ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
neděle 12.7.2026, svátek má
Bořek
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
NA CESTĚU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška Tenkrát v májiTisíckrát pozdravujeme tebePánská volenka
Nejčtenější za 14 dní
Pomalost podle KunderyOdtažitý digitální experiment CzechoslayvakiaKdyž vás vývoj zklame, byl to sen Muzeum války 1866: Na Chlumu ožívá největší bitva českého územíMistr kresby Oldřich Jelínek a spol. Čtěte Foglarovský sborník!Televizní seriál Dexter běží 20 letEdith Nesbitová, tajemný Rus a tři děti u tratiChceš knihu zdarma? Hledá se 8 čtenářských detektivů!Mikulovské muzeum slaví 100 let výstavou o tom, co návštěvník běžně nevidíKnížka Po Marice přináší svědectví o lásce, smrti a nadějiKochat se formou anebo obsahem?Bradbury a Karlštejn
Povím-li Rómeo, musím říct Alfa
02.06.2026 Ivo Fencl Společnost
Přítelkyně mi onehdy vytkla, že radši nostalgicky vzpomínám na mrtvé věci, ačkoli je prý normální a lidštější dojímat se osudy lidí. Nebo lidských párů. Možná má ta známá pravdu a každopádně je zajímavé, když se někteří, většinou chlapi, natolik sblíží, až… To je pak různé, ale každému dnes podobné páry alespoň něco málo říkají.
Laurel a Hardy, Pat a Patachon, Šimek a Grossmann, Suchý - Šlitr, Lasica - Satinský, Sázavský – Vřešťál, Paleček a Janík, Kaiser a Lábus, Švandrlík a Neprakta, Cyril a Metoděj, Smoljak a Svěrák, Šíp a Uhlíř, Šimek a Sobota, Spejbl a Hurvínek, Amis a Amil, Toužimský a Moravec, Zmatlík a Palička, Vodňanský a Skoumal, Simon a Garfunkel, Burian a Dědeček, Simonová a Milan Chladil, Bud Spencer a Terence Hill. Safra, což si nevybavím ani jednu už zapomenutou dvojici? Nebo takřka zapomenutou? Ale jo! Stropnický, Jiráň.
Do seznamu jsem záměrně zařadil i dva páry fiktivní a jistě jste je identifikovali. Podobných dvojic existuje ovšem XYZ a někomu mohou připadat známé, zatímco jiný ví prd, kdo to je Starsky a Hutch, což chápu. Támhle za velkou louží v Americe byl ten krimi-seriál populární, a tak o nich posléze natočili dokonce celovečerní film, nicméně jsem neviděl ani jedno. Zůstávám u osvědčenější dvojice svého dětství Randalla a Hopkirka. Že je neznáte? To bych nechápal zase já a Hopkirk, podotýkám, umře hned v prvním díle a vždycky pak hmatá do Randallových případů jako neviditelný přízrak. Coby duch. No… a vidíte, fungovalo to.
I když… Vlastně měli společnou kamarádku Jane, která po Hopkirkově smrti zůstává kamarádkou Randallovou a Hopkirk oba decentně šmíruje z jiného světa. Asi už chápete, proč byl seriál tak úspěšný, ba dočkal se remaku, ale ten už tak nezabral, ti noví představitelné možná již neměli to pravé charisma původní trojice. Trojice? Ano. Jsou i populární trojice, ale těch máme překvapivě málo a Martin Machovec k tomu v jedné své knize poznamenává: „Dvojnost mysli dominuje a počet trojic klesá úměrně k celkovému počtu dvojic až hyperbolickou křivkou.“ A je to tak. Martin Machovec (*1956) se letos dožije sedmdesáti (i proto ho zmiňuji) a věnoval dotyčnému problému moc zajímavou knížečku, která vyšla dvakrát, přičemž poprvé byl spoluautorem jenom Antoním Vácha (*1957). Oba tvůrci si všimli téhož, čeho většina z nás: v podvědomí máme řadu párů až jaksi zafixovanou, přičemž při jejich spojování hraje roli i libozvučnost. A jistě, dvojice nemusí být lidmi, jak dokazují Sultán a Tyrl.
