ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
sobota 7.2.2026, svátek má
Veronika
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Co znamená psát moderněStockholmský stylInspiruj se prvními větami slavných knihDo očí6 dobrých tipů pro budoucí spisovateleLÁSKA
Nejčtenější za 14 dní
Hororová Ozvěna se českými kiny rozlehne začátkem únoraO Lašské čítance Zastihl jsem odcházející kouzloMalé ženy jsou nadčasovéDubaj a Abú Dhabí75. narozeniny Miroslava Donutila na FilmBoxuRomeo a Julie na ValentýnaHurvínek letos slaví 100. Už ho znají vaše děti?Koralina aneb vstup do jiného světaToxické vztahy s filmy i knihamiVíte, proč ptáci ignorují šípky?Co mě v lednu zaujalo na Netflixu
Zastihl jsem odcházející kouzlo
23.01.2026 Aleš Misař Společnost
Rozneslo se ve zprávách, že pošta v Dánsku po 400 letech končí s doručováním dopisů. Od roku 2026 musejí Dánové svěřovat důvěrné řádky a pohledy z cest do rukou soukromníků. Spolu s tím se vytratily i typicky červené poštovní schránky. Zato Česká pošta se ještě drží svého řemesla, ačkoli i její vrcholná léta se propadají do vzpomínek. Jednu velmi osobní bych tu rád zmínil, a nejen to.
Psal se podzim roku 1998 a já psal dívce pohled z rodného města. Týden předtím jsem ji na šachovém turnaji mládeže, kde jsem ji poprvé potkal, prosil o adresu. Dala mi ji k mé nesmírné radosti. I když si teď hraji na pamětníka, nepamatuji si, co přesně v té pohlednici stálo. Ale umím si představit platonicky opatrná slova jinocha, ze kterých jen odkapávala ta horká kaše, okolo které jsem našlapoval. Jak jsem na ni zapůsobil, nevím, odpověď mi, škoda přeškoda, už nedarovala, ta zůstala viset nevyřčena kdesi mezi námi. Nebo vypadla někde během přepravy? Ale namísto tradičního proklínání České pošty můžu hrdě tvrdit, že jsem stihl poslat psaní dívce, za pět minut dvanáct, než to přišlo! O rok později totiž by se zelenáč v lásce na adresu neptal. Ne snad z důvodu osobnostního růstu, ale technologického skoku velkého významu: k Vánocům 1999, jsem dostal prvního kamaráda s anténkou! Byl patřičně robustní, takže jsem s ním mohl zatlouct hřebík nebo rozpůlit cihlu. Dnes by to byl aparát vzbuzující smích anebo cenný sběratelský kousek raketově stoupající hodnoty. Ale tehdy to byl vrchol pokroku, před který už nebylo návratu. Mobily se začaly masově šířit a ze zboží přepychového se stala věc nejprve módní a později běžná jako hřeben nebo zapalovač. Tah pera po listu papíru nahradilo zobání tlačítek klávesnice. Namísto plynulosti přišlo kouskování. Kouzlo pohlednic dlouhé dny putujících v bytelných pytlích na korbách vozů a hbitou rukou listonošek rozhazované z naditých tašek do schránek nahradila rychlost esemesek. Označením Short Message System („systém krátkých zpráv“) jako by jeho tvůrci dávali najevo, že se vůbec nemusíte trápit nad zprávou jako nad slohovkou ve školní lavici. Povolených 160 znaků jedné esemesky nás učilo ořezat slovní tuk a soustředit se na dřeň sdělení. Hádám, že kdybych dotyčné šachistce psal o rok později, obral bych ji nejen o hutnost textu, ale také o háčky a čárky. Jsem si tím skoro jist, a také tím, že bych se jí předtím neptal na adresu, ale jaké má číslo. Kouzlo klasické pošty bychom tak minuli oba.
Vždyť už dlouho, pokud se snažíme s někým navázat spojení, hraje prim otázka "Dáš mi číslo"? (Samozřejmě pokud k ní sebereme odvahu.) Ale kdo se nás dnes zeptá na adresu bydliště se vším všudy, názvem ulice a obce? Kdo kromě úředníků, policistů a jejcih formulářů? A pak že člověk není pouhé číslo. Vždyť jen s čísly si mezi sebou vystačíme, i to snad bude důvod proto odzvonilo časům, kdy zvědavec v telefonním seznamu vedle čísla našel i adresu hledané osoby.
Fyzickou podstatu klasického dopisu pěkně vystihuje synonymum „psaní“, které odumírá s tím, jak řídne jeho výskyt klasického psaní. Po přijetí e-mailu, natož třeba nadílky v datové schránce nejspíš nehlásíme, že nám přišlo „psaní“. Magie toho slova, zdá se, vzniká jen ze škrábání hrotem tužky na papíře. Proto mizí i kamarádi na dopisování, v angličtině elegantně zvaní penfriends. Vzpomínám, jak jsem užasle poslouchal babičku, která mi jen tak mimochodem ukazovala fotografie jednoho pána z Norska, s nímž si dopisovala – anglicky, norsky? – ne, v esperantu! A to ještě dřív, než si vzala mého dědu. Ten vysoký štíhlý muž v klobouku, v hranatém kabátu dlouhém až na zasněženou zem a s dýmkou v puse byl takový kamarád na dopisování. Jak se jemu a všem podobným penfriends vede dnes? Kde jsou jejich schránky?
