ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
pátek 14.8.2026, svátek má
Alan
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Rudolfův (po)hřebChvála čiré radostiPůvod psaní, Páral a jiné svízeleNa cestěU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška
Nejčtenější za 14 dní
Petra Kohoutová učí cizince na VŠ a vydala druhý románJak překonat autismusZnojmo podle Moniky FrecerovéNaznačuje nový Vinnetou, že už Američané se chovali jako náckové?Osvědčené verše z pradávné MateřídouškyCo mi přineslo červencové čtení? A jedna společná otázkaSta let by se dožil Fidel CastroDětská, ale nedětinská hrubínologieBásník Halas
Hvězdy nectím, ale podléhám onomu trendu
04.06.2026 Ivo Fencl Film
Existuje český román Hvězda mého života a každý míváme v žití nějakou tu svou hvězdu ústřední (někdy i manželku), ale potkáme zrovna tak hvězdičky a hvězdy další, upozaděné tou naší zářivou, a ony žijí nikoli pouze pro nás, žijí v obecném povědomí.
Pomyslně ty "povědomé" potkáváme a fyzicky ty lidi většinou nepotřebujeme. Když ano, je kumšt vytáhnout z nich autogram, anžto často dlí v Hollywoodu, a líbil se mi třeba John Hurt (1940-2017), už je takřka deset let mrtvý. Steven Spielberg ho obsadil do čtvrtého dílu Indiana Jonese a neskutečně to ten film pozdvihlo. Hurt nehraje jako pánbůh, ale takřka ano. Vezměte si jen scénu pod vodopádem: ne tu, kde absurdně proplouvají jihoamerickými kaskádami, to je samozřejmě notně přepálené a „pro děti“ a reálně by asi nepřežili, což neberte jako nařčení režiséra; ale míním tu scénu před vodopádem obklopeným zelení, kdy John Hurt místo jaksi vzývá a je zničehonic jasné, že jsou na dosah pokladu. Podle mě je to jeden z vrcholů filmu. Spielbergovi se právě tady povedlo dosáhnout obdobné působivosti, jakou ještě před vynalezením kinematografie fungoval na čtenáře celičkého světa Haggardův bestsellerový román Doly krále Šalamouna. Mocné kouzlo, které vábí naši fantazii, ale kolikrát si to ani neuvědomujeme a hraje i charisma herců a John Hurt do oné magie zapadl jako do krabičky.
Nevylučuji, že kdybych se s Hurtem potkal osobně na jeho ranči, utíkal bych („potkal mě a potrkal“), ale to je přece jedno; je zataven do Království křišťálové lebky navždy a už pak nic lepšího nenatočil. Ani David Carradine už po Kill Billovi nic lepšího neudělal. Vlastně ten film přežil jen o pár let. Je všeobecně známa historka, podle které Tarantino nejprve řekl, že by měl titulní roli hrát někdo podobný Carradinovi, načež dumali a někdo pravil: „A co oslovit přímo jeho. Prý žije. Možná je starý, ale charisma mu zůstalo.“ V té době byl Carradine známý tím, že si vždycky vzal slušné peníze, nechal se napsat do titulků filmu a následně tam hrál v podstatě štěk. Tímto způsobem sekal filmy jako cvičky a možná trochu přeháním, ale po Kill Billovi do toho nejspíš spadl zas. Že netočí filmy jako Olivier? Bylo mu to fuk. Nežil pro ikonické hlavní role ze Shakespeara a nechtěl být Richard Třetí jako Al Pacino a nejspíš měl úplně jiné starosti. Je zajímavou otázkou, kolik dal Kill Billovi ze své podstaty a kolik dal tomu filmu díky umu režiséra Tarantina, protože režisér má být od toho, aby herce nejprve uvedl do pohody… a pak z nich vymačkal maximum jako z dobytka; sami na to vždycky nemají. Ale je samozřejmě pravda, že televizní ikonou už byl David už díky seriálu Kung fu a taky zvládl úžasný biják o Jessie Jamesovi Psanci (1980), kde hraje člena bandy Youngera a prokazuje - v pekelné přestřelce - obrovské hrdinství. Kdo tenhle Hillův (režisér) majstrštyk viděl, Carradine mu utkvěl asi tak dvacetkrát silněji než představitel Jessie Jamese. Scéna přepadení banky a to, jak následně odpočívají úplně vyřízení a Carradine jen tak prohodí „za všechno se platí“, to je nezapomenutelné. Koně tu, pravda, dostali zabrat, ale sklo bylo nejspíš umělé a zvukař přidal jeho třesk.
