Seriál, který mě pobavil, trochu zklamal a nakonec rozplakal
05.01.2026
Renata Šindelářová
Film
Hovořím tady o americkém seriálu "Ve znamení raka" (v originále "The big C") z let 2010-13, jehož jednotlivé série ve mně postupně zanechávaly velice rozdílné dojmy. Zařazen je v žánru drama-komedie a jeho hlavním tématem ja rakovina (cancer). Hrdinka příběhu Cathy právě zjistila, že její melanom již matastázoval a ona se nachází ve 4. stadiu nemoci.
První série mě velice překvapila svým svěžím přístupem, který přesto nijak nezlehčuje závažnou diagnózu. Cathy na ni zareaguje po svém: začne věci dělat úplně jinak - tak, jak by dřív nikdy nezvládla. Postupně odhaluje chyby ve svém dosavadním přístupu k životu, ale třeba také nedostatky ve svém manželství. Celou první sérii se přitom snaží najít odvahu, aby se komukoliv z rodiny se svou diagnózou svěřila.
Ze druhé a třetí série cítím trochu křeč. Tvůrci se snaží vymáčknout z příběhu maximum, čímž bohužel přichází spousta seriálových neduhů - z vážného, byť s citlivým humorem pojatého, příběhu se stává trochu sitcom a trochu telenovela, kde spousta myšlenek není zakončená nebo se nějak přeskočí (stavba bazénu, trénování plavkyň), postavy, se kterými už si scénáristi nevědí rady, náhle mizí, a místo nich se objevují nové, dosud neokoukané atp. Cathy se stává poněkud povrchní, jako by šlo spíš o to diváky šokovat, když už ne pobavit, ale nic víc. Od nitra hlavní hrdinky nás to spíše oddálilo. Psychologický vývoj postav zdá se býti tu a tam až nahodilý. Celé druhé sérii vévodí závěrečná scéna, která nás rozhodně nenechá na pochybách ohledně zvědavosti na sérii třetí, jenže ta je opět o kousek slabší než ta předešlá. S trochou dobré vůle lze ale souhlasit s tím, že jednotlivé série sledují pět fází vyrovnání se s nemocí: v první sérii mám popírání, ve druhé hněv, ve třetí smlouvání, ve čtvrté přichází smutek a smíření.
Co do kvality se čtvrtá série snaží dohnat tu první a tentokrát hraje spíše na city. Komediální nota postupně zcela mizí a čtyřmi posledními díly se člověk vyloženě propláče. Dopadne to tak, jak pravděpodobně všichni očekáváme, scénáristé vsadili na realitu.
Laura Linney zvládla svou roli skvěle a kromě ní mě oslovila především postava jejího trochu šíleného bratra, jehož ztvárnil John Benjamin Hickey. Oliver Platt se mi jako partner k Lauře Linney vůbec nehodil, každý je z jiného těsta, celou dobu jsem se prala s tím, věřit, že by to mohl být její muž.
Celkový dojem: ***1/2
1. série: *****
Příště se podíváme na seriál z české dílny se stejným tématem "Smysl pro tumor" (2024).