Kniha láká sebevědomým podtitulem Nejlepší české povídky od roku 1989. Jan Němec, editor stojící za tímto výběrem, se probral více než dvěma stovkami autorských sbírek a pročetl přes tři tisíce povídek, aby sestavil vzorek domácí kvality. Samotný podtitul může být lehce zavádějící, na což nás Jan Němec sám upozorňuje hned v úvodním slovu. Na solar nemá sloužit jako odtažitá akademická antologie, která zevrubně káže, jaké že texty jsou ty jediné pravé. Soubor se nesnaží hrát si na nedotknutelný žebříček, spíše představuje pozvání k dialogu se čtenářem, jehož vkus se může od toho editorského značně lišit. Tím kniha funguje jako názorná ukázka, jak se individuální hodnocení pisatelského pole může rozpínat do různých směrů.

Za mimořádně poctivou a časově náročnou přípravu si editor právo na jistou subjektivitu výběru jistě zaslouží, ale zároveň ji nezneužívá. Finální třicítka povídek, která se do knihy dostala, je výsledkem hledání obecných literárních kvalit (byť nevyhnutelně podbarvených osobním vkusem) a schopnosti povídky obstát sama o sobě, vytržená z kontextu své mateřské sbírky. Daný výběr tak způsobil, že se ve svazku těžko hledá slabé místo. Každý příběh vykazuje své vlastní kvality, a celek nepůsobí jen jako nahodilý slepenec textů, nýbrž jako ucelené svědectví o stavu české literatury, které servíruje povídku jako samostatnou, suverénní a silnou disciplínu.

Sestava autorů polistopadové tvorby představuje přehlídku nejrůznějších stylů, které se u nás po pádu režimu vystřídaly. Čtenář zde narazí na uznávané osobnosti jako je Jan Balabán potvrzující svou schopnost zachytit existenciální tíhu; Jiří Kratochvil se svou hravostí; nebo Michal Ajvaz vnášející do literatury prvky snové obraznosti. Kontrast ke zmíněným klasikům, kteří v antologii fungují jako pevné kotvy, tvoří zástupci mladších ročníků a tací autoři, kteří do žánru vnášejí moderní dynamiku. Marek Šindelka předvádí precizní práci s detailem; Viktorie Hanišová nekompromisně otevírá témata vnitřních úzkostí; Ivana Myšková probádává těžkosti rodinného porozumění.

Fakt, že antologie nemá potřebu pojit povídky prostřednictvím jednoho konkrétního tématu, je nejsilnějším prvkem knihy. Povídky nás provádějí rozmanitou geografií českého osudu - od intelektuálních pražských interiérů přes sentimentalitu bytovek až po drsnou atmosféru zapadlých pohraničních periferií; s autory žijícími v zahraničí se zase vydáme prozkoumávat jejich druhé domovy. Čtenář je tak nucen neustále přepínat mezi různými tempy vyprávění, což však není dílem pouze příběhových lokalit. To, co příběhy spojuje, je schopnost autorů zachytit banální, každodenní situaci a proměnit ji v silný zážitek. Jednotlivé texty tak fungují jako samostatné vesmíry úderně cílící na emoce čtenáře a ambiciózně ho vyvádějí z rovnováhy.

Na solar je knihou, která v české literatuře chyběla. Podařilo se v ní propojit minulost se současností a vytvořit dílo pro každého, kdo chce pochytit, jak a o čem se u nás v posledních desetiletích psalo. Je to kniha vkusná, potvrzující, že česká povídka je ve výborné formě. Pro čtenáře představuje skvělou příležitost k objevování zapomenutých mistrů, stejně tak i k vypátrání nových tváří, s jejichž repertoárem se můžete začít seznamovat. Běžný čtenář se k povídkám přece jen dostává značně méně často než k románům, což z antologie dělá ideální příležitost k poznávání povídkových tajů. Na solar nabízí přesně to, co název slibuje - zážitek, který v člověku zůstane rezonovat ještě hodnou chvíli po dočtení každé z třiceti posledních stran.

Jan Němec (editor) - Na solar
vydalo nakladatelství Host v roce 2025, 423 stran, pevná vazba