Zdá se, že už neuvidíme v žádném dalším filmu Clinta Eastwooda. Zvládl by to, ale nechce se na sebe dívat, vždyť je mu pomalu sto. Že se naučil režírovat, a to dobře, je na něm fascinující. Patrně mu pomohlo, že se vždycky tak trochu režíroval sám, od začátku a už v tom nekonečném, dávném seriálu Rawhide. Filmovou trilogii, kterou se proslavil, moc rád nemám, ale v sedmdesátých letech se stal působivou ikonou v roli Dirty Harryho či jako chlápek prchajícího z Alcatrazu. Po právu mu tenkrát říkali „fanatik násilí“, ale jeho uměřenost je až britská a ten chlad působí obzvlášť silně například ve filmu Bledý jezdec, kde hraje kazatele z neznáma, který se vynoří jako kouzlem z mlžných hor na obzoru a opět k horám na konci filmu odjíždí na klusající kobyle, když postřílí všechno, co se hýbá. Všechno zlé, co se hýbá, nutno upřesnit. Film dost parafrázuje příběh Shane, jen místo pozorovatele chlapce je tu mladá dívka a místo kořene stromu balvan, ale to nevadí a na Eastwoodově ohromující kariéře je nejzvláštnější, že to prvořadý herec není. Většinu rolí by nezahrál, ale vybral si přesně ty role, co mu zahrát šly, a zahrál je stokrát lépe, než musel.
De Niro oproti tomu vynakládá menší energii na hraní, nebo to tak vypadá. Člověk má u některých Robertových filmů pocit, že je Niro jen sám sebou a flegmaticky plní pokyny režiséra. Ale je Pan herec od Boha a proměnlivý jako had - navzdory onomu pocitu, že je to „furt von“. Někde je až neuvěřitelně sympatický, to většinou, ale třeba Scorsese s ním natočil film Mys hrůzy, což je remake staršího thrilleru, a tady Niro obtěžuje jednu milou rodinu způsobem, který je za hranou, a je tam scéna, kdy hovoří s mladičkou dcerou hlavního hrdiny (Nick Nolte) velmi rafinovaným způsobem.
Mezi „zavilými“ diváky koluje hra „Kdo to TAKÉ mohl hrát“ a sporu není, že by se našli borci na De Nirovo místo v Mysu - a není jich jako šafránu, nicméně už by to byl úplně jiný film. Asi slabší, ale pobaví představa, že Scorsese obsadil do role otravy-otrapy Roberta Englunda.
Jednou se mě kolega v práci zeptal: „Uměl hrát Charles Bronson?“ „Nevím,“ řekl jsem, ale když obětujete čas (a oběť to je!) a vidíte víc jeho starších filmů, dojde vám, že byl velmi dobrý herec. Ale ano, on i neskutečně dobře vypadal, ale to nezneužíval. I hrál. „Fanatik násilí“ je on a ne Eastwood a dotvrdí to každý, kdo poznal pětidílnou sérii Přání smrti. Poslední dvě části už jsou, upozorňuji, odpad, ale do třetího dílu je to koukatelné, přičemž trojka je to, čemu mladí říkávali „maso“. Ale jistě, už dnes existuje John Wick a tam je to všechno ještě daleko krvavější, nicméně střelec Bronson v třetím dílu Touhy zabít, na to jednoduše nezapomenete. Přepálená pohádka, ale funguje. Bronson udělal kariéru trochu později, a tak už byl starší, když byl slavný, a někdy od poloviny sedmdesátých let asi už chtěl trochu odpočívat i při natáčení, takže dělal slabší filmy, ale co! Už tu bylo Sedm statečných i Tenkrát na západě. Hrál i v Roburu Dobyvateli!
Koho mám za nejlepšího herce? Stoprocentně to byl Gene Hackman. U něj hrála i obrovská inteligence, se kterou pak začal dokonce psát knihy. Byl herec, kterého by mohl režírovat absolutní nýmand (třeba já), a stejně by vznikl úspěšný film! Ale Hackman nikdy žádného režiséra-nýmanda neakceptoval, takže v jeho filmové kariéře není žádný Hroch, což narážím na jeden starý a nekoukatelný český film.
Hackman sehrál i náročnější role, samozřejmě, ale jak je dobrý si uvědomíte, když ho vidíte v jednoduchém honičkovém bijáku s vlakem Nebezpečný útěk. I to je remake, ale kdo se ještě dneska koukne na starou verzi? Nikdo; protože máme tu s Archerovou a Hackmanem a vy si celou dobu říkáte „proč na to vůbec koukám?“, ale neodtrhnete se od geniálního Hackmana a on vás dotáhne až do konce filmu. U jiných herců jako Hurt si řeknu, že by mi třeba osobně nesedli, ale u Hackmama ví naprosto každá žena, že by si s ním měla u piva o čem povídat - a navíc to chápe každý muž a intuitivně to pochopí i dítě. Hvězdy je zdravé potkávat a Gene Hackman tu svou na Chodníku slávy má.
