ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
sobota 17.10.2026, svátek má
Hedvika
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Rudolfův (po)hřebChvála čiré radostiPůvod psaní, Páral a jiné svízeleNa cestěU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška
Nejčtenější za 14 dní
Pokusnej Motýlek otevírá tabu autoimunitních onemocnění i cestu k sebepřijetíVyšel televizní scénář seriálu Bouře stoletíKřtíme, čteme, podporujemeStříbrná svatba České republiky a Cinema CityDěsy MUDr. Emila TrévalaAntarktida, Arktida, kačeři a strýc SkrblíkKonec zrcadlového bludištěDnes máme výročí: 9. 10. se narodil Vladimír MenšíkMůj pes Barry nabízí dobrodružství v kulisách švýcarských AlpCimrmanovy šedesáté narozeniny a něco o Boženě NěmcovéHádanka, zpověď a cesta ven: čtení, které něco stojíVodák Zdeněk Šmíd paměti nedopsal
Jako spisovatel je Jiří Macoun vlastně křehký
15.12.2025 Ivo Fencl Společnost
Jiří Macoun (*30. května 1956 v Českých Budějovicích) je „hlubinně křehká“ duše, aniž to sám přesně ví. Oslaví za pár měsíců sedmdesátku.
Jak mi tvrdil, „nejde s dobou“, má raději vlastní cesty (a klidně křehké), což platí i co se týká sepisovaných jím knih. Často adorují nejpestřejší techniku, ale se autorovou lehce naivní výhradou plnou skepse: „Nepíšu pro ty, co nečtou. Jsou pod vlivem rodičů a číst stejně už nikdy nebudou. Oslovuji kluky, holky a dospělé z těch rodin, kde se četlo, čte a číst bude.“
Co Jiří Macoun napsal? Částečně knížky vhodné pro čtenáře šestých až sedmých tříd a Bratři bagři v Betonové říši (2025) může znít až infantilně, ale žádné strachy, kniha nešetří nic a nikoho a lpí i na jaksi povzneseném stylu. A hlavně na dokonalých, důvtipně promyšleným zápletkách.
V boji proti módní fantasy kráčí Macounova řada Max a sestává zatím ze svazků Experiment Max (2004, reedice 2022), Faktor Max (2004) a Plus Minus Max (2009). Jde o dobrodružství z oborů vědy a techniky a události zde voní přítomností a realitou. Ne umělými světy mytologie… Autor dotyčných knih je navíc tvůrce historické literatury a mj. sepsal publikace Slavné střelné a raketové zbraně, České vojenské letectvo anebo Tanky. A především Významné bitvy v Čechách a na Moravě a Československé pevnosti. To vše jsou práce doporučované i čtenářům základních a středních škol a teprve letos autor poněkud odbočil, přeřadil a žije cestováním a vygeneroval dílo s prostým názvem Důchodce v Dubaji. Jestli to je reklama? Nebo dokonce propaganda? O to se nebudu hádat, ale Dubaj přibližuje poutavě a čtivě.
Jak se, Jiří, liší starší Bratři bagři a letošní (2025) Bratři bagři v Betonové říši?
Za roky odstupu jsem trochu, myslím, vypiloval styl a zjednodušil větnou stavbu a námětově se příhody mých rypadel posunuly do vyšších sfér společnosti. Co to znamená? Padouši v Betonové říši už nosí obleky a kravaty - a jde jim jen o prachy.
Taky tam ale funguje šikovný starosta. Nebyl i on inspirován konkrétní osobou?
Byl. Při psaní jsem si představoval jednoho muže z Českých Budějovic vyzbrojeného i modrou kravatou. Po volbách se změnila na oranžovou a vychytralost zůstala.
Je to i prvkem vaší zápletky!
Tím je i takzvané lhaní- nelhaní, a tedy mlžení… a v pohádkové rovině jsem zmetky- královské rádce posunul z hradu Pyšné princezny na radnici dnešní doby.
Ve své knize zmiňujete jako podporu i víc koček. Dvě jsou živé, další dvě už ne.
Kočky jsou důstojná, čistotná stvoření, která už podstatou spoluutvářejí proces tvorby spisovatele, a jsem si jist, že mnou oblíbené knihy napsali spisovatelé a spisovatelky s kočkou na klíně. Bohužel, koncem listopadu nás opustila už třetí kočka z podpůrných a zbyla jen Dominika.
