ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
sobota 7.2.2026, svátek má
Veronika
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Co znamená psát moderněStockholmský stylInspiruj se prvními větami slavných knihDo očí6 dobrých tipů pro budoucí spisovateleLÁSKA
Nejčtenější za 14 dní
Hororová Ozvěna se českými kiny rozlehne začátkem únoraO Lašské čítance Zastihl jsem odcházející kouzloMalé ženy jsou nadčasovéDubaj a Abú Dhabí75. narozeniny Miroslava Donutila na FilmBoxuRomeo a Julie na ValentýnaHurvínek letos slaví 100. Už ho znají vaše děti?Koralina aneb vstup do jiného světaToxické vztahy s filmy i knihamiVíte, proč ptáci ignorují šípky?Co mě v lednu zaujalo na Netflixu
Film o norimberském procesu, ale především o Hermannu Göringovi
21.01.2026 Ivo Fencl Film
Kdyby se nový americký film Norimberk jmenoval Göring, nic by se nestalo! Cílí na toho zločince, druhého muže Třetí říše, a poválečný soud v Norimberku s nacisty představuje stafáž.
Film napsal a režíroval James Vanderbilt a musel to patrně vykonat lehce podvratně, aby zaujal. Je totiž otázka, koho by dnes ještě zajímala pouhá kopie snímku Norimberský proces (1961) s Burtem Lancasterem a Spencerem Tracym. A Hollywood, to je byznys - a musí mě jako diváka především vtáhnout. Se mnou i maximum vnímatelů dalších. Jak na to? Je pár možností a Oscar Wilde říkal, že lidi musíte buď bavit, nebo šokovat. Pokud možno obé a nejméně druhé se Vanderbiltovi daří i zásluhou knihy Jacka Al-Hai, již adaptuje.
Starý pohled na historickou osobnost jednoho letce (mimo jiné) obrátili na hlavu a ve výsledku jde takřka o adoraci tlustého Vůdcova nohsleda. Sice se to ve výsledné podobě spektáklu šikovně maskuje, ale podstata mi neunikla. Bohužel i bohudík.
Už způsob, jak zločince (jehož roli vzal v šedesátých letech v jednom filmu i Jan Werich) zosobnil Russell Crowe, je šok. A možná řeknete, že je Crowe (známý už jako Gladiátor) prostě sympatický každému, takže problém vznikl obsazením. Ne. Je to nepochybně „tvůrčí záměr“ a viděl jsem Crowa i v thrilleru Vyšinutý, kde dokazuje, že umí být úplně nesympatický. Tam dobro odčaroval z tváře. Odeslal ho pryč ze svých gest. Ale zde? Na Hermannu Göringovi si smlsl a s takovým apetitem, že takřka stvořil nového Hannibala Lectera. Ne sice ve smyslu kanibala a vraha, ale registrujeme extrémně inteligentního a sebejistého (narcistního) muže, mozek snad nikdy nevypínajícího. A co si Hermann sugeruje, co ví? Že se provinil pouze jediným. Padl do vleku Himmlera a Hitlera. To oni byli zlo, ale spáchali sebevraždu, takže už je pověsit nejde.
Úvodem filmu se Göring přijíždí se svým šoférem monumentálně vzdát hordě prostých Američanů a následně se musí stát jakýmsi zástupným otloukánkem za Führera. Jeho tvrzení, že na svém postu nevěděl o vyhlazování a táborech, nemohlo před tribunálem obstát. A věru nebylo ani pravděpodobné, že byl permanentně pod drogami a prvořadě sbíral obrazy.
Právě jeho závislostí na tabletách, jichž bral neskutečné porce, nicméně film začíná, a pokračuje i tím, že jej v base shazovali za jeho „vepřovou“ tloušťku. Ano. Ale taky je nám předvedena vůle této „osobnosti“, takže ona v cele i cvičí, a zatímco zprvu sotva udělá jediný klik, nakonec je už dosti fit…
Na první pohled si někdo poví „o čem tu točit?“ a scénář a film nás tudíž až zaskočí. Příběhy postav se zde prolínají se a Spojenci zprvu poněkud váhali, zda (zhruba) dvacet hlavních „pirátů“ Třetí říše nemají rovnou zastřelit; ale nechtěli Německo opět pokořit jako po první válce a nechtěli ani vyrobit mučedníky. Tak došlo na slavný proces.
