Východní Prusko, rok 1938 až 1947.

HAHLBROCKOVI.
Hartwig. Wanda. Irmgard. Ilse. Freddy. Edeline. Helmut.

JANUSZ. JADWIGA.
A Kaiser...

SCHIPPEROVI.
Karl. Ethel. Fritz. Johann. Helga. Arno.

...každý je sám sobě vesmírem...

Krutý, drsný a bolavý příběh o jedné válce, nemilosrdném osudu, ztrátách, naději i strachu. O dětství, bolesti a hladu. O útěcích, mrazu, bombardování, vlcích a jizvách, které se nikdy nezahojí.

Nikdo nedokázal zapomenout. A nikdo nebyl jako dřív.

Příběh je napsaný nádherným jazykem. Ale skoro do poloviny jsem se s ním prala. Dokonce jsem knihu málem nedočetla. Potom se to zlomilo - a byl to mazec. Člověk nedokázal přestat číst a přesto se číst dál bál. Protože to bolelo.

Všichni mají oči, kterými vidí svět, ale každý se na něj dívá, jak chce...

Živý a bolestně opravdový příběh dvou rodin, které chtěly jediné: žít. Život a smrt. Bolest a naděje. Nevím, jestli se o takové knize dá říct, že je krásná. Spíš nezapomenutelná. Srdcervoucí. Trýznivá.

Je v ní všechno. Všechno to dobré - i to zlé. Je burcující, naléhavá, bolavá. To především.

Co jsi zažila? Už na to nechci vzpomínat. O co jsi přišel? O hodně. Co jsi viděla? Všechno...

Příběh o neskutečné vnitřní síle, o odhodlání, odvaze i věrnosti. Příběh o obyčejných lidech, kteří nebojovali na frontě, ale přesto svedli ten nejtěžší a nejkrutější boj o to, aby mohli žít. Aby přežili...

...s prvním nádechem život bolí...


Sofía Segovia, Jantarové slzy, HOST 2023