Vraťme se k trilogii s Maxem.
Knihy o Maxovi poprvé vyšly „dávno tomu“ a nepodařilo se je, řekl bych, komerčně podsunout tam, kam patří: na vrchol současné české tvorby pro čtenáře věku jedenáct až čtrnáct let. Nechci přehánět, ale tržní dovednosti některých tuzemských nakladatelů (nemluvím třeba o Albatrosu) by ubily i Harry Pottera.
Knihu Experiment Max jsem každopádně nedávno vydal znovu vlastním nákladem a „neodvážil“ se oslovit velké distributory. A bez nich to nejde. Ale knihu je možné koupit na mém e-shopu. Psát snad umím, ale musím se ještě polepšit při prodeji a víc riskovat.
A o čem budou chystané pohádky o Bratrech bagrech z bagrárny?
Jedná se jen o pracovní název dalšího druhého vydání a stylisticky je upravím, něco úplně vyhodím.
A chystaní Hasičáci a Luciáš?
To bylo tak. Před spoustou let jsem dostal objednávku od Albatrosu - na pohádky o hasičích - a napsal jsem asi tři čtvrtiny příběhu dobrovolných hasičů-předškoláků ze zahrady. Přišel návrh smlouvy a přiznám, že jsem nakladatelství křehce doporučil, aby řekli uklízečce, nechť jim to za těch deset litrů, které slíbili, za dva týdny napíše. - Od té doby tento nakladatel mlčí a já si knihy vydávám.
A Luciáš?
Další kocour, ale cvičitel - a i požární čidlo kouře.
Vraťme se k letošnímu souboru příběhů a mám ve vší úctě tendenci si představovat, že jsou vaše vnoučata a měla či mají HRAČKY. Mj. modely rypadel. Spekuluji, že byly ty modely inspirací a jen jste je k potřebě pohádek ZVĚTŠIL.
Je to jinak. Přišla tehdy jiná objednávka - od XYZ, dnes součásti Albatrosu - a byla na pohádky o lokomotivách. Oponoval jsem. A to námětovou omšelostí drážních vozidel. Naopak jsem vyzdvihl potenciál rypadel, protože ta vídají děti v dnešní době často, na rozdíl od parostrojů.
Paní Semelková nadšeně souhlasila, ale… XYZ vzápětí prodala Albatrosu a nové nakladatelství se ke knize chovalo jako k cizímu dítěti. Raději nic než Albatros. Mohu se však mýlit.
Jste i autor historických non fiction a částečně jste cílil na vojenskou techniku.
Jakákoliv civilizace je v neustálém konfliktu - se sousedy. Jedni se snaží - třeba i lstí - ovládnout druhé. Vedení válek a vývoj zbraní je pak o vychytralosti toho kterého společenství. Zájem o výzbroj mimo jiné i porovnává důvtip aktérů - a ten mě zajímá nejvíc. A tedy analýza rozumu a jeho děsivých důsledků. O tom je i vojenství.
Jakou roli má ve vašem životě výtvarničení?
Z nouze ctnost. Sehnat ilustrátory ke kulometům bylo pro mě peklo, a tak jsem se naučil malovat a dnes opatřuji knížky vlastní grafikou, i když nezatížen studiem akademie: jdu vlastní cestou. Nejen to: i sazba posledních čtyř knih je moje práce a všimněte si třeba, že každá lichá stránka z mé dílny končí tečkou, aby vás při čtení nerušilo otočení listu v půlce věty (až takový jsem typograf).
Už jsem se na to jednou ptal, i zeptám se jinak: Jakou roli hrají ve vašem psaní děti? Přiměly vás některé k literární tvorbě?
Přiměly, ale jinak, než by se dalo předpokládat. Tři léta před důchodem vydělával jsem si na živobytí jako asistent pedagoga a ubohá slovní zásoba významné části žáků mě ponoukla napsat, jo, právě Bratry bagry v Betonové říši, ale nikoli pro děti, co jen čumí do mobilu, nýbrž pro jejich rodiče, a to speciálně ty, kteří se vlastním přičiněním snaží napravit velké nedostatky školské soustavy.
