ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
sobota 7.2.2026, svátek má
Veronika
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Co znamená psát moderněStockholmský stylInspiruj se prvními větami slavných knihDo očí6 dobrých tipů pro budoucí spisovateleLÁSKA
Nejčtenější za 14 dní
Hororová Ozvěna se českými kiny rozlehne začátkem únoraO Lašské čítance Zastihl jsem odcházející kouzloMalé ženy jsou nadčasovéDubaj a Abú Dhabí75. narozeniny Miroslava Donutila na FilmBoxuRomeo a Julie na ValentýnaHurvínek letos slaví 100. Už ho znají vaše děti?Koralina aneb vstup do jiného světaToxické vztahy s filmy i knihamiVíte, proč ptáci ignorují šípky?Co mě v lednu zaujalo na Netflixu
Před 125 lety se narodil N. Erdman, tvůrce filmů Mrazík a Celý svět se směje
23.12.2025 Ivo Fencl Film
Pětapadesát let uběhlo od smrti (1970) dramatika a filmaře Nikolaje Erdmana - a narodil se před 125 lety, v listopadu 1900. Kdyby se narodil dejme tomu do Ameriky a nechal se posléze přitáhnout Hollywoodem, asi by… Ale stop: nechme onu situaci plavat, nebo ji nechám jako námět některému z autorů science fiction. Erdman, který byl německého původu, se narodil v Moskvě a sotva kdy zvažoval emigraci.
Převrat v Rusku zažil jako velice mladý. Roku 1922 vydal svůj Autoportrét, originální básnické dílo, a začal moskevská divadla zásobovat svými parodiemi. Kariéru dramatika nikoli nesrovnatelného s Václavem Havlem definitivně zahájil roku 1924 hrou Mandát… a roku 1928 přišel se svým nejznámějším dramatem o předstírané Sebevraždě, částečně inspirovaným Tolstého Živou mrtvolou (1900).
V Rusku nebylo bohužel možné dostat hru na jeviště, cenzura to permanentně znemožňovala. Bylo, pravda, ohledně toho dopsáno samotnému Stalinovi a autorem dopisu se stal sám Konstantin Stanislavskij (1863-1938), dle kterého se dnes jmenuje známá herecká metoda. Odhodlaně tenkrát tvrdil, že je Erdman nový Gogol, hra se zkoušela během roku 1932 a v říjnu dostali na generální zkoušku samotného tajemníka Strany Kaganoviče. Výsledek?
Nula a takřka šedesát let trvající zákaz uvedení.
Erdmanovy satirické bajky si nicméně recitovalo půl Moskvy a v novinách se dočkal útoků. V říjnu 1933 byl zatčen, a to přímo během natáčení svého nejslavnějšího filmového muzikálu, dostal se do pověstné Lubyanky a byl deportován na Sibiř, kde se, pravda, brzy stal ředitelem divadla v Tomsku (1934). A onen muzikál?
Roku 1934 přišel do kin a je u nás známý jako Celý svět se směje. Hudbu složil Isaak Dunajevskij, a když toto dílo tvořili, vzpomínali na některé filmy Charlie Chaplina, Bustera Keatona a Harolda Lloyd, ale prvořadě se tato komedie inspirovala snímky bratří Marxů.
Ona: „Seznámím vás se svou matkou. Prosím, přijďte.“
„A nebude se zlobit?“
„Vy jeden! Moje máma umře radostí!“
„Dobrá, pokud umře, přijdu.“
Tento muzikál je částečně animovaný a dnes existuje kolorovaná verze. Komunistické strany se - překvapivě - netýká a nedotýká - a ostatně byl kritizován za lehkovážnost. To byl, ale… Báťuška Stalin si jej oblíbil a tím zůstalo vymalováno.
