Když se ráno na Prvního máje probudíš, vzduch chutná jinak. Je v něm cítit opojná vůně šeříků, která se mísí s jemným aromatem kvetoucích jabloní a třešní. Příroda v tuto dobu nešetří. Po měsících šedi se najednou díváme na svět v ultra vysokém rozlišení. Každý lístek vypadá jako vybroušený smaragd a louky se mění v pestrobarevné koberce, kde se pampelišky přetahují o pozornost se sedmikráskami.

Není to jen vizuální divadlo. Je to celkové probuzení. Stačí se zastavit a zaposlouchat se – ptačí orchestr v korunách stromů podává své nejlepší výkony roku. Je to oslava života v jeho nejčistší a nejvíce syrové formě. Všechno roste, pučí a dere se ke slunci.

Májová příroda má v sobě neuvěřitelnou lehkost. Je to čas pikniků v trávě, kdy zem už dostatečně hřeje, a čas dlouhých večerů, kdy se stmívá jen velmi neochotně. Je to pozvánka k tomu, abychom se i my, lidé, trochu „rozsvítili“.

Veselost tohoto dne nepramení z vnějších oslav, ani z romantického políbení, které je v nás už tak silně zakořeněné, ale z toho vnitřního pocitu, že všechno je zase možné. Že po každé zimě přijde jaro a že příroda má nekonečnou schopnost regenerace. Tato vitalita je nakažlivá. Stačí se podívat, jak si děti hrají v rozkvetlých zahradách nebo jak se lidé na ulicích více usmívají. Slunce má v máji zvláštní sílu – ještě nepálí, ale už hladí.

První máj by neměl být jen o jednom dni v kalendáři. Měl by to být stav mysli. Je to připomínka, abychom si všímali detailů – toho, jak se včely snaží v květech, jak vítr češe mladé obilí nebo jak krásně vypadá západ slunce nad obzorem, který už není mrazivý.

Oslavme tento svátek jara tím, že si ho dovolíme prožít naplno. Bez ohledu na to, zda budeme recitovat básně, nebo jen tiše sedět na lavičce v parku. Nejdůležitější je to splynutí s rytmem přírody, která nám právě teď ukazuje svou nejvlídnější tvář. Máj je zkrátka časem naděje, radosti a nekonečných začátků. Tak si ho užijme s lehkostí v srdci a úsměvem na rtech.