Není zvláštní, že jméno Tyrl přiřadí ke jménu Sultán i lidé, kteří Babičku Boženy Němcové v životě neotevřeli? I když… Opět se opravím. Dnes už Němcová neletí a mnozí mladí Tyrla k Sultánovi vlastně nepřiřadí, to bohužel ne; ale stoprocentně znají duo Bob a Bobek.
Což mi připomnělo i jednu smíšenou dvojici z raného dětství, kterou vygeneroval další z populárních televizních seriálů Bella a Sebastián. Sebastián je, podotýkám, kluk a Bella není žádná „stará bela“, ale ovčácký pes. I Horymír a Šemík náleží do podobné škatulky, a kdo ví, možná i hrdinové knihy O myších a lidech.
„I kdybychom však procestovali všechny země světa a osvojili si znalost veškeré historie a mythologie národů, konce dvojic nedojdeme,“ píše Machovec a nezapomíná na Daidala s Ikarem ( = otcové a děti) či Davida s Goliášem. Machovcovi tenkrát s tou knihou pomohl jeho slavnější otec, profesor filozofie doktor Milan Machovec, a… přičinili se například Luděk Marks, Betyna Landovská, Václav Kočka, básník J. H. Krchovský a ve druhém vydání Zdeněk Hron a Matěj Dlask. A jen autoři původně pozapomněli, že se už roku 1964 jmenoval jeden Magazín Mladého světa „O dvou (pro všechny)“, aby se zaobíral právě tou tematikou.
Ctěnou skupinou ve dvojicích bývají skuteční hrdinové. Gabčík a Kubiš, dejme tomu. Hirošima a Nagasaki. Hanč a Vrbata. Snad Kadár - Klos a „lid a Larry Flynt“.
Každopádně… je na tomhle prožluklém a malicherném světě typické, že do podobných hrdinných dvojic ryjí. I po jejich smrti. Zkoušejí je zpochybnit. Málokdy se to však podaří, a když, leda u dvojic typu hogo-fogo, jakou byli nezbedníci Hýta a Batul a méně už Losna a Mažňák. Každopádně je oblast, ve které se o peprný humor nesnaží jen Tom a Jerry a Štaflík a Špagetka, nýbrž i Kohn a Roubíček a taktéž Herrmannovi otec Kondelík a ženich Vejvara. Jest oproti tomu až kingovsky děsivé, vzniká-li dvojice následkem toho, že nejméně jeden popadl kudlu - a vraždil. Durynk a Neklan! Stařec a moře! Vlk a Karkulka. Zvířátka a Petrovští! Vidličky a nože jako takové! Kozina a Lomikar.
Anebo vraždili dokonce oba spolu a jednomyslně, čehož nejsou úplně typickým příkladem badatelé Marx a Engels, ale jistě to jsou Butch Cassidy a Sundance Kid, Skylla i Charybda, srp a kladivo, Smith and Wesson a - snad - i Sparta - Slavia. Ne, ti ne. Nejjednoznačněji to jsou Bonnie a Clyde, přičemž kontroverznost filmu tkví v tom, že je Clyde buď impotentní nebo gay, skrz což prahne scénář mordy před očima diváků poněkud ospravedlňovat. No, ale za socialismu u nás byl stejně více znám pár „bony a klid“.