Na závěr nás nemine otázka: kdy jste naposledy od někoho dostali takové psaní? Jestli vůbec. Pokud ano, musí to být dobrá zpráva, znamená to, že kdesi žije dobrý člověk, kterému stálo za to, pamatovat si vaši adresu, vzít vhodný list papíru, napsat na něj vlastnoručně vzkaz, koupit obálku a známku, olíznout, nalepit, zajít na poštu nebo najít nejbližší poštovní schránku – jednu z těch nemnoha, které se u nás v digitálním vlnobití ještě drží. A pokud se k vám psaní nedostává, co tahle zkusit to naopak a proměnit se v onoho vzácného pisatele. Stačí jen zapřemýšlet, kdo z našich přátel, známých, lásek dávných i současných, by s potěšením obálku rozpečetil a četl. Znáte jejich adresu?
Vždyť už dlouho, pokud se snažíme s někým navázat spojení, hraje prim otázka "Dáš mi číslo"? (Samozřejmě pokud k ní sebereme odvahu.) Ale kdo se nás dnes zeptá na adresu bydliště se vším všudy, názvem ulice a obce? Kdo kromě úředníků, policistů a jejcih formulářů? A pak že člověk není pouhé číslo. Vždyť jen s čísly si mezi sebou vystačíme, i to snad bude důvod proto odzvonilo časům, kdy zvědavec v telefonním seznamu vedle čísla našel i adresu hledané osoby.
Fyzickou podstatu klasického dopisu pěkně vystihuje synonymum „psaní“, které odumírá s tím, jak řídne jeho výskyt klasického psaní. Po přijetí e-mailu, natož třeba nadílky v datové schránce nejspíš nehlásíme, že nám přišlo „psaní“. Magie toho slova, zdá se, vzniká jen ze škrábání hrotem tužky na papíře. Proto mizí i kamarádi na dopisování, v angličtině elegantně zvaní penfriends. Vzpomínám, jak jsem užasle poslouchal babičku, která mi jen tak mimochodem ukazovala fotografie jednoho pána z Norska, s nímž si dopisovala – anglicky, norsky? – ne, v esperantu! A to ještě dřív, než si vzala mého dědu. Ten vysoký štíhlý muž v klobouku, v hranatém kabátu dlouhém až na zasněženou zem a s dýmkou v puse byl takový kamarád na dopisování. Jak se jemu a všem podobným penfriends vede dnes? Kde jsou jejich schránky?
Na závěr nás nemine otázka: kdy jste naposledy od někoho dostali takové psaní? Jestli vůbec. Pokud ano, musí to být dobrá zpráva, znamená to, že kdesi žije dobrý člověk, kterému stálo za to, pamatovat si vaši adresu, vzít vhodný list papíru, napsat na něj vlastnoručně vzkaz, koupit obálku a známku, olíznout, nalepit, zajít na poštu nebo najít nejbližší poštovní schránku – jednu z těch nemnoha, které se u nás v digitálním vlnobití ještě drží. A pokud se k vám psaní nedostává, co tahle zkusit to naopak a proměnit se v onoho vzácného pisatele. Stačí jen zapřemýšlet, kdo z našich přátel, známých, lásek dávných i současných, by s potěšením obálku rozpečetil a četl. Znáte jejich adresu?
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Společnost
Tichá pocta Janě Brejchové
Nová příležitost pro radost: Pošli pohled
Rýže je pro ptáky dobrou náhradou, ale...
Sebevědomý úsměv: Jak dosáhnout přirozeně bílých zubů?
Toxické vztahy s filmy i knihami
Co se stane s vaším tělem, když vynecháte snídani?
Víte, proč ptáci ignorují šípky?
Chvála předčítání
Jeden krtek jaro nedělá
Proč přidat do kávy olivový olej?
Rukověť pro posluchače zpráv
Cestovatel musí být i objevitel, jinak zůstává turistou
Hemodialýza v domácím prostředí: Nová naděje pro pacienty s onemocněním ledvin
Když péče o blízkého přerůstá přes hlavu: přehled služeb, které vám mohou ulevit
Potřeba domácí péče výrazně poroste, mnoho lidí ji přitom stále nevyužívá
Co dělat, když petarda zasáhne oko? Často rozhodují minuty
Na co dát pozor při placení na vánočních trzích v zahraničí?
Vánoce s humorem, jak jinak
Den smutných a opuštěných zvířat
Další články v rubrice Společnost
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.