Kdo byli Inklingové a kdo Charles Williams
18.12.2025
Ivo Fencl
Literatura
Před dvaceti lety zesnulý britský životopisec Humphrey Carpenter (1946-2005) vydal roku 1977 Tolkienovu biografii a rok potom ji doplnil knihou Inklingové: teď vyšla česky a je o třech přátelích: o Tolkienovi, o autoru Narnie C. S. Lewisovi a o Charlesi Williamsovi.
Ten je dnes neznámý, celkem vzato (letos od jeho smrti prošlo už 80 let), a Lewis a Tolkien, ti se poznali už roku 1926 a vydáno je o nich dost i jen česky, ale... Ale Williams (1886-1945) zůstal zapomenut a jeho jméno vám už nic neříká.
Humphrey Carpenter umístil do svého hledáčku Lewise - a dokázal, že debatní kruh Inklingů vděčil za existenci výhradně jemu. „Vyhýbal jsem se obecnému posuzování toho, čeho ti tři dosáhli svými díly, na to je brzy,“ říká Carpenter závěrem. „Chtěl jsem o nich jen vyprávět.“
Williamsovým prvním publikovaným románem se stala Válka v nebi (1930) a něčím připomíná práce Arthura Machena a ničím H. G. Wellse. Oč jde?
Uvnitř venkovského kostela najdou Svatý grál, ten je pak odcizen stoupencem černé magie a jeden duchovní (a vévoda) ho zachraňuje, ale kniha jako taková je prvořadě o věčném sváru dobra a zla.
Charles Williams byl štíhlý, obrýlený, silně krátkozraký muž s vysokým čelem a výrazným horním rtem. Lewis o něm napsal: „Ošklivý jako šimpanz,“ ale ženy Williams přitahoval. „Začal hovořit a hned vypadal jako anděl,“ mínil Lewis, který podlehl jeho charismatu.
Williams původně přednášel anglickou literaturu v Londýně: zaníceně a dramaticky gestikuloval. Ústřední komorou jeho světů byli Milton, Shakespeare, Dante a Wordsworth, ale četl a rozebíral i novou poezii. Po přednáškách se scházel s nadšenými vnímateli a debatovali za chůze a u čaje. Uměl poskytovat i velmi prosté rady a v redakci, kde pracoval, ho vyhledávaly především okouzlené mladé ženy. Občas některou uchopil za ruku a počítal prsty: „Miluj, poslouchej, modli se, hraj si, buď inteligentní.“ Tak zněly Williamsovy rady.
Na lidi působil jako zaříkávač.
Pracoval v srdci londýnské City, poblíž katedrály svatého Pavla, a byl zaměstnancem nakladatelství Oxford University Press, které od roku 1913 vedl sir Humphrey Milford. Willims však neměl ukončené vysokoškolské vzdělání a cítil se být i básníkem. Měl sklon recitovat na veřejnosti. Roku 1910 udělal korektury Božské komedie a ta se v něj otiskla. Roku 1912 vydal sbírku sonetů Stříbrné schodiště, ale jeho povaha zůstává záhadná a svého času napsal: „V podstatě mě vždycky pronásledovala jakási temnota.“ I za dobrou věcí vídal onu temnotu. Naštěstí to platilo taky naopak. Byl upřímný v anglikánské církvi, ale zajímalo ho i rosenkruciánství. Roku 1917 se oženil a téhož roku v den podzimní rovnodennosti se nechal zasvětit „Hermetickým řádem Zlatého úsvitu“. Ve stejné organizaci byli Crowley, Yeats i duchovní otec doktora Fu Manchu A. H. Ward, známý jako Sax Rohmer.
Jeho romány o Fu Manchuovi měl Williams v oblibě.
Carpenter opatrně naznačuje sadistický prvek jeho povahy, který se spíš výjimečně projevoval nápady na trestání obdivovaných dam výpraskem anebo bitím pravítkem přes ruce. Byl ženatý, měl syna, v práci si oblíbil knihovnici Phyllis a psal jí verše, ale zamilovala se do Williamsova kolegy a Carpenter soudí, že to Williamse zdrtilo „navždycky“. Životopisec i asociuje hlasy Phyllis a jejího vyvoleného, když pronikaly k Williamsovi prkny z kanceláře pod ním a působily žárlivá muka. V roce 1934 ona knihovnice odešla z nakladatelství Amen House, vdala se a odjela s manželem na Jávu.