Tvoří-li dvojky taky předměty neživotné? Samozřejmě a pochopitelně. Nebývají to knihy, nebo s výjimkou Ilias a Odysseiy, ale většinou se jedná o objekty a pojmy spíše prozaické. Barvy a laky, podmět a přísudek anebo tutti a frutti. Country and Western. Dichtung und Wahrheit. Hory doly. Prostor a čas. Hromy a blesky. Cukr a bič. Tužka a papír. Oxford a Cambridge. Hej - počkej. Nomen - omen. Nebe a dudy. Himbajs - šúviks. Mor a cholera. Svrab a neštovice. Dříve… nebo později. Cestou - necestou. Hlava - nehlava. Bosna a Hercegovina. Prach a broky! Halí - belí. Bída a utrpení. Zuby - nehty. Obsah i forma. Ruty - šuty. Sbohem a šáteček. Fuj - tajxl. Košile a kabát, co je blíž? Fifty - fifty. Honky - tonky. Flesh a blood. Krev a mlíko. Mléko a strdí. Bylo - nebylo. Čágo - belo. Chléb a hry. Hladce - obrace. Guns and Roses. Harley a Davidson. Karakum a Kyzylkum. Vítr a plášť. Vůle a představa. Jáma a kyvadlo. Debet a kredit. Himl - hergot. Křížem - krážem. Kurník - šopa. Šupito - presto. Kurva - fix. Dnes a denně. Bospor a Dardanelly. Odra a Nisa. Láry - fáry. Klíďo - píďo. Širokko - daleko. Hot a čehý. Jakž - takž. Nabídka - poptávka. Bát se - a krást (to však cituji Jiřího Dědečka). Jeden - a každý. Žebrák a Točník. Frýdek - Místek. Fobos a Deimos. Šlevicko a Holštýnsko. Eufrat a Tigris. Hop a trop. Jin a jang. Horko - těžko. Huj a fuj. Literárně nejvýš ční pak páry „študáků a kantorů“ od pana Žáka, Gabra a Málinka (autorem je Amálie Kutinová), Mach a Šebestová (autorem je Miloš Macourek), Jekyll a Hyde (autorem je Stevenson), Edudant a Francimor (autorem je Karel Poláček), Kája Mařík a Zdeňa (autorem je Marie Wagnerová), Kopyto a Mňouk (od Švandrlíka), Křemílek a Vochomůrka (autorem je Václav Čtvrtek), Tom Sawyer a Huckleberry Finn (autora zná každý) a Don Quijote a Sancho Panza (kde je autorem geniální Cervantes).
Nechci toho barda přeceňovat, ale upozorňuji, že jen sám pozoruhodný Jan Werich přispěl do portfolia dvojicemi „císařův pekař a pekařův císař“ a Ezop a brabenec. Ve druhém případě je spoluautorem Jiří Voskovec, ale pozor, napadají nás přece i další jejich dvojičky. Kat… a blázen, pudr… a benzín, osel… a stín, pěst (n)a oko.
Což je vše moc hezké i české, ale někdo vás určitě již začal (feministicky) ponoukat, abyste si povšimli, že takřka nikdy netvoří dvojice manželé. Proč ne? „Protože by to nevydrželi.“
Spíš to můžou být sourozenci, když už (Jeníček a Mařenka), a výjimkou jsou leda známí detektivové Dempsey a Makepeaceová (a jistěže Kurt Russell a Goldie Hawnová). Co na to říci?
Já odpovím, že „rovnou“ manželé možná ne, anebo málokdy, ale… Co Lancelot a Guenevera? Bante a Beata? Břetislav a Jitka? Antonius a Kleopatra? Čert a Káča? Griffin a Phoenixová? Hanka a Linda? Oldřich a Božena? Orfeus a Eurydika? Hanzelka a Zikmund? Kotvald a Hložek? Šimon a Matouš? Kráska a zvíře? Ctirad a Šárka? Ginger a Fred? Faust a Markétka? Paris a Helena? Ariadna a Theseus? Perseus a Andromeda? Thelma a Louisa? Žena a móda? Co Adam a Eva - z ráje - a mocný pár „hvězdné nebe nade mnou…“ a „mravní zákon ve mně“?