Ilegálně se autor filmu občas vracel do Moskvy a tam kontaktoval Michaila Bulgakova. Ukázal mu novou hru Hypnotizér a - částečně jí hypnotizovaný Bulgakov - šel za Stalinem s peticí. Marně. Ale Erdman pak napsal působivou filmovou komedii Volha (1938) a tím mu Vůdce definitivně podlehl.
Děj tohoto filmu se odehrává na kolesovém parníku a titul odvodili ze známého songu Stenka Razin. Štěstí měl Erdman v tom, že se dílo skutečně stalo Stalinovým miláčkem: opakovaně je sledoval a uměl části nazpaměť. Velevrah si pod fousy recitoval Erdmanovy verše z Volhy a cítil se zřejmě blažen.
Aby to nebylo málo, jedna postava mu připomínala Chruščova. To ho moc bavilo. Od roku 2010 existuje ten film i v kolorované verzi, ale nezaměňujte ji s jeho remakem z roku 1961.
S parníkem v tomto příběhu závodí aktéři i na voru nebo plachetnicí a hlavní hrdinka zde složí působivou Píseň Volhy, která se brzy má stát nejpopulárnějším songem Ruska. A tu píseň doladí na lodi ozdobené Stalinovým jménem: bylo to další jasné podlézání a ve finále je song předveden při moskevské hudební soutěži. Vítězí. Podstatnějším motivem filmového příběhu je však situace, kdy je tato píseň označována za výtvor vlivného aparátčíka Igora. Ten se jí drží a posléze, když vyjde najevo jeho nemohoucnost, ji aspoň vydává za starou, nově objevenou „klasiku“.
Za války by Erdman nejspíš padl. Ano; ale roku 1942 byl díky vlivu Lavrentije Beriji přeložen do Moskvy. Napsal zde filmovou adaptaci známého Twainova příběhu záměny Princ a chuďas (1943) a z téhož roku je Aktrisa, příběh operetní zpěvačky, která chce pomoci ve válečném lazaretu a posléze poslechne přání vojáků a objíždí frontu s původním svým umem, takže zní díla pánů Offenbacha i Kálmána. Při psaní tohoto scénáře se Erdman prvně spojil se svým pozdějším častým spolupracovníkem Michailem Volpinem (1902-1988) a z roku 1950 pochází jejich válečný film Muži v sedle, odehrávající se krátce před přepadením Ruska Hitlerem.
Za další scénář Odvážní (1951) Erdman dokonce převzal Stalinovu cenu.
Roku 1955 zadaptoval - do hodinového filmu - Čechovovu detektivku Švédská zápalka.
Z roku 1957 jsou jeho a Volpinovy Povídky o Leninovi. Napsal i scénáře mnoha dodnes populárních animáků, tak například Bratry Lu (1953), Ostrov omylů (1955), Žabáka na cestách (1965) a Kočku, která chodila sama (1968). Jeho animovaný Pinocchio je adaptací variace Alexandra Nikolajeviče Tolstého.
Z roku 1964 je Erdmanem vymyšlený příběh z prostředí cyklo-závodu Tallin-Riga Cyklistou proti své vůli a od téhož roku spolupracoval s - tehdy založeným - divadlem Taganka. V šedesátých letech byl schopen poměrně ostré politické satiry a s Volpinem vedle toho napsali známého Mrazíka (1964), na nějž navázali (1967) ještě bizarnějším fantasy filmem Oheň, voda a lstivé úklady. I tak podivně může skončit velikán.
Z roku 1957 je Erdmanova animovaná adaptace Andersenovy pohádky Sněhová královna, až neskutečně populární v Japonsku, a tento film sice devastuje původní náboženské podtóny příběhu, ale rozhodně stojí za vidění. Roku 1959 jej za třicet tisíc dolarů získalo pro americkou distribuci studio Universal a byl to zlom studené války: žádná americká společnost předtím ruský film nekoupila. Až Královnu. Ale je pravda, že si ji Američané vzápětí upravili.