David Carradine jako bankovní lupič ve westernu Psanci (1980):
The Long Riders (8/11) Movie CLIP - Shootout in Northfield (1980) HD - YouTube
V úvodu: Gene Hackman - foto Trish Overton / CC BY 2.0
Nevylučuji, že kdybych se s Hurtem potkal osobně na jeho ranči, utíkal bych („potkal mě a potrkal“), ale to je přece jedno; je zataven do Království křišťálové lebky navždy a už pak nic lepšího nenatočil. Ani David Carradine už po Kill Billovi nic lepšího neudělal. Vlastně ten film přežil jen o pár let. Je všeobecně známa historka, podle které Tarantino nejprve řekl, že by měl titulní roli hrát někdo podobný Carradinovi, načež dumali a někdo pravil: „A co oslovit přímo jeho. Prý žije. Možná je starý, ale charisma mu zůstalo.“ V té době byl Carradine známý tím, že si vždycky vzal slušné peníze, nechal se napsat do titulků filmu a následně tam hrál v podstatě štěk. Tímto způsobem sekal filmy jako cvičky a možná trochu přeháním, ale po Kill Billovi do toho nejspíš spadl zas. Že netočí filmy jako Olivier? Bylo mu to fuk. Nežil pro ikonické hlavní role ze Shakespeara a nechtěl být Richard Třetí jako Al Pacino a nejspíš měl úplně jiné starosti. Je zajímavou otázkou, kolik dal Kill Billovi ze své podstaty a kolik dal tomu filmu díky umu režiséra Tarantina, protože režisér má být od toho, aby herce nejprve uvedl do pohody… a pak z nich vymačkal maximum jako z dobytka; sami na to vždycky nemají. Ale je samozřejmě pravda, že televizní ikonou už byl David už díky seriálu Kung fu a taky zvládl úžasný biják o Jessie Jamesovi Psanci (1980), kde hraje člena bandy Youngera a prokazuje - v pekelné přestřelce - obrovské hrdinství. Kdo tenhle Hillův (režisér) majstrštyk viděl, Carradine mu utkvěl asi tak dvacetkrát silněji než představitel Jessie Jamese. Scéna přepadení banky a to, jak následně odpočívají úplně vyřízení a Carradine jen tak prohodí „za všechno se platí“, to je nezapomenutelné. Koně tu, pravda, dostali zabrat, ale sklo bylo nejspíš umělé a zvukař přidal jeho třesk.
Zdá se, že už neuvidíme v žádném dalším filmu Clinta Eastwooda. Zvládl by to, ale nechce se na sebe dívat, vždyť je mu pomalu sto. Že se naučil režírovat, a to dobře, je na něm fascinující. Patrně mu pomohlo, že se vždycky tak trochu režíroval sám, od začátku a už v tom nekonečném, dávném seriálu Rawhide. Filmovou trilogii, kterou se proslavil, moc rád nemám, ale v sedmdesátých letech se stal působivou ikonou v roli Dirty Harryho či jako chlápek prchajícího z Alcatrazu. Po právu mu tenkrát říkali „fanatik násilí“, ale jeho uměřenost je až britská a ten chlad působí obzvlášť silně například ve filmu Bledý jezdec, kde hraje kazatele z neznáma, který se vynoří jako kouzlem z mlžných hor na obzoru a opět k horám na konci filmu odjíždí na klusající kobyle, když postřílí všechno, co se hýbá. Všechno zlé, co se hýbá, nutno upřesnit. Film dost parafrázuje příběh Shane, jen místo pozorovatele chlapce je tu mladá dívka a místo kořene stromu balvan, ale to nevadí a na Eastwoodově ohromující kariéře je nejzvláštnější, že to prvořadý herec není. Většinu rolí by nezahrál, ale vybral si přesně ty role, co mu zahrát šly, a zahrál je stokrát lépe, než musel.
De Niro oproti tomu vynakládá menší energii na hraní, nebo to tak vypadá. Člověk má u některých Robertových filmů pocit, že je Niro jen sám sebou a flegmaticky plní pokyny režiséra. Ale je Pan herec od Boha a proměnlivý jako had - navzdory onomu pocitu, že je to „furt von“. Někde je až neuvěřitelně sympatický, to většinou, ale třeba Scorsese s ním natočil film Mys hrůzy, což je remake staršího thrilleru, a tady Niro obtěžuje jednu milou rodinu způsobem, který je za hranou, a je tam scéna, kdy hovoří s mladičkou dcerou hlavního hrdiny (Nick Nolte) velmi rafinovaným způsobem.
