mobilní telefon a začne volat. Důležitě chodí kolem svého zaparkovaného žlutého auta. Nikdo mu to zřejmě nezvedá, je to evidentní. Do telefonu nic neřekl. Zkouší to znovu. Opět se stejným výsledkem. Nedá mi to, zastavím se a jako nezúčastněný pozorovatel chvíli situaci pozoruji. Jsem totiž průměrným Čechem a tíhnu po zvědavosti, co se bude dít dál. Jasně, iritace muže blokovaného vozidla stoupá neúměrným způsobem. Jde to vidět na první pohled. Projev zrudnutí obličeje je v zimním období jasným důkazem. Chvíli čeká. Zakládá si ruce v bok, telefon už dávno v ruce nemá. Do toho přichází růžově oděný muž s krabicí bolt na zádech. Neváhá ani minutu a jde ke svému vozidlu, aby mohl odjet, přesně k tomu vozidlu, které blokuje ty ostatní dvě. Je jasné, že hned ví, o co jde, neudělal to poprvé. Zdvihá ruce a omlouvá se. Smůla, je snadno odhalen, totiž zaměstnavatel ho vybavil nepřehlédnutelným oděvem jejich společnosti, přeci reklama na každém rohu. Situaci se začínám lehce usmívat, představuji si bez zvuku, že oba muži jen gestikulují, jak komicky úsměvné. Komedie on-line pobavila. Nastal rychlý konec. Zatímco si řidič bolta sedl do svého vozidla, aby co nejdříve odjel, ten druhý to neustál. Navzdory tomu, že původně chtěl a nutně potřeboval rychle odjet, se zrodila zdržující pomsta. Diváky byly kolemjdoucí. Jak já to nesnáším. "Pomsta, úplně k ničemu", říkám si značně podrážděným hlasem. Nevím, co se v tu chvíli odehrálo v mé mysli. Prý se tomu říká amygdala. Půdové centrum pro ohrožení v hlavě, zlost, souboj. Nedá se moc ovládat, stejně se to stane. Aktivuje se nejčastěji, když řídíme vozidlo, jsme v koloně, trpělivě popojíždíme a někdo nás neurvalým způsobem předjede. Výchovně ho nechceme před sebe pustit a říkáme si, co je to za blázna. Ale lidé mají v rytířském brnění aut skrze tuto bariéru větší odvahu pro výchovná gesta. Tam je hrdinů! Mimo zákon na silnicích panuje ještě jedno praktické pravidlo-blázni jsou ti druzí. Podobně to fungovalo ve městech na sídlištích. Tety drbny, od rána do večera on-line monitoring, a když se děla nějaká neplecha, tak zahulákaly. Jejich oči byly všude, lidi si dávali pozor. Tety místo městských kamer. Muž blokovaného vozidla neváhal ani minutu a začal boltovi mlátit do okna, do zrcátka a trhat mu levý stěrač z okna. Nevydržel jsem to, zařval jsem na něj, jestli se nechce uklidnit a přestat. Zjevně byl v zajetí amygdaly. Zareagoval až na třetí pokus. To už jsem byl o poznání blíž. Probral se a podíval se na mě. Situaci mi začal vysvětlovat. Bolt už vycouval. Já pořád opakoval to samé: "Jeď už s tím krámem pryč! Je to už zbytečný, chápeš!" Jsem si jist, kdybych nezasáhl, tak mu to zrcátko a stěrač urve, zase další práce pro policii, pomyslel jsem si. Další vysvětlování, co jsem viděl a jak jsem to viděl. Ne, to už opravdu ne. Někdy se neumím v podobných situacích ovládat. Neumím nereagovat. Zároveň si zpětně říkám, že občas dost riskuju, snad to i příště bude u domluvy a nedostanu třeba pěstí. Vstupuji do situací, aniž bych dopředu věděl, kdo proti mně stojí. Lidé si neumí pomoct, jedno, jestli jsme vzdělaní nebo nevzdělaní, jsme pořád ovládáni jistými pudy. Opravdu se nás týká všechno na ulici? Nebo nás taky vždy ovládne amygdala?

foto: pixabay

Komentáře čtenářů

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0269 s

Jméno:		Email:
Nadpis:
Komentář:
Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům: Jaký je součin tří a čtyř?

Autorský web

Nejčtenější za 14 dní

Spolupracujeme

V zajetí Amygdaly

Komentáře čtenářů

Několik posledních článků v rubrice Próza