Aby však dojít mohlo, muselo se nejprve „vymyslet“ mezinárodní právo (a Německo Spojené státy nikdy nenapadlo, mimochodem řečeno). A aby většina souzených ve finále zdařile visela, toho práva si soudci museli patřičně hledět a hníst je.
Nebo je dokonce i přihýbali? Film to naznačuje, ba ukazuje jak. A druhým hlavním hrdinou udělal Göringova psychiatra Douglase Kelleyho.
Toho zosobnil „temný“ Rami Malek, známý od roku 2018 jako Freddie Mercury z filmu Bohemian Rhapsody. Zprvu je „Freud“ Görigem přiznaně fascinován a obrací teprve po zhlédnutí známého sestřihu záběrů z koncentráků, který při procesu promítli. Tu pacienta až podle zradí. On měl vlastně prvořadě sledovat, zda se zajatí náckové nechystají k sebevraždám, ale zde dodá veškeré záznamy ze svých rozhovorů soudcům a ti dopředu vědí, že bude Göring chtít pronést propracované prohlášení, kde akceptuje vinu a současně obratně odmítne vinu svých kolegů, za niž už odpovědnost nenese.
Zabralo by ono memorandum v Norimberku 1945-1946 a osvobodili by „netvora“?
Proces se vysílá i v rozhlase v přímém přenosu, lid naslouchá; a když soud zví, jaký je Göringův plán, jednoduše mu prohlášení znemožní přečíst. A pak? Fraška? Něco víc? Jednou Göring obžalobu i rozmetá, když si pohraje s překladem textu výnosu, který podepsal, a nejednalo se, říká, o řešení „konečné“, ale pouze plán vysídlení.
Za praktické přetvoření onoho vysídlení už prý nemohl. To Himmler.
A vedle toho scénář vypráví i jeho životní historii, a to osudově. Psychiatra s ní Herman ve své cele seznámí. A když mu bylo šest, vzal bratr jeho otce rodinu na svůj opulentní hrad. Hocha nadchl: hrál si na rytíře, běhal chodbami, snil o válce. A brzy vnímal druhou stránku věci. Strýc si vybíral daň. Na vrcholu hradu spal s Göringovou matkou, zatímco jeho tatínek žil přízemně v přízemí. „Když vám někdo pomáhá, ještě to neznamená, že je na vaší straně,“ říká Crowe Malikovi a usmívá se jako anděl. Je i v cele rozvážný, úplně klidný. Co věta, to moudro. Ale zachycuje film realitu? Pochybuji: i podobná „pohodovost“ je zkreslování.
Někteří další souzení nacisté, a to i podstatní, jsou filmem ignorováni, aby to nevydalo na celý seriál, ale chybět určitě nemůže Rudolf Hess, jehož taktiku si pamatujete. Zněla: „Nic si nepamatuji.“ Druhým z psychiatrů to bylo akceptováno a oprátce unikl, ale to film vynechá a ve finále se brutálně zaměřuje na jediné oběšení. Julia Streichera, vydavatele hnusného časopisu. A Streicher (61 let) nechce pojít a kňučí strachy. Svým způsobem tu nakonec přesto visí místo Hitlera a během zobrazení popravy není vynechána ani její nepovedenost na první pokus… a Streicherova moč.
Naštěstí… je ve Norimberku i jeden půvabný (a modrooký) Žid, který měl to štěstí a ještě před válkou z Německa unikl do Ameriky. Aby se ale vrátil pláží Omaha. Měl proč i z osobních důvodů. Jeho rodiče byli zplynováni a mladší sestřička se štěstím unikla smrti ve Švýcarsku. Nu, a právě tenhle muž má ke konci filmu dlouhou promluvu, která jedině ospravedlňuje celek a zachraňuje ho před nařčením z adorace hitlerovského Německa!
Kdyby zůstalo jen u promluv Goringových, věděli bychom prvořadě o křivdě, již Němci utrpěli po první světové válce, a že bylo vlastně všecko důsledkem té křivdy. A Hermann Göring líčí i chvíli, kdy ho začal fascinovat Vůdce, a ve finále mu zachová věrnost také před tribunálem. Už je to ale jedno a proces byl divadlo pro svět a mnohé tu muselo být rozhodnuto i poněkud předem.