Píšu pohádky a příběhy pro chytré a nepíšu je pro ty druhé. Těm nelze pomoci, říkám, anebo málo, jinými prostředky.
Není to drsné? Jste, vidím, i člen budějovické pobočky Obce spisovatelů České republiky.
Byl jsem, už nejsem… a jsme tu ve městě spíš samotáři-psavci. Hájíček, Mrvík…
Jaký je váš vztah k Budějovicím?
Obojaký. K rodnému městu je nostalgický, ale ukoptěnost chodníků v podloubí nesnáším. Nebo rozmlácenou vozovku v Krajinské, kde stojí Masné krámy, tedy restaurace. Vím, mám přísná měřítka, ale jsou převzata ze světa: vnučka vyrůstá v Nizozemí a laťka tam leží vysoko. Zalétl jsem letos v září i do Pekingu - a taky všude čisto. V lednu jsem se zaletěl do Dubaje - a zahleděl se do Dubaje. Pro Česko jest to nedostižná budoucnost.
Silné dojmy?
Jak jinak, a 5. prosince jsem ve spolupráci s jistou tiskárnou vyslal ke čtenářům zbrusu nový cestopis. A původní záměr? Vytvořit dílo plné pohody a nenudné, protože žádoucí úroveň má jenom ta knížka, která se dá přečíst víc než jednou.
Jak se vůbec (anebo podle vás) odlišuje psaní cestopisu od pohádky a dobrodružné literatury?
Příběh pro děti musí mít především špičkově promyšlenou zápletku! Jinak není. Jinak se jedná o plytké bláboly. A cestopis? Zní to vznosně, ale měl by otvírat okna s dobrým výhledem na cizí kraj. A dokonce i těm, kteří to místo vícekrát navštívili a mnohého si nevšimli. Opět to bude znít pateticky, ale já miluju hedvábné čtení, kdy mysl čtenáře hladce vstřebává slova, věty, odstavce… Takový by měl být i dobrý cestopis.
Neomezí však slovo důchodce (v názvu) počet lidí knížku si kupujících?
V letadle do Dubaje sedělo odhadem tři čtvrtiny mužů a žen v takzvaně neaktivním věku. Cílová skupina? Jasně vymezena. Navíc… Mladí nečtou. A pak… Pořád ještě je s námi hromada těch, co už cestovat nemohou a hlava jim slouží. Taky jim je určen můj spis o tom, že se svět jinde hodně, hodně rychle mění!
Jo, a z Číny bude také zpráva od cestovatele.
Zdroj foto: https://macoun.estranky.cz/
O knize Bratři bagři v betonové říši
V boji proti módní fantasy kráčí Macounova řada Max a sestává zatím ze svazků Experiment Max (2004, reedice 2022), Faktor Max (2004) a Plus Minus Max (2009). Jde o dobrodružství z oborů vědy a techniky a události zde voní přítomností a realitou. Ne umělými světy mytologie… Autor dotyčných knih je navíc tvůrce historické literatury a mj. sepsal publikace Slavné střelné a raketové zbraně, České vojenské letectvo anebo Tanky. A především Významné bitvy v Čechách a na Moravě a Československé pevnosti. To vše jsou práce doporučované i čtenářům základních a středních škol a teprve letos autor poněkud odbočil, přeřadil a žije cestováním a vygeneroval dílo s prostým názvem Důchodce v Dubaji. Jestli to je reklama? Nebo dokonce propaganda? O to se nebudu hádat, ale Dubaj přibližuje poutavě a čtivě.
Jak se, Jiří, liší starší Bratři bagři a letošní (2025) Bratři bagři v Betonové říši?
Za roky odstupu jsem trochu, myslím, vypiloval styl a zjednodušil větnou stavbu a námětově se příhody mých rypadel posunuly do vyšších sfér společnosti. Co to znamená? Padouši v Betonové říši už nosí obleky a kravaty - a jde jim jen o prachy.
Taky tam ale funguje šikovný starosta. Nebyl i on inspirován konkrétní osobou?
Byl. Při psaní jsem si představoval jednoho muže z Českých Budějovic vyzbrojeného i modrou kravatou. Po volbách se změnila na oranžovou a vychytralost zůstala.
Je to i prvkem vaší zápletky!
