Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

ISSN 1802-2863 . Tiráž ... Dnes je neděle 12.7.2026, svátek má Bořek

Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy

Autorský web
Nejnovější příspěvky
Próza
Poezie
Miniškola tvůrčího psaní

Ostatní
Redakce

Rada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška

30.05.2026 Ivo Fencl Próza

Rada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška Slovo sebevědomí není nejlepší. Když chcete vyjádřit touhu po víře v sebe, sedí spíš výraz sebejistota. Část sebejistoty jsem získal teprve na vysoké škole a taky díky Láďovi Lukáškovi a já to příjmení měním, ale přál bych vám, abyste taky a včas potkali svého vlastního Láďu Lukáška. Anebo rovnou velikého Lukáše.

Tenkrát, je to čtyřicet let, jsme měli vždycky uprostřed roku povinnou praxi v Jeseníkách. Pilo se tam dost piva a spali jsme v jakési horské boudě. Jedním ze studentů byl taky Lukášek a během chození do školy v Praze jsem se s ním na přednáškách a seminářích nějak míjel, kdo ví proč, ale na praxi jsem ho poznal v životní a šťavnaté plnosti. Byl, uznávám, jiný než já a měl vlastnosti, kterými dodnes nedisponuji, ale něco jsem od Lukyho právě tenkrát pochytil a pobral a už to ve mně zůstalo. Utuhle. Zpívat jsem se ale nenaučil, to taky uměl a vždycky večer a do noci to ve srubu táhl ve veliké společnosti prakticky všech, na samotáře si nevzpomínám. Seděli jsme okolo dlouhého stolu, bylo tam zprvu i pár profesorů a nějaký asistent, a propírali jsme jednu lidovku za druhou. Plynule se chytaly za neviditelné ruce a navazovaly. Ty lidovky. Spíš jsem přizvukoval a bavilo mě, jak spolužák Lukášek po straně říká: „Dívejte, kluci, jak z toho Jandourka ten zápočet, který mi nechce udělit, jen do konce večera silou osobnosti vytáhnu.“ A skutečně. Pracoval na věci, i když velmi po svém. Ne dle regulí školy. Vzpomínám však víc na jiný moment. Byla tam i nějaká dívka, snad Lukáškova blízká kamarádka, to už nevím, a vyprávěl a vyprávěl a teď jsme neseděli ve velké společnosti, ale jenom já, ona a on a Luky nezpíval, ale na něco vzpomínal a líčil situace a mezi jiným rozšafně povídá: „Fajn atmosféra. Aby taky ne: Láďa vyprávěl…“
„Jakej Láďa?“ ujelo mi.
„Přece já.“ A volně pokračoval. Setkal jsem se s tím prvně v životě, že o sobě někdo sebevědomě umí mluvit v třetí osobě - s jistotou. Uznávám, že mi to právem přišlo i jako prvek egocentrismu, ale… Na druhé straně jsem si taky prvně a konečně uvědomil, jak je podobná schopnost ozdravující. Taky ji máte? Taky ji prahnu mít? Lze o sobě suverénně mluvit i ve třetí osobě, a to se sebejistotou? Určitě. A dokážete-li to, máte se správně rádi a je to znak vaší sebejistoty. Abych řekl pravdu, Lukáška v tom dodnes neumím zcela napodobovat, ale občas vzpomenu a dělejte to taky tak. Láďa rozprávěl a byla pohoda a všichni se bavili a nenašel v tu chvíli nepřítele a měl se jednoduše sám rád, anebo si to dostatečně sugeroval, a tak jste ho taky museli milovat.

Komentáře čtenářů

ISSN 1802-2863 . Tiráž

Copyright © 2001 - 2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0469 s

Jméno:		Email:
Nadpis:
Komentář:
Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům: Jaký je součin tří a čtyř?

Autorský web

Nejčtenější za 14 dní

Spolupracujeme

Rada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška

Komentáře čtenářů

Několik posledních článků v rubrice Próza