Obhájil by se i tak (mazaný) Göring nebýt psychiatrovy zrady? Snad. Ale je opuštěn a potupě popravy uniká jen sebevraždou. Kde ukrýval ampuli s kyanidem draselným se dodnes neví a film Norimberk to - až matoucím způsobem - předvádí jen jako kouzelnický trik a… A váže tím sebevraždu i k osobě psychiatra Kelleyho, jenž je iluzionista a podobná kouzla předvádí.
A nač ještě nelze zapomenout? Na zobrazení zločincovy rodiny. Jistěže ji miluje… a rodina sestává z Emmy a Eddy, půvabného dua manželky a dcerky. Dcerka navíc ovládá bezvadně klavír a „dvorní“ Göringův psychiatr okouzleně dámy a tajně od nich zloduchovi nese obálku. Co víc? Společně s jeho milující dcerou je uchvácen hrou a čtyřručně preludují na klavír.
A když jsou pak obě dámy Američany (dočasně) zajaty (matka pro podezření, že se podílela na krádežích uměleckých děl), následuje scéna úplného zoufalství, kdy Kelley za noci zburcuje hlavního vyšetřovatele a i sám po nešťastnicích pátrá. Volá je.
Ale do klidu hlavní cely. Nakolik byl Hermann Göring vinen?
Je to jasné? Je to otázka? Bez povolné, ovčí vůle většiny německého národa by k holocaustu třeba nedošlo a zde je to právě onen Žid, jenž se probil plážemi z Amerika až ke Streicherovi, kdo banalitu zla pochopí nejlépe už roku 1946. A dokonce ji uvidí panoramatičtěji, než to dokázal Kelley, vystudovaný lékař, jenž je předveden i jako vypočítavec, který se chce proslavit knihou o tomto „norimberském případu“ a posléze (roku 1958) páchá sebevraždu obdobným způsobem jako Hermann Göring. Ani takové vyznění už ale nepomůže. V Hollywoodu zkrátka zase jednou chtěli inovovat, i vyrobili film o charismatu a bezděčnosti zla, který si neonacisti s chutí budou promítat v příšeří a který si časem umístí za rám. A Göringova vina? Jak říkat Moliére. Člověk se neproviní jen tím, co dělá, ale i tím, co nedělá.
Nuremberg. USA 2025. Scénář, režie a spoluprodukce James Vanderbilt. Podle knihy Jacka Al-Hai. Kamera Dariusz Wolski. Hudba Brian Tyler. Hrají mnozí, ale především Russel Crowe (Hermann Göring) a Rami Malek (jeden ze dvou Göringových psychiatrů v Norimberku Douglas Kelley). Stopáž: dvě a půl hodiny bez dvou minut.
Norimberk (Nuremberg): CZ HD Trailer (2025) - Russell Crowe a Rami Malek v hlavních rolích - YouTube
Už způsob, jak zločince (jehož roli vzal v šedesátých letech v jednom filmu i Jan Werich) zosobnil Russell Crowe, je šok. A možná řeknete, že je Crowe (známý už jako Gladiátor) prostě sympatický každému, takže problém vznikl obsazením. Ne. Je to nepochybně „tvůrčí záměr“ a viděl jsem Crowa i v thrilleru Vyšinutý, kde dokazuje, že umí být úplně nesympatický. Tam dobro odčaroval z tváře. Odeslal ho pryč ze svých gest. Ale zde? Na Hermannu Göringovi si smlsl a s takovým apetitem, že takřka stvořil nového Hannibala Lectera. Ne sice ve smyslu kanibala a vraha, ale registrujeme extrémně inteligentního a sebejistého (narcistního) muže, mozek snad nikdy nevypínajícího. A co si Hermann sugeruje, co ví? Že se provinil pouze jediným. Padl do vleku Himmlera a Hitlera. To oni byli zlo, ale spáchali sebevraždu, takže už je pověsit nejde.
Úvodem filmu se Göring přijíždí se svým šoférem monumentálně vzdát hordě prostých Američanů a následně se musí stát jakýmsi zástupným otloukánkem za Führera. Jeho tvrzení, že na svém postu nevěděl o vyhlazování a táborech, nemohlo před tribunálem obstát. A věru nebylo ani pravděpodobné, že byl permanentně pod drogami a prvořadě sbíral obrazy.