Restaurovaná reedice se znovu objevila v Rusku koncem roku 2020 a Nikolaj Erdman byl možná génius, ale jednoduše se nenarodil na nejlepším místě. Nebo ano? Vlastně nevím. Hrál s kartami, které dostal, a ne zcela zle.
Žánr fantasy podle Nikolaje Erdmana = Oheň, voda a lstivé úklady:
OHEŇ, VODA A MĚDĚNÉ TRUBKY - česká upoutávka
V Rusku nebylo bohužel možné dostat hru na jeviště, cenzura to permanentně znemožňovala. Bylo, pravda, ohledně toho dopsáno samotnému Stalinovi a autorem dopisu se stal sám Konstantin Stanislavskij (1863-1938), dle kterého se dnes jmenuje známá herecká metoda. Odhodlaně tenkrát tvrdil, že je Erdman nový Gogol, hra se zkoušela během roku 1932 a v říjnu dostali na generální zkoušku samotného tajemníka Strany Kaganoviče. Výsledek?
Nula a takřka šedesát let trvající zákaz uvedení.
Erdmanovy satirické bajky si nicméně recitovalo půl Moskvy a v novinách se dočkal útoků. V říjnu 1933 byl zatčen, a to přímo během natáčení svého nejslavnějšího filmového muzikálu, dostal se do pověstné Lubyanky a byl deportován na Sibiř, kde se, pravda, brzy stal ředitelem divadla v Tomsku (1934). A onen muzikál?
Roku 1934 přišel do kin a je u nás známý jako Celý svět se směje. Hudbu složil Isaak Dunajevskij, a když toto dílo tvořili, vzpomínali na některé filmy Charlie Chaplina, Bustera Keatona a Harolda Lloyd, ale prvořadě se tato komedie inspirovala snímky bratří Marxů.
Ona: „Seznámím vás se svou matkou. Prosím, přijďte.“
„A nebude se zlobit?“
„Vy jeden! Moje máma umře radostí!“
„Dobrá, pokud umře, přijdu.“
Tento muzikál je částečně animovaný a dnes existuje kolorovaná verze. Komunistické strany se - překvapivě - netýká a nedotýká - a ostatně byl kritizován za lehkovážnost. To byl, ale… Báťuška Stalin si jej oblíbil a tím zůstalo vymalováno.
Ilegálně se autor filmu občas vracel do Moskvy a tam kontaktoval Michaila Bulgakova. Ukázal mu novou hru Hypnotizér a - částečně jí hypnotizovaný Bulgakov - šel za Stalinem s peticí. Marně. Ale Erdman pak napsal působivou filmovou komedii Volha (1938) a tím mu Vůdce definitivně podlehl.
Děj tohoto filmu se odehrává na kolesovém parníku a titul odvodili ze známého songu Stenka Razin. Štěstí měl Erdman v tom, že se dílo skutečně stalo Stalinovým miláčkem: opakovaně je sledoval a uměl části nazpaměť. Velevrah si pod fousy recitoval Erdmanovy verše z Volhy a cítil se zřejmě blažen.
Aby to nebylo málo, jedna postava mu připomínala Chruščova. To ho moc bavilo. Od roku 2010 existuje ten film i v kolorované verzi, ale nezaměňujte ji s jeho remakem z roku 1961.
S parníkem v tomto příběhu závodí aktéři i na voru nebo plachetnicí a hlavní hrdinka zde složí působivou Píseň Volhy, která se brzy má stát nejpopulárnějším songem Ruska. A tu píseň doladí na lodi ozdobené Stalinovým jménem: bylo to další jasné podlézání a ve finále je song předveden při moskevské hudební soutěži. Vítězí. Podstatnějším motivem filmového příběhu je však situace, kdy je tato píseň označována za výtvor vlivného aparátčíka Igora. Ten se jí drží a posléze, když vyjde najevo jeho nemohoucnost, ji aspoň vydává za starou, nově objevenou „klasiku“.