A co především? Snad i ten „lesk a ta bída kurtizán“, já nevím, ale prvořadě „labyrint světa a ráj srdce“, to dá rozum. A nějaká nepravá dvojice? Svedená a opuštěná.
A typická trojice? My dva a čas.
Hynek, Vilém, Jarmila.
Romeo, Julie a tma.
A typická čtveřice? Žena, nůše, píseň, kost. A (dejme tomu) krystalická osmice? Sněhurka a sedm trpaslíků. Nebo Valerie a týden divů.
A typická „masa“, i kdyby fajn? Tisíc a jedna noc.
Do seznamu jsem záměrně zařadil i dva páry fiktivní a jistě jste je identifikovali. Podobných dvojic existuje ovšem XYZ a někomu mohou připadat známé, zatímco jiný ví prd, kdo to je Starsky a Hutch, což chápu. Támhle za velkou louží v Americe byl ten krimi-seriál populární, a tak o nich posléze natočili dokonce celovečerní film, nicméně jsem neviděl ani jedno. Zůstávám u osvědčenější dvojice svého dětství Randalla a Hopkirka. Že je neznáte? To bych nechápal zase já a Hopkirk, podotýkám, umře hned v prvním díle a vždycky pak hmatá do Randallových případů jako neviditelný přízrak. Coby duch. No… a vidíte, fungovalo to.
I když… Vlastně měli společnou kamarádku Jane, která po Hopkirkově smrti zůstává kamarádkou Randallovou a Hopkirk oba decentně šmíruje z jiného světa. Asi už chápete, proč byl seriál tak úspěšný, ba dočkal se remaku, ale ten už tak nezabral, ti noví představitelné možná již neměli to pravé charisma původní trojice. Trojice? Ano. Jsou i populární trojice, ale těch máme překvapivě málo a Martin Machovec k tomu v jedné své knize poznamenává: „Dvojnost mysli dominuje a počet trojic klesá úměrně k celkovému počtu dvojic až hyperbolickou křivkou.“ A je to tak. Martin Machovec (*1956) se letos dožije sedmdesáti (i proto ho zmiňuji) a věnoval dotyčnému problému moc zajímavou knížečku, která vyšla dvakrát, přičemž poprvé byl spoluautorem jenom Antoním Vácha (*1957). Oba tvůrci si všimli téhož, čeho většina z nás: v podvědomí máme řadu párů až jaksi zafixovanou, přičemž při jejich spojování hraje roli i libozvučnost. A jistě, dvojice nemusí být lidmi, jak dokazují Sultán a Tyrl.
Není zvláštní, že jméno Tyrl přiřadí ke jménu Sultán i lidé, kteří Babičku Boženy Němcové v životě neotevřeli? I když… Opět se opravím. Dnes už Němcová neletí a mnozí mladí Tyrla k Sultánovi vlastně nepřiřadí, to bohužel ne; ale stoprocentně znají duo Bob a Bobek.
Což mi připomnělo i jednu smíšenou dvojici z raného dětství, kterou vygeneroval další z populárních televizních seriálů Bella a Sebastián. Sebastián je, podotýkám, kluk a Bella není žádná „stará bela“, ale ovčácký pes. I Horymír a Šemík náleží do podobné škatulky, a kdo ví, možná i hrdinové knihy O myších a lidech.
„I kdybychom však procestovali všechny země světa a osvojili si znalost veškeré historie a mythologie národů, konce dvojic nedojdeme,“ píše Machovec a nezapomíná na Daidala s Ikarem ( = otcové a děti) či Davida s Goliášem. Machovcovi tenkrát s tou knihou pomohl jeho slavnější otec, profesor filozofie doktor Milan Machovec, a… přičinili se například Luděk Marks, Betyna Landovská, Václav Kočka, básník J. H. Krchovský a ve druhém vydání Zdeněk Hron a Matěj Dlask. A jen autoři původně pozapomněli, že se už roku 1964 jmenoval jeden Magazín Mladého světa „O dvou (pro všechny)“, aby se zaobíral právě tou tematikou.
