ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
středa 14.1.2026, svátek má
Radovan
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejčtenější za 14 dní
Cestovatel musí být i objevitel, jinak zůstává turistouSymbióza číselné logiky a psaných textůSeriál, který mě pobavil, trochu zklamal a nakonec rozplakalRanhojič se vrací!Disney podle Dona RosyLondýnská fantasy Alana MooreaZločin, móda a jazz aneb Vražedné záhady slečny FisherovéKdyž zmizí naděje a zbyde jen možnost ZNIČITJak vypadal typický Foglarův tábor?Rukověť pro posluchače zprávVáclav Cílek o ŘípuMezi tichem přírody a křehkostí štěstí: Čtenářský prosincový deník
„Ale zrovna tam může mít milence, kdo ví…“
09.12.2025 Ivo Fencl Próza
Pamatujete ještě skvělý minulý režim? A všimněte si slova skvělý.
Co znamená? Rádoby odvážně žertuji! Ten režim však nosím krapet pořád v sobě a pamatuji tudíž i tehdejší normy společenského chování a bylo mi už pětadvacet, když to ruplo, ale nejzásadnější životní zkušenosti se ženskými mě teprve čekaly. Tehdy.
Navzdory tomu umím srovnat korektnost tehdejší a současnou, a to třeba i ve vztahu k sexu. Na pracovištích se ani tenkrát oficiálně nepřipouštěly žádné skopičiny, ale na druhou stranu ano a třeba se často nebralo div ne za normu, že byla ředitelova sekretářka jeho tajnou milenkou. Neprakta to „odvážně“ kreslil i do Dikobrazu a filmy těch časů sice nesměly odrazit celičkou pravdu, ale zrovna toto z nich do určité míry pochopíte. Jak to bylo sunuté. A mám na mysli dejme tomu film Křtiny (což napsal Jaroslav Dietl především pro Miloše Kopeckého) anebo známý cyklus čtyř televizních humoriád o Alfonsi Karáskovi (opět Mistr Kopecký) v lázních a jinde… Anebo pojem „socialistickej vrátnej“. Na toho zase měl patent Lubomír Lipský a stačí pár těch jeho „šarží“ nakoukat, abyste si udělali obrázek, jak to tenkrát SKUTEČNĚ chodilo, a to nejenom na branách znárodněných fabrik. Ale ano, uznávám, Jáchyme, hoď ho do stroje je komedie a nadsázka a napsali ji Svěrák a Smoljak, nicméně scény s Lipským na bráně prostě v mnohém kopírují dnes už neuvěřitelnou realitu. Montérovi Koudelkovi ujede auto do řeky… a z jiného filmu stejné dvojice Svěrák a Smoljak (z Marečka) je gag, kdy čte Hujer stranické zprávy v Rudém právu a kmitá tam a zpět vrátnicí v soustředění na ně. Ale to už je vážně skopičina a vy mi teď řeknete, že to bylo možná Svobodné slovo. Ale to je fuk a každopádně se radši soustřeďme na milence a milenky; a kdo ví, ale u nich je možná rozdíl VČERA A DNES nejmarkantnější.
Z jedné strany se hrálo na absolutní cudnost a pornografie zůstávala oficiálně za Železnou oponou, z druhé strany všichni věděli, a to i Strana, že je realitu jiná. A právě proto, že se lidé často báli to přehánět s „protistátními frky“, uvolňovali se - o to víc - v oblasti milostných vztahů. Doma, ale občas i v práci, a vtip o milence svého kolegy jste se obvykle říct nebáli, zatímco „sek“ o Husákovi ano. Za ten by vás sekli drápem spíš.
Nechci tvrdit, že jsem byl zbabělec a protistátní humory nesypal tenkrát z rukávu, vždyť jich mám ještě dnes dva plné sešity, ale nejprve jsme sondovali a… museli jste si dát pozor na ústa ohledně lidí, před kterými jste ústa (hubu hubatou a držku nejdržkovitější) pouštěli na špacír. A ta sexuální pletka vám, uznávám, také projít nemusela, ale kasání se vám prošlo takřka vždy. A jak jsem to zažil v letech osmdesátých, existovalo jakési vykolíkované teritorium, kde vám v podstatě dali pokoj. Dle kterého heslíčka? „Ať si občan v tomhle směru užije, i kdyby mlel ponejvíc pantem, a hlavně že nám to tím pantem politicky nerozvrací.“
V Klatovech mám vzdáleného příbuzného, asi tak o pět let mladšího, a tento Milda (nikoli Kopecký) ještě minulý režim také po dvacet let zažil, ale to ho nijak neomlouvá a nově… Nově měl smůlu. „Přeřadili mě,“ hlásil mi e-mailem.