Za války by Erdman nejspíš padl. Ano; ale roku 1942 byl díky vlivu Lavrentije Beriji přeložen do Moskvy. Napsal zde filmovou adaptaci známého Twainova příběhu záměny Princ a chuďas (1943) a z téhož roku je Aktrisa, příběh operetní zpěvačky, která chce pomoci ve válečném lazaretu a posléze poslechne přání vojáků a objíždí frontu s původním svým umem, takže zní díla pánů Offenbacha i Kálmána. Při psaní tohoto scénáře se Erdman prvně spojil se svým pozdějším častým spolupracovníkem Michailem Volpinem (1902-1988) a z roku 1950 pochází jejich válečný film Muži v sedle, odehrávající se krátce před přepadením Ruska Hitlerem.
Za další scénář Odvážní (1951) Erdman dokonce převzal Stalinovu cenu.
Roku 1955 zadaptoval - do hodinového filmu - Čechovovu detektivku Švédská zápalka.
Z roku 1957 jsou jeho a Volpinovy Povídky o Leninovi. Napsal i scénáře mnoha dodnes populárních animáků, tak například Bratry Lu (1953), Ostrov omylů (1955), Žabáka na cestách (1965) a Kočku, která chodila sama (1968). Jeho animovaný Pinocchio je adaptací variace Alexandra Nikolajeviče Tolstého.
Z roku 1964 je Erdmanem vymyšlený příběh z prostředí cyklo-závodu Tallin-Riga Cyklistou proti své vůli a od téhož roku spolupracoval s - tehdy založeným - divadlem Taganka. V šedesátých letech byl schopen poměrně ostré politické satiry a s Volpinem vedle toho napsali známého Mrazíka (1964), na nějž navázali (1967) ještě bizarnějším fantasy filmem Oheň, voda a lstivé úklady. I tak podivně může skončit velikán.
Z roku 1957 je Erdmanova animovaná adaptace Andersenovy pohádky Sněhová královna, až neskutečně populární v Japonsku, a tento film sice devastuje původní náboženské podtóny příběhu, ale rozhodně stojí za vidění. Roku 1959 jej za třicet tisíc dolarů získalo pro americkou distribuci studio Universal a byl to zlom studené války: žádná americká společnost předtím ruský film nekoupila. Až Královnu. Ale je pravda, že si ji Američané vzápětí upravili.
Restaurovaná reedice se znovu objevila v Rusku koncem roku 2020 a Nikolaj Erdman byl možná génius, ale jednoduše se nenarodil na nejlepším místě. Nebo ano? Vlastně nevím. Hrál s kartami, které dostal, a ne zcela zle.
Žánr fantasy podle Nikolaje Erdmana = Oheň, voda a lstivé úklady:
OHEŇ, VODA A MĚDĚNÉ TRUBKY - česká upoutávka
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Film
75. narozeniny Miroslava Donutila na FilmBoxu
Seriál KUKAČKY vytáhl laťku do výšky a pak se z něj stala telenovela
Film o norimberském procesu, ale především o Hermannu Göringovi
Putin jako Čaroděj z Kremlu
Hororová Ozvěna se českými kiny rozlehne začátkem února
Vejce na ledu: Polární záchrana
Rufus: Mořský dráček, který neuměl plavat
Smysl pro emoce, Smysl pro tumor
Když zmizí naděje a zbyde jen možnost ZNIČIT
Co mě v lednu zaujalo na Netflixu
Zločin, móda a jazz aneb Vražedné záhady slečny Fisherové
Seriál, který mě pobavil, trochu zklamal a nakonec rozplakal
Ranhojič se vrací!
Kde najdete 9 miliónů barev? Pod mořem!
Zdeněk Hudec rozebral ve své práci Mlčení jehňátek
Hlasování o Českého lva je v plném proudu
Christian Clavier a Akce Milion
Tatiana Drexler z parketu do filmu Šviháci
Nová encyklopedie vědeckofantastických filmů
Další články v rubrice Film
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.