Tím je i takzvané lhaní- nelhaní, a tedy mlžení… a v pohádkové rovině jsem zmetky- královské rádce posunul z hradu Pyšné princezny na radnici dnešní doby.
Ve své knize zmiňujete jako podporu i víc koček. Dvě jsou živé, další dvě už ne.
Kočky jsou důstojná, čistotná stvoření, která už podstatou spoluutvářejí proces tvorby spisovatele, a jsem si jist, že mnou oblíbené knihy napsali spisovatelé a spisovatelky s kočkou na klíně. Bohužel, koncem listopadu nás opustila už třetí kočka z podpůrných a zbyla jen Dominika.
Vraťme se k trilogii s Maxem.
Knihy o Maxovi poprvé vyšly „dávno tomu“ a nepodařilo se je, řekl bych, komerčně podsunout tam, kam patří: na vrchol současné české tvorby pro čtenáře věku jedenáct až čtrnáct let. Nechci přehánět, ale tržní dovednosti některých tuzemských nakladatelů (nemluvím třeba o Albatrosu) by ubily i Harry Pottera.
Knihu Experiment Max jsem každopádně nedávno vydal znovu vlastním nákladem a „neodvážil“ se oslovit velké distributory. A bez nich to nejde. Ale knihu je možné koupit na mém e-shopu. Psát snad umím, ale musím se ještě polepšit při prodeji a víc riskovat.
A o čem budou chystané pohádky o Bratrech bagrech z bagrárny?
Jedná se jen o pracovní název dalšího druhého vydání a stylisticky je upravím, něco úplně vyhodím.
A chystaní Hasičáci a Luciáš?
To bylo tak. Před spoustou let jsem dostal objednávku od Albatrosu - na pohádky o hasičích - a napsal jsem asi tři čtvrtiny příběhu dobrovolných hasičů-předškoláků ze zahrady. Přišel návrh smlouvy a přiznám, že jsem nakladatelství křehce doporučil, aby řekli uklízečce, nechť jim to za těch deset litrů, které slíbili, za dva týdny napíše. - Od té doby tento nakladatel mlčí a já si knihy vydávám.
A Luciáš?
Další kocour, ale cvičitel - a i požární čidlo kouře.
Vraťme se k letošnímu souboru příběhů a mám ve vší úctě tendenci si představovat, že jsou vaše vnoučata a měla či mají HRAČKY. Mj. modely rypadel. Spekuluji, že byly ty modely inspirací a jen jste je k potřebě pohádek ZVĚTŠIL.
Je to jinak. Přišla tehdy jiná objednávka - od XYZ, dnes součásti Albatrosu - a byla na pohádky o lokomotivách. Oponoval jsem. A to námětovou omšelostí drážních vozidel. Naopak jsem vyzdvihl potenciál rypadel, protože ta vídají děti v dnešní době často, na rozdíl od parostrojů.
Paní Semelková nadšeně souhlasila, ale… XYZ vzápětí prodala Albatrosu a nové nakladatelství se ke knize chovalo jako k cizímu dítěti. Raději nic než Albatros. Mohu se však mýlit.
Jste i autor historických non fiction a částečně jste cílil na vojenskou techniku.
Jakákoliv civilizace je v neustálém konfliktu - se sousedy. Jedni se snaží - třeba i lstí - ovládnout druhé. Vedení válek a vývoj zbraní je pak o vychytralosti toho kterého společenství. Zájem o výzbroj mimo jiné i porovnává důvtip aktérů - a ten mě zajímá nejvíc. A tedy analýza rozumu a jeho děsivých důsledků. O tom je i vojenství.
Jakou roli má ve vašem životě výtvarničení?
Z nouze ctnost. Sehnat ilustrátory ke kulometům bylo pro mě peklo, a tak jsem se naučil malovat a dnes opatřuji knížky vlastní grafikou, i když nezatížen studiem akademie: jdu vlastní cestou. Nejen to: i sazba posledních čtyř knih je moje práce a všimněte si třeba, že každá lichá stránka z mé dílny končí tečkou, aby vás při čtení nerušilo otočení listu v půlce věty (až takový jsem typograf).
Už jsem se na to jednou ptal, i zeptám se jinak: Jakou roli hrají ve vašem psaní děti? Přiměly vás některé k literární tvorbě?
