Michael aneb Pouze pocitologie, ale rychle
02.05.2026
Ivo Fencl
Film
Film Michael (2026) dělá z Michaela Jacksona osamělého nešťastníka… a chudáka. Byl ovšem takový a není fikce, že na něj otec dlouho odepínal řemen, když drezíroval skupinu sestavenou ze synů. „Chcete jako já končit prací v ocelárně?
Ne? Musíte být tedy za hvězdy. Všechno nebo nic.“
Příběh tohoto filmu poté končí až někde v roce 1988 a tím, že se Jackson definitivně vymaňuje z tohoto otcova vlivu. Teprve. A už do té chvíle jsme vlastně pochopili a viděli vše, takže… Opakovaně je zmiňována „Pepsi“… a jednou i Coca-Cola. Michael rovněž (trefně) zmiňuje svého konkurenta Prince a film - mimo jiné - líčí vznik slavného klipu Thriller. Vidíme rovněž děsivou příhodu, při které Michaelovi vzplanou vlasy, aby takřka umřel, ale sledujeme i „nepovinnou“ výměnu nosu za méně černošský. Ale především je film pohledem na krutou osamělost výjimečného umělce. „Hrej si přece taky s dětmi,“ říká maminka, když vidí Michaelovu lásku ke zvířátkům, ale ten ji - v deseti letech - upozorní, že je přece jiný a že to děti už postřehly. Nemá šanci mezi ně zapadat a jeho intimní vztah k šimpanzovi a žirafě a hodně také k lamě… je předveden způsobem, který hraničí se zoofilií, když to přeženu. A je překrásné, nakolik Michaelův svět (a tento film) akcentují dvě zásadní literární díla, která generovala jeho vnímání, a to díla z per Jamese Barriho a Lymana Bauma Čaroděj ze země Oz a Petr Pan. Zvlášť mytologii okolo Pana Jackson miloval, a to včetně kapitána Háka a krokodýla, který jej ve finále zbaštil, a zde zdůrazním, nakolik věřím, že byl jeho vztah k dětem vytvářen čistě prizmatem této slavné knihy (a divadelní hry) od pozoruhodného britského autora, jehož za pedofila dozajista neoznačujeme.
A to, že byl Michael Jackson i v dospělém věku poněkud dětinský, už je jiná věc - a taky ji film vystihuje velmi dobře…
Krásná je především scéna z nákupního střediska, kdy si původně chtěl „jenom“ nakoupit asi milion hraček, ale byl poznán maminkou jednoho z přítomných chlapců, nu, a milionářovo nakupování přešlo rovnou v autogramiádu za účasti spousty děcek.
Svůj víceméně submisivní vztah k otci se Michael snažil proměnit dlouho, až se mu to podařilo, byť ne úplně „slapským“ způsobem. Jeho manažer prostě otci zaslal výpověď faxem; ale obecně vzato Michael akceptoval otcovu touhu udržet původní chlapeckou skupinu a slavné turné, na kterém už mohl vystupovat sám, se tak stalo jízdou po Americe za účasti celé rodiny.
Film je adorativní, ale to nevadí - a poplakal jsem si. Ano, ano, opět polaskali ikonou, avšak nezávidím. Jeho rodině to přeji. I jemu. I světu.