Právě jeho závislostí na tabletách, jichž bral neskutečné porce, nicméně film začíná, a pokračuje i tím, že jej v base shazovali za jeho „vepřovou“ tloušťku. Ano. Ale taky je nám předvedena vůle této „osobnosti“, takže ona v cele i cvičí, a zatímco zprvu sotva udělá jediný klik, nakonec je už dosti fit…
Na první pohled si někdo poví „o čem tu točit?“ a scénář a film nás tudíž až zaskočí. Příběhy postav se zde prolínají se a Spojenci zprvu poněkud váhali, zda (zhruba) dvacet hlavních „pirátů“ Třetí říše nemají rovnou zastřelit; ale nechtěli Německo opět pokořit jako po první válce a nechtěli ani vyrobit mučedníky. Tak došlo na slavný proces.
Aby však dojít mohlo, muselo se nejprve „vymyslet“ mezinárodní právo (a Německo Spojené státy nikdy nenapadlo, mimochodem řečeno). A aby většina souzených ve finále zdařile visela, toho práva si soudci museli patřičně hledět a hníst je.
Nebo je dokonce i přihýbali? Film to naznačuje, ba ukazuje jak. A druhým hlavním hrdinou udělal Göringova psychiatra Douglase Kelleyho.
Toho zosobnil „temný“ Rami Malek, známý od roku 2018 jako Freddie Mercury z filmu Bohemian Rhapsody. Zprvu je „Freud“ Görigem přiznaně fascinován a obrací teprve po zhlédnutí známého sestřihu záběrů z koncentráků, který při procesu promítli. Tu pacienta až podle zradí. On měl vlastně prvořadě sledovat, zda se zajatí náckové nechystají k sebevraždám, ale zde dodá veškeré záznamy ze svých rozhovorů soudcům a ti dopředu vědí, že bude Göring chtít pronést propracované prohlášení, kde akceptuje vinu a současně obratně odmítne vinu svých kolegů, za niž už odpovědnost nenese.
Zabralo by ono memorandum v Norimberku 1945-1946 a osvobodili by „netvora“?
Proces se vysílá i v rozhlase v přímém přenosu, lid naslouchá; a když soud zví, jaký je Göringův plán, jednoduše mu prohlášení znemožní přečíst. A pak? Fraška? Něco víc? Jednou Göring obžalobu i rozmetá, když si pohraje s překladem textu výnosu, který podepsal, a nejednalo se, říká, o řešení „konečné“, ale pouze plán vysídlení.
Za praktické přetvoření onoho vysídlení už prý nemohl. To Himmler.
A vedle toho scénář vypráví i jeho životní historii, a to osudově. Psychiatra s ní Herman ve své cele seznámí. A když mu bylo šest, vzal bratr jeho otce rodinu na svůj opulentní hrad. Hocha nadchl: hrál si na rytíře, běhal chodbami, snil o válce. A brzy vnímal druhou stránku věci. Strýc si vybíral daň. Na vrcholu hradu spal s Göringovou matkou, zatímco jeho tatínek žil přízemně v přízemí. „Když vám někdo pomáhá, ještě to neznamená, že je na vaší straně,“ říká Crowe Malikovi a usmívá se jako anděl. Je i v cele rozvážný, úplně klidný. Co věta, to moudro. Ale zachycuje film realitu? Pochybuji: i podobná „pohodovost“ je zkreslování.
Někteří další souzení nacisté, a to i podstatní, jsou filmem ignorováni, aby to nevydalo na celý seriál, ale chybět určitě nemůže Rudolf Hess, jehož taktiku si pamatujete. Zněla: „Nic si nepamatuji.“ Druhým z psychiatrů to bylo akceptováno a oprátce unikl, ale to film vynechá a ve finále se brutálně zaměřuje na jediné oběšení. Julia Streichera, vydavatele hnusného časopisu. A Streicher (61 let) nechce pojít a kňučí strachy. Svým způsobem tu nakonec přesto visí místo Hitlera a během zobrazení popravy není vynechána ani její nepovedenost na první pokus… a Streicherova moč.
Naštěstí… je ve Norimberku i jeden půvabný (a modrooký) Žid, který měl to štěstí a ještě před válkou z Německa unikl do Ameriky. Aby se ale vrátil pláží Omaha. Měl proč i z osobních důvodů. Jeho rodiče byli zplynováni a mladší sestřička se štěstím unikla smrti ve Švýcarsku. Nu, a právě tenhle muž má ke konci filmu dlouhou promluvu, která jedině ospravedlňuje celek a zachraňuje ho před nařčením z adorace hitlerovského Německa!