Mezi „zavilými“ diváky koluje hra „Kdo to TAKÉ mohl hrát“ a sporu není, že by se našli borci na De Nirovo místo v Mysu - a není jich jako šafránu, nicméně už by to byl úplně jiný film. Asi slabší, ale pobaví představa, že Scorsese obsadil do role otravy-otrapy Roberta Englunda.
Jednou se mě kolega v práci zeptal: „Uměl hrát Charles Bronson?“ „Nevím,“ řekl jsem, ale když obětujete čas (a oběť to je!) a vidíte víc jeho starších filmů, dojde vám, že byl velmi dobrý herec. Ale ano, on i neskutečně dobře vypadal, ale to nezneužíval. I hrál. „Fanatik násilí“ je on a ne Eastwood a dotvrdí to každý, kdo poznal pětidílnou sérii Přání smrti. Poslední dvě části už jsou, upozorňuji, odpad, ale do třetího dílu je to koukatelné, přičemž trojka je to, čemu mladí říkávali „maso“. Ale jistě, už dnes existuje John Wick a tam je to všechno ještě daleko krvavější, nicméně střelec Bronson v třetím dílu Touhy zabít, na to jednoduše nezapomenete. Přepálená pohádka, ale funguje. Bronson udělal kariéru trochu později, a tak už byl starší, když byl slavný, a někdy od poloviny sedmdesátých let asi už chtěl trochu odpočívat i při natáčení, takže dělal slabší filmy, ale co! Už tu bylo Sedm statečných i Tenkrát na západě. Hrál i v Roburu Dobyvateli!
Koho mám za nejlepšího herce? Stoprocentně to byl Gene Hackman. U něj hrála i obrovská inteligence, se kterou pak začal dokonce psát knihy. Byl herec, kterého by mohl režírovat absolutní nýmand (třeba já), a stejně by vznikl úspěšný film! Ale Hackman nikdy žádného režiséra-nýmanda neakceptoval, takže v jeho filmové kariéře není žádný Hroch, což narážím na jeden starý a nekoukatelný český film.
Hackman sehrál i náročnější role, samozřejmě, ale jak je dobrý si uvědomíte, když ho vidíte v jednoduchém honičkovém bijáku s vlakem Nebezpečný útěk. I to je remake, ale kdo se ještě dneska koukne na starou verzi? Nikdo; protože máme tu s Archerovou a Hackmanem a vy si celou dobu říkáte „proč na to vůbec koukám?“, ale neodtrhnete se od geniálního Hackmana a on vás dotáhne až do konce filmu. U jiných herců jako Hurt si řeknu, že by mi třeba osobně nesedli, ale u Hackmama ví naprosto každá žena, že by si s ním měla u piva o čem povídat - a navíc to chápe každý muž a intuitivně to pochopí i dítě. Hvězdy je zdravé potkávat a Gene Hackman tu svou na Chodníku slávy má.
David Carradine jako bankovní lupič ve westernu Psanci (1980):
The Long Riders (8/11) Movie CLIP - Shootout in Northfield (1980) HD - YouTube
V úvodu: Gene Hackman - foto Trish Overton / CC BY 2.0
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Film
Naznačuje nový Vinnetou, že už Američané se chovali jako náckové?
O Samu Neillovi bez Jurských parků
Jaká a o čem je Nolanova Odyssea?
Dodatečně k pětasedmdesátce Kurtu Russellovi
A jak filmy vnímáte vy?
Právě dnes: 40 let filmové legendy jménem Labyrint
Před pěti lety odešel Muž z Hongkongu
Kochat se formou anebo obsahem?
Láska dostane ránu, idylka se nekoná a dámská jízda může začít
A JE TO TADY ZAS! přinese další porci francouzského humoru
Odhalí Spielberg americké vládní tajemství?
Goldbergovi od 10.6. na FilmBox Comedy, tak to je návrat do osmdesátek!
Tankový prapor slaví 35 let: Porevoluční kinohit zůstává rekordmanem
Stoletý literát Josef Nesvadba a jeho neznámější filmy
Býti hercem. Jest to kauf?
Skutečný příběh Kleopatry: Nebyla svůdnice, ale stratég
Horor Hokum: Adam Scott se v děsivé irské legendě propadá do šílenství
Michael aneb Pouze pocitologie, ale rychle
Kill Bill v jednom filmu
Další články v rubrice Film
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.