„Z vrátnice Schizoformely? Proboha, proč?“
Pustil si pusu na špacír. A já: „A kam sis tu držku, ty vole, pustil? To neumíš bejt korektní?“ A myslel jsem, že se jedná o politiku, ale nebylo tomu tak a do toho podniku občas vstupuje takový kluk a snad ještě ani nebyl tehdy zletilý a ne že by tam chodil pořád, ale asi tak jednou za dva měsíce neměl zrovna školu, nýbrž prázdniny, i zašel za matkou. A protože je slušný, neprobíhá okolo vrátnice, ale slušně pozdraví a zřejmě se ptával: „Mohu za paní S.?“ A Milda vždy: „Běž! Proč se ptáš?“ A možná se na té vrátnici nudil a má smysl pro humor, takže byl zvyklý dáti k dobru pokaždé i průpovídku. Někdy asi skvělou a jindy si člověk, co přišel zvenčí, asi pomyslel: „Rádoby humor.“ To já nevím! Ale fungovalo to lidsky, dokud zase nepřišel ten mladík.
Tentokrát se postavil jen venku pod oknem a Milda zrovna něco kontroloval a míjel ho tudíž na vzduchu a chtěl být za kofra, i zeptal se: „Za kým jdeš? Za mami?“
„Jo. Je nahoře?“
„Já ti, člověče, ani nevím. Asi jo, ale človíčku, možná tam zrovna má milence.“ A Milda zapadl do kukaně, či co tam měl, a… vyhodili ho. Nikdo mu ani neřekl proč, až se to božím přičiněním dověděl s odstupem mnoha měsíců od jedné zaměstnankyně, ale to si už ani nepamatoval, jak se celým jménem jmenovala S. Vyprávěl mi to navzdory tomu a už dělá dávno vrátného jinde, ale bylo na něm pořád vidět, že mu to nejde zpětně do hlavy. „Absolutně mi nevysvětlili nic.“ „A tebe to nenapadlo?“ „Já na to zapomněl. Já na to ani nemyslel. To byla mluvená vata a já tohle neukládám.“
„No, ale sám uznáváš, že si to pamatuješ…“
„Ale matně. Já, Ivo, pustil ten slogan okamžitě z hlavy a nemyslel jsem tím nic. Fór pro fór, nic víc: aby řeč nestála, a já to řekl ironicky. Ten klučina to nahoře asi musel vyklopit máti, to není jinak možný, a ta si, jako bych to slyšel, stěžovala řediteli. Bohužel se V PŘEKLADU vždycky ztratí nuance a v dalším překladu i zbylé a ironie už vůbec nefunguje a lidi ji dnes nepochopěj; takže na vedení nejspíš řekla: „Náš Milda dole říká, že mám na patře milence!“
„Tak vidíš. Tu máš, čerte, kropáč. Co jsi žbleptal? Lež. A jakou? Ještě navíc i nekorektní!“
„Za socialismu by mi to ale prošlo,“ mínil Milda naivně a já mu striktně pověděl, že se plete a že by dojel taky.
Ale popravdě, váhám.
Z jedné strany se hrálo na absolutní cudnost a pornografie zůstávala oficiálně za Železnou oponou, z druhé strany všichni věděli, a to i Strana, že je realitu jiná. A právě proto, že se lidé často báli to přehánět s „protistátními frky“, uvolňovali se - o to víc - v oblasti milostných vztahů. Doma, ale občas i v práci, a vtip o milence svého kolegy jste se obvykle říct nebáli, zatímco „sek“ o Husákovi ano. Za ten by vás sekli drápem spíš.