Ctěnou skupinou ve dvojicích bývají skuteční hrdinové. Gabčík a Kubiš, dejme tomu. Hirošima a Nagasaki. Hanč a Vrbata. Snad Kadár - Klos a „lid a Larry Flynt“.
Každopádně… je na tomhle prožluklém a malicherném světě typické, že do podobných hrdinných dvojic ryjí. I po jejich smrti. Zkoušejí je zpochybnit. Málokdy se to však podaří, a když, leda u dvojic typu hogo-fogo, jakou byli nezbedníci Hýta a Batul a méně už Losna a Mažňák. Každopádně je oblast, ve které se o peprný humor nesnaží jen Tom a Jerry a Štaflík a Špagetka, nýbrž i Kohn a Roubíček a taktéž Herrmannovi otec Kondelík a ženich Vejvara. Jest oproti tomu až kingovsky děsivé, vzniká-li dvojice následkem toho, že nejméně jeden popadl kudlu - a vraždil. Durynk a Neklan! Stařec a moře! Vlk a Karkulka. Zvířátka a Petrovští! Vidličky a nože jako takové! Kozina a Lomikar.
Anebo vraždili dokonce oba spolu a jednomyslně, čehož nejsou úplně typickým příkladem badatelé Marx a Engels, ale jistě to jsou Butch Cassidy a Sundance Kid, Skylla i Charybda, srp a kladivo, Smith and Wesson a - snad - i Sparta - Slavia. Ne, ti ne. Nejjednoznačněji to jsou Bonnie a Clyde, přičemž kontroverznost filmu tkví v tom, že je Clyde buď impotentní nebo gay, skrz což prahne scénář mordy před očima diváků poněkud ospravedlňovat. No, ale za socialismu u nás byl stejně více znám pár „bony a klid“.
Tvoří-li dvojky taky předměty neživotné? Samozřejmě a pochopitelně. Nebývají to knihy, nebo s výjimkou Ilias a Odysseiy, ale většinou se jedná o objekty a pojmy spíše prozaické. Barvy a laky, podmět a přísudek anebo tutti a frutti. Country and Western. Dichtung und Wahrheit. Hory doly. Prostor a čas. Hromy a blesky. Cukr a bič. Tužka a papír. Oxford a Cambridge. Hej - počkej. Nomen - omen. Nebe a dudy. Himbajs - šúviks. Mor a cholera. Svrab a neštovice. Dříve… nebo později. Cestou - necestou. Hlava - nehlava. Bosna a Hercegovina. Prach a broky! Halí - belí. Bída a utrpení. Zuby - nehty. Obsah i forma. Ruty - šuty. Sbohem a šáteček. Fuj - tajxl. Košile a kabát, co je blíž? Fifty - fifty. Honky - tonky. Flesh a blood. Krev a mlíko. Mléko a strdí. Bylo - nebylo. Čágo - belo. Chléb a hry. Hladce - obrace. Guns and Roses. Harley a Davidson. Karakum a Kyzylkum. Vítr a plášť. Vůle a představa. Jáma a kyvadlo. Debet a kredit. Himl - hergot. Křížem - krážem. Kurník - šopa. Šupito - presto. Kurva - fix. Dnes a denně. Bospor a Dardanelly. Odra a Nisa. Láry - fáry. Klíďo - píďo. Širokko - daleko. Hot a čehý. Jakž - takž. Nabídka - poptávka. Bát se - a krást (to však cituji Jiřího Dědečka). Jeden - a každý. Žebrák a Točník. Frýdek - Místek. Fobos a Deimos. Šlevicko a Holštýnsko. Eufrat a Tigris. Hop a trop. Jin a jang. Horko - těžko. Huj a fuj. Literárně nejvýš ční pak páry „študáků a kantorů“ od pana Žáka, Gabra a Málinka (autorem je Amálie Kutinová), Mach a Šebestová (autorem je Miloš Macourek), Jekyll a Hyde (autorem je Stevenson), Edudant a Francimor (autorem je Karel Poláček), Kája Mařík a Zdeňa (autorem je Marie Wagnerová), Kopyto a Mňouk (od Švandrlíka), Křemílek a Vochomůrka (autorem je Václav Čtvrtek), Tom Sawyer a Huckleberry Finn (autora zná každý) a Don Quijote a Sancho Panza (kde je autorem geniální Cervantes).