Kdyby zůstalo jen u promluv Goringových, věděli bychom prvořadě o křivdě, již Němci utrpěli po první světové válce, a že bylo vlastně všecko důsledkem té křivdy. A Hermann Göring líčí i chvíli, kdy ho začal fascinovat Vůdce, a ve finále mu zachová věrnost také před tribunálem. Už je to ale jedno a proces byl divadlo pro svět a mnohé tu muselo být rozhodnuto i poněkud předem.
Obhájil by se i tak (mazaný) Göring nebýt psychiatrovy zrady? Snad. Ale je opuštěn a potupě popravy uniká jen sebevraždou. Kde ukrýval ampuli s kyanidem draselným se dodnes neví a film Norimberk to - až matoucím způsobem - předvádí jen jako kouzelnický trik a… A váže tím sebevraždu i k osobě psychiatra Kelleyho, jenž je iluzionista a podobná kouzla předvádí.
A nač ještě nelze zapomenout? Na zobrazení zločincovy rodiny. Jistěže ji miluje… a rodina sestává z Emmy a Eddy, půvabného dua manželky a dcerky. Dcerka navíc ovládá bezvadně klavír a „dvorní“ Göringův psychiatr okouzleně dámy a tajně od nich zloduchovi nese obálku. Co víc? Společně s jeho milující dcerou je uchvácen hrou a čtyřručně preludují na klavír.
A když jsou pak obě dámy Američany (dočasně) zajaty (matka pro podezření, že se podílela na krádežích uměleckých děl), následuje scéna úplného zoufalství, kdy Kelley za noci zburcuje hlavního vyšetřovatele a i sám po nešťastnicích pátrá. Volá je.
Ale do klidu hlavní cely. Nakolik byl Hermann Göring vinen?
Je to jasné? Je to otázka? Bez povolné, ovčí vůle většiny německého národa by k holocaustu třeba nedošlo a zde je to právě onen Žid, jenž se probil plážemi z Amerika až ke Streicherovi, kdo banalitu zla pochopí nejlépe už roku 1946. A dokonce ji uvidí panoramatičtěji, než to dokázal Kelley, vystudovaný lékař, jenž je předveden i jako vypočítavec, který se chce proslavit knihou o tomto „norimberském případu“ a posléze (roku 1958) páchá sebevraždu obdobným způsobem jako Hermann Göring. Ani takové vyznění už ale nepomůže. V Hollywoodu zkrátka zase jednou chtěli inovovat, i vyrobili film o charismatu a bezděčnosti zla, který si neonacisti s chutí budou promítat v příšeří a který si časem umístí za rám. A Göringova vina? Jak říkat Moliére. Člověk se neproviní jen tím, co dělá, ale i tím, co nedělá.
Nuremberg. USA 2025. Scénář, režie a spoluprodukce James Vanderbilt. Podle knihy Jacka Al-Hai. Kamera Dariusz Wolski. Hudba Brian Tyler. Hrají mnozí, ale především Russel Crowe (Hermann Göring) a Rami Malek (jeden ze dvou Göringových psychiatrů v Norimberku Douglas Kelley). Stopáž: dvě a půl hodiny bez dvou minut.
Norimberk (Nuremberg): CZ HD Trailer (2025) - Russell Crowe a Rami Malek v hlavních rolích - YouTube
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Film
75. narozeniny Miroslava Donutila na FilmBoxu
Seriál KUKAČKY vytáhl laťku do výšky a pak se z něj stala telenovela
Putin jako Čaroděj z Kremlu
Hororová Ozvěna se českými kiny rozlehne začátkem února
Vejce na ledu: Polární záchrana
Rufus: Mořský dráček, který neuměl plavat
Smysl pro emoce, Smysl pro tumor
Když zmizí naděje a zbyde jen možnost ZNIČIT
Co mě v lednu zaujalo na Netflixu
Zločin, móda a jazz aneb Vražedné záhady slečny Fisherové
Seriál, který mě pobavil, trochu zklamal a nakonec rozplakal
Ranhojič se vrací!
Kde najdete 9 miliónů barev? Pod mořem!
Zdeněk Hudec rozebral ve své práci Mlčení jehňátek
Před 125 lety se narodil N. Erdman, tvůrce filmů Mrazík a Celý svět se směje
Hlasování o Českého lva je v plném proudu
Christian Clavier a Akce Milion
Tatiana Drexler z parketu do filmu Šviháci
Nová encyklopedie vědeckofantastických filmů
Další články v rubrice Film
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.