A Williams? Napsal sedm románů, deset her, tři svazky kritik, více špatných biografií a teologické knihy. Verše. Částečně to napsal v pracovní době a cituji:
„Viděl jsem Shakespeara ve stanici podzemky v centru Londýna,
jak kouří dýmku,
pod paží měl nejlepší román Saxe Rohmera,
laciné vydání
a Evening News.“
Ryzí fantastiku na nás hrne román Mnoho dimenzí (1931), ale nedá se říct, že by tím Williams ve třicátých letech prorazil. Určitý obdiv mu vyjádřil jen T. S. Eliot, s kterým se občas setkávali. C. S. Lewis četl první Williamsův román Místo lva roku 1936 a v to jaro mu z Oxfordu napsal. V Londýně spolu prvně poobědvali. Místo lva se zakládá na (platónské) teorii jiného světa, v kterém fungují archetypy nám známých pozemských kvalit. Ty však začnou vtahovat náš svět. Především je to lev, který sem vstoupil a odsává onu sílu, a obdobně se chová třeba obří, archetypální motýl: odčerpává minimálně motýly.
Dá se spekulovat o tom, zda Williams někdy četl Kiplingovu povídku Dům přání (1924). Její myšlenka patří totiž k jeho základním náboženským zásadním. Stařena z povídky uzavřela smlouvu s duchem a od toho momentu nese na bedrech bolest milovaného partnera, především ale přebírá jeho rakovinu.
Popudem k setkávání kompletních Inklingů se stala druhá světová válka. S ní se zaměstnanci Amen House přesunuli do Oxfordu a Lewis přemluvil Williamse, ať se přidá k existující už debatní skupině, která si v jeho bytě na Magdalen College předčítala své rozdělané věci. Setkávali ve ve čtvrtek večer a od listopadu 1939 byl Williams pravidelným účastníkem.
Ale Lewis ho vnímal i kriticky a bez iluzí: jako samouka, který se v raném věku nedočkal přísnější disciplíny. Bral Williamse coby „povzbudivý příklad toho, jak daleko to může dotáhnout i člověk s nedokonalým vzděláním“ - a zařídil, aby Williams na univerzitě vedl přednáškový kurz, aniž měl diplom. Propašoval jej na fakultu a využil k tomu válečného nedostatku učitelů. Eliot psal - zrovna - o tom, že Miltovův „styl poškodil angličtinu“ a že teologie Ztraceného ráje je „odpuzující“ a Williams dostal šanci Miltona obhajoval na katedře teologie,
Charles William zemřel 15. května 1945. C. S. Lewis zemřel roku 1963 a J. R. R. Tolkien roku 1973. Na rozdíl od Williamse se oba proslavili.
Tolkienovi neseděl a žárlil na to, že ho Lewis vzývá. Roku 1965, už tedy po Lewisově smrti, napsal, že mu byl Williamův způsob myšlení vzdálen. Na hlubší rovině si neměli co říct, zatímco Lewis byl z velkého rétora paf. Podle Tolkiena byl Williams až odpudivým „šamanem“ a zaváněl mu zřejmě černou magií a čarodějnictvím. Ostatně… Nejznámějším Williamsovým románem je Sestup do Pekla (1937)… a Tolkien na ďábla věřil.
V jedné básni napsal: „Drahý Charles Williams je mužem mnoha tváří,
mám-li začít s romány, pak ne vždy se mu zdaří.“
Inklingové bohužel nepořizovali zápisy ze schůzek a netušíme tím pádem ani náhodou, jak večery opravdu probíhaly. Carpenter však stvořil i navzdory tomu jejich smyšlenou rekonstrukci a popsal imaginární, „příkladné“ setkání Inklingů (od strany 172).
Zda byla ona setkání skutečně laboratoří umění, se můžete rozhodnout i díky té rekonstrukci.
Humphrey Carpenter: Inklingové. C. S. Lewis, J. R. R. Tolkien, Charles Williams a jejich přátelé. S výjimkou veršů přeložili Roman Zach a Zuzana Kempná. Překlad veršů Jan Čermák a Jan Jakub Čermák. Vydalo Nakladatelství Návrat domů. Praha 2025. 400 stran.