Přiměly, ale jinak, než by se dalo předpokládat. Tři léta před důchodem vydělával jsem si na živobytí jako asistent pedagoga a ubohá slovní zásoba významné části žáků mě ponoukla napsat, jo, právě Bratry bagry v Betonové říši, ale nikoli pro děti, co jen čumí do mobilu, nýbrž pro jejich rodiče, a to speciálně ty, kteří se vlastním přičiněním snaží napravit velké nedostatky školské soustavy.
Píšu pohádky a příběhy pro chytré a nepíšu je pro ty druhé. Těm nelze pomoci, říkám, anebo málo, jinými prostředky.
Není to drsné? Jste, vidím, i člen budějovické pobočky Obce spisovatelů České republiky.
Byl jsem, už nejsem… a jsme tu ve městě spíš samotáři-psavci. Hájíček, Mrvík…
Jaký je váš vztah k Budějovicím?
Obojaký. K rodnému městu je nostalgický, ale ukoptěnost chodníků v podloubí nesnáším. Nebo rozmlácenou vozovku v Krajinské, kde stojí Masné krámy, tedy restaurace. Vím, mám přísná měřítka, ale jsou převzata ze světa: vnučka vyrůstá v Nizozemí a laťka tam leží vysoko. Zalétl jsem letos v září i do Pekingu - a taky všude čisto. V lednu jsem se zaletěl do Dubaje - a zahleděl se do Dubaje. Pro Česko jest to nedostižná budoucnost.
Silné dojmy?
Jak jinak, a 5. prosince jsem ve spolupráci s jistou tiskárnou vyslal ke čtenářům zbrusu nový cestopis. A původní záměr? Vytvořit dílo plné pohody a nenudné, protože žádoucí úroveň má jenom ta knížka, která se dá přečíst víc než jednou.
Jak se vůbec (anebo podle vás) odlišuje psaní cestopisu od pohádky a dobrodružné literatury?
Příběh pro děti musí mít především špičkově promyšlenou zápletku! Jinak není. Jinak se jedná o plytké bláboly. A cestopis? Zní to vznosně, ale měl by otvírat okna s dobrým výhledem na cizí kraj. A dokonce i těm, kteří to místo vícekrát navštívili a mnohého si nevšimli. Opět to bude znít pateticky, ale já miluju hedvábné čtení, kdy mysl čtenáře hladce vstřebává slova, věty, odstavce… Takový by měl být i dobrý cestopis.
Neomezí však slovo důchodce (v názvu) počet lidí knížku si kupujících?
V letadle do Dubaje sedělo odhadem tři čtvrtiny mužů a žen v takzvaně neaktivním věku. Cílová skupina? Jasně vymezena. Navíc… Mladí nečtou. A pak… Pořád ještě je s námi hromada těch, co už cestovat nemohou a hlava jim slouží. Taky jim je určen můj spis o tom, že se svět jinde hodně, hodně rychle mění!
Jo, a z Číny bude také zpráva od cestovatele.
Zdroj foto: https://macoun.estranky.cz/
O knize Bratři bagři v betonové říši
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Společnost
Neviditelné pasti pokřtěny. Jedna číhala na pódiu
Křtíme, čteme, podporujeme
Snažme se uchovat část dětského myšlení
Rakovina dutiny ústní postihne stovky Čechů ročně. Poznejte příznaky
Lucie Ernestová: Miluj svůj život 2027
Lago di Garda: Italský rekordman vás okouzlí svou malebností
Téměř 92 000 marných pokusů dovolat se pomoci: Krizové lince hrozí zánik
Slyšet Havla. Český rozhlas připomene dvojí výročí nově objevenými nahrávkami
Jak pracuje AI
Zpráva z hořící laboratoře: Výzkum pidimozku
S umělou inteligencí lze mluvit jako s člověkem
Šok z umělé inteligence
David Copperfield má kulatiny
Osvědčené verše z pradávné Mateřídoušky
100 let od narození Ludvíka Vaculíka
Sta let by se dožil Fidel Castro
Neviditelné pasti očima autorek: Co nás drží v šachu a jak najít cestu ven?
Jak překonat autismus
3 lahodné smoothie drinky: Osvěžení plné vitamínů
Narodí se morče znova? Úvaha o smrti
Další články v rubrice Společnost
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.