Nechci tvrdit, že jsem byl zbabělec a protistátní humory nesypal tenkrát z rukávu, vždyť jich mám ještě dnes dva plné sešity, ale nejprve jsme sondovali a… museli jste si dát pozor na ústa ohledně lidí, před kterými jste ústa (hubu hubatou a držku nejdržkovitější) pouštěli na špacír. A ta sexuální pletka vám, uznávám, také projít nemusela, ale kasání se vám prošlo takřka vždy. A jak jsem to zažil v letech osmdesátých, existovalo jakési vykolíkované teritorium, kde vám v podstatě dali pokoj. Dle kterého heslíčka? „Ať si občan v tomhle směru užije, i kdyby mlel ponejvíc pantem, a hlavně že nám to tím pantem politicky nerozvrací.“
V Klatovech mám vzdáleného příbuzného, asi tak o pět let mladšího, a tento Milda (nikoli Kopecký) ještě minulý režim také po dvacet let zažil, ale to ho nijak neomlouvá a nově… Nově měl smůlu. „Přeřadili mě,“ hlásil mi e-mailem.
„Z vrátnice Schizoformely? Proboha, proč?“
Pustil si pusu na špacír. A já: „A kam sis tu držku, ty vole, pustil? To neumíš bejt korektní?“ A myslel jsem, že se jedná o politiku, ale nebylo tomu tak a do toho podniku občas vstupuje takový kluk a snad ještě ani nebyl tehdy zletilý a ne že by tam chodil pořád, ale asi tak jednou za dva měsíce neměl zrovna školu, nýbrž prázdniny, i zašel za matkou. A protože je slušný, neprobíhá okolo vrátnice, ale slušně pozdraví a zřejmě se ptával: „Mohu za paní S.?“ A Milda vždy: „Běž! Proč se ptáš?“ A možná se na té vrátnici nudil a má smysl pro humor, takže byl zvyklý dáti k dobru pokaždé i průpovídku. Někdy asi skvělou a jindy si člověk, co přišel zvenčí, asi pomyslel: „Rádoby humor.“ To já nevím! Ale fungovalo to lidsky, dokud zase nepřišel ten mladík.
Tentokrát se postavil jen venku pod oknem a Milda zrovna něco kontroloval a míjel ho tudíž na vzduchu a chtěl být za kofra, i zeptal se: „Za kým jdeš? Za mami?“
„Jo. Je nahoře?“
„Já ti, člověče, ani nevím. Asi jo, ale človíčku, možná tam zrovna má milence.“ A Milda zapadl do kukaně, či co tam měl, a… vyhodili ho. Nikdo mu ani neřekl proč, až se to božím přičiněním dověděl s odstupem mnoha měsíců od jedné zaměstnankyně, ale to si už ani nepamatoval, jak se celým jménem jmenovala S. Vyprávěl mi to navzdory tomu a už dělá dávno vrátného jinde, ale bylo na něm pořád vidět, že mu to nejde zpětně do hlavy. „Absolutně mi nevysvětlili nic.“ „A tebe to nenapadlo?“ „Já na to zapomněl. Já na to ani nemyslel. To byla mluvená vata a já tohle neukládám.“
„No, ale sám uznáváš, že si to pamatuješ…“
„Ale matně. Já, Ivo, pustil ten slogan okamžitě z hlavy a nemyslel jsem tím nic. Fór pro fór, nic víc: aby řeč nestála, a já to řekl ironicky. Ten klučina to nahoře asi musel vyklopit máti, to není jinak možný, a ta si, jako bych to slyšel, stěžovala řediteli. Bohužel se V PŘEKLADU vždycky ztratí nuance a v dalším překladu i zbylé a ironie už vůbec nefunguje a lidi ji dnes nepochopěj; takže na vedení nejspíš řekla: „Náš Milda dole říká, že mám na patře milence!“
„Tak vidíš. Tu máš, čerte, kropáč. Co jsi žbleptal? Lež. A jakou? Ještě navíc i nekorektní!“
„Za socialismu by mi to ale prošlo,“ mínil Milda naivně a já mu striktně pověděl, že se plete a že by dojel taky.
Ale popravdě, váhám.
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Próza
Opít ji růží!
Školím, školíš, školíme
V zajetí Amygdaly
Upíchni tam plavovlásku!!!
Hypochondr
V dětství jsme řádili
Omluva démonickému Hajšmanovi z bílého domu na konci ulice
Záhada terasy
Rande v pekle
Dedukce z Poea v normálním životě
Letní jez, řeč a trochu křenu
Pohádka o Válendě, Skákandě a Cochceši
S osamostatňováním dětí to nepřehánějme
Kdo mi pije čas
Otcovi psí smrt (díl pátý)
Otcovi psí smrt (díl čtvrtý)
Otcovi psí smrt (díl třetí)
Otcovi psí smrt (druhý díl)
Otcovi psí smrt (díl první)
Další články v rubrice Próza
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.