Nechci toho barda přeceňovat, ale upozorňuji, že jen sám pozoruhodný Jan Werich přispěl do portfolia dvojicemi „císařův pekař a pekařův císař“ a Ezop a brabenec. Ve druhém případě je spoluautorem Jiří Voskovec, ale pozor, napadají nás přece i další jejich dvojičky. Kat… a blázen, pudr… a benzín, osel… a stín, pěst (n)a oko.
Což je vše moc hezké i české, ale někdo vás určitě již začal (feministicky) ponoukat, abyste si povšimli, že takřka nikdy netvoří dvojice manželé. Proč ne? „Protože by to nevydrželi.“
Spíš to můžou být sourozenci, když už (Jeníček a Mařenka), a výjimkou jsou leda známí detektivové Dempsey a Makepeaceová (a jistěže Kurt Russell a Goldie Hawnová). Co na to říci?
Já odpovím, že „rovnou“ manželé možná ne, anebo málokdy, ale… Co Lancelot a Guenevera? Bante a Beata? Břetislav a Jitka? Antonius a Kleopatra? Čert a Káča? Griffin a Phoenixová? Hanka a Linda? Oldřich a Božena? Orfeus a Eurydika? Hanzelka a Zikmund? Kotvald a Hložek? Šimon a Matouš? Kráska a zvíře? Ctirad a Šárka? Ginger a Fred? Faust a Markétka? Paris a Helena? Ariadna a Theseus? Perseus a Andromeda? Thelma a Louisa? Žena a móda? Co Adam a Eva - z ráje - a mocný pár „hvězdné nebe nade mnou…“ a „mravní zákon ve mně“?
A co především? Snad i ten „lesk a ta bída kurtizán“, já nevím, ale prvořadě „labyrint světa a ráj srdce“, to dá rozum. A nějaká nepravá dvojice? Svedená a opuštěná.
A typická trojice? My dva a čas.
Hynek, Vilém, Jarmila.
Romeo, Julie a tma.
A typická čtveřice? Žena, nůše, píseň, kost. A (dejme tomu) krystalická osmice? Sněhurka a sedm trpaslíků. Nebo Valerie a týden divů.
A typická „masa“, i kdyby fajn? Tisíc a jedna noc.
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Společnost
Muzeum války 1866: Na Chlumu ožívá největší bitva českého území
Mikulovské muzeum slaví 100 let výstavou o tom, co návštěvník běžně nevidí
Vzpomínka na západočeského výtvarníka
Bradbury a Karlštejn
Když vás vývoj zklame, byl to sen
Není sviní každý, komu perlu předhodíte
Před válkou studovala architekturu, dnes zachraňuje psy z fronty
15 let po zavraždění Simony Monyové
Svobodomyslné postřehy ze Světa knihy 2026
Omezenec putuje Českem i Moravou
Když se země nadechne a srdce zrychlí tep
Kousek přírody zpátky
Fejeton o teple
Jsem snad cyklo králík? Relax na kole
Operace Viking: Série o českých špionech za studené války
Igráček slaví padesátiny. Přejeme všechno nejlepší!
Milovník knih v roli kata
Nová výstava v Kutné Hoře odhaluje příběh slavné mincovny
Když se Velikonoce (ne)povedou aneb svátky mezi tradicí a bizárem
Další články v rubrice Společnost
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.